aneb pohyb ve vzduchu bez motoru Plachtění aneb pohyb ve vzduchu bez motoru

Historie kluzáků Létání byl odpradávna nedosažitelný sen člověka. Přemýšleli, jaký je rozdíl mezi ptáky a lidmi, a pokoušeli se je napodobit. Již v Řeckých bájích a pověstech je zmínka o Daidalovi a jeho synu Íkarovi, kteří si vyrobili křídla z peří a vosku.

Nebo si můžeme připomenout Leonarda da Vinci, který se pokoušel sestavit létací stroj a zůstal po něm rukopis o ptačím letu.

Až na konci 18. století se začaly objevovat nové pokusy vzlétnout Až na konci 18. století se začaly objevovat nové pokusy vzlétnout. Teorií se zabýval především George Cayely, který sestavil i několik modelů schopných letu. Roku 1891 se podařilo Ottu Lilienthalovi dostat do vzduchu s vlastním závěsným kluzákem (větroněm).

Kluzáky nemají motor. Ve vzduchu se pohybují díky svému aerodynamickému tvaru, stoupavým proudům, vztlakové síle apod.

Vzlétat můžou třemi způsoby: 1. Aerovlek -Využití motorového letadla, které větroně vyvleče pomocí dlouhého lana do dané výšky.

2. Navijákový vzlet Větroň startuje tahem lana, které je navíjeno na buben navijáku stojícího na opačném konci letiště. Lano je na větroni zavěšeno těsně před těžištěm. Je to rychlý a levný způsob startu, dosažená výška je silně závislá na délce lana, hmotnosti větroně a síle protivětru a může se pohybovat v rozmezí 200-500m.

3. Vzlet pomocí gumového lana Používal se především v začátcích plachtění při startech na svahu. Gumové lano rozvětvené do tvaru „Y“ bylo taženo dvěma skupinami po 4-5 lidech. Kluzák byl ukotven na místě, družstvo napnulo lano, rozeběhlo se ze svahu a po jeho dostatečném napnutí byl kluzák uvolněn a katapultován vpřed. Příležitostně se tohoto způsobu používá i dnes.

Nabírání výšky: - udržet ve vzduchu se dá několika způsoby 1. Proudění podél návětrných svahů Na tento druh stoupání potřebujeme dost silný vítr a prudký svah. Vzduch je nucen před překážkou stoupat vzhůru a tím vynese kluzáka nahoru.

2. Termické proudění V dnešní době nejpoužívanější a také nejoblíbenější druh stoupání. Když svítí slunce na zem, zem se prohřívá, ale nerovnoměrně. V některých místech, např. pole, se vzduch ohřeje více než nad řekou. Teplý vzduch vytváří bubliny, které se posléze od povrchu utrhnou a stoupají. Taková bublina zkondenzuje a vznikne z ní mrak zvaný cumulus. Tyto mraky jsou jakýmsi ukazatelem stoupavých proudů, a proto jsou letci všeho druhu milovány. V Česku stoupavé proudy dosahují rychlosti 4-5m/s. Tyto jevy se nevyskytují jen, když jsou vysoké teploty, stačí jen velký rozdíl teplot. (tzn.Bývají i v zimě, ale na zimu se kluzáky zazimovávají – sníh jim nedělá dobře.)

3. Závětrné vlnové proudění Když proudí dostatečně silný vítr, vzduch v závětří hřebene se rozvlní. Tak vzniknou vlny opakující se nadále za hřebenem. Jedno takové stoupání může převýšit i několikanásobkem daný vrchol. Ve vlnách bylo dosaženo několik rekordů. (přelet And či nejvyšší výška – 15 tisíc metrů nad mořem )

Tyto jevy využívají nejen kluzáky Tyto jevy využívají nejen kluzáky. Mezi oblíbený „plachtící“ sport patří paragliding.

Také zvířata plachtí ptáci

Vakoveverka létavá

Konkurencí vakoveverek je wingsuit flying.

A člověk svého snu dosáhl. Zdroje: http://vrydl.sweb.cz/jak_na_to.html http://cs.wikipedia.org/wiki/Placht%C4%9Bn%C3%AD#Zp.C5.AFsoby_vzletu http://cs.wikipedia.org/wiki/Kluz%C3%A1k http://cs.wikipedia.org/wiki/Historie_letectv%C3%AD Kateřina Vítková, 2.B