Dva teoretické zdroje psychoterapie Psychologie osobnosti a mezilidských vztahů Psychologie mezilidského komunikačního působení Které osobnostní a vztahové kvality a děje jsou klíčové pro vznik a trvání přítomné poruchy a pro vyvolání léčebné změny a které jsou pak až na nich závislé? Které způsoby komunikace jsou za daných okolností nejvhodnější pro terapeuticky žádoucí ovlivnění člověka v klíčové osobnostní či vztahové kvalitě a dění? Tím se psychoterapeutické přístupy navzájem teoreticky liší … a o toto půjde nyní!

Matice základních vztahů v psychoterapii P R O B L É M M E T O D A PACIENTPACIENT TERAPEUTTERAPEUT ! K O N T E X T

Otázka po relativní úspěšnosti různých způsobů a případů psychoterapie Které kombinace (typových) vstupů vícerozměrné jsou prospěšnější, než jiné? „MATICE ZÁKLADNÍCH VZTAHŮ V PSYCHOTERAPII“ Odpovědi – zatím jen velmi částečné – nabízejí INTUICE, OSOBNÍ ZKUŠENOST, TEORIE, VÝZKUM …

Hlavní modality psychoterapie  Individuální psychoterapie (včetně „hromadně“ probíhající)  Skupinová psychoterapie (v uměle vytvořených skupinách)  Rodinná (psycho)terapie (včetně manželské/partnerské)  Odlišují se:  Počtem a vzájemnou obeznámeností zúčastněných pacientů  Povahou a intenzitou terapeutického vztahu  (Ne)sdílenými minulými, současnými a budoucími vzájemnými vztahy mezi účastníky  Předpoklady o zprostředkovanosti / bezprostřednosti docilovaných změn

Psychoterapeutická komunikace I: kvalita zdroje projevu a kvalita účinku TERAPEUT PACIENT PROŽÍVÁNÍ VĚDOMÍ FYZIOLOGIE CHOVÁNÍ CH F P CHF P V V

Pojetí psychoterapie I: „PŘÍRODOVĚDNÉ“ x „ANTROPOLOGICKÉ“ PŘEVAŽUJÍCÍ DŮRAZ V LÉČBĚ: VĚDECKÁ TECHNOLOGIExLIDSKÉ SPOLUBYTÍ OBJEKTIVNÍ POZOROVÁNÍxSUBJEKTIVNÍ CHÁPÁNÍ PŘÍČINNÉ PŮSOBENÍxVZÁJEMNÉ SDÍLENÍ PODNĚCOVÁNÍ SIGNÁLYxPOSKYTOVÁNÍ POROZUMĚNÍ ZMĚNA ODEZEVxPROMĚNA OSOBY PRAKTICKÁ ČINNOSTxOSOBNÍ VZTAH

Pojetí psychoterapie II: Co léčí? PRAKTICKÁ ČINNOST x OSOBNÍ VZTAH ČINNOST ! V Z T A H ! LÉČÍ KONKRÉTNÍ „SPRÁVNÁ“ TERAPEUTICKÁ ČINNOST NA POZADÍ DOBRÉHO VZTAHU LÉČÍ „SPRÁVNÝ“ TERAPEUTICKÝ VZTAH NA POZADÍ KONKRÉTNÍCH ČINNOSTÍ

Psychoterapeutická komunikace II: zacílení metody na...  POZNÁNÍ: vnímání, chápání, rozhodování, řešení problémů  SEBEPROŽÍVÁNÍ: sebeuvědomování, sebepojímání, sebeřízení  SNAŽENÍ: uspokojování motivů, přestavba motivací, zvládání frustrací a konfliktů, dosahování cílů  CÍTĚNÍ: citová abreakce, citová korekce, citové sdílení  CHOVÁNÍ: řízení chování, nácvik praktických a sociálních dovedností, komunikace a řešení vztahových problémů  FYZIOLOGII: psychofyziologická auto- a heteroregulace sugescí, představou, podmiňováním, vhledem, tělesnou činností  EXISTENCIALITU: zaujímání postojů, odpovědná volba činů a zážitků, naplňování smyslu uskutečňováním hodnot

Psychoterapeutická komunikace III: forma působení PODNĚCOVÁNÍ, SUGEROVÁNÍ PŘIKAZOVÁNÍ, ZAKAZOVÁNÍ DOPORUČOVÁNÍ, VAROVÁNÍ VYZÝVÁNÍ, NAVRHOVÁNÍ DOTAZOVÁNÍ, MLČENÍ NASLOUCHÁNÍ, ODPOVÍDÁNÍ SCHVALOVÁNÍ, ZAMÍTÁNÍ VYJASŇOVÁNÍ, VYSVĚTLOVÁNÍ VOLBY A ČINY TERAPEUTA SDÍLENÍ, REFLEKTOVÁNÍ