Počítačové sítě
Historie 70. léta minulého století - potřeba spolupráce počítačů mezi sebou navzájem nejprve terminálové sítě - současná práce několika uživatelů na jednom počítači nevýhodou této koncepce byla naprostá závislost terminálů na ústředním počítači.
Pojem „počítačová síť“ propojení více počítačů, které umožňuje komunikaci mezi nimi a využívání jejich společných dat a technických zařízení.
Důvody vytváření sítí : sdílení zdrojů – vzdálená zařízení nebo data. sdílení hardware sdílení software zvýšení bezpečnosti celého systému komunikace mezi uživateli vzdálený přístup sdílení výpočetního výkonu – u náročných aplikací
Části počítačové sítě hardware – počítače, tiskárny, skenery, síťové karty, spojovací vedení a přídavná zařízení – uzly (hub, switch, modem apod.) síťový software – programové vybavení, které zabezpečuje jednotlivé síťové funkce organizační zabezpečení – opatření na zajištění správy sítě a soubor pravidel chování uživatelů
Hardware Připojovací vedení kroucená dvojlinka – zkroucení minimalizuje vysílání a přijímání rušivých signálů UTP – nestíněná kroucená dvojlinka STP - stíněná kroucená dvojlinka FTP – fólií stíněná kroucená dvojlinka koaxiální kabel – na kratší vzdálenosti, zastaralé, připojení Internetu pomocí kabelové televize
optický kabel - nejspolehlivější typ vedení – pracuje se světelným paprskem na velké vzdálenosti, je tvořen svazkem optických vláken telefonní spojení Dial-up ISDN ADSL
bezdrátové spojení sítě s krátkým dosahem – Bluetooth, IrDA bezdrátové lokální sítě – Wi-Fi – pomocí radiového vysílání s frekvencí 2,4 a 5 GHz mobilní sítě – samostatná kategorie – mobilní technologie 2G, 3G, 4G satelitní připojení – připojení na dlouhé vzdálenosti – výhoda - kvalita a pokrytí, nevýhoda - cena
Aktivní síťové prvky opakovač (repeater) - obousměrný zesilovač signálu rozbočovač/koncentrátor (hub) – rozesílá údaje do všech připojených zařízení, případně koncentruje přijaté signály do jednoho
Aktivní síťové prvky přepínač (switch) inteligentní rozbočovač, posílá údaje jen tam, kam jsou určeny most (bridge) – zařízení, které propojuje dvě nebo více lokálních sítí, pouze fyzické připojení
Aktivní síťové prvky směrovač (router) –propojení rozlehlých sítí, odesílá údaje z různých zdrojů na různé cíle s optimalizováním jejich cesty firewall – představuje hardwarové nebo softwarové řešení řídící přístup do a z chráněné sítě
Aktivní síťové prvky modem (modulátor/demodulátor) – zařízení, které proměňuje digitální signál z počítače na anologový a opačně
ISO/OSI referenční model úlohou referenčního modelu je poskytnout základnu pro vypracování norem pro účely propojování systémů otevřený systém podle tohoto modelu je abstraktním modelem reálného otevřeného systému uvádí všeobecné principy sedmivrstvé síťové architektury
ISO/OSI referenční model
Fyzická vrstva definuje všechny elektrické a fyzikální vlastnosti zařízení obsahuje rozložení pinů, napěťové úrovně a specifikuje vlastnosti kabelů stanovuje způsob přenosu "jedniček a nul" huby, opakovače, síťové adaptéry a hostitelské adaptéry jsou právě zařízení pracující na této vrstvě.
Fyzická vrstva Hlavní funkce poskytované fyzickou vrstvou jsou: navazování a ukončování spojení s komunikačním médiem. spolupráce na efektivním rozložení všech zdrojů mezi všechny uživatele. modulace neboli konverze digitálních dat na signály používané přenosovým médiem (a zpět) (A/D, D/A převodníky).
