Neplnil bych dobře svůj úkol biskupa, kdybych vám jen tak popřál „Šťastné Vánoce“ bez toho, že bych vás vyrušil z klidu. Chci vás obtěžovat. Nesnáším totiž pocit, že bych musel posílat neškodná, formální blahopřání, přikázaná rutinou kalendáře. Dokonce mi lichotí představa, že mé blahopřání někdo odmítne jako nežádoucí.

TAK TEDY, MOJI DRAZÍ, MNOHO… NEPOHODLNÝ CH BLAHOPŘÁNÍ! Ježíš, který se rodí z lásky, kéž vám dá pocítit nevolnost z egoistického, nesmyslného, bezpáteřného způsobu života a dopřeje vám objevit život plný sebedarování, modlitby, ticha a odvahy.

Dítě, které spí na slámě, ať vám odejme klidný spánek a polštář ať vám připadá tvrdý jako balvan, dokud nenabídnete pohostinství vyhoštěnému, cizinci, chudákovi, který prochází kolem vás.

Bůh, který se stal člověkem, ať vám dá, že se budete cítit jako červi pokaždé, když se kariéra stává idolem vašeho života, když vás vaše plány pohlcují, když záda bližního jsou žebříkem pro vaše šplhání.

Maria, která nachází jenom uprostřed hnoje místo, kam může něžně položit plod svého života, kéž vás svýma zraněnýma očima přinutí přerušit zpěv všech sladkých vánočních písní, dokud vaše pokrytecké svědomí nepochopí, že kanály, kontejnery na odpadky a nemocniční spalovny se stávají pohřebišti zmařeného života, hroby bez křížů.

Josef, který čelil tisícům zavřených dveří a je tak symbolem všech rodičovských zklamání, ať znepokojí pitky vašich slavnostních večeří, ať vám vyčte vlažnost při řešení kotrmelců vašich dětí, ať způsobí zkrat vašim marnotratným slavnostním osvětlením, dokud se nenecháte vyvést z míry vědomím utrpení tolika rodičů, kteří tajně pláčou pro své děti beze štěstí, bez zdraví, bez práce.

Andělé, kteří ohlašují pokoj, ať přinesou také válku - vašemu ospalému klidu, neschopnému vidět, že jen o kousek od vás, za přitěžující okolnosti vašeho mlčení… se dějí nespravedlnosti, lidé jsou vykořisťovaní, vyrábějí se zbraně, země pokorných se militarizuje, národy jsou odsuzovány ke smrti hladem.

Chudí, kteří spěchají k jeskyni, zatímco mocní kují plány v temnotě a město spí v nezájmu, ať vám dají pochopit, že i vy, chcete-li vidět „veliké světlo“, musíte začít od těch posledních,

že almužny toho, kdo „hraje na lidské kůži“ jsou neúčinná sedativa, že kožichy, koupené za třicetinásobný plat, slušně vypadají, ale nehřejí,

že zpoždění ve výstavbě obytných domů, jsou-li způsobená hromadnými spekulacemi, jsou skutky svatokrádeže, že chudí, skutečně chudí, mají vždycky pravdu, i když se mýlí.

Pastýři, kteří v noci bdí, střídají se v hlídkách u svého stáda a vyhlíží jitřenku, kéž vám darují smysl pro dějiny, opojení z očekávání, radost z odevzdanosti Bohu. Ať ve vás vzbudí hlubokou touhu žít jako chudí, což je jediný způsob, jak zemřít bohatí.

Služebník Boží Tonino Bello, biskup z Molfetto (  1935,  1993) Nad starým světem, který umírá, se rodí naděje! Šťastné Vánoce!