Aster V, König J, Staňková M, Rozsypal H, Procházka B Prevalence GBV-C/HGV u HIV infikovaných pacientů a možný význam koinfekce pro vývoj nemoci Aster V, König J, Staňková M, Rozsypal H, Procházka B

GBV-C/HGV virus objeven v r. 1995 původní předpoklad-možný původce nonA-E hepatitid významný vztah k hepatitidám nebyl jednoznačně prokázán rovněž nebyl prokázán zvažovaný patologický efekt u postižení ledvin a souvislost s aplastickou anémií

GBV-C/HGV obalený RNA virus, člen hepacivirů z čeledi flavivirů délky 9,4 Kb součásti obalu jsou proteiny E1 a E2 3 genotypy, korelující s geografickým výskytem: typ 1(západoafrický), typ 2 (severoamerický a evropský) a typ 3 (asijský) Muerhof 1996 přenos parenterální (i sexuální, perinatální)

GBV-C/HGV GBV-C/HGV: označovaný některými autory jako „nevinný virus“ nebo „virus, hledající si svoji nemoc“ Dg.: HGV RNA metodou PCR, anti E2 metodou ELISA protilátky mají protektivní účinek

Koinfekce HGV a HIV Délka přežívání HIV+ pacientů Od r.2000 - nečetné studie (Yeo 2000,Tillmann 2001, Xiang 2001) podporují pozitivní vliv HGV koinfekce u HIV infikovaných: Délka přežívání HIV+ pacientů Pomalejší přechod do stadia AIDS Vyšší počet CD4 lymfocytů Nižší virová nálož HIV Nárůst virové nálože HGV po nasazení HAART Jiné studie vliv koinfekce neprokazují (Toyoda 1998, Goubau 1999)

CÍL 1) stanovení prevalence GBV-c/HGV infekce u HIV pozitivních pacientů 2) zjišťování možného vlivu GBV-c/HGV na průběh infekce HIV stanovením imunologických a virologických markerů progrese HIV infekce

METODIKA (1) v roce 2002 a 2003 bylo vyšetřeno 273 sér u HIV pozitivních pacientů z AIDS-centra FN Na Bulovkce Praha na přítomnost markerů GBV-c/HGV infekce v laboratoři Vidia Diagnostika bylo provedeno stanovení přítomnosti HGV RNA metodou PCR a anti-E2 protilátek metodou ELISA v krvi (semikvantitativně: 0,+,++,+++)

METODIKA (2) 271 sérových vzorků bylo vyšetřeno na HGV PCR a 269 vzorků na anti E2 v den odběru byla zjišťována HIV virémie a počet CD4 lymfocytů závislost počtu CD4 lymfocytů a virové nálože HIV na infekci virem HGV jsme zjišťovali Spearmanovým korelačním testem.

HGV RNA z 271 vzorků vyšetřených na HGV RNA bylo 89 (33,3%) pozitivních

Semikvantitativní záchyt HGV RNA metodou PCR

Anti-E2 z 269 vyšetřených vzorků na anti E2 protilátky bylo 101 (38,5%) pozitivních

Semikvantitativní záchyt anti-E2 metodou Elisa

Současný výskyt HGV PCR a anti E2 protilátek 18 vzorků mělo současně pozitivní HGV RNA a anti E2

Vzájemná korelace hodnot virémie HGV, seropozitivity anti-E2, počtu CD4 lymfocytů a virémie HIV-1

VÝSLEDKY 1) Prevalence markerů HGV infekce u HIV infikovaných byla celkem 65,1%. 2) Statisticky významný vliv GBV-c/HGV infekce u HIV infikovaných na počet CD4 lymfocytů a na virovou nálož HIV nebyl v našem souboru prokázán. medián počtu CD4 lymfocytů byl 522,5

DISKUSE (1) Markery HGV infekce v AIDS Centru FNB a v běžné populaci Laboratorní markery HGV infekce byly v našem souboru vyšší, než u souboru 178 prvodárců krve v Č.R. (König 2001): PCR HGV: 33,3% vs 14,6% anti E2: 38,5% vs 16,3% oba markery: 6,7% vs 0,6 -V západní Evropě je výskyt HGV RNA u krevních dárců 1-10% (Heinsen 1999)

DISKUSE (2) Vliv markerů HGV infekce na progresi HIV/AIDS Ke stejnému závěru došli, tj. vliv HGV na průběh HIV neprokázali: Toyoda 1998, Goubau 1999, Lopez Calvo 2003 Pokud skutečně existuje vliv HGV na progresi HIV/AIDS referovaný řadou autorů (Yea 2000, Tillmann 2001, Xiang 2001, Massud 2002, Xu CH 2003), bylo by nutné jej prokázat na longitudinální studii.

SOUHRN Naše předběžné výsledky t.č. nepotvrzují vliv HGV infekce na základní prediktivní laboratorní markery HIV infekce. Otázka vlivu koinfekce HGV na prognózu HIV pozitivních pacientů vyžaduje další studie.

Studie je součástí grantového projektu IGA č. NI 7509-3.