IZOLACE A CHARAKTERIZACE PROTEINŮ

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Umožňuje rozlišení až proteinů.
Advertisements

Kvantitativní analýza
Imobilizace a stabilizace enzymů.
Isolace enzymů.
Aminokyseliny.
Biofyzika Petr Wagner.
Kvantitativní analýza
Kapalinová chromatografie v analytické toxikologii Věra Pacáková Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra analytické chemie.
Tato prezentace byla vytvořena
Chemická vazba.
Název materiálu: ELEKTRICKÉ POLE – výklad učiva.
Jak se kapalina stává elektricky vodivou
Elektrochemie.
CHEMICKÁ VAZBA.
Elektronový pár, chemická vazba, molekuly
Teorie kyselin a zásad.
Soli Soli jsou iontové sloučeniny vzniklé neutralizační reakcí.
Chemická stavba buněk Září 2009.
Vodíkové vazby (vodíkové můstky)
Metody oddělování složek směsí
BÍLKOVINY (SLOŽENÍ) VY_32_INOVACE_3.3.CH3.07/Cc CZ.1.07/1.5.00/
Střední zdravotnická škola, Národní svobody Písek, příspěvková organizace Registrační číslo projektu:CZ.1.07/1.5.00/ Číslo DUM:VY_32_INOVACE_KUB_09.
Biochemické metody separace proteinů
Oddělování složek směsí.
valin izoleucin leucin methionin
Elektroforéza K realizaci je nutné mít: Stejnosměrný el. proud
Kolektiv autorů: Miroslav Pospíšil a Richard Novák Šlechtění lesních dřevin - izoenzymy ČZU - Fakulta lesnická a environmentální.
ELEKTROLYTICKÝ VODIČ.
Chromatografie Chromatografické dělení je založeno na distribuci separované látky mezi mobilní a stacionární fázi Richard Vytášek 2009.
(genové mutace, otcovství, příbuznost orgánů při transplantacích) RNA
Mezimolekulové síly.
Roztoky roztoky jsou homogenní, nejméně dvousložkové soustavy jsou tvořeny částicemi (molekulami, ionty) prostoupenými na molekulární úrovni částice jsou.
Studium aktinu, mikrofilamentární složky cytoskeletu pomocí dvou metod:
chromatografické metody adsorpce - fyzikální, chemická
Marie Černá, Markéta Čimburová, Marianna Romžová
ELEKTRICKÝ PROUD V KAPALINÁCH I.
Western blotting slouží pro identifikaci polypeptidů prostřednictvím protilátek obvykle následuje po rozdělení polypeptidů v elektrickém poli polyakrylamidovou.
FS kombinované Mezimolekulové síly
Metody imunodifuze a precipitace v gelech
Analýza a separace nukleových kyselin
Dělící techniky nukleových kyselin
Struktura atomu a chemická vazba
Vlastnosti plynů a kapalin
DNA diagnostika II..
Mária Ol’hová, Veronika Frkalová, Petra Feberová
Elektroforéza K realizaci je nutné mít: Stejnosměrný el. proud
ELEKTROFORETICKÉ METODY
Matúš Mihalčin Ayoub Amleh Khaled M. Alhibeedi
V praktiku budou řešeny dvě úlohy:
(aminokyseliny, peptidy…)
Western blotting Slouží pro detekci proteinů prostřednictvím protilátek. Obvykle následuje po rozdělení polypeptidů v elektrickém poli polyakrylamidovou.
Srážecí metody.
Anotace: Prezentace slouží k přehledu tématu vlastnosti vod Je určena pro výuku ekologie a monitorování životního prostředí v 1. a 2. ročníku střední.
EU peníze středním školám Název vzdělávacího materiálu: Roztoky Číslo vzdělávacího materiálu: ICT9/10 Šablona: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím.
Imunochemické metody Metody využívající vazbu mezi antigenem a protilátkou Vytášek 2008.
Elektroforéza v imunologii
Iontová chromatografie
ELEKTROTECHNICKÉ MATERIÁLY
Oddělování složek směsí.
Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech
ELEKTROFORÉZA enzymů a neenzymatických bílkovin
Srážecí metody.
Western blotting Slouží pro detekci proteinů prostřednictvím protilátek. Obvykle následuje po rozdělení polypeptidů v elektrickém poli polyakrylamidovou.
Srážecí metody.
ELEKTROLYTICKÝ VODIČ.
Vážková analýza - gravimetrie
Elektroforéza K realizaci je nutné mít: Stejnosměrný el. proud
Elektroforéza K realizaci je nutné mít: Stejnosměrný el. proud
Bílkoviny.
BÍLKOVINY=PROTEINY.
Transkript prezentace:

