Smysly člověka Aktivita č. 4 – Biologie pod mikroskopem ©Gymnázium Hranice, Zborovská 293 Projekt: Svět práce v každodenním životě Číslo projektu: CZ.1.07/1.1.26/02.0007 Smysly člověka Aktivita č. 4 – Biologie pod mikroskopem Prezentace č. 6 Autor: Dušan Rychnovský

Význam smyslové soustavy schopnost organismu přijímat určitý druh informací o okolí chemické látky světla Akustické vlnění okolního vzduchu Specializovaným smyslové orgány pěti smyslů (mít všech pět pohromadě) zrak – orgán oko sluch – orgán ucho hmat – mechanoreceptory v kůži chuť – chuťové pohárky v ústech čich – čichové buňky v nose Další smysly Vnímání teploty – termoreceptory v kůži Vnímání gravitačního pole – mechanoreceptory  uvnitř vnitřního ucha Vnímání času – vnímání času je jednak pro krátkodobé časové úseky – sekundy, minuty, hodiny a také vnímání delšího časového úseku – přibližně jednoho dne – denní rytmus

Zrak smysl, který umožňuje živočichům vnímat světlo, různé barvy, tvary pro člověka je to smysl nejdůležitější, asi 80% všech informací vnímáme zrakem je zaměřen na vnímání světla (elektromagnetického vlnění) vydávaného Sluncem, některými předměty nebo předměty odráženého umožňuje vidění kontur předmětů, jejich vzdálenost a významně se podílí na orientaci v prostoru. fotoreceptory lidského oka jsou citlivé na světelné vlny v rozsahu 400 – 760nm (bílé viditelné světlo Specializovaná orgán zraku je oko 1

Oko 2

Oko Bělima – tuhá, bílá vazivová blána (u dětí namodralá, ve stáří zažloutlá od kapének tuku). Do bělimy se upínají okohybné svaly, vzadu ji prostupuje zrakový nerv a vpředu přechází v rohovku. Rohovka – orgán v přední části oka. Je inervována, ale není prostoupena cévami. Cévnatka - obsahuje velké množství cév a pigmentových buněk. Vpředu přechází v řasnaté tělísko. Řasnaté tělísko  – paprsčitě uspořádaný val z hladké svaloviny. Na povrchu má četné výběžky, na něž je tenkými vlákny zavěšena čočka. Stahy svalstva mění zakřivení čočky, což způsobuje potřebnou akomodaci. Duhovka  – má tvar kruhového terčíku z hladkého svalstva. Kruhový otvor uprostřed duhovky se nazývá zornice (zřítelnice, pupila. Svalovina duhovky rozšiřuje nebo zužuje zornici. V duhovce jsou pigmentové buňky, jejichž množství a hloubka uložení určují její barvu (modré mají pigmentu nejméně, hnědé a černé nejvíce). Tato pigmentová vrstva zabraňuje, aby paprsky vnikaly do oka jinudy než zornicí.

Oko Zornice – kruhový otvor uprostřed duhovky. Pozorovatel v ní může vidět svůj obraz. Čočka  – 4 mm silný orgán zavěšený na řasnatém tělísku. Její funkcí je lámat paprsky tak, aby se sbíhaly na sítnici, čímž napomáhá k přesnému vidění. Sítnice  – v ní jsou umístěny vlastní smyslové buňky sítnice tyčinky a čípky. Tyčinky – asi 130 milionů buněk, které rozlišují pouze odstíny šedi. Jsou citlivější na světlo, čímž umožňují vidění za šera. Čípky – asi 7 milionů buněk umožňujících barevné vidění (modrá, zelená a červená). Slepá skvrna – místo kde vystupuje z oční koule zrakový nerv, je bez tyčinek a čípků. Žlutá skvrna - největší nakupení čípků je asi 4 mm od slepé skvrny na mírně vkleslém místě sítnice, tzv.  (místo nejostřejšího vidění). Sklivec – rosolovitá průhledná hmota, která vyplňuje většinu vnitřního prostoru oční koule.

Přídatné oční orgány Spojivka – slizniční blána sytě růžové barvy, která ohybem přechází na oční kouli a kryje zpředu bělimu až po okraj rohovky. Prostor mezi spojivkou víček a oční koulí se nazývá spojivkový vak. Slzná žláza – orgán uložený v dutině očnicové nad oční koulí. Otevírá se větším počtem vývodů do spojivkového vaku. Její sekret – slzy – obsahují chlorid sodný a lysozym. Vymývají spojivku a jsou roztírány po rohovce. Slouží ke zvlhčování přední stěny oka a ochraně před infekcí. Odtékají do slzného váčku vnitřní stranou oka a dále slzovodem do dutiny nosní. Horní a dolní víčko – volné okraje jsou opatřeny řasami, do jejichž pochvy ústí mazové žlázy (zánět se nazývá ječné zrno a může být značně bolestivý) Okohybné svaly – celkem 6 svalů z příčně pruhované svaloviny. Pohybují oční koulí tak, aby obraz dopadal na sítnici ve žluté skvrně. Nerovnoměrnost v tahu jednotlivých svalů způsobuje šilhání.

