Od stresu k posttraumatické stresové poruše kpt. Mgr. Jana Majzlíková HZS Ústeckého kraje leden 2011

Stres nespecifická reakce organismu na jakýkoli druh zátěže, která slouží k přizpůsobení organismu těmto zátěžím (Selye, 1949) – syndrom přizpůsobení Stres je individuální a vlastní hodnocení rozhoduje o tom, co bude prožíváno stresově a co nikoli (Lazarus, 1981). - záleží na: význam události, možnost sociální opory, osobnostní charakteristiky → formy vyrovnávání se se zátěží Stres u hasičů: Organizační řízení – např. administrativa Operační řízení – např. pozásahový stres

Bezprostřední reakce na stres Tělo: ↑ puls, TK, svalové napětí, frekvence dechu, srážení krve, ↓ zažívání, snížení imunity, sexuální funkce Pocity/myšlenky: strach, zloba, zklamání, uleknutí, bezmocnost, „Pořád jen já!“ „Teď je se vším konec!“ Chování: překotná a křečovitá práce, podrážděnost vůči druhým, nedostatečné plánování a přehled, absence přestávek, kouření - Aktivní x pasivní reakce

Stres x krize x trauma Stres: reakce organismu na jakýkoli druh zátěže a jeho přizpůsobení - individuální Krize: reakce na situaci, kterou čl. nemůže snadno řešit v rámci obvyklých strategií, jakými je zvyklý zvládat zátěž – individuální Trauma: reakce na situaci, která vznikla důsledkem události přesahující běžnou lidskou zkušenost – většina podobně

Krize pramenící z náhlého traumatizujícího stresoru např. náhlé úmrtí blízké osoby, znásilnění, přírodní katastrofy, válečný stres x hromadné neštěstí a katastrofy příčina je zvnějšku je extrémně děsivá navozuje prožitek ohrožení života, tělesné či duševní celistvosti navozuje pocity bezmocnosti běžné adaptační mechanismy selhávají otřesení sebeprožívání, pocit ztráty moci a vlivu je zdrcující akutní reakce na stres: obranné a ochranné reakce → mobilizují síly jedince 2-3 dny po události Obranný mechanismus: „Mě se to stát nemůže.“

Akutní reakce na stres TYP A „ÚTOK nebo ÚTĚK“ svalové napětí, často v celém těle zrudnutí, silné pocení, pocity horka zrychlení fyziologických projevů – tep, dech výrazná mimika, může se rychle měnit psychomotorický neklid, pobíhání, „neúčelné“ pohyby nepřesná koordinace pohybů výrazné emoce i výrazné projevy emocí převažují smutkové či zlostné emoce, křik, nářek, zloba objevují se emoce, které nejsou „přiléhavé“ k situaci – smích v tragické situaci) třes rukou, nohou nebo celého těla agresivní projevy, autoagresivní tendence řeč rychlejší než myšlení, rychlé tempo řeči častější či imperativní potřeba močit změna vnímání času – čas se subj. zkracuje nesoustředěnost, těkání, zhoršená schopnost komunikace

Akutní reakce na stres II TYP B „MRTVÝ BROUK“ ztuhlost, strnulost, omezení pohybu, „zamrznutí“ pohyb je nekoordinovaný, nemotorný Zblednutí, ledové ruce a nohy, studený pot, chvění se zimou zpomalení fyziologických procesů minimální mimika, maskovitý výraz, může se objevit „nejapný“ úsměv emoce nejsou pociťovány ani projevovány snížení vnímání těla až neschopnost cítit tělo, což může vést k tomu, že se člověk záměrně zraňuje, protože se snaží dosáhnout citlivosti časová distorze: člověk prožívá krátký časový okamžik jako nekonečně dlouhý prožitky derealizace (to, co se děje není skutečné); depersonalizace (nejsem ten, komu se to děje) výrazně snížená schopnost porozumět verbálním sdělením pohled je upřen „dovnitř“, neschopnost navázat oční kontakt Vodáčková, D. a kol. (2007). Krizová intervence.

Posttraumatická stresová reakce - opožděná reakce – projev měsíce a roky po události tendence k znovuprožívání traumatického obsahu opakující se myšlenky, obrazy (související s událostí), děsivé sny tzv. flashbacky - náhlé pocity a projevy jakoby znovu nastala Intenzivní úzkost při setkání s pozůstalými či okolnostmi, které událost připomínají tendence vyhnout se myšlenkám či pocitům spojeným s traumatem odmítání aktivit vyvolávajících vzpomínky, oddělení se od lidí neschopnost si vybavit důležité aspekty události (amnézie) citová oploštělost, neschopnost vnímat a prožívat pozitivní emoce přetrvávající prožitky depersonalizace a derealizace přetrvávající projevy zvýšené dráždivosti neustálé „nastražení“, jakoby hrozilo nebezpečí; psychomotorický neklid nesoustředěnost, neschopnost přenášet pozornost obtížné usínání, příjmu potravy hněv a podráždění, smutek, deprese, úzkost, výkyvy nálad silná fyziologická reaktivita (dech) na podněty připomínající trauma

