BUDOVÁNÍ EVROPY

Události, které předcházely budování Evropy 1914-1918 Zavraždění arcivévody Františka Ferdinanda d´Este Rakouskou-Uhersko vyhlašuje válku Srbsku Důsledkem je rozpoutání první světové války mezi Německem a Rakouskem-Uherskem na jedné straně a Francií, Ruskem a Velkou Británií na straně druhé 1919 Založení Společnosti národů – Úkolem organizace byla poválečná demilitarizace, udržení světového míru, prevence před dalšími válečnými konflikty pomocí zásad kolektivní bezpečnosti a diplomatického vyjednávání.(Německo ani USA nejsou členem) Organizace nebyla schopna důrazně prosadit své cíle. Menší členské státy postrádaly významnější vliv na chod a rozhodování organizace, což způsobovalo napětí mezi nimi na jedné straně a Británií a Francií na straně druhé

1922 Panevropská unie, je nejstarší evropské hnutí za sjednocení Starého kontinentu. Zastává myšlenku politického a hospodářského sjednocení evropských národů na demokratických a přátelských základech, s plným vědomím křesťanských kořenů našeho kontinentu. Myšlenkový obsah tohoto hnutí formuloval hrabě Richard Coudenhove-Kalergi na svém panství Poběžovice na Domažlicku.

1925 Gustav Streseman, německý ministr zahr. věcí a Aristide Briand, který byl v té době francouzským ministrem zahraničních věcí za podpory Británie, Itálie a Belgie uzavřeli Locarnskou smlouvu, jež garantovala Francii a Německu vzájemnou bezpečnost. Následujícího roku 1926 bylo Německo přijato do Společnosti národů. Oba jsou velkými zastánci panevropské unie a navrhují projekt „Spojených států evropských“

1929-1933 Světová hospodářská krize ukončuje projekty společné Evropy. Došlo ke krachu na newyorské burze, Hitler se dostává k moci a nastoluje nacistickou diktaturu. Japonská invaze do Mandžuska ukázala, že Společnost národů není ve skutečnosti nic víc než debatní klub. Odvážné sny dvacátých let se rychle rozplývaly.

1939 Německo rozpoutává druhou světovou válku. Rozdíl mezi německou vizí sjednocování a mezi vizemi jiných zemí byl v tom, že Německo nechtělo dojít ke sjednocení mírovou cestou. Pokus o násilnou ekonomickou a politickou „integraci“ Evropy, vycházející z nacistické ideologie; tomu odpovídaly i formy jeho realizace.

1944 Paul Henri Spaak zakládá Benelux - celní unii mezi Holandskem, Belgií a Lucemburskem s cílem rozvíjet vzájemný obchod. Ke skutečnému fungování celní unie došlo v roce 1948. Spaakova myšlenka západoevropského společenství se v trošku jiné podobě skutečně zrealizovala, když vzniklo Evropské hospodářské společenství (EHS), kterému dal Spaak ideovou podporu v Římské smlouvě (podepsaná v roce 1957). Na těchto základech pak vzniklo Evropské společenství (ES) a posléze Evropská unie (EU), proto můžeme brát Spaaka jako jednoho z otců EU.

1945 1946 1947 Jaltská konference (SSSR, USA a Velké Británie) - vede k rozdělení Evropy na východní a západní blok. komunistický režim s centrálně plánovanou ekonomikou x demokratické principy s tržní ekonomikou. 1946 Předseda vlády Velké Británie Sir Winston Churchill vyzývá v Zürichu k založení Spojených států evropských. 1947 USA vyhlašují Marshallův plán k obnově zničené Evropy.

První formy evropské spolupráce 1948 Založena Organizace pro Evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC), aby koordinovala realizaci Marshallova plánu. Podepsán Bruselský pakt Belgií, Francií, Lucemburskem, Nizozemskem a Velkou Británií, smlouva o vzájemné vojenské pomoci, která se stala základem Západní unie. Přistoupením Německa a Itálie se modifikuje na Západoevropskou unii (ZEU)

1949 Stvrzena vojenská ochrana USA -Podpis Washingtonské smlouvy - založení NATO. 5. květen 1949 zástupci deseti států ( Bruselský pakt + Itálie, Irsko, Dánsko, Norsko a Švédsko) podepsali smlouvu o zřízení Rady Evropy se stálým místem ve Štrasburku. Zaměřená na rozvoj spolupráce ekonomické, politické, kulturní a sociální. Nebyla však připravena na řešení naléhavých problémů a evropské země nebyly ochotné vzdát se části své státní suverenity. Významným úspěchem Rady Evropy se stalo přijetí Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod v roce 1950, která je dnes ratifikována všemi členskými státy EU.

