Živo na terase něco informací Vytvořil: Vojta-vojtagott 29.1.2013 Ruční posun !!!

Informační obrázky převzaty z : http://ptaci.naturfoto.cz/ Informační texty : http://www.nasiptaci.cz/dat/splha.htm Koláže – vlastní fota z terasy Další informace najdete na : http://www.tichyphoto.com/foto-ptaci/2/ http://www.ptacisvet.cz/index.php?browser=nn&menutype=Reduced&special=None&action=Odkazy http://ptacci.net/atlas/ http://www.birdlife.cz/ptacisvet.html

Brhlík lesní (Sitta europaea) Velký jako vrabec. Typická je veká hlava s klínovitým zobákem a krátký ocas. Žije v lesích, parcích a zahradách. Šplhá po stromech i hlavou dolů. Hnízdí v dutinách a jejich vletový otvor si zmenšuje mazanicí z bláta na velikost svéhu těla. Živí se hmyzem a olejnatými semeny. 

Červenka obecná (Erithacus rubecula) Pták velikosti vrabce s charakteristickou červenou náprsenkou. Žije v lesích a zahradách. Často se zdržuje nízko nad zemí, ale zpívá i na vrcholcích stromů. Hnízdí skrytě v různých polodutinách. Živí se hmyzem, pavouky, červy a bobulemi

Dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes) Velký jako špaček s mohutnou hlavou a výrazným kuželovitým zobákem, který má přizpůsobený k louskání tvrdých pecek a semen. Žije ve světlých listnatých lesích, větších parcích a sadech. Hnízdo si staví v korunách listnatých stromů a vystýlá je zvířecími chlupy. Živí se jádry (např.: třešní, trnek, švestek, hrušek, jablek), bukvicemi, na jaře olupuje rašící pupeny a svá mláďata krmí i hmyzem. 

Hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto) Větší než hrdlička divoká. Dobře rozpoznatelná podle černého proužku na krku. Hojně hnízdí v zahradách a parcích, hnízdo staví na budovách nebo na stromech. Živí se semeny, bobulemi a částmi rostlin. 

Hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula) Větší než vrabec. Má krátký, silný zobák a velkou hlavu. Samice je méně nápadně zbarvena než samec. Běžný pták jehličnatých lesů od nížin do hor. Žije i v zahradách a parcích. Hnízdo si staví v korunách stromů nebo v keřích. Na podzim a v zimě tvoří malá hejna a potuluje se krajem. Živí se semeny dřevin a bylin. 

Kos černý (Turdus merula) Původně obýval lesy, dnes žije z vetší části v blízkosti lidských sídlišť. Samec je černý, samice hnědá, nenápadně skvrnitá. Hnízda z větviček, trávy a mechu zpevňuje hlínou. Staví si je na stromech, keřích i domech. Živí se hmyzem, červy, lesními i zahradními plody. 

Pěnkava obecná (Fringilla coelebs) Jeden z našich nejhojnějších ptáků. Velký jeko vrabec. Samice je zbarvena mémě nápadně než samec. Létá ve vlnovkách, často se zdržuje na zemi. Obývá lesy a zahrady i vysoko v horách. Hnízdo se staví v korunách stromů. Živí se semeny a hmyzem. Na podzim se vyskytuje i ve velkých hejnech na polích. 

Sojka obecná (Garrulus glandarius) Velká téměř jako holub. Ostražitý pták, který svým varovným pokřikem upozorňuje na nebezpečí. Žije v lesích, v době mimo hnízdění tvoří skupiny až hejna. Hnízdo ukrývá v korunách stromů. Živí se hlavně lesními plody, hmyzem, červy, vejci ptáků a drobnými obratlovci. 

Stehlík obecný (Carduelis carduelis) Pestře zbarvený pták menší než vrabec. Obývá otevřenou krajinu se stromy a keři, zahrady a sady. Hnízdo ze stébel a kořínků si staví v korunách stromů. Na podzim a v zimě tvoří hejna na úhorech, mezích a loukách s bodláky, ze kterých vybírá semena. Živí se i hmyzem. 

Strakapoud velký (Dendrocopos major) Velký jako špaček. Nejhojnější datlovitý pták u nás. Létá v dlouhých vlnovkách. Hnízdí v lesích a v parcích. Dutinu si vytesává sám. Živí se hmyzem, který žije ve dřevě, v zimě semeny jehličnatých stromů. 

