ROSTLINNÁ PLETIVA ŠÁRKA VOPĚNKOVÁ 2012

VODIVÁ PLETIVA Vodivou soustavu tvoří soubor cévních svazků umožňuje transport vody a v ní rozpuštěných látek v rostlinném organismu Pravé cévní svazky mají část dřevní - xylém (z řec. xýlon = dřevo) a část lýkovou - floém (z řec. phloiós = lýko) Xylém přivádí roztoky minerálních látek z půdy (vede transpirační proud) prostřednictvím kořenů a stonků do listů Floém vede opačným směrem produkty fotosyntézy - asimiláty (vede asimilační proud), a to jak k místům potřeby, jako jsou vzrostlé vrcholy stonku či kořene, tak k místům jejich ukládání (cibule, hlízy, semena apod.)

VODIVÁ PLETIVA Z prvotního meristému (prokambia) vznikají v cévním svazku prvotní xylém a prvotní floém Jestliže se tímto způsobem celé prokambium diferencuje na trvalá pletiva, vzniká uzavřený cévní svazek, který druhotně již netloustne (u jednoděložných) U většiny rostlin se však část prokambia zachovává a vytváří druhotné dělivé (mízní) pletivo – kambium Kambium odděluje směrem k obvodu druhotné lýko a dovnitř druhotné dřevo >> vzniká otevřený cévní svazek a stonek či kořen druhotně tloustnou

LETOKRUHY U dřevin se aktivita kambia během roku mění, má periodický charakter Z jara, při dostatečném zásobení vodou, odděluje tenkostěnné buňky s větším průměrem, později v létě vznikají dělivou činností kambia buňky tlustostěnné, s malým vnitřním průměrem Zvlášť nápadné je to v druhotném dřevě; po hustém letním dřevě z předchozího roku, tvořeném relativně pomalu rostoucími buňkami s tlustšími buněčnými stěnami, následuje řídké jarní dřevo dalšího roku Tak vzniká hranice mezi přírůstky jednotlivých let – letokruhy Šířka letokruhů je závislá na druhu dřeviny a též vnějších podmínkách, např. v suchých letech bývají přírůstky užší Zákonitostí tvorby letokruhů se využívá i při vysvětlování klimatických změn v minulosti, datování archeologických nálezů apod.

TYPY CÉVNÍCH SVAZKŮ Podle vzájemného postavení lýka a dřeva rozeznáváme čtyři základní typy cévních svazků: 1) soustředné (koncentrické) - nejjednodušší typ, jedna část obklopuje druhou: a) lýkostředné - mnohé jednoděložné b) dřevostředné - plavuně a kapradiny 2) paprsčité (radiální) - oddělené dřevní a lýkové části se pravidelně střídají, výskyt hlavně v kořenech cévnatých rostlin 3) bočné (kolaterální) - dřevo a lýko jsou umístěny hned za sebou ve směru poloměru, rozšířeny ve stoncích a listech převážné většiny semenných rostlin 4) dvoubočné (bikolaterální) - mají dvě lýkové části, mezi nimiž se nachází dřevní část, např. lilkovité

FLOÉM Lýkovou část cévního svazku tvoří: a) sítkovice b) buňky lýkového parenchymu a lýkového sklerenchymu SÍTKOVICE: U krytosemenných tvoří sítkovice řada protáhlých živých buněk (tzv. články sítkovic) Živé buňky navzájem spojené proděravělými přepážkami, které připomínají síto Činnost sítkovic je časově omezena a pouze výjimečně (např. u lípy) trvá déle než jedno vegetační období Otvory v přepážkách se totiž ucpávají kalózou, látkou polysacharidové povahy, a tlakem okolních pletiv se deformují Jejich funkci zjara převezmou nové sítkovice vytvořené kambiem Sítkovicemi je veden proud asimilační z listů do rostoucích orgánů, zásobních pletiv apod

FLOÉM Lýkový parenchym: má převážně zásobní funkci pomáhá rozvádět látky na krátké vzdálenosti Lýková sklerenchymatická vlákna (s funkcí zpevňovací) dosahují u některých rostlin značných délek (např. u lnu až 120 mm); toho se využívá v textilním průmyslu.