1950 9. května 1950 ve vládním prohlášení představil francouzský ministr zahraničí Robert Schuman plán ke sjednocení Evropy, tzv Schumanův plán.Cílem bylo zajištění míru. Autorem plánu je předseda francouzského Vysokého plánovacího úřadu Jean Monnet. Plán obsahoval výčet přesných a rychle uskutečnitelných kroků k integraci Evropy. Za základ integračního procesu byla vybrána spolupráce v oblasti uhlí a oceli, v té době dvou nejdůležitějších strategických surovin. Koncepce měla zajistit že „válka mezi Německem a Francií bude nejen nemyslitelná, ale také materiálně nemožná“.

1951/1952 Pařížská smlouva Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) mezi Francií, Německem, Itálií, Belgií, Nizozemskem a Lucemburskem. Uzavřena na 50let, cílem bylo zrušit obchodní omezení na trhu s uhlím, ocelářskými a hutními výrobky a vytvořit společný trh s těmito komoditami. Členské státy předaly potřebnou část svých suverénních práv řídícím orgánům této organizace. Byla tak vytvořena první nadstátní organizace s nadstátními pravomocemi v západní Evropě. 1957/1958 podepsání Římských smluv Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (EHS), sledovala komplexní cíl vytvořit společný trh s volným pohybem zboží, služeb kapitálu a pracovních sil Smlouva o založení Evropského společenství atomové energie (Euratom) – upravila podmínky spolupráce při mírovém využívání jaderné energie. Obě smlouvy vstoupily v platnost 1.1.1958. EHS je předchůdcem dnešní EU

1965 - 1966 krize prázdné židle Francouzský prezident De Gaulle vyvolává krizi. Francie se přestala účastnit zasedání Rady ministrů Rada ministrů nebyla schopna rozhodování. 7 měsíců bitva o pravomocech institucí. Francie si kladla 3 podmínky, aby se navrátila: pravomocí institucí EHS nebudou posilovány RM i nadále bude rozhodovat jednomyslně bude přijata společná zemědělská politika v lednu 1966 se sešli ministři zahraničí v Lucemburku – lucemburský kompromis – krize končí, Rada ministrů vypracovala řešení přijatelné pro všechny členské státy EHS 1967 Vstoupila v platnost smlouva o spojení orgánů EHS, Euratomu a ESUO tzv. Slučovací smlouva. Od té doby se tyto tři smlouvy začaly souhrnně nazývat Smlouvy o evropských společenstvích. 1968 Na základě dohody o EHS vytvořena celní unie, tj. odstranění vnitřních cel a zavedení stejného celního tarifu vůči nečlenským zemím, jako mezistupeň ke společnému trhu.

1986/1987 Jednotný evropský akt - vstoupil v platnost v roce 1987. do té doby nejvýznamnější zásah do Římských smluv hlavním cílem bylo dokončení jednotného vnitřního trhu do roku 1992 a identifikoval překážky, které ještě zbývaly k jeho dovršení: fyzické – odstranění kontrol na vnitřních hranicích ES pro osoby, služby, zboží a kapitál technické – odstranění rozdílů v předpisech a normách a tedy omezení tzv. netarifních překážek obchodu daňové – jednalo se zejména o daňovou harmonizaci, toto téma je dosud nedořešené a velice politicky citlivé

1992 Maastrichtská smlouva – vstoupila v platnost 1.11.1993. Nově se na evropské úrovni začalo spolupracovat v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky a justičních záležitostí. Smlouva změnila název „Evropského hospodářského společenství“ na „Evropské společenství“. Vznikla Evropská unie, zastřešující všechny existující integrační aktivity., které se začaly dělit do tří hlavních kategorií „tři pilíře“: 1. pilíř – Evropské společenství: spadají sem všechny aktivity realizované již před Maastrichtem; mimo jiné politiky zemědělská, obchodní, regionální, sociální aktivity spadající pod další dva pilíře byly zavedeny až Maastrichtskou smlouvou: 2. pilíř – Společná zahraniční a bezpečnostní politika 3. pilíř – Justice a vnitřní bezpečnost