Základní pojmy pedagogiky Přečíst ukázku - motivace

Vnější nezáměrné: přírodní a sociální prostředí Vnitřní nezáměrné: dědičnost Vnější záměrné: výchova Vnitřní záměrné: sebevýchova

Základní typy pojetí výchovy Pedagogický optimismus (důraz na roli pedagoga): „Výchova je všemocná“ – Helvétius, do jisté míry i JÁK Pedagogický pesimismus (důraz na roli vychovávaného jako subjektu vlastního utváření) – Rousseau: „všechno je dobré, jak to vyšlo z rukou Původce světa, vše se kazí pod rukama lidskýma…“ – Keyová, Montessori, Dewey – tj. důraz na respektování osobnosti dítěte

Někteří autoři uvádějí podrobnější vymezení: Pedagogický utopismus: Víra ve všemocnost výchovy. Pedagogický optimismus: Funkčnost a smysluplnost výchovy. Pedagogický pesimismus: Člověk se rozvine i bez výchovy. Pedagogický realismus: Bereme v úvahu všechny působící faktory, které můžeme výchovou zhodnocovat.

A) enviromentalistické směry B) nativistické směry Psychologická východiska pojetí výchovy: Historické pojetí determinace vývoje lidské psychiky Dědičnost i prostředí působí na rozvoj lidské psychiky ve vzájemné interakci. Historicky se objevovaly různé psychologické teorie, které jednu z uvedených složek přeceňovaly. Dva základní směry: A) enviromentalistické směry B) nativistické směry

Enviromentalistické teorie Rozhodující vliv mají vnější faktory – stimulují vznik určité zkušenosti – tj. přecenění významu učení Navazují na filozofický empirismus (Bacon, Locke, francouzští materialisté) Behaviorismus – přeceňuje význam chování na úkor vnitřních psychických projevů (tj. prožívání, uvažování) – redukuje psychiku na pozorovatelnou oblast chování – tj. veškeré chování je determinováno působením podnětů z prostředí) B. ovlivněn rozvojem biologických věd (I. P. Pavlov)

Nativistické teorie A) respektující racionalistický přístup (existence vrozené dimenze rozumu) Duševní vývoj je určen vrozenými dispozicemi, prostředí je nemůže významně ovlivnit (psychické vlastnosti jsou buď vrozené buď v definitivní podobě či podobě dispozic, které se samy v průběhu života rozvíjejí (Rousseau, Tolstoj, Steiner, Komenský – respektuje možnost působení prostředí)

B) Iracionalistické nativistické teorie – neuvažují o pravděpodobných základech rozumu, ale jiných, iracionálních aspektech psychiky Např. psychoanalytický směr S. Freuda – rozvoj osobnosti vyplývá z vrozených pudových projevů.

V současné době: interakcionistické teorie Do jisté míry respektují obě vývojové determinanty – dědičnost i prostředí – vzájemné působení dědičných dispozic i vlivů prostředí Např. humanistická psychologie (1956 Maslow, Rogers aj.) Člověk je vybaven vrozenou dispozicí k pozitivnímu seberozvoji, spojenou se schopností svobodné volby a aktivity

Současné pojetí výchovy Výchova jako interakce Definice výchovy: pedagoga a vychovávaného – je třeba vytvářet podmínky pro optimální rozvoj každého jedince v souladu s jeho individuálními dispozicemi – pedagog = průvodce dítěte Výchova = proces záměrného působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout dlouhodobějších a trvalých pozitivních změn v jejím vývoji

Funkce výchovy Přenos kulturního dědictví z generace na generaci Příprava člověka na společenské fungování (anticipační charakter), - ale zároveň by měla být prostředkem k orientaci v životě právě žitém – tj. orientace na přítomnost Přenos kulturního dědictví z generace na generaci

Socializace a výchova Na utváření osobnosti člověka mají velký význam i životní situace – některé nás významně ovlivní obecně významné lidské situace (narození, vstup do školy, zaměstnání…) B) osobně významné lidské situace (pro každého člověka individuální)

Výchova v širším slova smyslu (někdy užíván pojem EDUKACE) Výchova (v užším slova smyslu) Vzdělání

Schéma systému výchovy Literatura k tématu: Dvořáková, M., Kolář, Z….Základní učebnice pedagogiky, část I – Obecná pedagogika

Schéma systému výchovy Podmínky vyvozování cílů výchovy Společenské potřeby Společenské možnosti Perspektivy společnosti Lidské potřeby Možnosti člověka Perspektivy člověka

Cíle výchovy Obecný cíl Dílčí (konkretizované) cíle Cíle etapové (pro každou etapu vývoje osobnosti člověka) Cíle institucionální (pro každou výchovnou instituci) Cíle obsahové (vychází ze struktury osobnosti – tj. např. tělesná zdatnost, soustava poznání, pracovní schopnost, osvojené normy, hodnotové orientace, estetický vkus, rozumové schopnosti, volní vlastnosti…)

Podmínky výchovy (tj. podmínky realizace cílů) Biologické (vnitřní + vnější) Psychické (psychické procesy – poznávací procesy, emoční, volní… + psychické vlastnosti – charakter, zájmy, volní vlastnosti + psychické stavy – pozornost, nálada) Sociální (makroprostředí + mikroprostředí)

Prostředky výchovy Instituce (škola, rodina, oddíl…) Metody a způsoby (režim, odměna…) Obsahy (obsah vyuč., zájmové činnosti…) Lidský faktor (vychovatel a vychovávaný)

Výsledky výchovy Vědomosti, struktura poznání, poznávací schopnosti, přesvědčení, činnosti, dovednosti, návyky, názory, potřeby, hodnoty, jednání a chování… Obnovené cíle výchovy