IZOLACE A CHARAKTERIZACE PROTEINŮ BIOCHEMICKÉ METODY IZOLACE A CHARAKTERIZACE PROTEINŮ Jana Novotná

Charakterizace proteinu Molekulová hmotnost celého proteinu Molekulová hmotnost polypeptidových řetězců Určení primární struktury Aminokyselinové složení Aminokyselinové sekvence Trojrozměrná struktura Izoelektrický bod proteinu Spektroskopické vlastnosti

Separační metody Separace založené na velikosti molekul (dialýza a ultrafiltrace, centrifugace v hustotním gradientu, gelová filtrační chromatografie) B. Separace založené na rozdílech rozpustnosti proteinů (izoelektrická precipitace, vysolování neutrálními solemi, frakcionace organickými rozpouštědly) C. Separace založené na základě elektrického náboje (elektroforetické metody, iontově výměnná chromatografie, afinitní chromatografie)

A. Separace založené na velikosti molekul Separační metody A. Separace založené na velikosti molekul Dialýza a ultrafiltrace Koncentrační gradient částic s povrchovým nábojem Propustnost membrány pro rozpuštěné látky Velikost povrchu membrány Pohyb částic < 1000 Da

Centrifugace v hustotním gradientu zkumavka je naplněná roztokem sacharózy s lineárně stoupající hustotou směrem ke dnu hladina gradientového roztoku se převrství směsí proteinů centrifugace za použití vysokých otáček, proteiny sedimentují určitou rychlostí podle velikosti, density a tvaru molekul (je dosažena rovnováha mezi hustotou roztoku a částicí) po centrifugaci jsou proteiny v gradientu sacharózy rozděleny a zahuštěny Zóny obsahující zahuštěný protein

Gelová filtrační chromatografie (molekulová vylučovací chromatografie) Hydrofilní gelové částice (polymer) Uvnitř každé částice jsou póry Látky se rozdělují podle velikosti (molekulové hmotnosti)

Optimální gel pro gelovou filtraci by měl mít následující vlastnosti: inertní matrice gelu pro dělené složky i pro eluční roztoky. chemicky stabilní gel během několika kroků, při různém pH a při různé teplotě. mechanicky stabilní gel, aby se při větším tlaku nedeformoval. velikost gelových částic nesmí být ani příliš malá (rozdělení je přesnější, ale pomalejší) ani příliš velká (rozdělení je rychlejší, ale může být nepřesné). Na rychlou chromatografii tedy použijeme gel s hrubšími zrny. Na vysoký stupeň rozlišení použijeme gel s malými zrny.

B. Separace založené na rozdílech rozpustnosti proteinů Izoelektrická precipitace rozpustnost globulárních proteinů ovlivňuje pH při pH = pI je rozpustnost nejnižší, molekuly mají tendenci se shlukovat – mají 0 náboj protein má celkový povrchový náboj buď kladný nebo záporný (NH3+ nebo COO- postranních řetězců aminokyselin v proteinu) princip izoelektrické precipitace - každý protein má jiné pI a vysráží se ze směsi proteinů v roztoku, který má pH = jeho pI. pH roztoku je nižší pI pH roztoku je vyšší náboj proteinu náboj proteinu + -

Rozpustnost proteinu prudce stoupá je-li v pH nižším než pI proteinu nebo v pH vyšším než pI proteinu (molekuly mají stejné náboje a odpuzují se).

