Botanika – malá 2009 Milan Štech mechorosty – Jan Kučera

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Název šablony: Inovace v přírodopisu 52/P14/ , Vrtišková Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Název výukového materiálu:Botanika –věda o rostlinách.
Advertisements

GENETIKA MNOHOBUNĚČNÝCH ORGANISMŮ
Reprodukční mechanismy
SYSTEMATICKÁ BIOLOGIE
Botanika – nejmenší 2010 Milan Štech, Jan Kučera cvičení – Tereza Stachová, Pavel Kúr, Jiří Košnar.
Vznik diverzity živočichů: speciace a (adaptivní) radiace
Mgr. Iva Martincová UBO AVČR v.v.i. Studenec Masarykova univerzita
Základní genetické pojmy – AZ kvíz
Genetické algoritmy [GA]
Obecná biologie.
EU Peníze školám Inovace ve vzdělávání na naší škole ZŠ Studánka
Biologická diverzita a Indexy biodiverzity
Decision Trees & Genetic Programming 1 Klasické DT V některých případech nepraktické.
Taxonomie Škola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7
Hardy – Weibergův zákon
Základy genetiky.
Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu „Učíme moderně“ Registrační číslo projektu:
Teoretické základy šlechtění lesních dřevin Milan Lstibůrek 2005.
Obecná charakteristika živých soustav
M1: LESNICKÁ BOTANIKA BOTANICKÝ SYSTÉM A NÁZVOSLOVÍ ROSTLIN
Péče o biodiverzitu Jan Plesník Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Praha
Vypracoval: Hronek Milan Aprobace: AMVT
1 Škola:Chomutovské soukromé gymnázium Číslo projektu:CZ.1.07/1.5.00/ Název projektu:Moderní škola Název materiálu:VY_32_INOVACE_BIOLOGIE 2_20 Tematická.
Populační genetika je teoretickým základem šlechtění hospodářských zvířat; umožňuje sledování frekvencí genů a genotypů a tím i cílevědomé řízení změn.
Filip Kolář Procesy v malých populacích. Ohrožené malé populace „Demografické“ faktory malý počet jedinců (schránek na geny, partnerů,...) Stochastické.
Fylogenetika a taxonomie
Genetické algoritmy [GA]. Historie:  1960: I. Rechenberg – první odborná práce na toto téma „Evolution strategies“  1975: John Holland – první genetický.
Vznik diverzity živočichů: speciace a (adaptivní) radiace
1.ročník šk.r – 2012 Obecná biologie
Základy molekulární taxonomie J.Flegr, Praha 2008.
Digitální výukový materiál zpracovaný v rámci projektu „EU peníze školám“ Projekt:CZ.1.07/1.5.00/ „SŠHL Frýdlant.moderní školy“ Škola:Střední škola.
Použití molekulárních znaků v systematice
Biologické vědy.
- zabývají se studiem živých soustav
Úvod do zoologie. charakteristické znaky a vlastnosti buňka velikost tvar stavba: fagocytóza eukaryotní 10 – 100 μm, nejčastěji 10 – 20 μm různý – podle.
Evoluční a koevoluční procesy
Obecné biologické principy
8. Syntéza a aplikace výsledků fylogenetických analýz
Bi1BP_ZNP2 Živá a neživá příroda II Biologické vědy
Fylogenetika a taxonomie
Ekologie malých populací Jakub Těšitel. Malé populace # stochastická (náhodně podmíněná) dynamika # velké odchylky od Hardy-Weinbergovské rovnováhy #
NÁHODNÉ PROCESY V POPULACÍCH NÁHODNÉ PROCESY V POPULACÍCH Náhodný výběr gamet z genofondu:
Systém a evoluce rostlin
Úvod do systému rostlin
Genový tok a evoluční tahy
ŠkolaStřední průmyslová škola Zlín Název projektu, reg. č.Inovace výuky prostřednictvím ICT v SPŠ Zlín, CZ.1.07/1.5.00/ Vzdělávací.
Rostliny a jiné organismy nejsou uniformní, jsou proměnlivé = variabilní Tato jejich variabilita 1. není spojitá 2. je korelovaná Entity vyznačující se.
Biologická technika – část Zoologická technika Historický vývoj biologických metod : (Linné, Lamarck, Darwin, Wallace, van Leeuwenhoek – s.m., v 2.pol.17.
2. Taxon, kategorie, druh taxon monofylie kategorie koncepce druhu
2014 Výukový materiál GE Tvůrce: Mgr. Šárka Vopěnková Projekt: S anglickým jazykem do dalších předmětů Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.36/
2014 Výukový materiál GE Tvůrce: Mgr. Šárka Vopěnková Projekt: S anglickým jazykem do dalších předmětů Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.36/
Evoluce Celá biologie dává smysl jedině ve světle evoluce.
Systematika rostlin.
Úvod do studia biologie
Základy botaniky vyšších rostlin
Reprodukční systémy rostlin
MUTACE náhodné nevratné změny genetické informace návrat do původního stavu je možný jen další (zpětnou) mutací jediný zdroj nových alel ostatní zdroje.
Genetika populací Doc. Ing. Karel Mach, Csc.. Genetika populací Populace = každá větší skupina organismů (rostlin, zvířat,…) stejného původu (rozšířená.
Selekční postupy ve šlechtění rostlin I. Selekce = výběr Charles Darwin ( ) Darwinova evoluční teorie počítá s výběrem a rozmnožováním lépe.
EU peníze středním školám Název vzdělávacího materiálu: Genetika populací – teoretický základ Číslo vzdělávacího materiálu: ICT10 /13 Šablona: III/2 Inovace.
Autor : Mgr. Terezie Nohýnková Vzdělávací oblast : Člověk a příroda Obor : Přírodopis Téma : Planeta Země Název : Teorie o vzniku Země a života Použité.
Prosím, vypněte mobilní telefony. Systematika Botanika a CITES Ing. Zuzana Balounová, PhD.
16-01-M/01 Ekologie a životní prostředí Speciální vzdělávací potřeby
Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308
Vznik diverzity živočichů: speciace a (adaptivní) radiace
GENETICKÁ A FENOTYPOVÁ
Systém rostlin Část vyšší rostliny.
Název prezentace (DUMu): Vlastnosti živých soustav
Fylogenetická evoluční analýza
Názory na vznik života Kreační teorie = náboženské
Transkript prezentace:

