Název vzdělávacího materiálu: Žánry ústní lidové slovesnosti Číslo materiálu v sadě, (šablona, sada): VY_32_INOVACE_15 Autor materiálu: Mgr. Lucie Plechatá Vzdělávací oblast, vzdělávací obor, vyučovací předmět, ročník/y: Český jazyk, 7. ročník Téma: Balada I Anotace: Žáci poznají baladu, její znaky, druhy, seznámí se s ukázkami. Materiál byl vytvořen (datum, období): 25. 12. 2011 Ověření ve výuce: 24. 4. 2012, 7. B, Mgr. Lucie Plechatá VY_32_INOVACE_15_Balada I

Žánr lidové slovesnosti Balada I Žánr lidové slovesnosti VY_32_INOVACE_15_Balada I

Co je to balada? lyricko-epická báseň s pochmurným dějem a tragickým koncem, často se objevují nadpřirozené bytosti Otázky – opakování: Podle čeho poznáme lyrický text? Lyrika – chybí děj, vyjadřuje pocity, nálady autora Podle čeho poznáme epický text? Epika – osahuje děj, příběh U kterého žánru lidové slovesnosti se můžeme setkat s nadpřirozenými bytostmi? V pohádce, pověsti, baladě a báji . VY_32_INOVACE_15_Balada I

Balada Hlavní hrdina je obyčejně vinen porušením mravních zásad. Za jeho vinu neodvratně následuje neúměrně krutý trest. Balady mají prudký dějový spád. Dialog postav je bohatý a zkratkovitý. VY_32_INOVACE_15_Balada I

Typy balad Lidová balada Sociální balada Umělá balada VY_32_INOVACE_15_Balada I

Stala se inspiračním zdrojem pro baladu umělou. Lidová balada Ústní formou šířená balada, její náměty čerpají zejména z legend, kde vystupují hrdinové střetávající se s nadpřirozenými silami. Stala se inspiračním zdrojem pro baladu umělou. VY_32_INOVACE_15_Balada I

Tři dcery (lidová balada) Měl tatíček, měl tři· dcery, všecky se mu provdat měly. Nejstarší jak dceru vdával, tři sta tolarů s ní dával: „Tu máš, moje dcerko milá, bys mě v stáří obživila." „Však vám toho nezabudu, na rukou vás nosit budu." A jak druhou dceru vdával, dvě stě tolarů s ní dával: „Až nebudu robit moci, přispěješ mi ku pomoci." Když tu nejmladší měl vdáti, neměl jí už čeho dáti: „Zdaliž i ty, dcerko milá, v stáří bys mě pohostila?" „Tatíčku, vás nezabudu, vždycky vaší dcerou budu." Neminulo sedm roků, šel tatíček v slabém kroku. A šel k milé první dceři, klobouk sňal u jejích dveří: „Nemohu již pracovati, chceš-li, dcero, stravy přáti?" VY_32_INOVACE_15_Balada I

Tři dcery (lidová balada) Ona do komůrky vešla, starý provaz odtad nesla: „Když dělati nemůžete, oběsit se někam jděte." Hůlečku vzal a šel z dveří k prostřední své milé dceři: „Budeš-li mě ty chovati, když už nemohu dělati?" Ona do komůrky vešla, starý sotorek mu nesla: „Když vám nelze pracovati, jděte chleba vyžebrati." Hůlečku vzal, pozaplakal: „Jakých jsem to časů dočkal!" Hůlečku vzal a šel z dveří, samý strach, k té třetí dceři: „Dcero, stár jsem, všeho třeba, dáš-li pak mi kousek chleba?" „Vítám vás, milý tatíčku, vítám, sivý holoubečku!" A hned do komůrky vešla, bílý koláč otci nesla: „Do smrti tu zůstávejte, děti mé mi kolíbejte!" VY_32_INOVACE_15_Balada I

Tři dcery (lidová balada) „Dcerko, dcerko moje milá, jak jsi ty mě potěšila! Nejvíc jsem tě trestal zmala, věna jsi ty nedostala, jediná's mě uvítala!" „Dosti jste mi věna dali, že jste zmlada trestávali, v bázni boží vychovali." Jaká životní zkušenost se v básni odráží? Proč našel otec pomoc u nejmladší dcery? Najdeš ve svém okolí nějaký příklad podobného lidského chování ? VY_32_INOVACE_15_Balada I

Osiřelo dítě (lidová balada) Osiřelo dítě o půldruhém létě. Když už rozum bralo, na matku se ptalo. Ach táto, tatíčku, kde jste dal mamičku? Tvá matka tvrdě spí, žádný jí nevzbudí. Na hřbitově leží blízko samých dveří. Jak dítě slyšelo, na hřbitov běželo. Špendlíčkem kopalo, prstíčkem hrabalo. Když se dohrabalo, smutně zaplakalo. Ach mámo, mamičko, promluvte slovíčko. Mé dítě, nemohu, mám na hlavě hlínu. A na srdci kámen hoří jako plamen. Jdi, dítě, jdi domů, máš tam jinou mámu. Ach není tak milá, jako vy jste byla. Když má chleba dáti, třikrát jej obrátí. Když vy jste dávala, máslem jste mazala. Vložit obrázek dítěte nebo kříže nebo hrobu. VY_32_INOVACE_15_Balada I