Spojová vrstva poskytuje spojení mezi dvěma sousedními systémy uspořádává data z fyzické vrstvy do logických celků známých jako rámce seřazuje přenášené rámce, stará se o nastavení parametrů přenosu linky, oznamuje neopravitelné chyby formátuje fyzické rámce, opatřuje je fyzickou adresou a poskytuje synchronizaci pro fyzickou vrstvu.
Spojová vrstva na této vrstvě pracují veškeré mosty a přepínače poskytuje propojení pouze mezi místně připojenými zařízeními a tak vytváří doménu na druhé vrstvě pro směrové a všesměrové vysílání. .
Spojová vrstva na této vrstvě pracují veškeré mosty a přepínače poskytuje propojení pouze mezi místně připojenými zařízeními a tak vytváří doménu na druhé vrstvě pro směrové a všesměrové vysílání. .
Síťová vrstva tato vrstva se stará o směrování v síti a síťové adresování poskytuje spojení mezi systémy, které spolu přímo nesousedí obsahuje funkce, které umožňují překlenout rozdílné vlastnosti technologií v přenosových sítích.
Síťová vrstva síťová vrstva poskytuje funkce k zajištění přenosu dat různé délky od zdroje k příjemci skrze jednu případně několik vzájemně propojených sítí při zachování kvality služby, kterou požaduje přenosová vrstva síťová vrstva poskytuje směrovací funkce a také reportuje o problémech při doručování dat
Síťová vrstva veškeré směrovače pracují na této vrstvě a posílají data do jiných sítí. zde se již pracuje s hierarchickou strukturou adres nejznámější protokol pracující na 3. vrstvě je Internetový Protokol (IP), dalšími jsou ICMP a ARP jednotkou informace je paket.
Transportní vrstva tato vrstva zajišťuje přenos dat mezi koncovými uzly jejím účelem je poskytnout takovou kvalitu přenosu, jakou požadují vyšší vrstvy vrstva nabízí spojově (TCP) a nespojově orientované (UDP) protokoly.
Transportní vrstva TCP – Zajišťuje přenos dat se zárukami, který vyžadují aplikace, kde nesmí „chybět ani paket“ jedná se o přenosy souborů, e-mailů, WWW stránek atd. záruka se vztahuje na řešení ztrát přenášených paketů, zachování jejich pořadí a odstranění duplikace jednotkou posílané informace je na této vrstvě TCP segment.
Transportní vrstva UDP – zajišťuje přenos dat bez záruk, který využívají aplikace, u kterých by bylo na obtíž zdržení v síti způsobené čekáním na přenos všech paketů a ztráty se dají řešit jiným způsobem (např. snížení kvality, opakování dotazu). Využívá se pro DNS, VoIP, streamované video, internetová rádia, vyhledávání sdílených souborů v rámci sítě DC++, on-line hry atp.
Relační vrstva smyslem vrstvy je organizovat a synchronizovat dialog mezi spolupracujícími relačními vrstvami obou systémů a řídit výměnu dat mezi nimi umožňuje vytvoření a ukončení relačního spojení, synchronizaci a obnovení spojení, oznamovaní výjimečných stavů.
Relační vrstva do této vrstvy se řadí: NetBIOS, AppleTalk, RPC, SSL k paketům přiřazuje synchronizační značky které využije v případě vrácení paket ( např. z důvodu, že se během přenosu dat poškodí síť) k poskládání původního pořadí.
Prezentační vrstva funkcí vrstvy je transformovat data do tvaru, který používají aplikace (šifrování, konvertování, komprimace) formát dat (datové struktury) se může lišit na obou komunikujících systémech, navíc dochází k transformaci pro účel přenosu dat nižšími vrstvami.
Prezentační vrstva mezi funkce patří např. převod kódů a abeced, modifikace grafického uspořádání, přizpůsobení pořadí bajtů apod. vrstva se zabývá jen strukturou dat, ale ne jejich významem, který je znám jen vrstvě aplikační příklady protokolů: SMB (Samba).