Vysolování neutrálními solemi Princip Hydrofilní aminokyseliny interagují s molekulami vody a vytvářejí s ní vodíkové můstky (čím více hydrofilních skupin, tím více je protein rozpustný) Přidání soli do roztoku odebírá proteinu vodní plášť Interakce protein/protein je silnější než protein/roztok Molekuly proteinu koagulují díky hydrofóbním interakcím

Vyšší koncentrace neutrální soli (NaCl, KCl) ovlivňuje rozpustnost globulárních proteinů. Povaha aniontu (Cl-) se ve vysolovacím efektu uplatňuje více než povaha kationtu Na+). Dvojmocné a vícemocné anionty jsou účinnější než jednomocné anionty {MgCl2 a (NH4)SO4 více než NaCl}. Při vysoké iontové síle se protein kompletně vysráží (mezi 39 a 75 %).

Frakcionace organickými rozpouštědly etanol sníží dielektrickou konstantu (nižší než voda) sníží se stupeň ionizace a zvýší přitažlivé síly mezi opačnými náboji, tím se sníží rozpustnost. udržování roztoku při teplotách kolem Oo C se snižuje nebezpečí denaturace proteinu.

C. Separace na základě elektrického náboje Metody vycházejí z acidobazického chování proteinů (typ a počet ionizovatelných skupin aminokyselin) Elektroforetické metody Soubor separačních metod. Využívají k dělení látek jejich odlišnou pohyblivost ve stejnosměrném elektrickém poli. Na principu rozdílných elektroforetických mobilit se při elektroforéze dělí nabité molekuly (ionty): při pH > pI - protein je aniontem, má celkový (-) náboj – pohyb k anodě při pH < pI - protein je kationtem, má celkový (+) náboj – pohyb ke katodě

Zónová elektroforéza (dělení plasmatických bílkovin) Proužek acetátcelulózy – nanesení vzorku. Elektroforéza ( rozdělení podle různých elektroforetických pohyblivostí). Rozdělené proteiny na zóny. Densitogram (densita je přímo úměrná koncentraci)

Iontově výměnná chromatografie Různá afinita dělených molekul k povrchu gelových částic s kovalentně vázanými částicemi s nábojem. Proteiny se váží díky elektrostatickým interakcím. Síla vazby závisí: a. celkovém povrchové náboji (funkce pH pufru a pI proteinu)

Substance používaná k dělení má upravený povrch zrn (+) nabité gelové částice váží anionty DEAE celulóza (diethylaminoethyl) (-) nabité gelové částice váží kationty CM celulóza (carboxymethyl) navázané proteiny se z vazby uvolní změnou iontové síly nebo změnou pH roztoku procházejícího chromatografickou kolonou

D. Separace pomocí specifického ligandu Afinitní chromatografie (adsorpční) Využití biologických vlastností proteinů - specifická nekovalentní vazba s jinou molekulou (ligand)

použití nosiče - agarózové partikule (Sephadex) enzym + koenzym hormon + receptor antigen + protilátka inhibitor+substrát lektin+cukr použití nosiče - agarózové partikule (Sephadex)

Chromatografie na molekulovém sítu (gelová filtrace)

Určení molekulové hmotnosti z kalibrační křivky Kalibrační křivka Jednotlivé frakce proteinů se detekují spektrofotometrem. Rychlost průtoku proteinu je úměrná velikosti molekuly

Gelová elektroforéza Gel z polymerovaného akrylamidu (nebo agarózy). Polymer vytváří síť (podle koncentrace akrylamidu určitá velikost ok sítě) Molekuly se dělí podle své velkosti (malé rychleji, velké pomaleji). Detergent SDS (sodium dodecyl sulfate) přidaný do dělícího pufru dodá všem proteinům celkový záporný náboj. Všechny proteiny migrují jedním směrem - k anodě.

Děkuji za pozornost