Botanika – malá 2009 Milan Štech mechorosty – Jan Kučera cvičení – Jan Košnar, Eva Holá (mechorosty)

Náplň kurzu Požadavky Poznávačka Písemná zkouška Systematika - stromečky Ekologie a biologie - pohádky Morfologie a anatomie – jak a proč, k čemu opravdu, ale opravdu jen ty základní pojmy Požadavky Poznávačka Písemná zkouška

Základní literatura Obrázky kytek Pohádky o kytkách Systém Hísek K. et Deyl M. (2003): Naše květiny. – Academia, Praha. Pohádky o kytkách Briggs D. et Walters S. M. (1997): Plant Variation and Evolution. – Cambridge University Press, Cambridge. (též český překlad – Proměnlivost a evoluce rostlin 2001, Olomouc) Systém Mártonfi P. (2003): Systematika cievnatých rastlín. – Univerzita P. J. Šafárika v Košiciach, Košice. Prezentace přednášek

Další literatura Systém Judd W. S., Campbell C. S., Kellog E. A. et Stevens P. F. (2007): Plant Systematics, 3rd. ed. – Sinauer Associates, Inc. Publishers, Sunderland, Messachusetts. Soltis D. S., Soltis P. S., Endress P. K. and Chase M. W. (2005): Phylogeny and Evolution of Angiosperms. – Sinauer Associates, Inc. Publishers, Sunderland, Messachusetts. Ehrendorfer F. (1998): Evolution und Systematik: Moose und Gefässpflanzen. – In: Lehrbuch der Botanik für Hochschulen, ed. 34, p. 647–828., G. Fischer Jena et Stuttgart.

Další literatura Charakteristika čeledí (v klasickém vymezení) Heywood V. H. (ed.) (1993): Flowering Plants of the World. – Batsford Ltd, London Novák F.A. (1972): Vyšší rostliny. – Academia, Praha. Paleobotanika Willis, J. C. McElwain (2002): The Evolution of Plants. – Oxford Univ. Press, Oxford. Stewart W. N. et Rothwell G. W. (1993): Paleobotany and the Evolution of Plants, 2nd. ed. – Cambridge University Press Kvaček Z. et al. (2000): Základy systematické paleontologie I. – učební texty Univerzity Karlovy v Praze, Praha.

