Metody sociologického výzkumu 2.PŘEDNÁŠKA PhDr. Iva Petrová iva.petrova@mail.vsfs.cz iva.petrova.13@gmail.com GSK LS 2012/2013

TÉMATICKÁ STRUKTURA Teorie a metodologie vědy - stručný vývoj vědy, hlavní etapy, funkce vědy ve společnosti. Metodologie vědeckého poznání, objasnění pojmů: epistemologie, metodologie, metoda, metodika. Hlavní metody vědecké práce indukce, dedukce, analýza, syntéza, srovnání, analogie, explanace predikce, generalizace. Poznání jako subjekt objektový vztah, podmíněnost poznání, relativismus výpovědí vědy, jazyk vědy, pojmy, kategorie, zákony, pojem paradigma Vědecký problém, vědecký přístup k problému, druhy výzkumu podle OECD, jiná členění, význam rozlišení typů vědeckého výzkumu. Sociální jev, sociální problém jako předmět výzkumu. Pojetí „sociálního“ v sociologii. Specifika sociologického přístupu k společenským jevům, kvantitativní a kvalitativní sociologický výzkum, způsoby získávání informací. Kumulativní charakter poznání, hypotéza, druhy hypotéz - verifikace, falzifikace Fáze sociologického výzkumu (funkce a použití sociologického výzkumu, aplikovaný výzkum, terminologie) Operacionalizace a měření ve společenských vědách (definování pojmů, znak a druhy znaků) Metody a techniky získávání empirických dat v sociologickém výzkumu. Problém zobecňování v sociologickém výzkum (výběrová, monografická šetření) Data, a postup jejich zpracování. (kvalita dat, validita, reliabilita) Základní postupy analýzy dat v sociologickém výzkumu

CO JE VĚDA – OBSAH, FUNKCE…

CO JE VĚDA ….. Epistemologie neboli teorie poznání zejména vědeckého řeší základní problém „Jak vůbec světu rozumíme a jací jsem, že jej můžeme (nějak) poznávat?“ V praxi to potom znamená, že věda resp. vědci (Kuhn): si tvoří své pojmy (vědecký jazyk), pomocí nichž poznávají svět a své poznání sdělují stanovují předpoklady (hypotézy), ze kterých musí věda vycházet a které stojí v základu jejich poznávacích schopností stanovují způsob a pravidla, podle kterých se dobírají poznání (metody vědecké práce) …….

VĚDA A JEJÍ STRUKTURA Tzn. Neexistuje univerzální definice vědy, jsou jen definice přijímané v rámci určitého vědního oboru. Definice vědy má sociální charakter: věda je to, co za vědu považují vědci v daném oboru. Předmět – problém Metoda (metody) Teorie (výsledek vědeckého bádání) Funkce vědy

vědomí jednotlivce KTERÝ SVĚT ZKOUMÁME Vědecká znalost světa Virtuální svět Vědecká znalost světa Přirozený svět – tak jak ho běžně vnímáme Reálný svět – takový jaký skutečně je

VĚDECKÁ METODA Vědecká metoda je posloupnost nebo sada procesů, používaných při vědeckém výzkumu. Cílem je získat znalosti a vědomosti pomocí pozorování a dedukce na základě dosud známých poznatků. Přijímání nových vědeckých poznatků je založeno na konkrétních důkazech. Vědecká metoda je založena na předpokladu, že kritériem pravdivosti teorie je souhlas předpovědí / hypotéz s výsledky výzkumu. Tento přístup udržuje vědecké teorie v neustálém kontaktu s realitou a umožňuje jejich falzifikaci, neboť teorie, jejíž důsledky jsou v rozporu s výzkumnými zjištěními, bude falzifikována (tedy vyvrácena). Důsledkem je omezení vědy na otázky a hypotézy, jež jsou alespoň v principu rozhodnutelné pozorováním