Aplikační vrstva účelem vrstvy je poskytnout aplikacím přístup ke komunikačnímu systému a umožnit tak jejich spolupráci do této vrstvy se řadí například tyto služby a protokoly: FTP, DNS, DHCP, POP3, SMTP, SSH, Telnet, TFTP.
TCP/IP referenční model rodina protokolů TCP/IP obsahuje sadu protokolů pro komunikaci v počítačové síti a je hlavním protokolem celosvětové sítě Internet komunikační protokol je množina pravidel, které určují syntaxi a význam jednotlivých zpráv při komunikaci.
Architektura TCP/IP Architektura TCP/IP je členěna do čtyř vrstev (na rozdíl od referenčního modelu OSI se sedmi vrstvami): aplikační vrstva transportní vrstva síťová vrstva vrstva síťového rozhraní
Základní protokoly IP - Internet Protocol je základní protokol síťové vrstvy a celého Internetu. provádí vysílání datagramů na základě síťových IP adres obsažených v jejich záhlaví poskytuje vyšším vrstvám síťovou službu bez spojení. každý datagram je samostatná datová jednotka, která obsahuje všechny potřebné údaje o adresátovi i odesilateli a pořadovém čísle datagramu ve zprávě
Základní protokoly datagramy putují sítí nezávisle na sobě a pořadí jejich doručení nemusí odpovídat pořadí ve zprávě doručení datagramu není zaručeno, spolehlivost musí zajistit vyšší vrstvy (TCP, aplikace). tento protokol se dále stará o segmentaci a znovusestavení datagramů do a z rámců podle protokolu nižší vrstvy (např. ethernet). v současné době je převážně používán protokol IP verze 4. Je připravena nová verze 6, která řeší nedostatek adres v IPv4, bezpečnostní problémy a vylepšuje další vlastnosti protokolu IP
Základní protokoly ARP - Address Resolution Protocol se používá k nalezení fyzické adresy MAC podle známé IP adresy. protokol v případě potřeby vyšle datagram s informací o hledané IP adrese a adresuje ho všem stanicím v síti uzel s hledanou adresou reaguje odpovědí s vyplněnou svou MAC adresou pokud hledaný uzel není ve stejném segmentu, odpoví svou adresou příslušný směrovač. příbuzný protokol RARP- Reverse Address resolution Protocol má za úkol najít IP adresu na základě fyzické adresy.
Základní protokoly ICMP - Internet Control Message Protocol slouží k přenosu řídících hlášení, které se týkají chybových stavů a zvláštních okolností při přenosu. používá se např. v programu ping pro testování dostupnosti počítače, nebo programem traceroute pro sledování cesty paketů k jinému uzlu.
Základní protokoly TCP -Transmission Control Protocol vytváří virtuální okruh mezi koncovými aplikacemi, tedy spolehlivý přenos dat Vlastnosti protokolu: spolehlivá transportní služba, doručí adresátovi všechna data bez ztráty a ve správném pořadí. služba se spojením, má fáze navázání spojení, přenos dat a ukončení spojení. transparentní přenos libovolných dat. plně duplexní spojení, současný obousměrný přenos dat. rozlišování aplikací pomocí portů.
Základní protokoly UDP - User Datagram Protocol poskytuje nespolehlivou transportní službu pro takové aplikace, které nepotřebují spolehlivost, jakou má protokol TCP nemá fázi navazování a ukončení spojení a už první segment UDP obsahuje aplikační data UDP je používán aplikacemi jako je DHCP, TFTP, SNMP, DNS a BOOTP. protokol používá podobně jako TCP čísla portů pro identifikaci aplikačních protokolů.
Aplikační protokoly (služby) DNS – systém doménových jmen DHCP – dynamické přidělování IP adres FTP – přenos souborů po síti TFTP - jednoduchý protokol pro přenos souborů HTTP – přenos hypertextových dokumentů (WWW) WebDAV – rozšíření HTTP o práci se soubory
Aplikační protokoly (služby) IMAP - Internet Message Access Protocol umožňuje manipulovat s jednotlivými e-mail zprávami na poštovním serveru. IRC - Internet Relay – jednoduchý chat po internetu. NNTP -Network News Transfer Protocol umožňuje číst a umísťovat do sítě zprávy typu news. NFS - Network File System – síťový systém souborů, který umožňuje transparentní sdílení vzdálených souborů jakoby byly lokální.
