O čem nám vyprávějí hvězdy a vesmír ?

Ty mlčící body v temnotě noci, že něco hovoří? Uvažovali jste někdy o řeči hvězd? Co nám sdělují ty zářící body nad naši hlavou? Ty mlčící body v temnotě noci, že něco hovoří? Vyprávějí nám: o složitosti a harmonii kosmu, o přesném pohybu nebeských těles, o zákonu nebeské mechaniky…

Hvězdy nám hovoří o složitosti pravdy. Usvědčují náš zrak a naše smysly z omylnosti. Dokazují nám, že ten, kdo by se chtěl držet jen svědectví svých smyslů a pocitů, nikdy nedosáhne pravdy a zůstane navždy v zajetí omylů. Celá tisíciletí se lidé dívali na Slunce a byli přesvědčeni, že se pohybuje po obloze, kolem naší Země. Dokonce hvězdy se pohybují kolem Země, jsme prostě středem vesmíru.

Dnešní člověk říká: „Co nevidím, v to nevěřím.“ Že se my pohybujeme okolo Slunce? Nesmysl, vždyť necítíme žádnou známku pohybu naší Země. Dnes ovšem každý školák ví, že ne Slunce se pohybuje, ale my se řítíme prostorem kolem Slunce ohromnou rychlostí 30 km za sekundu, to je 108.000 km za hodinu. Toto vše „nevidíme“, ale „víme to“ na základě pozorování celé řady astronomů. Jak napsal Pascal: „Proti atomu jsme vším, proti vesmíru ničím.“

Pro lepší ilustraci velikosti vesmíru si uveďme názorný příklad: Představte si Zemi zmenšenou na velikost zrnka máku, asi 1 mm. Měsíc by obíhal jako malý prášek ve vzdálenosti 3 cm od Země. Tato 2 zrníčka by se pohybovala kolem Slunce velikého jako pomeranč ve vzdálenosti 12 m a to spolu s dalšími zrníčky a třešničkami. Poslední z nich – Pluto – by byl vzdálen od „pomeranče“ – Slunce – půl kilometru. Uvědomujete si tu prázdnotu?

Uvažujme dál… Nejbližší další slunce – hvězda Alfa Centauri, by byla v tomto měřítku vzdálena 3.000 km. Celá naše galaxie – Mléčná dráha by v tomto měřítku sahala daleko za vzdálenost asi 75 miliónů km. A v tomto prostoru si představte opět tu Zemi jako zrnko máku a na ní člověka, který o sobě prohlašuje, že je středem vesmíru, a že není nic dokonalejšího než jeho mozek.

V posledních letech slyšíme často výraz „dobývání vesmíru“. Názorný časový model nám pomůže lépe pochopit, jak na tom s tím „dobýváním“ ve skutečnosti jsme. Kosmická loď Apollo 11, která dosáhla v roce 1969 Měsíce, letěla rychlostí 11 kilometrů za sekundu a trvalo jí to 102 hodin. Představme si, že bychom však letěli kosmickým korábem rychlostí 100.000 kilometrů za sekundu, čili třetinovou rychlostí světla. Pak bychom byli na Měsíci asi za 4 sekundy, za 25 minut bychom byli u Slunce. Za 16 hodin bychom opustili naši sluneční soustavu. Po 13 letech by se před námi vynořila ta nejbližší dvojhvězda Alfa Centauri. Mléčnou dráhou – naší galaxií – bychom letěli 100.000 roků. A tam v předu by nás čekala nejbližší další galaxie – Mlhovina Andromedy. Abychom jí dosáhli, museli bychom letět pro nás dnes fantastickou rychlostí 100.000 kilometrů za sekundu 8 miliónů let. A to je teprve začátek vesmíru…

Mnozí lidé se snažili vysvětlit vznik Země a planet přirozenou cestou……. Teorie vzniku Měsíce byly 3: 1) odštěpná = Měsíc se odtrhl od Země. 2) sesterská = Měsíc a Země vznikly ze stejné mlhoviny. 3) manželská = Země přitáhla k sobě Měsíc z prostoru. Teorie manželská padla jako první, jelikož se ukázalo, že hmota Země nemá tak velkou přitažlivost, aby to dokázala. Odštěpná a sesterská teorie se zhroutily po letech kosmonautů na Měsíc. Rozbor měsíční horniny ukázal, že geologické složení Měsíce je úplně jiné než složení naší Země. A tak můžeme slyšet slova astronoma K. Wernera: „Vznik Měsíce je stále záhadou…“