PARADIGMA MÁ JEN „NORMÁLNÍ“ VĚDA Každý vědní obor vytváří po jistém vyzrání určité postupy tzv. PARADIGMATA (příklady, vzory, modely), jejichž struktura zajišťuje přiměřený či očekávaný výsledek. - KRABICE „Paradigmata jsou přijímané příklady aktuální vědecké praxe příklady, které zahrnují zákony teorii, aplikace, a instrumentaci. …to poskytuje model, ze kterého vyvěrá určitá koherentní tradice vědeckého výzkumu“ Thomas Kuhn (1962) Paradigma je to, co pojí členy vědeckého společenství a naopak vědecké společenství tvoří vědci, kteří mají společné paradigma. Vývoj ve vědě, postup poznání, se pak děje postupnou či náhlou změnou starých vzorů a způsobů poznání, potom hovoříme o změně paradigmatu. Historické pojetí vývoje vědy z hlediska tvorby teorie: Věda se vyvíjí ve třech fázích: Předparadigmatické období – existuje pluralita názorů a diskusí, boj o legitimitu Paradigmatické období – období normální vědy, paradigmatem se stává vítězná teorie, úkolem normální vědy není vyhledávání nových jevů, ale doplňování bílých míst v křížovce (kumulace). Nové jevy se považují za anomálie. Pokud množství anomálií stoupá, nastává třetí fáze vývoje vědy Krizové období – řešení anomálií vyžaduje zásah z vnějšku a nastává vědecká revoluce, která vede ke změně paradigmatu

TEORIE VĚDECKÝCH REVOLUCÍ T.S. KUHNA Období normální vědy Nový fakt (anomálie) Explanace = ??? Paradigma Selhání paradigmatu Řešení hlavolamu Krize vědy Kumulativní poznání Diskontinuita Revoluce ve vědě Nové paradigma

SOUDOBÉ VĚDECKÉ POZNÁNÍ RYSY SOUDOBÉHO VĚDECKÉHO POZNÁNÍ: nová logika vědeckého poznání podmíněné poznání relativismus výpovědí reálný objekt a noetický objekt nemusí být totožné (viz operacionální realismus) exponenciální růst vědeckých informací diferenciace a integrace vědeckého poznání (nové vědecké objevy, týmová práce, transformace poznatků do praxe) 10

AUTORITA VĚDECKÉHO POZNÁNÍ Vztah vědeckého a běžného poznání – experti a laici – přenos poznatků – obtížnost problematiky, jejího uchopení a pochopení… Roste diferenciace vědy- mnoho dílčích poznatků, chybí syntéza Specifika společenských věd Zpochybňování role vědy ve veřejném mínění Povědečťováním veřejného života ztrácí věda patent na pravdu a náskok Věda ztrácí autoritu pravdy je nástrojem účelové argumentace (U. Beck) Role sdělovacích prostředků

VĚDECKÉ POZNÁVÁNÍ JAKO SUBJEKTO-OBJEKTOVÝ VZTAH zkoumání Objekt poznání Stránky subjekto-objektového vztahu: - epistemologická - teorie poznání praktická – vývoj společnosti ve všech dimenzích 12

FUNKCE VĚDY Explanační – poznávací, výkladová Metodologická – jak poznávat Predikční -prognostická Sociotechnická, aplikační (viz „ekonomická“ či „sociální“ funkce vědy) 13

PARADOX Věda je pro všechny druhy práce státu stále potřebnější, ale současně s tím také stále méně dostačující (U.Beck) Nemůže tvořit „velké terie“, „velké projekty“ … dochází k fregmentaci poznání. Přesto je věda stále hlavním nástrojem a nadějí lidstva. Moderní věda poskytuje užitečné poznatky: Pro výrobně technickou a další sféry Může pracovat s externalitami Vstupovat do řízení jako poznatkový zdroj

NÁSTROJE VĚDY – VÝZKUM A METODY Vědecký problém a jeho řešení – možné přístupy (empirismus, racionalismus) Subjekt vědeckého poznávání, objekt vědeckého poznávání Vědecký výzkum (etapy vědeckého výzkumu) Metodologie vědeckého výzkumu Metody vědeckého výzkumu Výsledky vědeckého výzkumu

VĚDECKÝ VÝZKUM Podstata (jak?) Druhy výzkumu podle metodiky OECD: Základní Aplikovaný Experimentální vývoj Vyhodnocování Kategorizace výzkumu podle Evropské komise: Inovace

