Fonetika Fonologie Japonský fonologický systém Úvod do studia jazyka – 3. Fonetika Fonologie Japonský fonologický systém

Fonetika - historie Počátek – starověké civilizace: Féničané, Řekové, Indové Vznik – 19. st. rozvoj přírodních a historických věd vznik historické a srovnávací gramatiky Někdy řazena mezi přírodní vědy

Odvětví fonetiky Artikulační Akustická Auditivní zkoumá artikulační orgány, tvoření hlásek, slov a vět nejpropracovanější Akustická zkoumá zvukové vlny Auditivní zkoumá sluchové orgány, rozsah slyšitelnosti, percepci mluveného slova nejméně objasněno

Mluvidla Primární fce – biologická Dýchací ústrojí Fonační ústrojí – hrtan, hlasivky Dutina hltanová – hltan, kořen jazyka Dutina ústní – rty, zuby, jazyk, dásně, tvrdé a měkké patro Dutina nosní Pohyblivé artikulační orgány: rty, jazyk, dolní čelist, měkké patro

Klasifikace samohlásek Ch. Fr. Hellwag Dle postavení jazyka během artikulace jednotlivých vokálů i u e o a

Samohlásky Jádro slabiky Oproti souhláskám – jasnější a delší

Klasifikace souhlásek Kritéria klasifikace: způsob artikulace místo artikulace znělost další - artikulující orgán, měkkost

1. způsob artikulace závěrové – okluzívy: p, b, d, t, k, g nosové – nazály: m, n, ň polozávěrové – semiokluzívy: c, č úžinové – konstriktivy: f, v, s, l, r, ř, h

2. místo artikulace obouretné – bilabiály: p, b retozubné – labiodentály: f, v zubné – dentály: th dásňové přední – prealveoláry: t, n, s dásňové zadní – postalveoláry: ž, š, č tvrdopatrové – palatály: ť, ň, j měkkopatrové – veláry: k, g, ch hrtanové – guturály: h

3. znělost znělé: b, d, ď, g, m, n, ň, v, z, ž, j, l, r neznělé: p, t, ť, k, ch, c, č, f, s, š

Slabika Skládá se z hlásek Velké množství Jádro slabiky: samohláska – může být doplněna souhláskou dvojhláska sonant – l, r

Suprasegmentální prvky Prozodémy Větší mluvní celky než hláska Nelze je segmentovat na dílčí části Přízvuk zvýšení intenzity zvuku zvýšení tónu větný přízvuk – nejdůležitější část mluvní takt – jeden přízvuk, rytmický celek jazyky: přízvuk stálý – deliminativni fce přízvuk pohyblivý – distinktivní fce

Suprasegmentální prvky čeština ? přízvuk stálý japonština? přízvuk pohyblivý

Suprasegmentální prvky Intonace běžné sdělení – konec věty – nejvýraznější otázka – zvolací věta – slabiky – v kombinaci s přízvukem – distinktivní fce

Suprasegmentální prvky Zabarvení hlasu = timbre individuální jev spočívá na velkém množství rozdílných faktorů věk, pohlaví, charakter, nálada, …

Eufonie Libozvučnost Pocity, které v posluchači jednotlivé fonetické jevy svou akustickou podstatou vzbuzují Jakkoliv velké celky Samohlásky x souhlásky Otevřené slabiky x zavřené slabiky

Fonologie - historie 30. léta – pražská škola Zakladatel – Nikolaj S. Trubeckoj dílo: Základy fonologie Objekt zkoumání – jak je zvuk schopný odlišit význam

Foném Abstraktní jednotka Minimální jednotka, která není schopná nést význam, ale je schopna jej rozlišit V každém jazyce jasně daný počet fonémů Čj – 25 souhláskových + 10 samohláskových fonémů

Hláska Konkrétní realizace fonému Nejmenší segmentovatelná jednotka Alofón Různé hlásky, které jsou realizacemi jednoho fonému

Fonologické opozice Situace, kdy se 2 fonémy mohou vyskytnout ve stejném okolí Podrobné klasifikace: 1. podle vztahu k celému systému 2. podle vzájemného vztahu členů opozice 3. podle rozsahu rozlišovacích schopností

Fonologické opozice 1. podle vztahu k celému systému proporciální izolované 2. podle vzájemného vztahu členů opozice privativní graduální ekvipolentní 3. podle rozsahu rozlišovacích schopností konstantní neutralizovatelné

Japonština Hlásková soustava je relativně chudá 13 základních souhlásek: k, g, s, z, t, d, b, n, f, m, j, r, w Palatalizované hlásky š, č, ž k, g, n, h, b, p, m, r Geminované hlásky k, s, t, n, m, p

Rozdíly v artikulaci F H R K W Š Ž N

Samohlásky A, I, U, E, O I, E – užší a výše položené U – nenapjatá, nezaokrouhlená Dlouhé slabiky – Ó, Ú, Á Před nazálami se mírně nazalizují Posunutí tzv. Artikulační báze

Slabika V zásadě otevřená Souhláskové skupiny vznikají výjimečně Hovorová mluva – souhláskové skupiny jsou běžné Japonština nezní jako jazyk otevřených slabik

Přízvuk Tónový přízvuk kótei akusento 高低アクセント je pohyblivý a nepravidelný umístění přízvuku – součástí dialektu standardní jazyk – jako v tokijském dialektu přízvuk rozlišuje význam slov Např.: haši x haši; hana x hana x hana ALE – v jednotlivých dialektech se liší