Důvody zamítnutí návrhu zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování Senátem (Zákon o zdravotních službách) Senátní tisk č. 183 (tisk PS č. 405) MUDr.Alena Dernerová

1. Návrh zákona zrušuje zákon č. 20/1966 Sb. a zákon č. 160/1992 Sb 1. Návrh zákona zrušuje zákon č. 20/1966 Sb. a zákon č. 160/1992 Sb. , aniž by přejímal důležitá ustanovení obou zákonů. Ministerstvo zdravotnictví se návrhem zákona vzdává koordinační funkce ve zdravotnictví a současně se zbavuje odpovědnosti za rozvoj zdravotnictví a vlivu na tvorbu sítě zdravotnických zařízení. Všechna zdravotnická zařízení se nově zahrnují pod jeden všezahrnující anonymní pojem - poskytovatel zdravotních služeb. Ruší se důležitá ustanovení o zdravotnických zařízeních a o pravomocích ministerstva k tvorbě jednotných celostátních zásad pro uspořádání a rozvoj sítě zdravotnických zařízení. Ministerstvo by po schválení nového zákona již nemohlo ovlivňovat tvorbu sítě zdravotnických zařízení.

2. Návrh zákona zásadním způsobem omezuje dosavadní práva pacientů, zejména právo na kvalitní péči „lege artis“. Právo pacienta na péči podle posledních poznatků vědy má být omezeno ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti, což znamená, že stejné zdravotní služby mohou být různými poskytovateli zdravotních služeb poskytovány podle konkrétních podmínek na různé úrovni a faktická vymahatelnost nároku na kvalitní péči bude téměř nulová.

3. Občanům již nebude umožněna svobodná volba lékaře Nově bude umožněna pouze volba poskytovatele a zdravotnického zařízení tohoto poskytovatele. Zákon ohrožuje péči o hospitalizované děti, protože poskytovatelé lůžkové péče již nebudou mít nově povinnost zajistit hospitalizaci všech dětských pacientů na samostatných dětských odděleních, ale jenom na samostatných pokojích.

4. Návrh zákona nepřípustným způsobem zasahuje do soukromí občanů v té nejcitlivější oblasti, jako jsou informace o jejich zdravotním stavu a zdravotním stavu jejich rodinných příslušníků Bez souhlasu občanů má být vytvářena obrovská databáze o veškerých údajích souvisejících se zdravotním stavem a onemocněním, způsobech léčby, sociodemografických a diagnostických údajích, osobní, rodinné a pracovní anamnéze pacienta, posouzení jeho aktuálního zdravotního stavu, údaje o poskytovaných službách, výkonu povolání nebo zaměstnání, o výkonu služebního poměru, včetně propojení s veškerými identifikačními údaji pacienta včetně rodného čísla a s veškerými identifikační údaji všech lékařů, kteří péči poskytovali, včetně identifikačních údajů posledního zaměstnavatele pacienta. Tato databáze nemá na světě obdoby, znamená obrovský průlom do lékařského tajemství, obrovské riziko zneužití.

Zákon neobsahuje žádné konkrétní vymezení, které konkrétní údaje by v databázi NZIS měly být obsaženy. Databáze může zahrnovat cokoliv např. umožňuje i vytváření databáze zdravotní dokumentace (zdravotních záznamů) všech pacientů a všech zdravotnických zařízení, tak i záznamy lékáren, jaké léky byly pacientům vydány (centrální úložiště). Vyloučeny nejsou ani kterékoliv jiné záznamy. Souhlasu pacienta ke zpracování jeho údajů v této nové databázi nebude vůbec potřeba.

Z tohoto hlediska je ustanovení na hranicích ústavnosti, neboť blanketním způsobem omezuje lidská práva. Omezení lidských práv přitom může stanovit podle zásad Listiny základních práv a svobod jen zákon, nikoliv ministerstvo. Dále tento zákon odporuje směrnicí EU 95/46/ES o zpracování osobních údajů ( každé zpracování údajů musí být úměrné účelu takového zpracování).

5. Návrh zákona neúnosně zvyšuje administrativu lékařů a představuje zásadní ohrožení malých lékařských praxí velkými řetězci zdravotnických zařízení. Všem zdravotnickým zařízením zákon ukládá zbytečně řadu nových povinností: nové registrace všech zdravotnických zařízení, sepisování individuálního léčebného plánu pro pacienta, zasílání údajů do národního informačního zdravotnického systému, povinné zveřejňování veškerých i citlivých údajů o zdravotnících na internetu, nabízení sortimentu poskytovaných zdravotnických služeb.

Všechny tyto nové povinnosti povedou k tomu, že lékaři budou mít mnohem méně času na vlastní léčení pacientů. Za porušení i těchto administrativních povinností přitom hrozí lékařům statisícové pokuty, případně ztráta licence. Velikost sankcí je pro malé praxe jsou naprosto likvidační a při opakovaném porušení jim hrozí odebrání licence, čímž jsou lékařské praxe zásadně ohroženy. Zákon tak zcela jednoznačně a nepokrytě zvýhodňuje velké poskytovatele zdravotnických služeb, zejména zdravotnické řetězce – koncerny, které již dnes skupují lékařské praxe.

6. Zdravotnické zařízení je nově definováno nedostatečně jako prostor k poskytování zdravotní péče. Nezahrnuje personální, ani technickou stránku zdravotnického zařízení

7. Návrh zákona ruší účast profesních organizací a profesních občanských sdružení na   tvorbě sazebníků, obecně závazných právních předpisů, kontrole zdravotnických zařízení.

8. Nový zákon obsahuje spoustu chyb a nesrovnalostí: Není zřejmé, co bude následovat po odmítnutí pacienta lékařem, např. z důvodu nedodržování léčebného režimu nebo plánu. Pacient musí s poskytováním zdrav. služeb svobodně a informovaně souhlasit. Není zřejmé, co se stane, když souhlasit nebude… Není zřejmé, jakým subjektem je míněna osoba oprávněná provozovat zdravotnické zařízení státu. Není zřejmé, proč zdravotnické zařízení státu vůbec potřebuje licenci.

Závěr: Ve svém důsledku by přijetí tohoto zákona přineslo nepřijatelné omezení práv občanů podle Listiny základních lidských práv a svobod Rozbití funkčního systému zdravotnictví v České republice. Výrazné omezení funkce ČLK Možnou likvidaci soukromých praxí přechodem k řetězcům Neúměrný nárůst administrativy lékařů s likvidačními pokutami