FORMOVÁNÍ POVRCHU Vnější činitelé

Vnější krajinotvorné procesy Zdroj jejich působení leží mimo Zemi, energii získávají hlavně ze Slunce Rozsáhlé tvary vzniklé činností vnitřních sil dále dotváří vnější činitelé, např. voda, led, vítr, zvětrávání,… Povrch rozrušují, snižují a zarovnávají Jako modelační činitel se nejvíce uplatňuje déšť, vítr, mráz a voda společně se změnami teplot Každý z těchto činitelů se uplatňuje nejvíce dle místních klimatických podmínek. Většinou působí více činitelů najednou. !

! procesy, které vedou k rozpadu hornin je způsobeno vodou teplotou ZVĚTRÁVÁNÍ procesy, které vedou k rozpadu hornin je způsobeno vodou teplotou ledem větrem kořeny rostlin Rozpad na malé části  balvany  štěrk  písek  prach  nazýváme je ZVĚTRALINY Ty jsou pak přemísťovány vodou, větrem … do jiných míst, kde se ukládají  vznik usazených hornin !

! Vítr působí nejčastěji v suchých oblastech bez rostlinstva ČINNOST VĚTRU Vítr působí nejčastěji v suchých oblastech bez rostlinstva větrná eroze - obrušuje skály odnos - přemísťuje zvětraliny na jiná místa, písečné přesypy !

Obrus a viklan Zejména v pouštních oblastech se velmi uplatňuje jako modelační činitel vítr, který unášenými částicemi obrušuje okolní reliéf.Typickým znakem takto vzniklých útvarů je jejich zúžení ve spodní části zhruba do výše 1 m, kde unášecí schopnost větru je největší a proto právě zde dochází k největší erozi.

Působení mrazu a vody Skalní město V bývalých mořských sedimentech voda využívá puklin, které postupně rozšiřuje.K největším změnám pak dochází působením mrazu, kdy voda po zámrazu zvětší svůj objem a trhá masív. Ten se postupně rozpadá na jednotlivé bloky. Déšť a mráz erodují měkčí vrstvy a dál dochází k dělení původního souvislého masívu.

ČINNOST TEKOUCÍ VODY ! Voda je jedním z nejvýraznějších Činnost řeky  EROZE - prohlubuje říční koryto a podemílá břehy  SEDIMENTACE - řeka unáší materiál a ukládá ho na dno Voda je jedním z nejvýraznějších modelačních činitelů. Na své cestě krajinou vytváří obrovské množství tvarů, které se od sebe velmi výrazně liší. Cestu řeky od pramene k ústí lze přitom přirovnat k období mládí, dospělosti a stáří, respektive hovoříme o horním, středním a dolním toku řeky. !