Můžeme řád a účelnost vesmíru vysvětlit náhodou? Bylo by například možné zkomponovat z tisíců not jejich náhodným sestavením nějakou Beethovenovu symfonii? Z matematického hlediska se šance rovná prakticky nule. Předpokládejme, že máme 10 kuliček, očíslovaných od 1 do 10. Dejme je do kapsy a dobře je promíchejme. A nyní se pokusme vyndávat je po pořádku za sebou od čísla 1 do 10, přičemž vytažená čísla dejme znovu k ostatním zpět. Možnost vytáhnou kuličku č.1 se rovná 1:10, pravděpodobnost, že vytáhneme hned po č.1 kuličku č.2, je už 1:100,…pravděpodobnost, že vytáhneme všech 10 kuliček přesně za sebou by byla 1:10.000.000.000. Protože je tedy pro vznik tak komplikovaných a až do detailů jdoucích zákonitě seřazených životních pochodů nezbytné spojení tolika faktorů ve správném pořadí, je šance náhody prakticky vyloučena. Tento malý experiment nám to může trochu přiblížit….

Tak jako ze zkušeností víme, že nic na světě nevzniká samo sebou... žádné hodinky bez hodináře žádná kniha bez spisovatele žádný stroj bez inženýra… Tak ani existenci vesmíru nelze vysvětlit rozumným způsobem jinak než že vyšel z ruky Stvořitele.

O čem nám vypráví vesmír? Již dávno, dříve než se něco vědělo o fyzice a chemii, se lidé všech barev pleti, kultur a dob, ptali po stvořiteli světa. Člověk přijal Boha jako samozřejmost, o které ani v nejmenším nepochyboval. K přesvědčení, že za pohybem vesmíru musí stát nějaký „kormidelník“, nějaký „první hybatel“dospěl již Aristoteles. Plútarchos říká: „Můžeme najít města bez hradeb, bez literatury, bez králů, bez domů, bez pokladů, bez divadel, ale město bez svatyně a bez božstev ještě nikdo neviděl a ani vidět nebude.“ O čem nám vypráví vesmír?

O čem nám vypráví vesmír? Žalm 19,2 Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. 3 Řím 1,19-20 Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu… Izajáš 45,12 Nebyl jsem to snad já, kdo vytvořil zemi a stvořil na ní lidstvo? Svýma rukama jsem rozepjal nebesa a nechal nastoupit všechny hvězdy. Jeremjáš 31,35 Dále Jeremjáš pokračuje slovy: "Hospodin, který poroučí slunci, aby zářilo ve dne, a nařizuje měsíci a hvězdám svítit v noci, ten, který dokáže vzedmout moře, až jeho vlny burácí, ten, jehož jméno je všemocný…. Izajáš 40,26 Pozvedněte svůj zrak a pohlédněte k nebi. Kdo to všechno stvořil? Ten, kdo rozsvěcuje všechny hvězdy ve vesmíru a každou z nich zná jménem. Díky jeho veliké moci a nezměrné síle nikdy žádná neschází. 1.Mojžíšova 1,16-17 Ihned se vše stalo, jak Bůh řekl, a na nebeské klenbě se objevila různá svítící tělesa. Zářivé slunce, chladný měsíc a k tomu nespočetné množství mihotavých hvězd. 1.Samuelova 2,2 V celém vesmíru není vedle svatého Hospodina jiný Bůh. Nikdo není tak mocný a stálý, jako je on.

Malému děvčátku, které chodilo s rodiči do kostela, říkala sousedka: „Ale vždyť Bůh není, kosmonauti byli ve vesmíru a žádného Boha tam neviděli“. „Asi neletěli dost vysoko,“ zněla odpověď. Až vyjdete některou jasnou noc před dům, zvedněte hlavu vzhůru a naslouchejte řeči hvězd.