Logoterapie a existenciální analýza – „terapie smyslem“ – netradiční přístup v psychoterapii Zakladatel: Viktor E. Frankl (1905 – 1997) Franklovi žáci v Evropě: Elisabeth Lukasová (1942) … Alfried Längle (1951) … Jména v Severní Americe: J. Crumbaugh, J. Fabry, J. Lantz, P. Wong …

Obraz o člověku v logoterapii „Jednota v rozmanitosti“ tří „dimenzí“ či „stránek“, kde je člověk: NOICKY: svobodný a odpovědný, směřující k nalezení a uskutečnění hodnot a naplnění smyslu PSYCHICKY: prožívající a reagující, směřující ke slasti, moci a sebeuskutečnění SOMATICKY: fungující a seberegulující, směřující k přežití, zvládání a růstu

Obsah duchovní stránky „HODNOCENÍ“: rozlišování dobrého a zlého, správného a nesprávného „ORIENTACE“ vůči hodnotám a smyslu: svědomí + postoj „MOTIVACE“: vůle ke smyslu; existenciální frustrace; vzdorná moc lidského ducha „AKCE“: zpětnovazebné interakce uvnitř duchovního dění a s ostatními oblastmi dění v sobě a ve světě „SCHOPNOSTI“: sebeodstup – odpoutání od „já“ sebepřesah – zaměření mimo sebe svoboda – volba z přítomných možností odpovědnost – uskutečňování hodnot

Tradiční psychoterapie: Rozdíly v přístupu: Tradiční psychoterapie: „Absolutní determinovanost“ „Hledání závislostí“ „Subjektivně správné a nesprávné“ „Podmiňování či zvnitřňování“ „Zakrývání nebo odkrývání příčin“ „Zaměření na potřeby“ „Soběstřednost“ „Hodnota já“ „Sebeuskutečňování“ … Logoterapie: „Omezená svoboda“ „Hledání svobody“ „Objektivně správné a nesprávné“ „Svědomí a volba činu“ „Objevování a odpovídání na výzvy“ „Zaměření na smysl“ „Sebeodstup a sebepřesah“ „Hodnota života“ „Uskutečňování hodnot“ …

Jak naplňovat svůj životní smysl? Smysl je vždy jedinečný vůči člověku a životní situaci. Vyžaduje rozpoznat, přijmout a uskutečnit hodnotné možnosti, které právě jemu přítomná situace nabízí. „Orgánem smyslu“, který rozpoznání nejcennější hodnoty k uskutečnění v dané životní situaci slouží, je svědomí. Člověk má svobodu zvolit si a uskutečnit ze svých možností buď smysluplnou, nebo smysluprázdnou.

Existenciální frustrace = Stav člověka, v němž se vůle k (objektivnímu) smyslu – „pro co žít“ – nenaplňuje; sám o sobě není patologický, může se však stát patogenním a projevit se svými patologickými následky: Existenciální prázdnota: prožívání nesmyslnosti, bezcílnosti, nudy, požitkářství, duševní lability, dráždivosti, zoufalství Celkové zhoršení zdraví (např. poruchy imunity) Noogenní onemocnění – neurózy nebo noopsychosomatózy Závislosti na „náhražkách smyslu“ – slasti (sex, jídlo, drogy), moci (vykořisťování, krutost), úspěšnosti (výkonnost, soupeření, sláva), soustředění na sebe … „Prázdná“ agrese a destrukce zaměřená vůči světu nebo sobě „Kolektivní neuróza“ – provizorismus, fatalismus, konformismus, fanatismus …

Tři druhy hodnot = možností naplňování smyslu: Zážitkové hodnoty – prostřednictvím angažovanosti ve vztahu k někomu nebo něčemu hodnotnému Tvůrčí hodnoty – prostřednictvím konání či vytváření něčeho hodnotného ve světě Postojové hodnoty – prostřednictvím zaujímání hodnoty uskutečňujícího postoje vůči skutečnostem

Ž I V O T N Í S I T UA C E NARUŠENÁ OBLAST NENARUŠENÁ OBLAST CO LZE ZMĚNIT (oblast „svobody“) CO NELZE ZMĚNIT (oblast „osudu“) Podnět k radosti a vděčnosti („zážitkové hodnoty“) Podnět ke statečnému přijetí („postojové hodnoty“) Podnět ke změně a zlepšení („tvůrčí hodnoty“)