Osiřelo dítě Když hlavičku češe, krev potůčkem teče. Když vy jste česala, vy jste objímala. Když nožičky myje, o škopíček bije. Když vy jste mývala, vy jste je zlíbala. Když košilku pere, div mne neprokleje. Když vy jste právala, vy jste si zpívala. Jdi domů, mé dítě, zejtra na úsvitě přijdu, vezmu si tě. Dítě přišlo domů, položilo hlavu. Ach táto, tatíčku, už vidím mamičku. Má mamička milá, celá pěkně bílá. Co, dítě, co děláš? Vždyť mamičku nemáš! Vždyť nikdo tu není, marné tvé vidění. chystejte rakvičku.   VY_32_INOVACE_15_Balada I

Osiřelo dítě Proč tuto lidovou píseň považujeme za baladu? Má dušička Bohu, mé tělo do hrobu. Do hrobu k mé matce, ať jí zplesá srdce! Jeden den stonalo, druhý den skonalo, třetí pohřeb mělo. Proč tuto lidovou píseň považujeme za baladu? Mohlo dítě změnit svůj osud? Končí balada tragicky? Jaký druh rýmu se v baladě uplatnil? VY_32_INOVACE_15_Balada I

Má všechny znaky balady lidové s tím rozdílem, že autor je znám. Umělá balada Má všechny znaky balady lidové s tím rozdílem, že autor je znám. Vznikají od konce 18. století.Balada se stala oblíbenou i v hudbě vážné, folkové a rockové či folk-rockové. VY_32_INOVACE_15_Balada I

Umělá balada - autoři Karel Jaromír Erben Jan Neruda Balady a romance Kytice z pověstí národních František Ladislav Čelakovský Toman a lesní panna VY_32_INOVACE_15_Balada I

František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852) básník národního obrození, kritik a překladatel narodil se ve Strakonicích pracoval jako redaktor časopisu Česká včela působil jako suplující profesor českého jazyka a literatury na pražské univerzitě Doplnit data narození a úmrtí, zákl. charakteristiku autora a díla, obsah Tomana a lesní panny Slovanské národní písně Ohlas písní českých Ohlas písní ruských VY_32_INOVACE_15_Balada I

Součástí sbírky Ohlas písní českých je i baladická báseň Toman a lesní panna. Večer před svatým Janem mluví sestra s Tomanem: „Kam pojedeš, bratře milý, v této pozdní na noc chvíli na koníčku sedlaném, čistě vyšperkovaném?“ „Do Podhájí k myslivci musím ke své děvčici; znenadání nemám stání, zas mě čekej o svítání. Dej, sestřičko, dej novou košiličku kmentovou, kamizolku růžovou.“ Jiskra padla pod koníčkem, sestra volá za bratříčkem: „Slyš, Tománku, radou mou, nedávej se doubravou: objeď dolem k Svaté hoře, ať nemám po tobě hoře, dej se raděj v zápoli, ať mě srdce nebolí.“ Nejel Toman doubravou, dal se cestičkou pravou; a v Podhájí u myslivce nový domek jedna svíce, hostí mnoho pospolu, jizba plna hovoru. VY_32_INOVACE_15_Balada I

Toman a lesní panna Smutkem Toman obklopen patří s koně do oken děvče láskou jen rozplývá, na ženicha se usmívá; otec jedná námluvy, matka hledí obsluhy. Jedli, pili, rozprávěli, dobrou vůli spolu měli, žádný na to nic nedbal, kůň že venku zařehtal, a mládenec zavzdychal. Panna jenom snoubená najednou se zarděla; svědomí ji přece tlačí, šeptá cosi sestře mladší. Sestřička od večeře vyšla rychle za dvéře: „Na věky se, Tomane, milá s tebou rozstane, jinému se dostane. Najezdil jsi se k nám dosti, dnes tu máme bližší hosti, hledej sobě jinde štěstí.“ VY_32_INOVACE_15_Balada I

Toman a lesní panna Toman koněm zatočil, v šíré pole poskočil, zaťal zuby, smračil čelo, kolem všecko neveselo. Půlnoc byla, měsíc zašel, sotva jezdec cestu našel; prudce hned, pak loudavě ubíral se k doubravě. „Všecky krásné hvězdičky ze tmy jsou se prosypaly, proč vy, moje mladé dni, ve tmách jste se zasypaly!“ Jede, jede doubravou, les šumí mu nad hlavou, větřík chladný z noci fouká, nad ouvalem sova houká; koník blýská očima, koník stříhá ušima. VY_32_INOVACE_15_Balada I

