Principy geografického rozšíření mikroskopických řas protistní organismy jsou tedy HODNĚ malé… neznamená to něco podstatného pro povahu jejich geografického rozšíření? protistní organismy mají velké populace: v té kádince je takových buněk; v jednohektarovém rybníce má pak tedy běžný planktonní druh cca – jedinců

Cermeno et al., 2009, Science 325: Společenstva mořských rozsivek dost možná (ne)jsou prostorově limitována

Molekulární data podporují převažující kosmopolitismus některých skupin Micromonas pusilla (Chlorophyta) Šlapeta et al., 2006, Mol. Biol. Evol. 23:23-29

Rod Skeletonema (Bacillariophyceae) LSU rDNA, NJ Kooistra et al., 2008, Protist 159:

… zdaleka ne všechny (semikryptické) druhy jsou kosmopolitní Kooistra et al., 2008, Protist 159:

Telford et al., 2006, Science 312:1015. Analýzy charakteru geografického rozšíření sladkovodních rozsivek založené na ekologických datech sev. Florida, již. Norsko, Laponsko je-li šíření geograficky limitováno, struktura regionální diverzity bude záviset na regionální dostupnosti habitatů optima rozsivkové diverzity nicméně silně korelují s regionálně nejčetnějšími typy prostředí

Vyverman et al., 2007, Ecology 88: Analýza globální diverzity bentických jezerních rozsivek naznačuje vliv geografických faktorů

Keleher & Rader, 2008, Limnol. Oceanogr. 53: Druhové složení mikrořas v metafytonu polopouštních pramenišť zřejmě určuje historie a prostorové bariéry

Tyler, 1996, Hydrobiologia 336: australští řasoví sladkovodní endemiti (aspoň údajní)

abundance paraphysomonád v 0,1cm 2 povrchového sedimentu z lokality Priest Pot vs. jejich globální četnost modelové jezírko – Priest Pot Finlay & Clarke, 1999, Protist 150: Finlay & Clarke, 1999, Nature 400:828. R=0.69

Fenchel & Finlay, 2004, Bioscience 54: Priest Pot a Nivaa Bay proporce kosmopolitních organismů (sladkovodní lokalita) proporce kosmopolitních organismů (mořská lokalita) podíl protistních skupin na lokální diverzitě je vysoký

proporce kosmopolitních morfospecií prudce narůstá při velikostech vegetativních stádií pod 1 mm (= většina protistních skupin) Finlay & Fenchel, 2004, Protist 155:

Finlay, 2002, Science 296: NEUTRÁLNÍ TEORIE UBIKVITNÍHO ROZŠÍŘENÍ EUKARYOTICKÝCH MIKROORGANISMŮ silná formulace: “všechno je všude, ale mnoho druhů je extrémně vzácných” (konsekvence - evoluční, floristické, biogeografické, ochranářské) slabá formulace: “environment selects – prostředí vybírá” (nulová role historie v mikrobiální biogeografii)