POJMOSLOVÍ VE VĚDĚ

VYMEZENÍ POJMU „METODA“ Metoda je způsob jakým postupujeme abychom dosáhli určitého cíle, v případě výzkumu poznání problému. Je to postup (posloupnost nutných kroků) Metoda v širším pojetí obsahuje: východisko (empirické nebo teoretické) postup (operace obsahová a operativní) cíl (zaměřenost) Existují různé metody, volba jejich použití závisí především na povaze předmětu zkoumání – viz schema Rozlišujeme - metodologie, metoda, metodika

POJMY METODOLOGIE v širokém slova smyslu - označuje obecná filozofická východiska vědeckého poznání, společná všem vědeckým disciplínám. V užším smyslu - označuje teorie vědeckého poznání, která studuje procesy poznávání a přetváření skutečnosti, jež jsou předmětem konkrétních vědeckých disciplín. JEDNODUŠE ŘEČENO METODOLOGIE VĚDY JE NAUKOU O METODÁCH. Znalost metodologie je nutná pro každého vědeckého pracovníka. METODA znamená „cesta za něčím“, „postup“. Pojem vědecká metoda lze obecně charakterizovat jako záměrný postup (cestu), jehož pomocí dosáhneme určitého cíle, něco se pozná nebo vyřeší. Metoda představuje celý komplex různorodých poznávacích postupů a praktických operací, které směřují k získávání vědeckých poznatků. METODIKA výzkumné práce je praktickým postupem (návodem), jak prakticky postupně realizovat výzkumné procedury vztahující se k realizaci výzkumného cíle.

VĚDECKÁ METODA Základem vědecké metody je iterace těchto kroků: Pozorování a popis skutečnosti (vjemů, poznatků). Formulace problému. … Příprava hypotéz (návrh vysvětlení s obecnou platností, logická indukce) Předvídání / predikce (logická dedukce z hypotéz) Ověření souladu skutečnosti s předpovědí (buď aplikací předpovědi na experiment nebo aplikací na soubor dat získaný jinak) a ověření logické správnosti předchozích kroků. Za „vysvětlení“ jevu se považuje popis vztahů mezi vjemy (poznatky) pomocí pojmů rozložitelných na základní pojmy a předpoklady, které se předpokládají jako dané a dále se nevysvětlují ani nedokazují, tedy jsou neempirické a iracionální. Jednotlivé vědecké přístupy (paradigmata) se mohou lišit tím, co za takové základní pojmy a předpoklady považují.

ČLENĚNÍ VĚDECKÝCH METOD – MOŽNÁ HLEDISKA Podle obecnosti Teoretické Empirické Podle povahy používaných dat: Kvantitativní Kvalitativní V sociologii se rozlišují pojmy: Metody Procedury Techniky

OBECNĚ TEORETICKÉ METODY METODY EMPIRICKÉ- jsou založeny na bezprostředním živém obrazu reality Pozorování/ dotazování Měření Experimentování METODY LOGICKÉ - zahrnují množinu metod využívajících principy logiky a logického myšlení. Jednotlivé myšlenkové pochody – dvojice - nelze chápat odděleně, izolovaně. Analýza Syntéza Abstrakce Specifikace / konkretizace Indukce Dedukce Explanace Predikce Srovnání

Analýza Proces faktického nebo myšlenkového rozčlenění celku (jevu, objektu) na části. Je to rozbor vlastností, vztahů, faktů postupující od celku k částem. Analýza umožňuje odhalovat různé stránky a vlastnosti jevů a procesů, jejich stavbu, vyčleňovat etapy, rozporné tendence apod. Analytickou metodu poprvé podrobně popsal Rene Descartes, a to ve čtyřech krocích: Přijímat jen to, co se mi ukazuje tak jasně a zřetelně, že o tom nemohu pochybovat. Každou nesnáz rozdělit na jednodušší části. Pak postupovat od jednoduchého ke složitému. Vyčíslit jednotlivé případy a přehlédnout celek. Hlediska členění jsou podřízena záměru analýzy v běžném poznávání (analýza jednání, rozebrání motoru) ve vědě Druhy analýzy: Kauzální Funkční Systémová Obsahová