Aplikační protokoly (služby) NTLM - autentizační protokol Windows NTP – synchronizace času (šíření přesného času) POP3 - Post Office Protocol – protokol pro získání pošty z poštovního serveru. SMB - Server Message Block - sdílení souborů a tiskáren v sítích Windows SMTP – zasílání elektronické pošty
Přehled architektury TCP/IP
Dělení počítačových sítí podle architektury podle rozlohy podle topologie
Podle architektury sítě peer-to-peer jsou obvyklé u menších sítí, tak do deseti počítačů, domácí použití je také vhodné architektura server/klient je trochu nákladnější, ale u větších sítí také daleko lepší základem architektury je jeden, nebo více speciálních počítačů - serverů a ostatní počítače se k nim připojují servery poskytují prostředky ostatním
Podle rozlohy PAN - Personal Area Network - osobní síť. Jedná se o velice malou počítačovou síť(například Bluetooth, IrDA nebo ZigBee), kterou člověk používá pro propojení jeho osobních elektronických zařízení, jakými jsou např. mobilní telefon, PDA, notebook apod. LAN - Local Area Network, lokální sítě. Spojují uzly v rámci jedné budovy nebo několika blízkých budov, vzdálenosti stovky metrů až km (při použití optiky). Nejčastěji je dnes používána technologie Ethernet.
Podle rozlohy PAN - Personal Area Network - osobní síť. Jedná se o velice malou počítačovou síť(například Bluetooth, IrDA nebo ZigBee), kterou člověk používá pro propojení jeho osobních elektronických zařízení, jakými jsou např. mobilní telefon, PDA, notebook apod. LAN - Local Area Network, lokální sítě. Spojují uzly v rámci jedné budovy nebo několika blízkých budov, vzdálenosti stovky metrů až km (při použití optiky). Nejčastěji je dnes používána technologie Ethernet.
Podle rozlohy MAN - Metropolitan Area Network, Metropolitní sítě. Propojují lokální sítě v městské zástavbě, slouží pro přenos dat, hlasu a obrazu. Spojuje vzdálenosti řádově jednotek až desítek km. WAN - Wide Area Network - rozsáhlé sítě. Spojují LAN a MAN sítě s působností po celé zemi nebo kontinentu, na libovolné vzdálenosti.
Podle topologie sběrnicová topologie
Sběrnicová topologie jde o nejjednodušší a nejčastější způsob zapojení počítačů do sítě skládá se z jediného kabelu nazývaného hlavní kabel (také páteř nebo segment), který v jedné řadě propojuje všechny počítače v síti.
Výhody sběrnicové topologie snadná realizace a snadné rozšíření jíž stávající sítě. nevyžaduje tolik kabeláže jako např. hvězdicová topologie. vhodná pro malé nebo dočasné sítě, které nevyžadují velké rychlosti přenosu.
Nevýhody sběrnicové topologie nesnadné odstraňování závad. omezená délka kabelu a také počtu stanic. pokud nastane nějaký problém s kabelem, celá síť přestane fungovat. výkon celé sítě rapidně klesá při větších počtech stanic nebo při velkém provozu.
Podle topologie hvězdicová topologie
Hvězdicová topologie počítače jsou propojeny pomocí kabelových segmentů k centrálnímu prvku sítě, nazývanému rozbočovač (HUB) signály se přenáší z vysílacího počítače přes rozbočovače do všech počítačů v síti. mezi každými dvěma stanicemi musí existovat jen jedna cesta!