Další literatura Určovací literatura Užitkové rostliny Kubát K. et al. (2002): Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha. Hejný S. et Slavík B.; Slavík B.; Slavík B. et Štěpánková J. [eds] (1988–2005): Květena ČR 1–7 (-8). – Academia, Praha. Užitkové rostliny Valíček P. et al. (2002): Užitkové rostliny tropů a subtropů. 2. vydání – Academia, Praha.

Webové stránky používat jen zaručené zdroje (znát tvůrce stránek) prezentace z přednášek a systematika vyšších rostlin Krytosemenné Angiosperm Phylogeny Webside Delta (charakteristika čeledí) atd…

= Systematika Rosopsida Rosidae Rosales Rosaceae Rosa Suché škatulky × Rosa rugosa Suché škatulky × Dobrodružství při jejich tvoření a plnění = Systematika

Stuessy 1990 Systematika věda o diverzitě organizmů (o jejich variabilitě a vztazích mezi taxony) evoluce fylogeneze taxonomie, klasifikace

Variabilita Základem je variabilita mezi jedinci Ohromná různorodost - nepodobnost na různých úrovních a různě velké mezery - variabilita diskontinuitní (ekotyp) nebo klinální Důležité je porozumění struktuře a příčinám

Zdroje variability nic není zcela stejné (často ani vegetativně se rozmnožující typy) jaderná a nejaderná dědičnost novou kvalitu přináší mutace a genetické rekombinace mutace vznikají ve všech složkách genotypu mutace v DNA delece, duplikace, inverze, traslokace nejčastějšími mutacemi u rostlin jsou genomové a chromozómové mutace změna počtu chromozómů (polyploidizace); zlomení a fúze zlomků při překřížení (aneuploidie); chybný crossing-over – částí chromozómů tok genů

Struktura variability jedinec fitness populace ideální × reálná rozhoduje o ní reprodukční systém allogamie (cizosprašnost) autogamie (samosprašnost) asexuální rozmnožování (vegetativní rozmnožování – apomixie, agamospermie) mezipopulační × vnitropopulační

Vznik variability postupná diferenciace a divergence populací Heterogenita prostředí = Selekce řízeno převážně přes fenotypové projevy a přizpůsobením populací ke konkrétním podmínkám spolupráce genotypu a fenotypu je často velmi komplikovaná Náhoda = Genetický drift, bottleneck, founder efect Izolace prostorová izolace – diferenciace ekologická, geografická (různá škála) reprodukční izolace – vznik reprodukčně izolačních mechanizmů (nevýhodnost hybridizace mezi adaptovanými biotypy) vznik samostatných taxonů pozvolná speciace

nová diferenciace a divergence Hybridizace Narušení izolačních mechanizmů – nová struktura variability změny prostředí, náhoda hybridizace introgrese konvergence nová diferenciace a divergence

Saltační speciace polyploidie (auto, allo) změny počtu chromozómů a jejich přestavby

Speciace různé definice druhu taxony nejsou rovnocenné!

Makroevoluce na rodové a vyšší úrovni ekologická i geografická diferenciace a izolace na vyšší škále gradualistická puntuaciomalistická (teorie přerušovaných rovnováh)

Fagus Nothofagus

Studium variability – sběr dat morfologické znaky - využití odedávna anatomické znaky - rozsáhlejší využití od zdokonalení mikroskopu v 19. st. embryologie palynologie cytologie nejmenší počet chromozómů 2n=4 – Happlopappus gracilis (Asteraceae) vysoký počet např. 2n=ca 250 – Kalanchoë (Crassulaceae) mimořádně vysoké počty mají např. kapradiny 2n= 1260 – Ophioglossum reticulatum

Systematicky významné obsahové látky sekundární metabolity taxonomické využití již století např. glykosidy, anthokyany, betalainy, flavonoidy, terpenoidy, saponiny, alkaloidy, polyacetylény informaci obsahující proteiny proteiny – elektroforéza, sérologie (již kolem roku 1900) molekulární systematika