Co s tím? – pomoc pro mne Zastav negativní a oslabující myšlenky, řekni si:„Stop! Klid! Zvládnu to!“ Ukotvi se : postav se pevně na celá chodidla pevně uchop nástroje, se kterými pracuješ případně se zády opři o něco pevného (zeď, auto ap.), nebo se posaď Soustřeď se na své dýchání : dýchej pomalu a zhluboka, opakuj si v duchu:„nádech, výdech, nádech…“ Uvědom si jednotlivé části svého těla : opakovaně zatni a povol svaly končetin, několikrát sevři ruce v pěst promasíruj si svaly na pažích a ramenech, udělej nějaký jednoduchý cvik napij se vody, opláchni si obličej zaměř se na činnost, kterou právě provádíš, v duchu ji popisuj Nesnaž se jít za hranice svých možností požádej o pomoc, odpočinek, vystřídání (autorka Mgr. Soňa Pančochová – psycholog HZS Zlínského kraje)

Pomoc pro zasažené osoby První psychická pomoc Cílem je stabilizace zasaženého a předání do péče blízkých osob nebo dalších služeb. Navaž kontakt. Dbej na důstojnost. Chraň zasaženého před zvědavci a médii. Informuj, co se děje, a naslouchej. Podávej reálné informace. Vyslechni. Vyhni se frázím. Mluv jednoduše. Zjišťuj a případně zajišťuj základní potřeby – 5 T. Pil, jedl? Byl na záchodě? Chce se mu?

První psychická pomoc II I o dospělého pečuj jako o dítě. Chovej se tiše a klidně. Je zraněný? Ošetři nebo ošetření zprostředkuj. Je mu dost teplo? Nabídni deku či svetr. Je někdo s ním? Má se o co opřít? Nabídni oporu. Má se kde umýt? Zajisti. Hlídej bezpečí. Odveď ho, je-li mu místo nebezpečné nebo nepříjemné. Zabraň pohybu, je-li pro něj nebezpečný. Jinka se můžeš pohybovat s ním. Spolupracuj s druhými na místě.

První psychická pomoc III Pomoz přemýšlet o vhodném ubytování. Ochraňuj jeho věci. Kontaktuj blízké nebo pomož je kontaktovat (P ČR). Pamatuj na zdravotní, sociální, právní a duchovní 1.pomoc. Nevhodné: Vyslýchat, kritizovat, soudit, analyzovat (proč) Být netrpělivý, spěchat x slibovat, co nelze Zlehčovat ztrátu, událost x dávat planou útěchu Pomáhat, když se na to necítíš

Nezapomeň Reakce každého člověka na neštěstí je individuální. I neobvyklé reakce jsou v těchto situacích normální. Někdy stačí dobré slovo, které pomůže. Pomoc může přijít z různých stran – také ji můžeš vyhledat. Nezapomínej na sebe – odpočívej, udělej si radost.

Syndrom vyhoření Duševní stav objevující se u lidí, kteří pracují s jinými lidmi – plíživé psychické vyčerpání. Příznaky: cítíme se špatně, emocionální, duševní i tělesná únava, pocit bezmoci a beznaděje, ztráta chuti do práce, žádná radost ze života, skleslost, prázdnota. Příčinu hledáme jinde než v rytmu života a v komunikaci. Nadšení → stagnace → frustrace → apatie → sy vyhoření: cynismus, odcizení, vymizení reflexe vnitřních norem, ztráta smyslu práce.

Co s tím? Snižte příliš vysoké nároky. Naučte se říkat NE. Stanovte si priority. Dobrý plán ušetří polovinu času. Dělejte přestávky. Vyjadřujte otevřeně své pocity. Hledejte podporu. Vyvarujte se negativního myšlení. Předcházejte nedorozuměním v komunikaci. Doplňujte energii. Zajímejte se o své zdraví. Tošner, T., J. (2002). Burn-out syndrom.

Literatura Baštecká, B. a kol. (2005). Terénní krizová práce. Psychosociální intervenční týmy. Praha: Grada. Běhanová, J. (2006). Doporučení pro členy Hasičského záchranného sboru při vyprošťování osob z vozidel při dopravních nehodách. České sdružení obětí dopravních nehod. Běhanová, J. a Brečka, T. A. (2007). Psychologické aspekty komunikace při vyprošťování osob z vozidel při dopravních nehodách. 112, 6 (5), 28-29. Brennan, D. (2005). Stres při mimořádných událostech (CISM=ŘSMU). Působení na pracovníky záchranných služeb. Prezentace. Praško, J., Hájek, T., Pašková, B., Preiss, M., Šlepecký, M., Záleský, R. (2003). Stop traumatickým vzpomínkám. Jak zvládnout posttraumatickou stresovou poruchu. Praha: Portál. Smolík, P. (2002). Duševní a behaviorální poruchy. Praha: Maxdorf Jesenius. Sotolářová, M. (2007). Posttraumatický intervenční tým HZS ČR. Metodická příručka pro interní potřeby. MV GŘ HZS ČR, Praha. Špatenková, N. a kol. (2004). Krize. Psychologický a sociologický fenomén. Praha: Grada. Tošner, T., J. (2002). Burn-out syndrom. Praha: Hestia. Vodáčková, D. a kol. (2007). Krizová intervence. Praha: Portál. Informační materiály psycholožky HZS ČR Soni Pančochové.

kpt. Mgr. Jana Majzlíková tel.: 950 430 160 mobil: 607 737 774 Kontakt kpt. Mgr. Jana Majzlíková tel.: 950 430 160 mobil: 607 737 774 email: jana.majzlikova@ulk.izscr.cz Děkuji za pozornost 