Výhody hvězdicové topologie selže-li jeden počítač nebo kabel, nebude fungovat spojení pouze pro jednu stanici a ostatní stanice mohou vysílat i přijímat nadále dobrá výkonnost v porovnání se sběrnicovou topologií, protože na jednom kabelu je připojen pouze jeden počítač a nedochází tak ke kolizím mezi pakety a také může současně přenášet data více počítačů. Snadno se nastavuje a rozšiřuje Závady se dají snadno nalézt
Nevýhody hvězdicové topologie velké množství kabelů. potřeba extra hardware v porovnání se sběrnicovou topologií. v případě selhání centrálního síťového prvku přestane fungovat celá síť.
Podle topologie kruhová topologie
Kruhová topologie označuje zapojení, kde je jeden uzel připojen k dalším dvěma uzlům tak, že vytvoří kruh je méně efektivní než hvězdicová topologie, protože v ní musí data projít přes mnoho uzlů než se dostanou ke svému cíli.
Výhody kruhové topologie přenos dat je relativně jednoduchý, protože packety se posílají jedním směrem. přidání dalšího uzlu má jen malý dopad na šířku pásma. nevznikají kolize náklady jsou menší než u hvězdicové topologie
Nevýhody kruhové topologie data musí projít přes každý počítač mezi odesilatelem a příjemcem, což zvyšuje dobu trvání přenosu pokud se zhroutí jeden uzel, zhroutí se s ním celá síť a data nemohou být správně přenášena je těžké najít a odstranit závadu protože jsou všechny stanice navzájem propojené, musí se kvůli přidání nového uzlu dočasně vypnout celá síť
Podle topologie stromová topologie
Stromová topologie označuje propojení počítačů do útvaru tvarem připomínající strom. vycházejí z hvězdicové topologie spojením aktivních síťových prvků, které jsou v centrech jednotlivých hvězd. používá se především v rozsáhlých počítačových sítích ve velkých firmách. jednotlivé hvězdice často představují jednotlivá oddělení firmy, patra budovy nebo celé budovy. tyto hvězdice jsou pak znovu spojeny hvězdicovitým způsobem.
Výhody stromové topologie pokud selže jeden aktivní síťový prvek, ostatní části sítě mohou dále pokračovat. snižuje se potřebné množství kabelů. zvýšení bezpečnosti - zvyšuje se obtížnost odposlouchávání síťové komunikace.
Logická topologie udává způsob komunikace mezi stanicemi prostřednictvím propojovacího vedení při práci v síti mohou zprávy přijímat všichni uživatelé sítě najednou, při vysílání je však třeba, aby v síti byla v jednom momentu zpráva jen od jednoho účastníka sítě, jinak by došlo ke kolizi – k vzájemnému rušení a zkreslování vysílaných zpráv
Logické topologie: Unicast – paket je posílán od zdroje informace na definované místo určené v síti. Vysílací zdrojová stanice musí určit cílovou stanici její adresou. Následně je paket odeslán do sítě, která se musí postarat o doručení předmětného paketu cílové stanici v síti.
Logické topologie: Multicast spočívá v odeslání určeného paketu předem určené podmnožině uzlů v síti. Zdrojový uzel sítě adresuje paket s použitím zvláštní adresy, která je použita v sítí k vytvoření kopií paketu a k odeslání těchto kopií každému přijímacímu uzlu, jehož adresa je součástí určené podmnožiny uzlů.
Logické topologie: Anycast – způsob vysílání, při kterém se nejprve vyberou možné cílové stanice, pak se určí nejbližší nebo nejlepší a tak se dostanou údaje rychleji k cíli Broadcast - používá se k odeslání paketu všem uzlům v síti. Paket je speciální adresou a jeho úlohou je, aby se vytvořila kopie paketu a byla odeslána všem uzlům v síti.
Přístupové metody Při práci v síti mohou všichni uživatelé přijímat zprávy najednou. U vysílání zprávy je však nutno zajistit, aby na přenosovém mediu (kabel) byla současně zpráva pouze od jednoho uživatele, jinak by mohlo dojít ke kolizím a tedy vzájemnému rušení, případně zkreslování odesílaných zpráv. Úkolem přístupové metody je zajištění odesílání dat pouze jednomu uživateli sítě. V současné době se používají dvě základní přístupové metody.
