Finanční právo Taťána Špírková, 2013

Finance a finanční činnost státu

Finance a finanční vztahy pojmy finance a peníze pojem peněžní masa (vyjádření určitého množství či sumy peněz) existence peněz a peněžní masy, jakož i peněžních operací a vztahů v rámci peněžní masy je základem pro existenci financí Finance a peníze – spojité nádoby, ale neztotožňovat! Peněžní masa = nejširší, globální pojem pro vyjádření určitého množství či sumy peněz –různé jevové podoby - úroveň hospodaření státu (státní rozpočet), úroveň podniků a podnikatelů (peněžní kapitál), úroveň obyvatelstva a domácností (úspory), úroveň bankovnictví (úvěrový fond), oblast pojišťovnictví ( pojistné rezervy), oblast mezinárodních peněžních vztahů (devizové rezervy) apod. Finance, ceny a mzdy – kategorie samostatné, ale působí všechny tři společně a navzájem.

Vymezení finančních vztahů Finanční vztahy jsou ty peněžní vztahy, které souvisí s vytvářením, rozdělováním, přerozdělováním a užitím peněžní masy. Souhrn těchto finančních vztahů a jejich vnitřně provázaný systém se pak nazývá finance.

Finance a finanční vztahy Peněžní prostředky jako materiální nositel finančních vztahů Finanční vztahy jsou pojmově užší než vztahy peněžní PENĚŽNÍ PROSTŘEDKY = materiální nositel finančních vtahů; subjekt – stát, orgány, další subjekty veřejné sféry X obchodní společnosti a jiní podnikatelé, jednotlivci či jiné subjekty podoba: a) hotovostní – oběživo (bankovky a mince), b) bezhotovostní (především kladné zůstatky na účtech u bank aj. peněžních ústavů).

Finance a finanční vztahy souhrn peněžních vztahů souvisejících s tvorbou, rozdělováním, použitím peněžní masy a jejich částí v subjektech a orgánech veřejného sektoru Státní finance Místní finance Podnikové či podnikatelské finance Finance obyvatelstva či finance domácností Kategorie financí prošla dlouhým vývojem, původně termín finance – odvozený od slova finis, latinsky konec znamenal ukončení závazku, hlavně platebního tzn. zaplacení. Teprve za feudalismu se to přiblížilo dnešnímu pojetí. Finance však vždy vyjadřovaly vztahy ke státánímu hospodářství, zejména peněžnímu, a zvláště pak k jeho příjmové stránce. PODLE MEZINÁRODNÍHO FINANČNÍHO SLOVNÍKU – „OPATŘOVÁNÍ PENĚZ, KDY A KDE JE ZAPOTŘEBÍ“ Státní – ASI NEJDŮLEŽITĚJŠÍ KATEGORIE FINANCÍ. státní rozpočet, státní fondy, státní půjčky, apod. Místní – finanční hospodaření ÚSC. 1. + 2. = VEŘEJNÉ FINANCE – souhrn peněžních vztahů souvisejících s tvorbou, rozdělováním, použitím peněžní masy a jejich částí v subjektech a orgánech veřejného sektoru. X SOUKROMÉ FINANCE a) Podnikové či podnikatelské finance -peněžní vztahy související s tvorbou, rozdělováním a použitím peněžního kapitálu v různých typech soukromých podniků, bank, pojišťoven a dalších soukromých finančních institucí; b) Finance obyvatelstva či finance domácností – peněžní vztahy související s tvorbou, rozdělováním a použitím peněžní masy v sektoru obyvatelstva neboli důchodu domácností. VEŘEJNÉ FINANCE SOUKROMÉ FINANCE

Pojem finance Souhrn peněžních vztahů vznikajících při tvorbě, rozdělování a použití peněžní masy a jejich částí a související jak s veřejným sektorem, tak i se sektorem soukromým Značně široký pojem Veřejný sektor – veřejné finance zahrnují státní i místní rozpočty všech stupňů včetně daňových, poplatkových i jiných rozpočtových příjmů Soukromý sektor – soukromé finance zahrnují zejména peněžní vztahy na finančním trhu

Finanční činnost

Finanční činnost - metody nenávratná metoda (např. daně, poplatky, clo) návratná metoda (např. emise a obchodování s dluhopisy; návratná finanční výpomoc ze státního rozpočtu); pojišťovací metoda (např. provozování soukromého pojištění); realizační metoda (např. nákup a prodej u domácností a podnikatelů) Aby mohl kterýkoli subjekt v prostředí moderní tržní ekonomiky vyvíjet svoji činnost musí k tomu mít potřebné zdroje. Jak jsem již uvedla, je za tímto účelem nezbytné soustřeďovat finanční prostředky, rozdělovat je a používat tzn. VYVÍJET URČITOU FINANČNÍ ČINNOST. Podle způsobu jakým je při uskutečňování finanční činnosti tvořena, rozdělována a používaná peněžní masa – rozlišujeme 4 metody finanční činnosti. Peněžní operace související s tvorbou, rozdělováním a používáním peněžní masy a jejich částí tvoří náplň finanční činnosti – podle subjektu, který se finanční činností zabývá se rozdělují f.č. státu, f.č. podniků resp. Podnikatelů, f.č. obyvatelstva (domácností)………peněžní masa je vlastně celkový souhrn všech hotovostních i bezhotovostních p. prostředků existujících v dané ekonomice Nenávratná metoda – přesun peněžní masy od jednoho ekonomického subjektu k jinému bez jakéhokoliv protiplnění či nároku na vrácení plnění původního. Hlavně veřejné finance např. daně, státní dotace a jiné platby charakteru rozpočtových výdajů Návratná metoda – jeden ekonomický subjekt získává do své dispozice peněžní prostředky od jiného ekonomického subjektu, přičemž je povinen tyto peněžní prostředky za stanovených podmínek a ve stanovené době vrátit. Hlavně soukromé finance – bankovní úvěr, i u veřejných financí např. návratná finanční výpomoc ze státního rozpočtu Pojišťovací metoda (metoda podmíněně návratná) – část peněžní masy se přesouvá od jednoho ekonomického subjektu k jinému, přičemž závisí na splnění předem nejisté podmínky, zda a kdy dojde k plnění protisměrnému (může být vyšší i nižší hodnoty). Charakteristická neekvivalentností. Soukromé finance – pojištění majetku u soukromé pojišťovny Realizační metoda – představuje přesuny částí peněžní masy doprovázené ekvivalentní směnou za materiální i nemateriální statky, tedy za zboží a služby. Typická pro soukromé finance – realizace peněžních prostředků cestou použití (utracení) při nákupu a prodeji. I u veřejných – prodej národního majetku u provatizace