XYLÉM Dřevní část cévního svazku tvoří: cévice (tracheidy) cévy (tracheje) >>vedoucí transpirační proud dřevní parenchym dřevní sklerenchym (dřevní vlákna) s obdobnými funkcemi jako v lýkové části Cévice: vývojově původnějším typem vodivých elementů, dosahují délky jen několik mm Mají protáhlý tvar s výrazně zešikmenými konci na příčném řezu bývají typicky pěti- či šestihranné v období vlastní činnosti jsou již mrtvé

XYLÉM CÉVY Cévy tvoří dlouhé řady trubicovitých buněk (u lián až několik metrů dlouhé) příčné přepážky se rozpustily zpevněny kruhovitými, šroubovitými nebo síťovitými vyztuženinami přítomnost cév > vývojově výše postavené skupiny rostlin nevyskytují se např. u jehličnanů, které mají anatomickou stavbu vodivých pletiv jednodušší než listnaté dřeviny

PLETIVA ZPEVŇOVACÍ neboli mechanická pletiva zajišťují pevnost, pružnost podílejí se na zabezpečení transportu látek cévními svazky (chrání např. vodivé buňky před nežádoucími deformacemi) Mechanická pletiva : kolenchym a sklerenchym nejméně jsou tato pletiva rozšířena u vodních rostlin, které jsou nadnášeny vodou nejvíce vyvinutá bývají u dřevin

PLETIVA ASIMILAČNÍ Tato pletiva slouží k fotosyntetické asimilaci oxidu uhličitého Jsou tenkostěnná, parenchymatická, s bohatým obsahem chloroplastů fotosyntéza u vyšších rostlin probíhá zpravidla v listech >> umístění asimilačního pletiva těsně pod pokožkou listu (palisádový parenchym) asimilační funkci mají také mladé stonky, nezralé plody apod.

PLETIVA ZÁSOBNÍ slouží rostlinám k ukládání zásobních látek, především cukrů, tuků a bílkovin jsou tvořena parenchymem a sklerenchymem např. vodní pletiva kaktusů zejména v oddencích, hlízách, cibulích, bulvách, živném pletivu či dělohách semen, plodech, kořenech i ve stoncích

PLETIVA PROVĚTRÁVACÍ zprostředkovávají spojení rostlinných pletiv s okolím umožňují výměnu plynných látek (CO2, O2, H2O) při fotosyntéze, dýchání a výparu vody (transpiraci)!!!!! Z hlediska výměny plynů jsou důležitou součástí těchto pletiv i mezibuněčné prostory (interceluáry), které prostupují rostlinné tělo Silně vyvinutý systém interceluár je znám u bažinných rostlin U nižších rostlin dostačuje difúze plynů buněčnými stěnami U vyšších rostlin - průduchy a čočinky

Průduchy (stomata) jsou ve všech mladých zelených částech vyšších rostlin řasy ani houby průduchy nemají hlavně na spodní straně listů u vodních rostlin jsou průduchy na svrchní straně listové čepele průduchy vznikají rozdělením jedné buňky mateřské mezi oběma dceřinnými svěracími buňkami vznikne skulina průduchu, umožňující přímý styk rostliny s okolním prostředím Svěrací buňky jsou ledvinovitého tvaru a obsahují vždy chloroplasty Vnitřní, vydutá stěna svěracích buněk je ztloustlá vnější stěna je tenká

Mechanismus otevírání a uzavírání průduchů je velmi složitý souvisí zejména s obsahem vody ve svěracích buňkách Nasávají-li svěrací buňky vodu, dochází ke změně jejich tvaru a průduch se otevírá snížení obsahu vody ve vakuolách naopak vede k uzavření průduchové skuliny Zda je průduch otevřen či uzavřen ovlivňuje řada faktorů: hlavně regulační látky, světlo, koncentrace některých iontů (K+) aj !!!!! Hlavním smyslem průduchové regulace je umožnit maximální přísun CO2 do listu za únosných ztrát vody.

Pokud se vytváří místo pokožky druhotné krycí pletivo, korek, je část průduchů nahrazena čočinkami (lenticelami) Zvláště nápadné čočinky : bříza nebo bez černý drobné hnědavé jizvičky i na bramborových hlízách na zimu se čočinky uzavírají vrstvou zkorkovatělých buněk na jaře se obnoví funkce lenticely na rozdíl od průduchů se čočinky nemohou dočasně uzavírat a v létě zůstávají trvale otevřeny!!!!