Syntéza Je opakem analýzy, jde tedy o „skládání“ částí a souvislostí Syntéza znamená postupovat od části k celku. Dovoluje poznávat objekt jako jediný celek. Myšlenková operace k zjištění a pojmovému uchopení podstatných souvislostí mezi částmi nějakého celku. Je to spojování poznatků získaných analytickým přístupem. Syntéza tvoří základ pro správná rozhodnutí. Na úrovni smyslového poznání je syntézou vjemů reflex, stereotyp, vjem jako celek Ve vědě jde o vyslovení závěrů (hypotézu, teorii)

Abstrakce ABSTRAKCE Myšlenkový proces, kdy se u různých objektů vydělují pouze jejich podstatné charakteristiky (nepodstatné se neuvažují), čímž se ve vědomí vytváří model objektu osahující jen ty charakteristiky či znaky, jejichž zkoumání nám umožní získat odpovědi na otázky, které si klademe Poznané obecné vlastnosti a vztahy myšlenkově fixujeme v podobě pojmu Předpokladem rozhodnutí, co je a co není podstatné je analýza („náš člověk“), zkušenost, experiment Obecný jazyk, filozofický základ – návaznost teoretických úrovní KONKRETIZACE je opačný proces, kdy vyhledáváme konkrétní výskyt určitého objektu z určité třídy objektů a snažíme se na něj aplikovat charakteristiky platné pro tuto třídu objektů. Specifikace - podstata – zaměření na část (konkrétní) celku

Srovnání (komparace) – Analogie (podobnost) Podstata – srovnávání, porovnávání Srovnávají se jednotlivé vlastnosti z pohledu podobnosti, či rozdílnosti, shody, souměřitelnost Podmínky použití - srovnatelnost prostředí v nichž existují komparované jevy ANALOGIE Srovnávání (zjištění) stejných vlastností u rozdílných jevů (objektů) Předběžný stupeň poznání vyžadující další ověřování

Modelování Model - ve vědě je většinou zdůvodněná (poznaná, abstraktní) struktura celku vysvětlující část objektivní reality Podmínky použití metody modelování Funkce (epistemologické) modelování: imitačně reprodukční heuristická prognostická

ZÁKLADNÍ PŘÍSTUPY Normativní versus deskriptivní přístup Normativní přístup ke zkoumání systému vychází z podrobné analýzy a navrhuje teoretické postupy jak by to mělo být. Metodou je analýza a syntéza minulosti, současnosti a predikce budoucnosti. Deskriptivní přístup je založen na empirickém rozboru již existujících a uskutečněných systémů a ukazuje, jak to ve skutečnosti je. Metodou je empirický výzkum

METODA DEDUKCE - INDUKCE Dedukce – postup od obecného výroku k formulování specifických důsledků tohoto výroku Dedukce progresivní – vychází z axiomů a odvozováním postupuje k teorémům. Sylogismus tj. úsudek - postupuje se od premis ke konkluzi (závěru). nebo obráceně (z obecného na zvláštní) Dedukce regresivní – vychází z teorémů a vede zpět k axiomům. Indukce - postup od konkrétního – daného - zjevného k abstraktnímu, zobecňujícímu Postup od jednotlivých dat k jejich zobecnění. Dedukce začíná formulací teoretických poznatků získaných většinou studiem abstraktních systémů a přes jejich testováním v realitě se získají nové znalosti a zkušenosti. Zatímco indukce vychází právě z této konkrétní zkušenosti a jejím opakovaným pozorováním (měřením) se dospěje k formulaci obecných konceptů, teorií a generalizací, které vysvětlují minulé zkušenosti a předpovídají budoucí chování systému Metoda indukce a dedukce spolu velmi úzce souvisejí a často se v konkrétním výzkumu vzájemně doplňují resp. kombinují. KOLBŮV EXPERIMENTÁLNÍ CYKLUS

Metoda dedukce – příklad: Dedukce progresivní – vychází z axiomů a odvozováním postupuje k teorémům „Všichni absolventi VŠFS jsou ve své práci úspěšní“ „Pan Novák je absolvent VŠFS“ „Pan Novák je úspěšný ve své práci“ Dedukce regresivní – vychází z teorémů a vede zpět k axiomům „Proč je pan Novák úspěšný ve své práci?“ „Protože je absolvent VŠFS a všichni absolventi VŠFS jsou úspěšní .“ Regresivní dedukce má povahu důkazu.

