Rozmach češtiny ve 20. století PaedDr. Helena Chýlová, PhD. Katedra českého jazyka a literatury FPE ZČU V Plzni chylova@kcj.zcu.cz

První polovina 20. století, vývoj v meziválečném období Návaznost na předchozí stav: Historizující kodifikace (Matiční brusy, Gebauer: Příruční mluvnice jazyka českého pro učitele a školy soukromé vyšla v Trávníčkově přepracování v r. 1939 – poslední vydání Gebauerovy mluvnice). Snaha odstranit dublety, zavést pravidelnost (Pravidla českého pravopisu 1903, 1913). Ustálení normy. Vznik Československé republiky: čeština státní oficiální jazyk (československý jazyk).

První polovina 20. století, vývoj v meziválečném období Nové úkoly: komunikace v nových oblastech (politika, právo, soudnictví, vojenství atd.) tvorba terminologie (vojenská – návaznost na tělovýchovnou terminologii, příklady letecké terminologie: vrtulník, větroň, nálet, kulomet, železniční – oficiální pojmenování zaměstnanců strojvůdce, vlakvedoucí, průvodčí atd., poštovní) Jiné terminologické okruhy – sport, přejímky z angličtiny, také domácí pojmenování: kopaná, házená, košíková, odbíjená Demokratizace jazyka. Stírání nářečních rozdílů, konstituování interdialektů – zejm. středočeský. Obecná čeština. Rozvoj profesní mluvy, slangu. Ústup česko-německého bilingvismu 1923 – rozhlas, spisovná mluvená čeština proniká na celé české území

První polovina 20. století, vývoj v meziválečném období Jazyk literatury: výrazný rozvoj literárního jazyka: spisovný jazyk, ale jazykové prostředky odpovídající soudobé spisovné normě, někdy v rozporu s historizující kodifikací. Hovorové jazykové prostředky. Stylistické využití jazykových prostředků v jejich rozpětí od archaismů až po nespisovné prostředky (např. nářeční, slangové). Příklady: Vl. Vančura, Karel Poláček. Práce s jazykem v poezii (zejm. poetismus). Jazyk publicistiky: zhovornění jazyka – Lidové noviny. Naproti tomu bulvární publicistika – využívání klišé Jazyk administrativy: kritika nedostatečné úrovně – vznik časopisu Úřední čeština

První polovina 20. století, vývoj v meziválečném období Názory teoretiků na jazykovou správnost (kodifikace):   Snaha uchránit češtinu před cizími vlivy (za války, v druhém desetiletí 20. stol.) Časopis Naše řeč (1916, 1. roč. 1917) - časopis pro vzdělávání a tříbení jazyka. Hl. měřítko správnosti opět jazyk starší. Pohled historický, ne vždy historický purismus

První polovina 20. století, vývoj v meziválečném období Hlavní představitelé – názory: Josef Zubatý (1855-1931) - články věnované jazykové kultuře, odmítání názorů puristů/ brusičů, které vycházejí z apriorní spekulace, jsou odrazem osobních zálib a preferencí. Zdůraznění středočeského základu spisovné češtiny, odmítání např. snahy zavést více prvků moravských Václav Ertl (1875-1929) - Časové úvahy o naší mateřštině: teorie dobrého autora (ne konkrétní autor, ale souhrn jazykových prostředků získaný srovnáváním řady autorů skutečně existujících. Správné je to, v čem se největší počet vynikajících jednotlivců shoduje. Obrat k současnému jazyku Další představitelé: Emil Smetánka, Jaroslav Vlček

První polovina 20. století, vývoj v meziválečném období Jiří Haller (1896-1971), opět historický přístup. Polemika s českými spisovateli (kritika jazyka S. K. Neumanna, I. Olbrachta, O. Fischera, V. Nezvala a dalších) Reakce - mladá generace PLK.

Pražský lingvistický kroužek Ustaven 1926, Obecné zásady pro kulturu jazyka předloženy r. 1929 I. mezinárodnímu sjezdu slavistů v Praze, cyklus přednášek sborník Spisovná čeština a jazyková kultura (1932). Časopis: Slovo a slovesnost. Proti purismu položili otázku jazykové kultury: vytýkají násilné zavádění historických neologismů, zásadu historické čistoty a přímočaré pravidelnosti. Kritériem správnosti jazykového prostředku není jeho historické stáří nebo čistota, ale to jak vyhovuje konkrétním účelům a cílům. Návaznost součas. kodifikačních kritérií (systémovost, noremnost, funkčnost).

