Tematická oblast: Práce se slovníky a Pravidly českého pravopisu Číslo šablony: III/2 VY_32_INOVACE_P3_1.4 Tematická oblast: Práce se slovníky a Pravidly českého pravopisu Lidová rčení Typ: DUM - kombinovaný Předmět: ČJL, ČJS Ročník: ČJL: 4. r. (6leté), 2. r. (4leté); ČJS:5. r. (6leté), 3. r.(4leté) Zpracováno v rámci projektu EU peníze školám CZ.1.07/1.5.00/34.0296 Zpracovatel: Mgr. Romana Cieslarová Gymnázium, Třinec, příspěvková organizace Datum vytvoření: leden 2013

METODICKÝ LIST Materiál je součástí tematické oblasti Práce se slovníky a Pravidly českého pravopisu. Je určen pro 4. ročník 6letého studia a 2. ročník 4letého studia. Vhodné je také jeho využití v rámci semináře z českého jazyka a literatury v předmaturitním ročníku. Slouží k objasnění rozdílu mezi pojmy rčení a přísloví a k zamyšlení nad významem obraznosti v české slovní zásobě. Inovace spočívá ve využití interaktivního prostředí.

Prvním cílem je pochopit rozdíl mezi pojmy rčení a přísloví Prvním cílem je pochopit rozdíl mezi pojmy rčení a přísloví. Není-li dosud žákům rozdíl jasný, využijí uvedené ukázky z odborné publikace. Poznatek vzápětí žáci aplikují na konkrétních příkladech. Dalším úkolem pro žáky je objasnění významu několika známých lidových rčení. Následující úkol je možno zadat jako skupinovou práci: každé skupině vyučující zadá jedno ze slov (jazyk, oko, nos, ucho, ruka) a žáci sepisují rčení obsahující uvedená slova. Mohou využít libovolné zdroje informací. Výsledky práce žáci porovnají s příklady uvedenými v DUM.

Dokážete vysvětlit rozdíl mezi rčením a příslovím Dokážete vysvětlit rozdíl mezi rčením a příslovím? Využijte citace z publikace Jaroslava Zaorálka Lidová rčení:

A účelem rčení, úsloví atd A účelem rčení, úsloví atd. jistě není jako u přísloví názorné poučení, výstraha nebo pokárání, neboť rčení mají pouze zpestřit, oživit, zvýraznit mluvený nebo psaný jazykový projev. (…) přísloví vždy tvoří celou větu, které se užívá vždycky v dané, zvykem ustálené, neměnné podobě, kdežto rčení, úsloví atd. jsou pouhým stavebním materiálem: jsou schopna časování (…).

Rozlište rčení a přísloví: Bez práce nejsou koláče. Kdo se bojí, nesmí do lesa. Honzovi čouhá sláma z bot. Láska hory přenáší. Máma mi vidí až do žaludku. Pěkně jsem mu pustil žilou. Nemohl to přenést přes srdce. Lež má krátké nohy.

Bez práce nejsou koláče. (PŘ.) Kdo se bojí, nesmí do lesa. (PŘ.) Honzovi čouhá sláma z bot. (RČ.) Láska hory přenáší. (PŘ.) Máma mi vidí až do žaludku. (RČ.) Pěkně jsem mu pustil žilou. (RČ.) Nemohl to přenést přes srdce. (RČ.) Lež má krátké nohy. (PŘ.)

OBJASNĚTE VÝZNAM TĚCHTO RČENÍ: Domácí zákusky šly na dračku. Táta přišel s křížkem po funuse. Nasadil mi brouka do hlavy. Mirek není žádný hej nebo počkej. Honzovi spadl hřebínek z hlavy. Učitel mě roznesl na kopytech. Hlídač zloději vyprášil kožich. To je voda na můj mlýn!

Nenechala na ní dobré nitky. Bráška je z hadích ocásků. Měla s ním očistec už za živa. Jakmile přišel, byl oheň na střeše. Udělám to na vlastní pěst. Ocitla se na šikmé ploše. Zameť si před svým vlastním prahem. Visí to ve vzduchu.

Uveďte rčení obsahující slovo: jazyk oko nos ucho ruka Kterých zdrojů informací v případě nesnází využijete?

1. jazyk svrbí mě jazyk, rozvázal se mu jazyk, plete se mu jazyk, mít něco na konci jazyka, mít jedovatý jazyk, nabrousit si jazyk, držet jazyk za zuby, otírat si o někoho jazyk, mluvil, co mu slina na jazyk přinesla, mít smrt na jazyku, něco ho pálí na jazyku, držet jazyk na uzdě, dát si pozor na jazyk aj.

2. oko nespustit z někoho oko, ani oka nezamhouřit, padnout někomu do oka, dělat něco od oka, vypadnout někomu z oka, mít u někoho oko, nepřát ani oko v hlavě, dělat na oko, šlápnout někomu na kuří oko, házet po někom okem, ani okem nezavadit, jít, kam nás oči povedou, nevěřit svým očím, mít oči všude aj.

3. nos nevidět si ani na špičku nosu, dávat si do nosu, vzít někomu něco před nosem, utřít nos, vystrčit nos ze dveří, ohrnovat nad něčím nos, zapřít i nos mezi očima, závidět nos mezi očima, strkat do něčeho nos, mluvit pod nos, něco jí přeletělo přes nos, tahat někoho za nos, jít rovnou za nosem, chytit se za nos aj.

4. ucho slyšet něco na půl ucha, mít pusu od ucha k uchu, dát někomu za uši, zapiš si to za uši, být zamilován až po uši, sedět si na uších, mít za ušima, sklopit uši, poslouchat něco jedním uchem aj.

5. ruka být něčí pravá ruka, být s někým jedna ruka, už je ruka v rukávě, mít něco na dosah ruky, žrát někomu z ruky, mít něco z první ruky, žít z ruky do huby, vymknout se z ruky, být k ruce, jít někomu na ruku, nabídnout ruku, přijít pod ruku, koupit pod rukou, mít obě ruce levé, mít svázané ruce, nosit na rukou aj.

Použitá literatura: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha : Nakladatelství Academia, 2012. ISBN 978-80-200- 1446-7. ZAORÁLEK, Jaroslav. Lidová rčení. Praha : Academia, 2000. ISBN 80- 200-0824-1.