CO ČLOVĚKU DÁVÁ PŘÍTOMNOST: Ještě neuskutečněné možnosti, Již uskutečněné možnosti, které si sám mohl zvolit které si sám nemohl zvolit mezi nimiž sám nemůže volit mezi nimiž může a musí sám volit Co se pro něj v současnosti již stalo „osudovým“ Co se jeho vůli vymyká („řízení osudu“) Právě se nabízející „prostor svobody“ Smířený, nebo nesmířený postoj Více, nebo méně odpovědné jednání Více, nebo méně důvěry v očekávané

D r u h y s m y s l u : „Nadsmysl“ = smysl života vůbec, přístupný pouze vírou „Smysl v životě“ = možnosti smyslu nalézané v životě člověka „Smysl okamžiku“ = smysl přítomné situace pro člověka

„Koperníkovský obrat logoterapie“ (Podle Viktora Frankla) „Člověk není tím, kdo klade životu otázky, nýbrž je tím, komu klade otázky život.“ „Proto se neptejte, co vám život ještě dluží; ptejte se, co vy ještě dlužíte životu.“

Logodiagnostické metody Rozhovor: - sdělované prožitky, očekávání, úmysly - objektivní projevy vnitřních stavů a postojů Pozorování: - minulých a současných životních událostí, okolností, výsledků - minulých a současných sledovaných cílů a konaných činů - výkonů v terapeutických úkolech a experimentech Logometrické dotazníky, např.: - Logo-Test: nalezené hodnoty, sdělované příznaky, hodnocení vlastního života - Existenciální škála: projevy schopností sebeodstupu a sebepřesahu, svobody a odpovědnosti

I n d i k a c e l o g o t e r a p i e I Noická tíseň – existenciální frustrace: Nalézání a uskutečňování smyslu v životě II Psychické a somatické poruchy: Užívání duchovních schopností v psychologickém poradenství a terapii III Sociální a socializační problémy: Uplatňování duchovních činitelů v jejich rozboru a nápravě

Logoterapeutické metody I Metody užívané logoterapeuticky, jako pomoc k nalézání a uskutečňování smyslu v životě: Poukazování na vlastní hodnotu věcí a činů, Posilování citu hodnoty života, Řešení konfliktů hodnot, Metoda nacházení smyslu, Životopisný rozbor, ... a jiné, individualizovaně vytvářené. II Metody užívané psychoterapeuticky, tedy jako pomoc k léčbě psychických a psychosomatických poruch: P o s t o j o v á z m ě n a P a r a d o x n í i n t e n c e D e r e f l e x e

P o s t o j o v á z m ě n a „Nezdravé“ postoje – „NE“ vůči svému životu či některé jeho součásti, vedoucí k nepřijetí reality a pasivní rezignaci, jsou rozpoznány, ukázány, rozebrány a měněny na „Zdravé“ postoje – „ANO“ vůči svému životu či některé jeho součásti, vedoucí k přijetí reality a aktivnímu angažování. Logoterapeutické prostředky: Za příznivých okolností: buzení „vůle ke smyslu“ Za nepříznivých okolností: buzení „vzdorné moci lidského ducha“

P a r a d o x n í i n t e n c e Využití duchovní schopnosti „sebeodstupu“ a „vzdorné moci ducha“ proti „hypotéze závislosti“: 1. Vysvětlit paradoxní účinky vyhýbání strachu a vzdorování strachu 2. Vytvořit odstup vůči sobě a svému strachu „externalizací“ příznaku 3. Zformulovat „opačné přání“ s užitím humorného přehánění 4. Vystavit se obávaným situacím s paradoxním přáním a počínáním Hlavní indikace: iracionální strachy, kompulze, psychofyziologické poruchy

D e r e f l e x e Využití duchovní schopnosti „sebepřesahu“ proti „soběstřednosti“: 1. Objevit hyperreflexi a/nebo hyperintenci 2. „Odložit“ léčbu předkládaného příznaku 3. Zaměřit pozornost a snahu na smysluplný úkol 4. Umožnit tím spontánní obnovení porušené funkce Hlavní indikace: patologická deflexe vyvolávající funkční psychické, sociální a psychofyziologické poruchy a závislosti

„Tragická triáda logoterapie“ (NEODSTRANITELNÉ) UTRPENÍ (OPRAVDOVÁ) VINA (NEVYHNUTELNÁ) SMRT