A. Farmakodynamika - receptory - vztah dávka-účinek B. Placebo C A. Farmakodynamika - receptory - vztah dávka-účinek B. Placebo C. Základy homeopatie

A. FARMAKODYNAMIKA mechanismus působení léčiv „co látka dělá s organismem“ sledování účinku léčiva na - orgánové úrovni - tkáňové úrovni - molekulární úrovni (receptory)

Typy účinků léčiv nespecifický účinek - pouze na základě fyzikálně-chemických vlastností látky specifický účinek - interakce látek s makromolekulárními biologickými systémy

Nespecifický účinek léčiv I. těkavé liposolubilní látky - narkóza osmoticky aktivní látky - osmotická diuretika, salinická projímadla, plasma-expandery kyseliny, zásady, látky vázající ionty - acida, antacida, iontoměniče oxidující a redukující látky - th. intoxikací

Nespecifický účinek léčiv II. látky srážející bílkoviny - adstringencia látky hlenovité - snižují dráždění sliznic velký aktivní povrch částic - adsorbencia povrchové napětí - mýdla, detergencia (čištění povrchů, antimikrobiální účinek) radionuklidy - dg., th., zdroj záření látky RTG nepropustné - RTG kontrast

Specifický účinek léčiv receptor - specializovaná buněčná komponenta, se kterou látka reaguje a tím navozuje charakteristickou odpověď - většina má bílkovinovou povahu

Specifický účinek léčiv receptor - nese specifické vazebné místo, které přijímá molekulu účinné látky - interakcí se aktivuje (změní konformaci), spouští se řetězec reakcí účinná látka - zcela určité chemické složení (rozložení nábojů, stereoizomerie) - afinita k receptoru - vnitřní aktivita

Typy působení léčiv na receptorech agonista - váže se na receptor a aktivuje ho (vysoká afinita, vysoká vnitřní aktivita) antagonista - váže se na receptor, ale neaktivuje ho, brání účinku agonistů kompetitivní antagonizmus - antagonista se na receptor váže reverzibilně, jeho účinek může být překonán zvýšenou koncentrací agonisty, agonista a antagonista „soutěží“ o receptor nekompetitivní antagonizmus - ireverzibilní vazba antagonisty na receptor, snížení počtu dostupných receptorů parciální agonizmus, resp. antagonizmus (dualizmus) - vazba látky s vysokou afinitou k receptoru a nižší vnitřní aktivitou

Vlastnosti receptorů regulační bílkoviny - neurotransmitery, hormony enzymy - dihydrofolátreduktáza, metotrexát transportní bílkoviny - Na+-K+-ATP-áza, srdeční glykosidy strukturní bílkoviny - tubulin, kolchicin

Transdukce signálu umožňuje přenos extracelulárních chemických signálů na činnost buněk zprostředkuje ji receptor-efektorový (R-E) komplex signál se přenese na druhého posla (cAMP, cGMP, Ca2+, fosfoinositidy) společním motivem je fosforylace (kaskáda reakcí)

Typy receptorů iontové kanály - nikotinový cholinergní receptor, GABAA-, NMDA- receptor receptory asociované s G-proteinem - katecholaminy, histaminové, muskarinové cholinergní, opioidní, prostaglandinové receptory receptory s tyrozinkinázovou aktivitou - inzulinový receptor, růstové faktory receptory regulující transkripci DNA - steroidní, tyreoidní hormony

RECEPTORY NA IONTOVÝCH KANÁLECH („ionotropní receptory“) Nikotinový receptor Katzung 2-12 ale raději GABAA pentamerní struktura - pět jednotek obklopuje kanálek, který je v klidu zavřený

RECEPTORY NA IONTOVÝCH KANÁLECH („ionotropní receptory“) GABAA receptor - pentamerní struktura - receptor pro GABA, pro modulující látky (např. benzodiazepiny) Remedia 1998

RECEPTORY SPŘAŽENÉ S G PROTEINY („metabotropní receptory“) Katzung Fig 2-14 sedminásobný průnik membránou, extracelulární část (NH2 konec), intracelulární část (karboxylový konec), místa pro vazbu ligand, G proteinu Katzung BG, 2001

Dopaminový receptor

Dopaminový receptor- aktivovaný.

Vztah mezi dávkou a účinkem se zvyšováním dávky (koncentrace) látky se zvyšuje odpověď zvýšení dávky (koncentrace) nad určitou hodnotu již nevede k dalšímu zvýšení účinku popisuje ho křivka vztahu mezi koncentrací a účinkem lze z ní vyčíst tyto parametry: účinnost, výši maximálního účinku, ED50, LD50, terapeutický index

B. PLACEBO podávání „prázdného“, pouze zdánlivého léčiva současně s ovlivněním psychického stavu pacienta (lat. placebo = potěším) u 20-30 % pacientů se vyskytuje objektivní zlepšení, u 5-10 % pacientů dochází k zhoršení stavu, v závislosti od osobnosti nemocného a sugestivity lékaře použití - klinický výzkum, placebová terapie

Klinický výzkum podléhá přísné regulaci podle zvláštních zákonů a nařízení Fáze I. - látka se podává zdravým pokusným osobám Fáze II. - látka se poprvé podává malému počtu pacientů Fáze III. - větší skupina pacientů, kontrolované studie Fáze IV. - veškeré údaje o účinné látce získané po jejím uvedení do prodeje

Metodika klinického zkoušení kontrolované klinické studie – zkoušená látka se srovnává s placebem, nebo s dosud nejúčinnějším léčivem studie musí být randomizovaná (založená na náhodném rozdělení), „slepá“ (pacient neví, zda dostává skutečný lék, nebo-li placebo), nebo „dvojitě slepá“ (neví to ani lékař), zkřížená (střídaní skupin dostávajících placebo a skutečný lék) vysoká náročnost, nevyloučí se vzácné nežádoucí účinky (pokračování zkoušení po uvedení léku na trh - kohortní, kazuistické studie)

Placebová terapie skutečná farmakoterapie není možná nebo nutná lékař si je vědom toho, že provozuje psychoterapii

C. ZÁKLADY HOMEOPATIE souvisí s placebovou terapii zakladatel S. Hahnemann, saský lékař terapie založená na pravidle podobnosti – agens vyvolávající chorobu (určitý soubor příznaků), ji dokáže v malých množstvích léčit homeopatii provádí lékař-homeopat s přísně individuálním přístupem k pacientovi, jeden lék nemusí být účinný u více pacientů s rovnakým ochořením

příprava homeopatického léku - mateční tinktura získává postupným ředěním na účinnosti (potenciace účinku) ředění - decimální (D), centesimální (C) různé názory na účinnost

Ďakujem za pozornosť