DNA, RNA chloroplastové geny původně gen rbcL dnes mnoho dalších úseků kóduje velkou podjednotku fotosyntetického enzymu ribuloso-1,5-bifosfát karboxyláza/oxygenáza (RuBisCO) (= hlavní příjemce uhlíku) dnes mnoho dalších úseků jaderné geny původně úseky ribozomální RNA (dostatek kopií, velmi běžně ITS), dnes již mnohé další úseky DNA – low copy, single copy geny mitochondriální geny u rostlin téměř nepoužívány

Tvorba systémů vychází ze shromážděných poznatků a odráží dobové představy a znalosti jednoduchá podobnost různého množství znaků možnost formalizace – fenetika intuitivní tvorba fylogenetických systémů zkušenostní pravidla kladistika – „zcela objektivní“ fylogenetické systémy jasně daná pravidla – např. maximální parsimonie (úspornost)

Antika Theophrastos Eresios (372 – 287 př. Kr.) růstové formy, vytrvalost, atd. Plinius (23 – 79 p. Kr.) užitkové rostliny Dioskorides (1. st. p. Kr) léčivé rostliny

Středověk a počátek novověku až do začátku 16. st. útlum „systematiky“ léčivé rostliny – abatyše Hildegarda z Bingen (1098 – 1180) jen malé pokroky v poznání (kvetoucí × nekvetoucí rostliny; sestavení prvních soustav) mlhavá představa o klasifikaci rostlin - neexistoval pojem rodu a druhu nebo byl neurčitý John Ray (1628 – 1705) – zamítl transmutace druhů, jakási první definice druhu

Umělé systémy utvořeny převážně s využitím několika málo znaků de Tournefort (1656–1708) druhy chápe jako varianty rodu, který vymezil v dnešním pojetí

Carl von Linné (1707 – 1778) vyvrcholení umělých systémů „přirozený systém má být stálou snahou botanické systematiky“ – soustava však neodrážela žádné vztahy důsledně dodržoval 5 kategorií třídu, řád (odpovídal dnešní čeledi), rod, druh a varietu podle počtu pestíků, rozložení a srůstání tyčinek apod. „tolik je druhů, kolik jich bylo na počátku stvořeno“ v některých ohledech však připouštěl možnost „evoluce“ binomická nomenklatura Species plantarum (1. 5. 1753) = „starting point“ pro cévnaté rostliny

Přirozené systémy využití poměrně velkého množství znaků do značné míry již odrážely příbuznost Jussieu (1748 – 1836) jednoděložné × dvouděložné, celkem 15 tříd řada přirozených čeledí, dodnes uznávaných

Charles Darwin (1809 – 1882) zavedení historického rozměru do systematiky od této doby snaha všech systémů odrážet fylogenetické vztahy

Fylogenetické systémy Haeckel (1834 – 1919) první vytvořil název fylogenie (1894) vztahy mezi hlavními předdarwinovskými třídami rostlin prezentoval jako nedvouznačný, dichotomicky větvený strom Bessey (1845 – 1915) první fylogenetický systém založený na vývojových liniích (základ byl Benthamův-Hookerův systém) Tachtadžan (1910 – ), Cronquist (1919 – 1992 ) vyvrcholení fylogenetických systémů

„Linnéovská“ klasifikace na základě podobnosti se objekty shlukují do taxonů, které lze formálně umístit do určité kategorie Oddělení (divisio): – phyta pododdělení (subdivisio): – phytina Třída (classis): – opsida Podtřída (subclassis): – idae Řád (ordo): – ales nadřád (superordo): – anae Čeleď (familia): – aceae podčeleď (subfamilia): – oideae Rod – genus Druh – species subspecies varietas

Fylogenetická klasifikace Kladistické systémy „naprostá objektivizace“ tvorby systému původní a odvozený stav znaku – (sym)plesiomorfie, (syn)apomofie homologie, homoplázie (paralelismus a reverze) taxony monofyletické parafyletické a polyfyletické nelze uznat neexistují kategorie jen vzájemně vnořené skupiny – clady druhy problém parafyletických taxonů – Amaranthaceae