Morální teologie – etika následování
víra – hermeneutický klíč Bůh je zakoušen nikoliv v jevech mimo nás, nýbrž v událostech, tj. v porozumění a interpretaci těchto událostí. - dějiny spásy: člověkem interpretovaný a utvářený čas ve znamení víry - Bůh řídí dějiny skrze svobodnou sebedispozici člověka - vztah k Bohu jako konstitutivní prvek života křesťana
Ježíš Kristus - paradigma život Ježíše z Nazaretu je model ZDE začíná morálně-teologické myšlení, nikoliv v nějaké předem dané přirozenosti (Demmer, 67)
životní projekt mth není v první řadě normativní disciplína (žádný člověk neuvažuje o své mravnosti primárně na rovině normativity, nýbrž v souvislosti s životními projekty, s cíli jednání – to jsou pro něho stimuly, to jej inspiruje) proto pracuje mth s cílovými představami
narativní etika pokus o vystižení personálního charakteru mravnosti původcem mravního nároku není věc, nýbrž osoba personálně-teologický aspekt etiky i situace mravního rozhodování nese znaky narace (konfrontace s tradovanými dobry, společenský rozměr…)
fascinace životem Ježíše z Nazaretu korektura nekritického zacházení s konceptem blaženosti zdařilý život může být i ten, který je prožívaný v utrpění a ztroskotání dignita zvoleného antropologického ukotvení se projevuje právě ve schopnosti se s těmito mezními zkušenostmi vypořádat mth může do etického konceptu zdařilosti života přinést horizont spásy darované v Kristu
morální teologie – etika následování mravní pravda je pro morální teologii pravdou spásy v tomto smyslu je mth spjata se spirituální teologií, protože se sytí zkušeností víry