Protikeynesovská revoluce Milton Friedman a monetarismus Robert Lucas a racionální očekávání Ekonomie strany nabídky
Milton Friedman (*1912) Income from Independent Professional Practice (1945) – spolu se S. Kuznetsem analýza bariér vstupu do odvětví (mikro) Studies in the Quantity Theory of Money (1956) A Theory of the Consumption Function (1957) hypotéza permanentního důchodu A Monetary History of the United States: 1860-1960 (1963) renesance kvantitativní teorie „Role of Monetary Policy“(AER, 1968) hypotéza „přirozené míry nezaměstnanosti“ (také E. Phelps, 1967) The Counter-Revolution in Monetary Theory (1970) definice monetaristické doktríny Nobel 1976
Teze friedmanovského monetarismu (M Teze friedmanovského monetarismu (M. Friedman: The Counter-Revolution in Monetary Theory, 1970) 1. Existuje stabilní, i když ne přesný vztah mezi mírou růstu peněžní zásoby a mírou růstu nominálního produktu 2. Tento vztah není zcela zjevný, neboť mezi příčinou a důsledkem existuje zpoždění. 3. Změna míry růstu peněžní zásoby způsobuje změnu nominálního produktu v průměru po 6 až 9 měsících. 4. Změna míry růstu nominálního produktu se projevuje zprvu ve změně reálného výstupu a téměř vůbec ne v cenách. 5. V cenách se změna nominálního produktu projeví v průměru po 6 až 9 měsících poté, co se změna nominálního produktu projeví na výstupu. (Celkem tedy dělí změnu míry růstu peněžní zásoby a změnu míry inflace asi 12-18 měsíců.) 6. I poté, co je o tato zpoždění vztah mezi změnou peněžního růstu a změnou růstu nominálního produktu očištěn, se nejedná o dokonalý, mechanický vztah.
Teze friedmanovského monetarismu (pokračování) 7. V krátkém období (až 5-10 let) ovlivňují změny peněžního růstu především výstup. V dlouhém období (desítky let) jsou ovlivňovány zejména ceny. (Reálný produkt je výsledkem reálných faktorů.) 8. Z toho plyne, že inflace je vždy a všude peněžní jev. 9. Vládní výdaje mohou, ale nemusí být inflační: záleží na zdroji jejich financování. Jsou-li financovány peněžní expanzí, povedou k inflaci. Jsou-li financovány z daní a z půjček, inflaci nezpůsobí. Fiskální politika sama o sobě není pro míru inflace relevantní. 10. Transmisní mechanismus: změna peněžní zásoby naruší žádoucí strukturu portfolia; lidé svá portfolia přizpůsobují, čímž je ovlivňován trh aktiv a úroková míra; změna úrokové míry ovlivňuje úrokově citlivé komponenty poptávky po statcích. 11. Účinek změn peněžní zásoby na úrokovou míru je dvojaký: nejprve ji ovlivní jedním směrem prostřednictvím přímých změn na trhu aktiv; změny na trhu statků (vyvolané změnou úrokové míry) - změna cen a změna inflačních očekávání - však později trh aktiv zpětně ovlivní a způsobí změnu úrokové míry opačným směrem. Úroková míra proto není vhodným cílem pro monetární politiku.
Friedman vs. Keynes odlišný názor na empirický význam reálných a monetárních faktorů Keynes: významnější reálné faktory (investice) Friedman: významnější monetární faktory (peněžní zásoba) obojí ale poptávkově orientováno (Friedman hleděl na problém stejnou perspektivou, ale ve světle jiných “dat”) odlišný názor na úlohu hospodářské politiky Keynesovství (nikoliv nutně JMK): stabilizace AD pomocí fiskální politiky (monetární politika jen kvůli nízkému i) často fine-tuning Friedman: stabilizace AD prostřednictvím monetární politiky zlaté pravidlo růstu peněžní zásoby (X-rule) je Friedman keynesovec?
Robert E. Lucas, Jr. (*1937) „Some International Evidence on Output-Inflation Tradeoffs“ (AER, 1973) aplikace REH na Phillipsovu křivku a NRU „Equilibrium Search and Unemployment“ (s E. C. Prescottem, JET, 1974) mikroekonomické základy NRU Nobel 1995 dále rozvíjeno na HP: Thomas J. Sargent a Neil Wallace
„Neokeynesovsko-friedman-phelps-lucasovská syntéza“ Co zbylo z JMK? snaha vysvětlit „keynesovské jevy“ pomocí klasické ekonomie výsledkem „protikeynesovské revoluce“ (jejíž součástí jsou i některé „keynesovské směry“) je „Neokeynesovsko-friedman-phelps-lucasovská syntéza“ vertikální Phillipsova křivka v LR krátkodobé odchylky od přirozené míry nezaměstnanosti v důsledku nepružností a nedokonalých informací omezené možnosti pro zásahy státu moc toho nezbylo…
Ekonomie strany nabídky návrat k uvědomění si skutečnosti, že v hospodářství se musí rovněž něco vyrábět, aby to mohlo být poptáváno překážky na straně nabídky: zdanění příjmu substituce příjmu z produktivní činnosti volným časem vyhýbání se daním (daňová optimalizace, barter) Lafferova křivka ostatní regulace produktivních činností vyústění v konzervativnější politiku (reaganomika, thatcherismus) a deregulační aktivity 80. let (privatizace, deregulace jednotlivých odvětví)
Jude Wanniski (*1941) Arthur B. Laffer (*1941) novinář The Way the World Works (1978) propagace „Lafferovy křivky“ (* 4. 12. 1974) Arthur B. Laffer (*1941) The Economics of the Tax Revolt (s J. P. Seymourem, 1979) idea „Lafferovy křivky“ (J. Wanniski) Foundations of Supply-Side Economics (s V. A. Cantoem a D. H. Joinesem, 1983) vedle Laffera et al. měla ekonomie strany nabídky podporu i u seriózních ekonomů: R. Mundell (učitel Laffera), chicagovci apod.