Deduktivně axiomatický systém (viz prof. Ochrana) Teorie (T) Hypotézy (HN) H1 H2 H3 Observační věty (ON) O11 O21 O31 O1 2 … O13……O33

Induktivně odvozený teoretický systém Teorie (T) Hypotézy (HN) H1 H2 H3 Observační věty (ON) O11 O21 O31 O1 2 … O13……O33

Deduktivně induktivně odvozený teoretický systém Teorie (T) Hypotézy (HN) H1 H2 H3 Observační věty (ON) O11 O21 O31 O1 2 … O13……O33

Postup při induktivně deduktivním přístupu Kroky: Zkoumání jevů, faktů (cíl a předmět zkoumání) Hledání opakovatelnosti, pravidelnosti, korelací Vyslovování obecných závěrů Tvorba hypotéz, teorií Ověření hypotéz a teorií

ÚROVNĚ VĚDECKÉ METODY A CÍLE POZNÁNÍ V širším pojetí existují tři hlavní cíle vědeckého poznání: EXPLORACE - popis a utřídění problému či situace, tedy deskripce a klasifikace PREDIKCE - předpovědění vztahů mezi jevy EXPLANACE - vysvětlení těchto vztahů Tyto tři cíle jsou zkoumány čtyřmi typy výzkumných plánů - ÚROVNĚ VĚDECKÉ METODY. explorativní výzkumný plán - pouhý popis zkoumaného jevu (např. narativní analýza, zakotvená teorie) deskriptivní výzkumný plán - popis zkoumaného jevu včetně statistik výskytu (např. analýza výskytu, analýza četnosti) statistický výzkumný plán - popis vztahů mezi jevy (např. korelační analýza, t-test) experimentální výzkumný plán - určení příčinných (kauzálních vztahů) mezi jevy (experiment, kvaziexperiment).

EXPLANACE, (VYSVĚTLENÍ) - vysvětlení vztahů mezi jevy Nepravděpodobnostní explanace: Kauzální (co je příčinou) Funkční (funkcionální) –(k čemu to slouží) Dispoziční ( časoprostorové vymezení) Genetická (jak jev vznikl) Motivačně racionální (proč se něco děje) Pravděpodobnostní explanace Pravděpodobnostní (statistická) Explikace Vysvětlení významu pojmu, upřesnění vágního obsahu

Explanace (prof. Ochrana) Druhy explanace: Kauzální (deterministické ). Výroky typu „P je příčinou Ú“. Vysvětlení založené na příčinných vztazích Teleologická (Výroky typu „O,aby A“, -chtěné- nikoliv existující) Vysvětlení nějakého jevu s ohledem na jeho účel, odpověď na otázku "K čemu?". Teleologickou explanaci lze uplatňovat pro objasnění chování lidí, ne však na vysvětlení přírodních jevů. Statistická (Výroky typu „Nastane-li P, pak je z 50 % pravděpodobný důsledek D.“ Pravděpodobnostní vysvětlení - na rozdíl od deduktivního nebo kauzálního vysvětlení bere s. m. e. v úvahu statistické zákonitosti. Příčina1-účinek1-příčina2-účinek2...

PREDIKCE - předpovědění vztahů mezi jevy C1, C2… Ck L1, L2, Lr ¯¯¯¯¯¯¯¯¯¯ P C1, C2… Ck jsou výpovědi o jedinečných výskytech L1, L2, Lr jsou obecnými zákony P je věta vyjadřující to, co má být predikováno. Problém determinismu a pravděpodobnosti v předvídání Důsledky redukce souvislostí predikovaného jevu

METODOLOGIE V SOCIOLOGII

ROZDÍL MEZI PŘÍRODNÍMI A SOCIÁLNÍMI VĚDAMI Přírodní vědy zkoumají přírodní realitu, vědec hledá přírodní zákony, problém s objektivitou pozorovatele. Sociální vědy zkoumají sociální realitu vytvářenou člověkem. Objektem sociologického zkoumání jsou lidé a jejich výtvory => problém významu, který lidé do sociální reality vkládají. Sociologové kladou jiné otázky než přírodovědci. Sociální vědec je součástí objektu, který zkoumá. Výsledkem zkoumání je sociologický rozum, teorie o soc. realitě. Problém s objektivitou toho, co pozorují.