PLK Ovšem opět zdůrazňování protikladu jazyk spisovný – jazyk nespisovný: odlišení spisovného jazyka od ostatních nářečí dáno požadavky na něj kladenými (vyjadřuje kulturní a civilizační život - potřeba intelektualizace spisovného jazyka) - jazyk nespisovný (ne jazyk psaných projevů proti jazyku mluvených projevů). Základ péče o spisovný jazyk: teoretické poznání existující normy spisovného jazyka. Pramen poznání normy – průměrná literární praxe za posledních 50 let.

První polovina 20. století, vývoj v meziválečném období Vývoj spisovného jazyka – spontánní, stabilizace vyžaduje teoretické zásahy, které ji podporují: Ne násilná archaizace, ale příklon k funkčnosti a současnosti jazykových prostředků. Ne prohlubování rozdílů mezi jazykem knižním a hovorovým. Ne odstranění veškerého kolísání – existence dublet. Zásady kodifikace gramatické – nepotlačování funkčních dublet. Zásady kodifikace pravopisné – vystižení fonologické soustavy. Zásady kodifikace ortoepické – opírá se o výslovnost aktivních uživatelů spisovného jazyka. Zásady kodifikace slovní zásoby – nejméně zásahů, primární hledisko funkční, teoretická podpora utváření terminologie.

První polovina 20. století, vývoj v meziválečném období Předpoklady dalšího vývoje: Spisovný jazyk je funkčně úplný - je schopen plnit všechny komunikační funkce vzdělaného mluvčího. Převážná část české společnosti má k spisovnému jazyku kladný vztah - spisovné vyjadřování považuje za závazné, za prestižně vzorové. Spisovná norma se bude v povědomí českých mluvčích postupně upevňovat. Z úzu vzdělaných mluvčích ustoupí postupně prostředky nespisovné a i v jejich každodenní komunikaci se prosadí uvědomělé vyjadřování spisovné - hovorová čeština. Mezinárodní kontext – strukturalismus. Systém, funkce.

První polovina 20. století, vývoj v meziválečném období Kodifikační díla: Pravidla českého pravopisu (1941) s abecedním seznamem slov a tvarů. Příruční slovník jazyka českého (od r. 1935, dokončen 1957): Kancelář českého slovníku založena roku 1911 při České akademii věd a umění (dnes Ústav pro jazyk český). Zachycena slovní zásoba od 80. let 19. století.

Čeština za protektorátu Oficiálně: omezování češtiny – učebnice – starší upraveny, začerněny; nové nevydávány, úprava pojmenování městském prostoru; konec čechoslovakismu; dvojjazyčnost oficiální; z hlediska Čechů: lingvocentrismus; humor: rozhlas z Kroměříže, vtipy Čeština nebyla v období protektorátu příliš poznamenána: esesák, totálně nasazen, zglajchšaltovat, pracovat na plné obrátky, být plně vytížen, mluvená čeština: kenkarta, ajntopf, arbajtsamt/pracák, vekšuc(ák), luftšuc(ák); Vůdce, nahrazen v Máchově Máji Po 1945 obratem zanikly protektorátní neosémantismy: synagoga, volavka, Louny

Druhá polovina 20. století Vliv poválečných společenských podmínek na vývoj jazyka: Postupující nivelizace nářečí, rozvoj interdialektů, vliv obecné češtiny. Rozvoj tzv. městské mluvy. Rozvoj slangů, profesní mluvy, ústup argotu. Utváření mluvy nově osídlených pohraničních oblastí – útvary, které mají nejblíže k interdialektům sousedních oblastí. Běžně mluvený jazyk – dokládá regionální zakotvenost mluvčích. Jazyk politické propagandy a publicistiky – klišé, fixní obraty (široké masy pracujících, aktuální problémy současné etapy rozvoje naší společnosti, strana a vláda). Jazyk beletrie využívající nespisovných jazykových prostředků (obecná čeština, slang).