Přístupové metody CSMA/CD - V této metodě je zjišťován stav na sběrnici u jednotlivých připojených počítačů (stanic). V případě, že některá ze stanic vysílá, jsou ostatní stanice zablokované do té doby, než je sběrnice opět volná. Po jejím uvolnění může jiná stanice (čekající) odesílat data. Čeká-li na vysílání více stanic, pak může dojít při vysílání ke kolizi a i ke ztrátě dat – metoda kolizní.
Přístupové metody Čím více je síť zatížená, tím více vzrůstá riziko kolize a výkon sítě rapidně klesá (lze odstranit až tzv. dodatečným sledováním sběrnice – každá vysílací stanice současně sleduje i stav sběrnice). V okamžiku, kdy je vysílaný signál odlišný od signálu na sběrnici, je tento stav vyhodnocen jako kolizní a vysílání je zastaveno.
Přístupové metody Token pasing - tato metoda používá předávání vysílacího práva. V praxi to znamená, že stanice může svá data odesílat do sítě, až v tom okamžiku, kdy získá tzv. vysílací právo (token). Odesílání je pomocí paketů. Výhodou je zaručení získání práva k vysílání. Vhodné pro řízení technologických procesů, kde je vyžadována práce v reálném čase. Osvědčuje se u sítí s kruhovou topologií.
Síťové technologie kombinace hardwaru, topologie a metody přístupu určuje síťovou technologii typickými představiteli síťových technologií jsou ArcNet, Token Ring, Ethernet, FDDI, 100VG-AnyLAN
Síťové technologie ArcNet - jedná se o počítačovou síť, která umožňuje propojit širokou škálu osobních počítačů a pracovních stanic. Maximální počet je 255. Přenosovým médiem je koaxiální kabel, ale lze ho provozovat i na kroucené dvoulince nebo optickém kabelu. S použitím koaxiálního kabelu je maximální délka kabelu od pracovní stanice k HUBu 610 metrů a přenosová rychlost se pohybuje kolem 2.5 Mb za sekundu
Síťové technologie Novější verze ArcNet Plus podporuje přenosovou rychlost kolem 20 Mb za sekundu. ArcNet je fyzicky zapojen do hvězdicovité topologie ale komunikuje na principu kruhu. Tato síť se v dnešní době už prakticky nepoužívá z důvodu malé přenosové rychlosti.
Síťové technologie Token-ring - je to síť s kruhovou topologií, využívá se zde přístupová metoda založená na předávání známky. Ačkoli je založena na kruhové topologii, síť Token-ring používá hvězdicové skupiny až osmi pracovních stanic napojených na kabelový koncentrátor, který je napojen na hlavní kruh. Maximální počet stanic u této sítě je až 260 na jeden koncentrátor.
Síťové technologie Jako přenosové médium se používá stíněná nebo nestíněná kroucená dvoulinka a optický kabel. Maximální délka kabelového segmentu je 45 - 200 metrů, podle typu použitého kabelu. Protokol Token Ring je velmi stabilní proti poruchám kabeláže. Je však velmi drahý. Používá se zejména v bankovnictví.
Síťové technologie 100VG-AnyLAN - rychlost této sítě je minimálně 100 Mb/s. Maximální průměr sítě je 7,7 km. Maximální počet stanic není omezen, záleží na počtu HUBů. Médiem je kroucená dvoulinka a optický kabel. Je zde použita bezkolizní přístupová metoda, umožňující dvě úrovně priority (nízkou a vysokou). Používají se zde jako rozbočovače HUBy.
Síťové technologie Síť lze rozšiřovat připojováním podřízených HUBů na centrální HUB. Kdyby toto řešení sítí přišlo dříve, stalo by se možná rozšířenější než Ethernet. Je zřejmě lepší a výhodnější.