ZDRAVÝ ROZUM X SOCIOLOGICKÝ ROZUM Každý člověk je expertem na sociální realitu (zdravý rozum), ale pouze někdo je expert na realitu přírodní. Sociologický rozum vychází ze zdravého rozumu, ale předpoklad zdravého rozumu lze zpochybnit. Podle Petruska: Zdravý rozum Sociologický rozum Neformálně ho nasáváme během celého života Záměrně se mu učíme Legitimizuje se jednáním v každodenním životě Legitimizme vědeckými postupy Nemá vnitřní řád Má vnitřně přísně uspořádaný řád

Paradigma v sociologii aneb je sociologie „normální věda“? Sociologie je ještě mladá věda, neměla čas vyvinout své vlastní komplexní paradigma. Sociální jevy jsou rychle proměnné a proto je velmi obtížné je analyzovat. Mnohé sociální jevy nejsou dostupné přímému pozorování. Sociální jevy jsou vzájemně propojeny. Často se zdá, že vše souvisí se vším. (M. Disman: Jak se dělá sociologická znalost)

SLOŽITOST SOCIÁLNÍCH JEVŮ Složitá struktura osobností konkrétních jedinců, kteří se sociálního jevu účastní. Proměny vztahů a tendence ke kvalitativním změnám v interakcích. Nejednoznačné hranice sítí nebo okruhů vztahů. Působení komplexů sociálních institucí. Problémy sociologického poznávání: Je obtížné objektivní vymezení sociálního jevu vzhledem k jejich vágnosti a nedostupnosti smyslovému vnímání. (Co to je?) Soustavná dynamika sociálního jevu, sociální jevy mají procesní charakter. (Jaký je stav?) Sociálních jevů se účastní „neohraničený“ počet sociálních jednotek – jedinců a skupin. (Kdo je nositelem?) Sociální jevy mají náhodný a pravděpodobnostní charakter. Mezi jevy mohou být pozorovány souvislosti, ale ne příčinné závislosti. (Jaké jsou logické souvislosti?)

DŮSLEDKY SLOŽITOSTI A PROBLÉMŮ POZNÁNÍ Celkový a úplný výklad sociálního jevu, jednoznačný komplexní popis všech částí a vysvětlení jejich vzájemných souvislostí je nemožné. Poznání bude vždy dílčí, redukované. Přesněji bude se pohybovat v rovině jedné významné stránky. Pro identifikaci jednotlivých významných stránek sociálního jevu lze využít existujících sociologických teorií, škol a paradigmat.

SOCIOLOGICKÁ PARADIGMATA KONCEPTUÁLNÍ - způsob jak dělat vědu, vykládat realitu Konsenzuální - Společnost je systém vzájemně propojených prvků. Ekonomické, náboženské a kulturní prvky mají být v souladu, v případě že je narušen jeden, ovlivní to všechny. Konfliktualistické – Jednotlivé skupiny /třídy mezi sebou vedou boj a proto je společnost v konfliktu, protože jsou zde jiné potřeby. Probíhá boj o moc, nedostatkové potřeby a proto je jednota společnosti pouze iluze. Konflikt vychází ze společenské struktury a hierarchie, ne z lidské podstaty. Interpretativní – Základem je interpretace: jak obyčejný člověk rozumí tomu, co lidé dělají, co říkají, co tvoří, co ho obklopuje, jak to chápe a jak si to vysvětluje. METODOLOGICKÁ: kvantitativní kvalitativní

SOCIOLOGICKÁ METODOLOGIE Způsob poznávání v sociologii, který je založen na linii teorie-hypotéza-empirická data. Obecně se jedná o postup, kterým se překonává vágnost sociálních jevů a nesamozřejmost jejich poznání. Sociologický empirický výzkum je jen částí sociologické metodologie. Empirická data mohou být získávána pouze v souladu s teorií, s teoretickým konceptem. Teorie ukazuje na to, jakou povahu sociální jev má, umožňuje zhodnotit co je důležité a co ne a definuje poznávací postupy. Empirická data mohou být interpretována v souladu s teorií. Pravdivost poznání budeme spojovat se schopností porozumět problému. Kritériem správnosti výkladu sociálních jevů je logická konzistence a užitečnost (upotřebitelnost pro efektivní rozhodování).