Toman a lesní panna Cupy dupy z houštiny letí jelen v mejtiny, na jelínku podkasaná sedí sobě Lesní panna; šaty půl má zelené, půl kadeřmi černěné, a ze svatojanských broučků svítí pásek na kloboučku Třikrát kolem jak střela v běhu koně objela, pak Tomanovi po boku vyrovnává v plavném skoku: „Švarný hochu, nezoufej, bujným větrům žalost dej, jedna-li tě opustila, nahradí to stokrát jiná. Švarný hochu, nezoufej, bujným větrům žalost dej!“ To když sladce zpívala, v oči se mu dívala Lesní panna na jelenu, Toman cítí v srdci změnu. VY_32_INOVACE_15_Balada I

Toman a lesní panna Jedou, jedou pospolu měkkým mechem do dolu, panna Tomanu po boku vyrovnává v plavném skoku: "Švarný hochu, skloň se, skloň, jenom dále se mnou hoň; líbí-li se ti mé líce, dám radostí na tisíce. Švarný hochu, skloň se, skloň, jenom dále se mnou hoň!" To kdy panna zpívala, za ruku ho ujala; Tomanovi rozkoš proudem prolila se každým oudem. Jedou, jedou dál a dál podlé řeky, podlé skal, panna Tomanu po boku vyrovnává v plavném skoku: „Švarný hochu, můj jsi, můj! K mému bytu se mnou pluj; světla denního v mém domě věčně nezachce se tobě. Švarný hochu, můj jsi, můj — k mému bytu se mnou pluj!“ To kdy panna zpívala, v ústa jezdce líbala, v náručí ho objala. Tomanovi srdce plesá, uzdu pouští, s koně klesá pod skalami prostřed lesa. VY_32_INOVACE_15_Balada I

Toman a lesní panna Slunce vyšlo nad horu, skáče koník do dvoru, smutně hrabe podkovou, řehce zprávu nedobrou. Sestra k oknu přiskočila, a rukama zalomila „Bratře můj, bratříčku můj, kde skonal jsi život svůj!“ první umělá česká balada Vyjadřuje obavy lidí z přírodních sil, protože je nedokázali vysvětlit. Snažili si vytvořit jejich podobu formou nadpřirozených bytostí. Zlá přírodní síla nemá nad člověkem moc stálou a naprostou - Toman jí podlehne, teprve až se odloučí od skutečného světa, s nímž ho do poslední chvíle spojoval jeho kůň. VY_32_INOVACE_15_Balada I

lyricko-epická báseň s pochmurným dějem a tragickým koncem, která Sociální balada lyricko-epická báseň s pochmurným dějem a tragickým koncem, která poukazuje na život chudých, nespravedlnost společenského zřízení, objevuje se ve 20. st. VY_32_INOVACE_15_Balada I

Sociální balada - autoři Petr Bezruč Maryčka Magdónova Kantor Halfar Jan Neruda Dědova mísa Jiří Wolker Balada o očích topičových Balada o nenarozeném dítěti VY_32_INOVACE_15_Balada I

Lidová balada - lyricko-epická báseň, v níž je hrdina krutě potrestán za porušení mravních zásad, střet s nadpřirozenem, autor neznámý Osiřelo dítě Balada zápis Umělá balada – vzniká na konci 18. st., znaky balady lidové, autor znám Karel Jaromír Erben: Kytice František Ladislav Čelakovský: Toman a lesní panna Jan Neruda: Balady a romance Zápis pokračuje v dalším okně. VY_32_INOVACE_15_Balada I

Balada pokr. zápis Sociální balada - poukazuje na život chudých, nespravedlnost společenského zřízení, objevuje se ve 20. st. Jan Neruda: Dědova mísa Petr Bezruč: Maryčka Magdónova, Kantor Halfar Jiří Wolker: Balada o očích topičových, Balada o nenarozeném dítěti VY_32_INOVACE_15_Balada I

Postavy http://www.clker.com/clipart-2335.html Použité zdroje: Obrázky. [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: Postavy http://www.clker.com/clipart-2335.html Oprátka http://www.clker.com/clipart-noose.html Stařec http://www.clker.com/clipart-old-man.html Chlapec http://www.clker.com/clipart-9338.html Kříž http://www.clker.com/clipart-cross-grave-graveyard.html Kůň http://www.clker.com/clipart-7001.html Okno http://www.clker.com/clipart-26838.html Sova http://www.clker.com/clipart-72413.html Jelen http://www.clker.com/clipart-deer-12.html Rakev http://www.clker.com/clipart-open-coffin.html Dívka http://www.clker.com/clipart-2314.html Východ slunce http://www.clker.com/clipart-10687.html VY_32_INOVACE_15_Balada I