Války v kongu Jana Kučerová

Demokratická republika Kongo 2. největší stát v Africe (2 345 410 km² ) 4. nejlidnatější stát v Africe (68 692 542) Nerostné bohatství (diamant, měď, zlato, kobalt, koltan, uranu a tantalu)

Historie Původně bylo teritorium osidlováno africkými kmeny Hlavní zájem o Kongo až s koloniálním rozšiřováním Území uděleno nezávislé osobě – Belgickému králi Leopoldovi  Belgické Kongo 1960 bylo Kongu udělena nezávislost 1960-1965 období politické nestability (2 tábory)  nový „hráč na scéně“ Joseph Mobutu  „mobutismus“ Republika Zaire

1. Konžská válka (1996-1997) Mobutistický režim nakonec doplatil na neschopnost celé státní správy Roku 1994 otevřel Mobutu zemi přívalu Hutů, prchajících po genocidě ze Rwandy. Zakládali tábory na východě Zaire, odkud napadali nejen Rwandské Tutsie, ale také Banyamulenge (Zairští Tutsiové). Mobutu, který využíval politické podpory Hutů, na rostoucí násilí v zemi příliš nereagoval. Kongo nebylo schopno čelit agresi nespokojených skupin uvnitř státu, ani vnějším tlakům států okolních Rebelie přerostly kritickou mez,byly podporovány skupinami ze zahraničí  v Kongu vypukla v roce 1996 první válka. Vládní vojska byla schopna udržet pouze několik provincií Více jak polovinu země obsadily intervenční vojska z Ugandy a Rwandy.

V r. 1996 provincie Jižní Kivu vydává prohlášení, aby příslušníci kmene Banyamulenge opustili republiku Zaire.  Proti-Mobutovské síly se spojily, aby vytvořily Spojenectví demokratických sil pro osvobození Konga-Zaire (AFDLC). Do čela odporu se postavil dlouholetý odpůrce Mobuty, Laurent-Desiré Kabila. Rebelové postupovali podél toku Konga a přebírali kontrolu nad hraničními městy Obsazení Kinshasi = ochromení národní správy a svržení diktátora Mobutua Výsledkem této války bylo převzetí moci Laurentem Desiré Kabilou, který byl v roce 1998 jmenován za pomoci svých Rwandských přátel prezidentem Konga.

2. Konžská válka (1998-2003) Africká světová válka nebo také Velká africká válka. Druhá konžská válka patřila k největším a nejsložitějším v moderní africké historii. Podle odhadů si válka od srpna 1998 do dubna 2004 vyžádala na 3,8 milionů obětí

V září 1997 nařídil prezident Laurent-Désiré Kabila stažení rwandských jednotek z Konga a v červenci roku 1998 vypověděl všechny příslušníky rwandské armády ze země řada Kabilových spojenců se obrácí proti němu. Spojená vojska Rwandy a Ugandy obsadila východní část země, zatímco Angolská vládní vojska pronikla útok z jihu. Do konfliktu se též zapojila Středoafrická republika, mající obavu z růstu moci rwandsko-ugandské koalice Jejich cílem bylo svrhnout Kabilu a nahradit ho nově zformovanou povstaleckou skupinou nazývanou Konžské shromáždění za demokracii – RCD. Kabila žádá o pomoc Jihoafrické rozvojové společenství a na jeho stranu se staví Namibie, Zimbabwe a Angola, Čad, Libye a Súdán. RCD je nucena stáhnout se do východní části Konga, odkud pokračovala v bojích s konžskou armádou a jejími zahraničními spojenci.

V červenci 1999 bylo v Lusace v Zambii navrženo příměří  tuto smlouvu se však nepodařilo naplnit. Patronaci nad monitorováním situace převzala Rada OSN, která deklaracemi vytvořila zvláštní peacekeepingovou misi OSN v Kongu (MONUC), která měla za úkol monitorovat mírový proces v Kongu, zejména v oblastech zhoršené situace v Ituri a Kivu na východě země. V roce 2001 zavražděn při atentátu prezident Kabila st. odstraněna hlavní překážka mírového ujednání, prezidentské místo převzal jeho syn Joseph Kabila. V roce 2002 bylo dosaženo v jihoafrické Pretorii dohody mezi všemi stranami válečného konfliktu, která nařizovala stažení okupačních vojsk a vytvoření prozatímní přechodné vlády, vedené Josephem Kabilou, spolu s čtyřmi viceprezidenty, zastupujícími jednotlivé znesvářené strany.

Poválečná situace Navzdory oficiálním prohlášením o ukončení násilí v roce 2003 boje v jižním Kongu nadále pokračovaly. V květnu 2005 bylo zjištěno, že hutujští rebelové, usazení ve východním Kongu, jsou odpovědní za stovky hromadných poprav, znásilňování, násilí a braní konžských civilistů jako rukojmí na území Walungu a jižní provincie Kivu. V roce 2006 se konaly svobodné prezidentské volby zvítězil Joseph Kabila. Nadále však pokračuje snaha o získání nerostných surovin a obohacení se.

Důsledky války Drancování přírodních zdrojů Znásilňování Uprchlíci Stále umírají lidé

Angažovanost OSN, EU Rada bezpečnosti OSN zůstávala po celou dobu v konfliktu nejednotná, a teprve až 8 měsíců po vypuknutí konfliktu vydala v dubnu 1999 rezoluci č. 1234/1999, která odsuzovala agresi proti Kabilovi. Pro okupační vojska zde byl použit kompromisní termín „nezvané síly“. Někteří členové Rady souhlasili s akcemi okolních států na podporu Kabily, jež byly dle této interpretace pouze činy krizového managementu okolních států pro zachování bezpečnosti v rámci kolektivní sebeobrany Mezinárodním organizacím a sdružením bylo zakázáno se do konfliktu v Kongu vměšovat, dokud k tomu nedostanou souhlas Rady. V průběhu následujících měsíců měla Rada problém se dostat k nějakému řešení války v Kongu. Rada OSN deklaracemi vytvořila zvláštní peacekeepingovou misi OSN v Kongu (MONUC), která měla za úkol monitorovat mírový proces v Kongu.

EU zvážila možnost vyslání vojenských jednotek do Konga, za účelem podpory jednotek MONUC při krizových situacích přechodného období, zejména při uspořádání voleb. Jako podstatný motiv pro angažování se EU v Kongu během voleb v roce 2006 byla snaha o vyřešení problému předpokládané migrace z Konga směrem k EU a vyhrocení bezpečnostní situace v rovníkové oblasti Afriky.

Zdoje: http://waffen-ss.cz/zaire-dr-kongo-od-roku-1980/ http://is.muni.cz/th/21282/fss_b/JIRI_SEVCIK_bakalarska_prace97.pdf http://blisty.cz/art/43583.html