Předmět a systém finančního práva

Pojem finančního práva Souhrn právních norem, které upravují vztahy vznikající v procesu tvorby, rozdělování a používání peněžní masy a jejích částí. Vymezení FP: FP upravuje: především ty vztahy, ve kterých vystupuje či do nich zasahuje stát, které se přímo nebo alespoň zprostředkovaně týkají peněžní masy nebo jejích částí. Jde i o vztahy vznikající na smluvním základě – SPÍŠE ALE VÝJIMEČNĚ NAPŘ. PROBLEMATIKA STÁTNÍCH PŮJČEK, PRODEJ STÁTNÍHO MAJETKU. Vztahy vznikající vyloženě na smluvním základě, byť by jejich účastníkem byl stát, jsou upraveny většinou normami jiných právních odvětví. Každé právní odvětví tvoří určitou soustavu danou vzájemnými vztahy jejích základních institutů – platí i pro FP

Dělení finančního práva obecné poznatky o tomto právním oboru právní úprava veřejných rozpočtů a státních fondů, právní úprava daní, poplatků, cla a dalších povinných dávek, právní úprava úvěru, právní úprava měny a peněžního oběhu, právní úprava devizového hospodářství, právní úprava finančního trhu. Systém FP: Společný znak FP-norem – upravují finančněprávní vztahy Kritérium pro rozčlenění FP-norem – poslání, charakter a účel příslušné peněžní masy, kterou upravují. Dělení FP: 1. část obecná (obecné poznatky o FP) a 2. část zvláštní (vlastní pozitivní FP) – možno členit na: Podpůrná kritéria pro rozčlenění FP – norem = např. který finanční orgán určité FP-normy realizuje apod. Ad 1. – OBECNÁ část FP – náplň: obecné poznatky o tomto právním odvětví – problematika finanční činnosti a jejích organizačněprávních forem, předmětu a sytému FP a realizace norem FP; povšechné otázky finančněprávních vztahů, jejich subjektů a objektů i práv a povinností jejich účastníků; prameny FP, finanční orgány, státní dozor na úseku finanční činnosti, finanční kontroly, atp. - ZVLÁŠTNÍ část: velmi obsáhlá, tvořená desítkami zákonů a stovkami norem nižší právní síly. OBECNÁ ČÁST ZVLÁŠTNÍ ČÁST

Postavení finančního práva v systému práva je samostatné právní odvětví veřejnoprávní odvětví úzká souvislost s právem ústavním a právem správním, také s právem mezinárodním, evropským, občanským, obchodním… FP je samostatné právní odvětví; veřejnoprávní (charakteristickým rysem je nadřazenost veřejné moci tj. státu popř. územní samosprávy v určitých vztazích vůči ostatním subjektům práva; styčné plochy s jinými právními odvětvími Ústavní právo; 2. Správní právo; 3. Mezinárodní právo veřejné; 4. Evropské právo; 5. Občanské právo; 6. Obchodní právo; atd.

Věda o finančním právu Je vědou právní. Souhrn obecných poznatků o působení finančněprávních norem v praxi. Věda o FP: Právní věda – souhrn znalostí o působení právních norem na společenský vývoj; zkoumá působení každé právní normy jednotlivě i jako celku; zkoumá právní skutečnosti, popisuje je, rozebírá, třídí a vyvozuje obecné závěry Věda o FP – zabývá se studiem právních norem upravujících finanční vztahy = souhrn obecných poznatků o působení finančněprávních norem v praxi. X Finanční věda

Věda o finančním právu - úkoly sledovat, hodnotit a zevšeobecňovat výsledky působení jednotlivých fp. norem v praxi (zda byl dosažen předpokládaný účinek) do jaké míry odpovídá systém fp. norem potřebám ekonomické reality sledování forem a metod právní regulace finanční činnosti v jiných státech

Finanční věda je vědou ekonomickou blízká vědě o finančním právu, nelze je však ztotožňovat

Prameny finančního práva

Prameny finančního práva Ústavní základy finančního práva Zákony – dominující pramen finančního práva Podzákonné právní předpisy např. vyhlášky ministerstva financí, nařízení vlády, obecně závazné vyhlášky obcí Pozn. Pokyny řady D – nejsou právními normami a postrádají obecnou závaznost Evropské právo Mezinárodní právo

Děkuji za pozornost

Prameny Bakeš, M., Karfíková, M., Kotáb, P., Marková, H. Finanční právo. 6. upravené vydání. C. H. Beck, Praha, 2012.