Druhá polovina 20. století Konstituování a rozvoj administrativního stylu – charakteristická multiverbizace, vyjadřovací schémata, využívání zkratek Odborný styl – ústup češtiny ve prospěch světových jazyků, zejm. angličtiny, zároveň cílevědomé dotváření české terminologie Pramen kodifikace – nejen jazyk literatury, význam má publicistika

Vývoj v jednotlivých jazykových rovinách: Gramatická stavba spisovné češtiny: vliv obecné češtiny, mnohdy vznik dubletních tvarů Hláskosloví Úžení é v í (létat / lítat) Tvarosloví Deklinace substantiv: Budějovicům / Budějovicím; teplákách / teplácích; husité / husiti; měšťané / měšťani, fotbalisté / fotbalisti; akademici / akademikové. Deklinace zájmen: do něho / do něj; otevři je (okno) / otevři ho; s mou (kamarádkou) / s mojí. Deklinace adjektiv: ústup jmenných tvarů – jsem dojat / dojatý; náhrada adjektiv přivlastňovacích genitivem přivlastňovacím. Konjugace: ústup přechodníků; ústup infinitivu na –ti; dubletní tvary péci / péct; peku / peču, pekou / pečou; kupuju / kupuji; napnul / napjal; napnut / napjat; sází / sázejí. Vývoj nepůvodních předložek – prostřednictvím, zásluhou, v důsledku, díky, kvůli.

Druhá polovina 20. století Syntax Ústup genitivních vazeb – dosáhnout čeho. Nepravé vedlejší věty spojkové a vztažné: Rozběhl se, aby po špatně vypočítaném odrazu laťku srazil. Mladistvý se pokusil přepadnout mladou ženu, která se však ubránila.   Slovní zásoba Produktivita slovotvorných typů: jména přechýlená – policistka, starostka, poslankyně; problém přechylování příjmení; jména konatelská -ář/ař, -ista – školkař, trávníkář; názvy prostředků děje –(ov)né – vodné, stočné, výpalné, - ka/-enka – slevenka; názvy vlastností a stavů s významem četnost – nemocnost, rozvodovost; pojmenování dějů (modifikace) – zrealizovat, dofinancovat. Produktivita kompozice: rychlovýtah, velkoodběratel; hybridní kompozita – autoškola, supernabídka, megaúspěch.

Druhá polovina 20. století Tvorba univerbizovaných pojmenování – tiskovka, úřad, obec. Přejímání slov – přejímky a kalky z ruštiny (pětiletka, narušitel, požárník, slučovací složeniny matematicko-fyzikální), přejímání internacionalismů jiného původu – angličtina (brífink, marketing). Zkratky a zkratková slova – Čedok, Sazka; IKEA, ČEZ; ZČU, FPE.

Druhá polovina 20. století Teoretické práce o českém jazyce Ústav pro jazyk český (1911) Slovní zásoba: Odborné názvosloví: Příručka o českém odborném názvosloví (1955), O české terminologii (1983); terminologické slovníky Příruční slovník jazyka českého (1935–1957), doklady, od 1880, beletrie hlavně. Slovník spisovného jazyka českého (1958–1971) – nová metoda: důsledně uplatňované funkční a stylistické hodnocení, slang Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1978, 1994, 2006)

Slovníky MARTINCOVÁ, O. a kol. Nová slova v češtině. Slovník neologismů (1995). Akademický slovník cizích slov (1995). Český národní korpus (budovaný od roku 1994), dostupné z: [http://ucnk.ff.cuni.cz/] Český slovník věcný a synonymický (1986, J. Haller) PALA, K.; VŠIANSKÝ, J. Slovník českých synonym (1994, 2001) Frekvenční slovníky, retrográdní slovníky

Druhá polovina 20. století Ortografie: Pravidla českého pravopisu (1941 – shoda velmi často s úpravou z roku 1993, 1957): snaha fonologizovat český pravopis. Pravopisná reforma – vydání Pravidel v roce 1993, diskuze, Dodatek k Pravidlům českého pravopisu / Pravopisná poznámka (1994). psaní cizích slov: s / z, délka; Velká písmena; zjednodušení?, dublety PČP: 1902, 1913, 1941, 1957, 1993 (5x ve 20. stol.)