Oční vady Astigmatismus – nepravidelné zakřivení rohovky, způsobující rozmazané vidění. Barvoslepost – vrozená porucha buněk sítnice, vnímajících barvy. Způsobuje neschopnost rozlišovat některé barvy, obvykle červenou a zelenou Krátkozrakost (3) – neschopnost ostře vidět do dálky, obraz je vytvářen před sítnicí. Dalekozrakost (4) – neschopnost ostře vidět do blízka, protože oční koule je příliš krátká pro normální ostření, obraz se tedy vytváří za sítnicí. 3 4

Sluch Sluch člověka dokáže vnímat zvuk v rozsahu frekvencí 20 Hz – 20 000 hertzů. Nejcitlivější je v oblasti 1000 – 3000 Hz, což je oblast frekvence lidského hlasu. Například kočka dokáže vnímat zvuky od 30 – 45 000 Hz, pes 15 – 50 000 Hz a mol až do 150 000 Hz.  Delfíni, netopýři a mnoho dalších živočichů se pomocí zvuku orientuje – tzv. echolokace. Smyslovým orgánem sluchu je ucho.

Ucho 5

Vnější ucho Boltec je tvořen chrupavkou (pouze lalůček chrupavčitou kostru nemá) a směřuje akustické vlny do zvukovodu. Velikost a tvar boltce ale nemá vliv na sluch. Zvukovod je trubice, která má část chrupavčitou a kostěnou. Na konci zvukovodu se nachází bubínek, hranice mezi zevním a středním uchem. Zvuková vlna, která projde zvukovodem, naráží do bubínku a putuje dál do nitra ucha. Délka zvukovodu dospělého člověka je asi 3 cm. Bubínek je vazivová blanka na konci zvukovodu, cca 0,1 mm silná. Zvuková vlna jej rozechvěje, bubínek ji zesílí a předá do středního ucha. Zdravý bubínek je lesklý a má šedavou barvu. Výstelka zvukovodu obsahuje mazové žlázy, které produkují ušní maz. Zvukovod má samočisticí schopnost – nečistoty jsou z něj vypuzovány směrem ven.

Střední ucho bubínková dutina  – Dutina vyplněná vzduchem, ohraničená lebkou. sluchové kůstky  – Jedná se o tři kůstky  kladívko, kovadlinku a třmínek  přenáší zvuk od bubínku do vnitřního ucha ploténka třmínku se dotýká oválného okénka ve vnitřním uchu. Eustachova trubice spojuje bubínkovou dutinu a nosohltan. Vyrovnává tlak ve středním uchu s tlakem v okolním prostředí. svaly středního ucha napínač bubínku třmínkový sval  – připojený ke třmínku, upevňuje třmínkovou ploténku v oválném okénku

Vnitřní ucho Vnitřní ucho leží v kostěném labyrintu lebky (kosti skalní). Kostěný labyrint částečně kopíruje blanitý labyrint vyplněný tekutinou (endolymfou). Části kostěného labyrintu které kopíruje blanitý labyrint jsou 3 polokruhovité kanálky a hlemýžď. Hlemýžď je stočená trubička naplněná tekutinou (endolymfou). Vibrace oválného okénka rozvlní endolymfu. Vlnění endolymfy je převáděno na elektrické impulzy – signály, které jsou přenášeny do mozku po sluchovém nervu. Signály jsou vnímány jako zvuk.

Rovnovážný orgán Slouží k detekci polohy a zrychlení. Skládá se z vejčitého a kulovitého váčku, které detekují polohu a tří polokruhovité kanálky detekující zrychlení. Ve váčcích jsou dvě na sebe kolmé vrstvy vláskových buněk s vlásky zapuštěnými do rosolu obsahujícímu krystalky uhličitanu vápenatého. K vnímání zrychlení slouží vláskové buňky na začátku a na konci polokruhovitých kanálků, které vnímají změny v proudění endolymfy v kanálcích. Předrážděním tohoto orgánu vzniká mořská nemoc.