Sýkora babka (Parus palustris)   Popis:    O trochu menší než vrabec, měří 12 cm a váží asi 10g. Tato sýkora má lesklé černé temeno hlavy, bílé líce s černou skvrnou na bradě. Prostředí:    Hnízdí ve světlých lesích, v parcích, případně v bažinatých oblastech. Je stálá, v zimě může přilétnout na krmítko. Potrava:    Hmyz a jeho larvy, v zimě i olejnatá semena. Poznámka:    Je velmi podobná sýkoře lužní, která má ale světlé políčko na hnědých křídlech, zatímco sýkora babka má celá křídla hnědá a temeno hlavy nemá lesklé.

Sýkora koňadra (Parus major) Naše největší sýkora, velikosti vrabce. Jeden z nejhojnějších ptáků u nás. Žije v lesích, zahradách, parcích, břehových porostech ap. Hnízdí v dutinách, s oblibou obsazuje budky. Živí se hmyzem, olejnatými semeny a plody. 

Sýkora modřinka (Parus caeruleus) Menší než vrabec. Typickým znakem je azurově modrá, u mláďat nazelenalá "čepička". Obratně šplhá po tenkých větvičkách stromů. Obývá lesy, parky, zahrady ap. Hnízdí v dutinách stromů i v budkách. Živí s hmyzem,

Sýkora parukářka (Parus cristatus) Patří mezi menší sýkory. Význačným znakem je chocholka (paruka). Jinak je nenápadně hnědošedá. Žije v jehličnatých lesích. Hnízdo si staví v různých dutinách stromů nebo v budkách a vystýlá je mechem a chlupy. Živí se hmyzem a jeho larvami. V zimě se zdržuje v hejnu jiných druhů sýkor, brhlíků a šoupálků. 

Sýkora uhelníček (Parus ater) Menší než vrabec. Typický pták jehličnatých lesů. Hnízdí v dutinách stromů, budkách, někdy i v různých škvírách a zemních dírách. Mimo hnízdní období žije ve skupinách i s jinými ptáky (králíčci, brhlíci, šoupálci). Živí se hmyzem, v zimě semeny jehličnatých stromů. 

Vrabec domácí (Passer domesticus) Všude v blízkosti lidských obydlí hojný pták. Často se zdržuje na zemi, kde se pohybuje poskakováním. Hnízdo ze slámy a stébel je vystláno peřím. Staví si ho na budovách v různých škvírách, budkách, starých hnízdech jiřiček i na stromech. Živí se semeny, obilím, ovocem i hmyzem.  Vrabec polní (Passer montanus) Od vrabce domácího se liší hnědou hlavou a tmavou skvrmou kolem ucha. Hnízdí v krajině se skupinami stromů, v alejích a zahradách. Hnízdo si staví v dutinách, budkách a ve zdech. Potrava stejná jako u vrabce domácího. 

Zvonek zelený (Carduelis chloris) Velký jako vrabec s krátkým, silným zobákem. Hojně se vyskztuje v zahradách, parcích, na polích a loukách s křovinami a na okrajích lesů. Hnízdo si staví v houští křovin a jehličnanů. Živí se semeny a bobulemi. V zimě častý návštěvník krmítek, odkud zahání menší ptáky. 

Veverka obecná   Veverka obecná obvykle dorůstá 19 až 23 cm a dosahuje hmotnosti mezi 250 až 340 g. Huňatý ocas, který napomáhá udržovat rovnováhu při lezení a skocích na stromech a který veverka využívá jako „pokrývku“ těla při spánku, je 14,5 až 20 cm dlouhý.[2] Charakteristickým znakem pro veverku obecnou jsou střapce chlupů na ušních boltcích směřující do špičky a viditelné především v zimním období. Stejně jako většina stromových veverek má i naše veverka ostré a zakřivené drápy, které jí pomáhají při lezení po větvích stromů. Zbarvení srsti veverky obecné se liší podle lokality rozšíření a období, ale vždy je srst na břiše a hrdle zbarvená krémově až bíle. U pohlaví není vyvinut sexuální dimorfismus. V Česku se nejčastěji objevuje červená a černá forma, ve světě není výjimkou ani šedá nebo čistě bílá forma. Veverce obecné se mění srst dvakrát ročně, a to z letní na zimní a ze zimní znovu na letní. Zimní srst je hustší a o něco tmavší než letní a veverkám narůstá v období mezi srpnem a listopadem

Ze Šternberka zdraví