PLETIVA NASÁVACÍ Koncová část kořene je kryta pokožkou (rhizodermis) Rhizodermis nemá nikdy průduchy, ani kutikulu a obvykle v ní chybějí i plastidy buňky pokožky vytvářejí jednobuněčné kořenové vlásky jsou tenkostěnné, dobře prostupné pro vodné roztoky živin !!! mnohonásobně se zvětšuje absorpční plocha kořene Životnost kořenových vlásků je omezena jen na několik dní Mezi nasávací pletiva lze řadit i haustoria parazitických rostlin (např. jmelí) >>paraziti získávají živiny z cévních svazků hostitele

PLETIVA VYMĚŠOVACÍ Slouží k vylučování nebo hromadění různých produktů metabolismu rostlin 1) vodní skuliny (hydatody): stejná stavba jako průduchy vytlačuje se přebytečná voda v kapalném stavu nemají možnost se uzavírat na listech kontryhele, kde se brzy zrána tvoří na okrajích malé kapky vytlačené vody (gutační kapky), které nakonec stečou do středu listu. 2) medníky v květech speciální žlázky >>vylučují sladké cukerné roztoky (nektar), lákající hmyzí opylovače 3) mléčnice: charakteristický znak pryčcovitých, mákovitých, zvonkovitých obsahují v centrální vakuole mléčnou šťávu (latex) latex některých rostlin je velmi vzácnou surovinou, např. u kaučukovníku pro výrobu přírodního kaučuku Mléčnice jsou známy též u některých skupin hub, např. ryzců.

PLETIVA DĚLIVÁ = MERISTÉMY zachovávají si trvale či dočasně schopnost dělení buněk buňky přiléhající těsně sobě velké jádro značné množství cytoplazmy vysoká intenzita látkové přeměny 1) prvotní (primární) meristémy: ve vegetačních vrcholech kořenů a stonků, v listech dělivé pletivo v kolénkách trav podmiňuje známé napřimování polehlých stébel 2) druhotné (sekundární) meristémy !!!!! mají velký význam kambium (mízní pletivo) a felogén (korkotvorné pletivo) vyskytující se u druhotně tloustnoucích rostlinných orgánů.

PLETIVA KRYCÍ Pokrývají povrch rostlinných orgánů chrání rostlinu proti nepříznivým vlivům vnějšího prostředí !!!!!! Prvotním krycím pletivem je pokožka Pokožka nadzemních orgánů se nazývá epidermis pokožka kořene rhizodermis (z řec. rhiza= kořen) Pokožku většinou tvoří jediná vrstva těsně k sobě přiléhajících buněk bez chloroplastů (s výjimkou průduchů) Na povrchu pokožky nadzemních částí je kutikula Kutikula je tvořena látkou tukovité povahy – kutinem Na povrchu může být pokryta i vosky (ve formě zrníček i souvislého povlaku, např. ojínění některých plodů) Po kutikule s tímto voskovým povlakem voda snadno stéká. Současně kutikula výrazně snižuje ztráty vody výparem.

Chlupy = trichomy Trichomy rozlišujeme podle funkce na: 1) krycí : papily dodávají korunním plátkům rostlin charakteristický sametový vzhled (violky, růže) chlupy hvězdovité (hlošina) či přeslenitě větvené (divizna) umožňují rozšiřování semen a plodů živočichy či větrem. 2) žláznaté - slouží k vyměšování některých látek, např éterických olejů (máta), pryskyřic (žlázky na šupinách pupenů jírovce maďalu) 3) žahavé - obranná funkce - odlomení koncové části vede k uvolnění pálivé tekutiny (často kyselina mravenčí), např. u kopřivy. 4) trávicí (digesční) - u masožravých rostlin Přeměnou trichomů vznikají ostny (růže, ostružiník, angrešt aj.), které lze poměrně malým bočním tlakem odloupnout.

korek !!!!!!Druhotným krycím pletivem je korek!!!! Pokožka se při ztloustnutí stonku trhá a je nahrazena mnohovrstevným korkovým pletivem Pod pokožkou se zakládá druhotný meristém zvaný felogén, který směrem dovnitř stonku vytváří živé buňky zelené kůry (obsahují četné chloroplasty) a na vnější stranu odděluje buňky korku Ztloustnutím buněčných stěn korkové buňky odumírají a postupně jsou vyplněny vzduchem vynikající vlastnosti korku: tepelná a mechanická ochrana vnitřních pletiv omezení výparu vody a propustnosti plynů ochrana před bakteriemi či houbovými infekcemi, před některými živočichy kryjí např. jizvy po opadlých listech

Druhotná krycí pletiva vznikají činností felogénu vytvářejí na povrchu druhotně tloustnoucích orgánů druhotnou kůru většina dřevin pod prvním felogénem zakládá další felogény všechna pletiva ležící vně odumírají tloustnutím a vysycháním se trhají a vytvářejí tzv. borku

ZDROJE KINCL, Lubomír, Miloslav KINCL a Jana JAKRLOVÁ. Biologie rostlin: pro 1. ročník gymnázií. 4., přeprac. vyd. Praha: Fortuna, 2006, 302 s. ISBN 80-716-8947-5.