VĚDECKÝ PROBLÉM V SOCIOLOGII

PŘÍČINY A NÁSLEDKY V SOCIÁLNÍM SVĚTĚ Nic se neděje bez příčiny, ale mnoho sociálních jevů se děje bez naší účasti. Stejná příčina může mít různé následky Sociální jevy jsou subjektivně podmíněné Sociální realita je systémová Sociální realita je temporální – mění se v čase Z toho plyne: stochastický charakter sociálních jevů náhodný, nahodilý. Protikladem je DETERMINISTICKÝ.

CO JE VLASTNĚ PROBLÉM VE VĚDĚ? úkol, rozpor, který má být vyřešen sporná, dosud nerozhodnutá otázka vědecká, dosud nevyřešená otázka

PROBLÉMY SOUČASNÉHO LIDSTVA OČIMA STUDENTŮ Chudoba Nerovné postavení žen Přelidnění světa Terorismus Globalizace Práce –ztráta významu Nezaměstnanost Pandemické nemoci Drogy Rasismus Životní prostředí, lesy, oteplování Nerovnoměrnost vývoje Suroviny Etnické a náboženské konflikty Imigrace, migrace Kriminalita Krize rodiny, rozvodovost

CO JE SOCIÁLNÍ PROBLÉM? Rozpor mezi entitou „A“ a „B“ obsahující napětí a potenciální, (nebo již otevřený) konflikt Sociální problém se týká velkého počtu lidí, zpravidla skupin Rozpory, pokud nebudou vyřešeny ohrožují stabilitu sociálního systému (organizaci) Ohrožují optimální vývoj společnosti a jeho existenci jako celku SOCIÁLNÍ PROBLÉMY POSTMODERNÍ SPOLEČNOSTI Růst diferenciace ve společnosti Individualizace Snižování sociální koheze, pokles významu samoregulačních sociálních procesů – sociální kontroly Růst veřejně nekontrolovaných ekonomických procesů Úpadek kulturnosti, tradice, růst pragmatismu Krize rodiny Pokles významu občanské společnosti Pokles významu veřejné a politické aktivity Sociálně patologické jevy, xenofobie, problém identity Ubývání živé práce Překotné změny, nejistota

DŮSLEDKY SYSTÉMOVÉ POVAHY SOCIÁLNÍ REALITY Výsledkem lidské aktivity je vždy ještě něco dalšího…… Vzájemná podmíněnost existence jednotlivých sociálních entit neustále roste Rozvoj poznání, vědy a technologií Společenská produkce bohatství je systematicky provázena produkcí rizik (U.Beck)

SLOŽKY SOCIÁLNÍHO PROCESU Přírodní: Biologická složka Přírodní prostředí Práce Složky Sociální vztahy,morálka Kulturní: Organizace, právo Ideologie – náboženství Umění Věda

VĚDECKÝ PROBLÉM Podstata (co?), řešení neznámého Vědecký problém a vztah teorie Vědecký problém a vztah praxe Vědecký problém a vědecký výzkum POSTUP Základem vědecké metody je iterace těchto kroků: Pozorování a popis skutečnosti (vjemů, poznatků). Formulace problému Příprava hypotéz (návrh vysvětlení s obecnou platností, logická indukce) Předvídání ( logická dedukce z hypotéz) Ověření souladu skutečnosti s předpovědí (buď aplikací předpovědi na experiment nebo aplikací na soubor dat získaný jinak) a ověření logické správnosti předchozích kroků. Za „vysvětlení“ jevu se považuje popis vztahů mezi vjemy (poznatky) pomocí pojmů rozložitelných na základní pojmy a předpoklady, které se předpokládají jako dané a dále se nevysvětlují ani nedokazují, tedy jsou neempirické a iracionální. Jednotlivé vědecké přístupy (paradigmata) se mohou lišit tím, co za takové základní pojmy a předpoklady považují. Moderní kauzalistická věda má jeden ze základních předpokladů pojem přírodního zákona - představa „stejné podmínky vedou vždy ke stejnému výsledku“.

příště na viděnou 