Síťové technologie FDDI byla určena pro výkonné a nákladné počítače, kterým nedostačovala šířka pásma ve stávajících architekturách. Rychlost přenosu je 100 Mb/s používající dvojitou protisměrnou kruhovou topologii, podporující až 500 počítačů. Jeden kruh se označuje jako primární a druhý jako sekundární. Provoz většinou probíhá pouze v primárním kruhu..
Síťové technologie Pokud dojde k selhání primárního prstence, FDDI automaticky překonfiguruje síť tak, aby data probíhala v druhém kruhu, a to v opačném směru. Díky této redundanci je zajištěna vysoká spolehlivost sítě. Jako přístupovou metodu používá předávání známky. Sítě FDDI jsou vhodné pro systémy, které požadují přenos velkých objemů informací, jako je například zpracování grafiky, animací atd.
Síťové technologie Síť FDDI používá jako médium optický kabel (vlákno). Celková délka kabelu nesmí být větší než 100 km, takže není určena pro používání v technologiích WAN. Po každých přibližně 2 km se musí použít opakovač.
Síťové technologie Ethernet - název vychází ze slova éter (látka pro šíření elektromagnetického záření). V současné době je ethernetové rozhraní s konektorem RJ-45 pro kroucenou dvojlinku standardním síťovým rozhraním prakticky všech notebooků, netbooků i základních desek běžných stolních počítačů.
Síťové technologie Využívá se zejména verze Ethernetu, která používá kroucenou dvojlinku (běžná přenosová rychlost 100 nebo 1000 Mbps), avšak dříve byla velmi rozšířená též varianta používající koaxiální kabel (10 Mbps). Pomocí kroucené dvojlinky jsou počítače propojeny do hvězdy, přičemž se jako rozbočovací prvek používá switch (dříve i hub).
Síťové technologie Thin (tenký) ethernet – sběrnicová technologie s maximální délkou sběrnice 185 m, jako přenosové médium se používá tenký koaxiální kabel, na který se pracovní stanice připojují pomocí BNC konektoru, technologie je velmi poruchová, ale levná a dosahuje přenosovou rychlost do 10Mb/s
Síťové technologie Thick (hrubý) ethernet – zvětšuje maximální délku sběrnice na 500 m, počítače se připojují pomocí kabelu umožňujícího jejich umístění ve vzdálenosti až 50 m od sběrnice, technologie je dražší, ale spolehlivější než tenký ethernet a dosahuje rychlosti do 100 Mb/s
Síťové technologie Fast (rychlý) ethernet – využívá jako přenosové médium kroucenou dvoulinku, případně optická vlákna, topologie se změnila na hvězdicovou realizovanou standardně nejprve prostřednictvím rozbočovačů. Díky jejich použití není nutné, aby přístupová metoda CSMA/CD běžela na úrovni celé sítě, ale omezuje se na rozhraní jednoho rozbočovače a k němu připojených počítačů
Síťové technologie Použitím přepínače místo rozbočovače se dosahuje vyšší propustnosti sítě i vyšší bezpečnosti, protože údaje jsou odesílané cíleně – jen k příjemci. Z celkového počtu 8 vodičů v kabelu se na přenos údajů jen dva páry. Jeden pár slouží na odesílání, druhý na přijímání údajů. Komunikace potom probíhá po kabelu obousměrně. dosahuje
Síťové technologie Každý uzel má k dispozici pro každý směr vlastní dvojice a tím pádem odpadá nutnost použití CSMA/CD a uzly mohou vysílat kdykoli. Tento režim provozu se označuje jako plný duplex a díky němu je možno dosahovat rychlosti 100Mb/s i při značné vytíženosti sítě. Maximální délka kroucené dvojlinky je 105 m dosahuje
Síťové technologie Gigabit (gigabitový) ethernet – je analogií fast ethernetu, liší se tím, že ke komunikaci se používají všechny čtyři páry vodičů. Data přenáší stokrát větší rychlostí tedy 1000 Mb/s.