Vývoj evropské spolupráce a integrace Krize EHS a první rozšíření

Struktura Pokusy o transformaci EHS v 60. letech 20. st. Vztahy se státy mimo EHS v 60. letech 20. st. Vyvrcholení krize v 60. letech 20. st. Překonání krize a první (severní) rozšíření

Literatura F+P str. 75 – 121 Gerbet, P. (2004) Budování Evropy, kapitola VIII Srovnej s Cihelková, Jakš (2004) Evropská integrace – Evropská unie – podkapitoly 1.2 & 1.3 CINI (2003) European Union Politics – Chapter 1, 2 & 3

1) Pokusy o transformaci EHS Úspěšná realizace celní unie  velmi sebevědomé vystupování Komise Předseda Komise - Walter Hallstein (1957 – 65): Komise = motor integrace Fungování EHS podrobeno prvnímu velkému testu při formulování SZP (Společná zemědělská politika = Common Agricultural Policy - CAP) – mnoho zainteresovaných stran, velmi důležitá otázka pro FR, zpočátku důležitý integrační faktor

Francie v nové éře nové směřování FR – nezávislá, ambiciózní politika, obnovení pozice světové velmoci  Důvodem – nástup prezidenta Charlese de Gaulla

Postoj de Gaullovy FR k evropské integraci De Gaulle – nespokojen s vlivem nadnárodních institucí na rozhodování o otázkách důležitých FR zájmů snaha posílit nezávislost na USA  návrh na transformaci Římských smluv – těsnější politická spolupráce bez nadnárodního rozměru (Fouchetův plán 1961)

Fouchetův plán Návrh smlouvy o „Evropské politické unii“ Vybudování „unie států“ – mezivládní konference, jednomyslnost, - Řídící instituce: Rada států, sekretariát se sídlem v Paříži, Shromáždění delegátů Odklon od NATO a jeho oslabení; alternativní struktura, ALE ostatní ČS nepovažovaly FR za dostatečnou záruku bezpečnosti Pochybné motivy - Ostatní ČS nesouhlasí

Nový politický kurz FR – nezávislost a suverenita 1962 – FR hodlá vybudovat vlastní force de frappe (jaderná úderná síla) vlastní nezávislá vojenská síla a zahraniční politika  opuštění vojenských struktur NATO 1966 (hlavní štáb NATO  Brusel) ES – nadnárodní charakter příliš omezující Snaha vybudovat „Evropu států“  silné ochlazení vztahů s ostatními státy – nedůvěra vůči FR.

2) Vztahy se státy mimo EHS VB – zpočátku rezervovaný postoj k nadnárodní integraci + ekonomické důvody Založení EFTA 1960 ve Stockholmu – VB, DÁN, SWE, NOR, RAK,POR,SWI – mezivládní pojetí, velmi volné; zamýšleno jako protiváha EHS Zóna volného obchodu,ale bez harmonizace cel, jen průmyslové výrobky, nikoliv zeměď. či rybolov Řízena Radou – koordinátor zóny volného obchodu a arbitr sporů

Změny v mezinárodních vztazích Počátek 60. let – krajně vypjatá mezinárodní situace - Berlínská krize 1961, Karibská krize 1962 USA – snaha přimět EVR k užší obrané spolupráci X FR – snaha profilovat se jako individuální nezávislá mocnost UK: EFTA – nesplnila ekonomické ambice UK; navíc ztráta vlivu ve světě díky dekolonizaci. + Tlak ze strany USA, aby UK navázala užší vztahy s EHS a zejména FR  1. přihláška do ES 1961 – UK, DEN, IRE

Jednání o prvním rozšíření ES Rozšíření – velká výzva i možnost Členství UK – potenciální prospěch i problém pro EHS Postoj UK – nutnost uznání preferenčních vztahů s Commonwealth, závazků vůči EFTA a výjimka z SZP Postoj FR – 1962 veto rozšíření - Ospravedlnění – UK má zcela neevropské zájmy Skutečné důvody – neochota dovolit vstoupit potenciálnímu rivalovi, FR usilovala o kontrolu EHS pro sebe  další negativní polarizace vztahů v ES, rodící se krize

3) Vyvrcholení krize 2. pol. 60. let - Střet FR a Komise – rozdílné představy o dalším směřování integrace, soupeřící ambice Slučovací smlouva 1965 (efekt. 1967) – zefektivnění práce ES FR – nátlak na štědrou zemědělskou politiku, vysoké dotace zemědělcům Komise – potřeba zvýšit příjmy do rozpočtu EHS a stát se více nezávislou na ČS (do té doby příjmy jen z pokladen ČS Komise navrhuje „balíkové“ jednání – kompromisní metoda střet s FR preferencemi ohledně změny způsobu hlasování v Radě plánované k 1.1.1966 = odmítnutí balíkového hlasování  FR politika prázdných křesel

Lucemburský kompromis leden 1966 – Summit v Lucemburku přijaty FR podmínky – žádné balíkové jednání, SZP bude projednávána nezávisle na rozpočtu ES a v rozhodování Rady si ČS zachovají možnost veta pokud by se věc dotýkala „důležitých národních zájmů“ úpadek vlivu Komise, Komise do budoucna musí konzultovat legislativní návrhy s Radou; neúspěch jednání o příjmech

4) Překonání krize a první (severní) rozšíření 1969 – novým FR prezidentem Georges Pompidou – změna FR kurzu Ve stejném roce Summit v Haagu – nový impuls - „dokončení, prohloubení, rozšíření“

První rozšíření UK, IRE, DEN – stále zájem o členství v EHS, ekonomické i politické důvody, nově se přidalo i NOR UK – premiér Edward Heath – podporoval členství ve Společenství PROBLÉM: otázky skutečných nákladů spojených s členstvím v EHS (SZP) X možnosti společného trhu Britská polit. scéna i veřejné mínění rozdělené, Heath nakonec v parlamentu v roce 1972 uspěl 1973 – UK, IRE, DEN – součástí ES (NOR odmítlo v referendu)

První rozšíření (2) velký experiment, jednací mechanismy EHS zcela cizí novým státům, proměna systému, větší důraz na koaliční jednání nové státy = nové nároky na systém zejména v souvislosti s SZP UK – problémy s SZP, založení Evropského regionálního a rozvojového fondu (ERDF) Změna vlády  Labour H. Wilson Počátky „britského problému“

Shrnutí Vývoj rozhodovacího procesu/smluvního základu  Slučovací smlouva, Lucemburský kompromis Vývoj na poli politik  SZP Role FR určujícím faktorem pro směřování ES VB vstupuje do ES pod tlakem okolností i partnerů Rozšíření změní tvářnost i rovnováhu sil v ES