Druhá polovina 20. století Mluvnice: Trávníček, Fr. Mluvnice spisovné češtiny,(1947-1949) Česká mluvnice B. Havránka a A. Jedličky – 1951, přepracované vydání 1960, rozšířené 1963. další vydání až do konce 20. Stol, pro ZŠ jako: Stručná mluvnice česká. ŠMILAUER, V. Nauka o českém jazyku, 1972. Mluvnice češtiny I – III (tzv. akademická, vědecká mluvnice, 80. léta, 1986 – 1. díl) Příruční mluvnice češtiny (1995) Čechová, M. Čeština – řeč a jazyk (1996, 2002)

Druhá polovina 20. století Dialektologická bádání: JANČÁK, P. a kol. Český jazykový atlas, 5 dílů Etymologická bádání: MACHEK, V. : Etymologický slovník jazyka českého, 1957; REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník Stylistická bádání: Teorie funkčních stylů ( Havránek, B). Stylistiky: CHLOUPEK, Jan., J. V. BEČKA, ČECHOVÁ, M. A kol. Řešení otázek jazykové kultury: Diskuze o postavení obecné češtiny (od 60. let 20. století). Diskuze o preskripci a deskripci spisovného jazyka. Názory pražských lingvistů, Mluvnice současné češtiny Václava Cvrčka a kolektivu autorů.

Texty Naše řeč 2, ročník 1/1917 Zahostilať se pohříchu u nás jakási pohodlnost jazyková, ba zvykové už nedbání ryzí a přesné mluvy. Řeč bývá přeplněna slovy cizími, chybnými tvary a vazbami a pozorovati možno dokonce i zálibu ve slovech a tvarech obhroublých a vulgárních. Tyto kazimluvy, vulgarismy a cizomluvy slýchati jest bohužel i ve škole. Žáci zvykše jim jinde, přenášejí je do školy a odtud do dalšího života svého a neodkládají jich ani, když již vstoupili do řad vzdělanectva. Tento zjev nemůže býti nazván než kormutlivým.

Texty Český národ ovšem přírodní polohou svou jest vydán hojným jazykovým vlivům národů sousedních. Tím více tedy jest mu pečovati o to, aby jazyk jeho netrpěl při tom zkázy ani poruchy. U všech velikánů našeho písemnictva doby staré i nové vidíme horlivé snahy po zdravém a neporušeném rozvoji jazyka, po ryzosti a správnosti jeho, jakož i po obohacení a vzdělání jeho schopnosti, stejně dokonale vyjadřovati v něm nejvyšší pomysly vědecké jako nejlepší výtvory básnické. Jazyk jest nejdražší dědictví po předcích u každého národa, přední význak národnosti. Proto i největší národové bdí ostražitě nad tím, aby se nevetřela do jazyka nevážnost k němu, neupadalo povědomí jeho správnosti. Mužové školy i vědy, největší básníci a spisovatelé, učené společnosti a akademie tam stojí svorně na stráži. Naše řeč 2, ročník 1/1917

Texty Národní listy, 13. 7. 1939 Úcta k jazyku je východisko úcty k národnosti. Koho nebolí, je-li komolen jeho rodný jazyk, toho nebude brzy bolet, bude-li deptána jeho národnost. (…) Komu je lhostejno, jak se zachází s jeho mateřským jazykem, tomu bude brzy lhostejno také, jak se zachází s jeho národem. Čím čistší udržíme štít mateřské řeči, tím čistší udržíme štít své národní cti. (…) Mluvte česky. Vždy a všude. Nejde jenom o jazyk. Jde o národnost.

Texty Christian Morgenstern: Jak si šibeniční dítě zapamatuje jména měsíců Sněden / úhoř. // Vezem / buben. // Svět ten / čert vem! // Na věnec / lupen.// Lháři / lži jen. // Tys dopad! / Blázinec. Ze sbírky Šibeniční písně, přeložil Josef Hiršal

Texty Ukázky pravopisu cizích slov podle jednotlivých Pravidel: 1941 analysa, analýza president benzin, benzín balkón 1958 analýza, analysa prezident, president benzín, benzin balkón 1993 Analýza prezident benzin, benzín balkon po úpravě 1993: analýza/analysa prezident/president benzin/benzín balkon/balkón