Chuť  Smysl, který dovoluje vnímat chemické látky rozpuštěné ve slinách nebo vodě. V ústech jsou umístěny chuťové receptory vnímající chuti hořké, sladké, slané a kyselé.  Podle nových výzkumů i tučné, vápníkové, a umami. Umami je další chutí jejíž název je odvozený z japonštiny (umai, česky chutný, delikátní). Specifický chuťový receptor pro umami byl objeven v roce 2000 a vnímá v jídle obsaženou aminokyselinu kyselinu glutamovou nebo její soli (glutamáty).

Chuť Receptory chutí (chuťové pohárky) jsou nerovnoměrně rozmístěny především na jazyku, ale také na patře a v krku. Chuťových pohárků má člověk 500-10000. Důsledkem tohoto poměrně velkého rozptylu je, že citlivost chuti u jednotlivých lidí může být značně rozdílná. Děti mají chuťových pohárků průměrně více než dospělý. 6

Čich  smysl umožňující vnímat chemikálie rozpuštěné ve vzduchu nebo ve vodě (obvykle ve velmi nízkých koncentracích). Tento vjem se pak označuje jako vůně. Čich velmi úzce souvisí s chutí, i jejich receptory jsou si podobné, u nižších živočichů tyto orgány zcela splývají. U suchozemských živočichů se liší především ve skupenství sledované látky - chutí se zkoumají látky rozpuštěné ve slinách, čichem látky rozptýlené ve vzduchu vzdálenosti - chuť je spíše smyslem kontaktním, čich dálkovým.

Čich Povrch čichové sliznice u člověka je pouze asi 4 cm², kdežto u psa dosahuje velikosti i 150 cm². Čichová sliznice se nachází v horní třetině nosní přepážky, části horní skořepy a stropu nosní dutiny. Vlastními receptory čichu jsou bipolární neurony. Čich má schopnost adaptace. Lidský čich je velmi citlivý na thioly přidávané do zemního plynu. Citlivost čichu se u různých lidí liší. Obecně mají ženy citlivější čich než muži, ale tato citlivost kolísá v závislosti na menstruačním cyklu. Jednotlivé pachy jsou lidmi vnímány pozitivně nebo negativně, přičemž toto posuzování je dosti podobné u všech lidí na světě, přestože některé kulturní rozdíly v estetice čichu existují.

Hmat Soubor několika různých smyslů, které pomocí receptorů umístěných v kůži umožňují získávat informace z bezprostředního okolí. Hmat zahrnuje vnímání: dotyku, tlaku, bolesti, chladu, tepla, vpichu, vibrací atd. Hmatové receptory jsou v kůži rozprostřeny s různou hustotou - nejcitlivější místo hmatu je na konečcích prstů a na špičce jazyka, naopak nejméně je jich na zádech.

Zdroje informací Obrázky byly vyhledány ve wikipedii jako Creativ Commons nebo Public Domain: Tatoute and Phrood, In:cs.wikipedia.org [online]. 21. ledna 2006[cit. 2014-18-4]. Obrázek ve formátu svg. Dostupné: http://cs.wikipedia.org/wiki/Elektromagnetick%C3%A9_spektrum#mediaviewer/Soubor:Spectre.svg Tchoř, In:cs.wikipedia.org [online]. 5. červenec 2009. [cit. 2014-18-4]. Obrázek ve formátu svg. Dostupné: http://cs.wikipedia.org/wiki/Lidsk%C3%A9_oko#mediaviewer/Soubor:Schematic_diagram_of_the_human_eye_cs.svg A. Baris Toprak MD, In:cs.wikipedia.org [online]. 19:44, 30 November 2005. [cit. 2014-18-4]. Obrázek ve formátu png. Dostupné: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Myopia.png A. Baris Toprak MD, In:cs.wikipedia.org [online]. 20:54, 10 November 2005. [cit. 2014-18-4]. Obrázek ve formátu png. Dostupné: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Hypermetropia.png A. Baris Toprak MD, In:cs.wikipedia.org [online]. 20:54, 10 November 2005. [cit. 2014-18-4]. Obrázek ve formátu jpg. Dostupné: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:HumanEar.jpg Gray851, In:cs.wikipedia.org [online]. 02:48, 11 February 2006. [cit. 2014-18-4]. Obrázek ve formátu jpg. Dostupné: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gray851.png Černík, V., Bičík, V., Martinec, Z. Přírodopis 3 pro 8. ročník základní školy a nižší ročníky víceletých gymnázií. Praha: Libertas, a. s., 1. vydání. ISBN 80-85937-97-2 Jelínek, J., Zicháček, V. Biologie pro gymnázia. Olomouc: Nakladatelství OLOMOUC, 2004. ISBN 80-7182-177-2 Vlastní tvorba