Úvod do dějepisu

Pojmy pro pochopení celé problematiky studia dějin je nutné udělat si nejprve jasno v pojmech pro nás budou hlavní pojmy dějiny a dějepis

Základní rozdíl historie, minulost to, co se skutečně stalo Dějiny Dějepis historie, minulost to, co se skutečně stalo se nemění (protože se už staly) psaní o dějinách (v přítomnosti) to, co si myslíme, že se stalo (ale nikdy si tím nemůžeme být na 100% jistí) se mění (nové objevy, různé názory na jednu věc)

Smysl dějepisu nabízí se otázka, jaký smysl má dějepis a studium dějin, pokud: si nikdy nemůžeme být zcela jistí, že známe pravdu se na jednu věc lze dívat různými způsoby (každý může mít různé názory, vidět věci jinak, mít svou pravdu)

Smysl dějepisu jaký je tedy smysl dějepisu, proč se vůbec věnujeme studiu dějin? naše první odpověď by určitě neměla být, že to musíme znát, protože to prostě máme znát, protože to bude v písemce apod. pokud se zamyslíme nad tím, jaký prospěch můžeme mít ze znalosti minulosti, hned nás napadne několik lepších odpovědí

Smysl dějepisu znalost minulosti je klíčem k pochopení přítomnosti – můžeme si tak odpovědět na otázky typu: Kde se vzalo to, co teď je? Proč je svět takový jaký je? díky zkušenostem z minulosti si můžeme brát ponaučení, můžeme předvídat, co se stane v budoucnosti – pokud se v nějaké situaci stalo něco, tak se v podobné situaci stane něco podobného

Smysl dějepisu díky znalosti toho, co se stalo v minulosti si uvědomíme, že vše, co se děje je řetězec příčin a následků – jedna věc vyvolá druhou a ta zase další … pochopíme, že věci spolu navzájem souvisí a i maličkost může mít velké a nečekané následky

Smysl dějepisu a v neposlední řadě nás dějiny prostě baví jak jinak si vysvětlit nekonečnou záplavu filmů, her a knih s historickou tematikou?

Od Dějin k Dějepisu že dějepis (psaní o dějinách) nějakým způsobem vychází z dějin, je nám jistě jasné ovšem nemusí nám být jasné, kde se berou informace, které o dějinách máme, když dějiny jsou minulost, která je dávno pryč a už se nevrátí jak tedy můžeme rekonstruovat podobu minulosti?

Od Dějin k Dějepisu jak můžeme vědět, že před deseti tisíci lety začali lidé poprvé pěstovat rostliny? jak můžeme vědět, že český kníže Václav byl zavražděn 28. září roku 935? jak můžeme vědět, že v  18. století nosili muži z vyšší vrstev paruky?

Od Dějin k Dějepisu o těchto (a také všech ostatních) minulých věcech jsme se dozvěděli díky tomu, co se nám z minulosti zachovalo: o počátcích zemědělství víme díky nálezům různých předmětů z dané doby (motyky, srpy a kameny, na nichž se mlela mouka datum vraždy knížete Václava známe díky písemným záznamům z doby nedlouho po jeho smrti o módě v osmnáctém století se dovídáme především díky portrétům, které si tehdy lidé pořizovali

Od Dějin k Dějepisu cesta od dějin k dějepisu je tedy dána tím, co se nám z minulosti o minulosti zachovalo jedná se nejen o různé písemné záznamy, ale také o všechny obrazy či hmotné předměty všechny věci, které vznikly v minulosti a mohou nám o této minulosti poskytnout informace, označujeme společně jako prameny

Prameny nejprve si pro snazší práci rozdělíme prameny do tří velkých skupin: hmotné písemné obrazové a zvukové (audiovizuální) každá z těchto skupin nám poskytuje různý typ informací – nejlepší představu o minulosti získáme vhodným spojování různých typů pramenů nyní se budeme podrobněji věnovat jednotlivým skupinám pramenů

Hmotné prameny jedná se o ty nejstarší prameny (lidé vyráběli první předměty mnohem dříve, než začali kreslit či psát) pro nejstarší dějiny jsou tím nejdůležitějším zdrojem informací, pro poznání novějších dějin již takový význam nemají na rozdíl od ostatních pramenů jsou většinou neúmyslné – jsou to běžné předměty, kterými nikdo nechtěl sdělovat nějaké informace hmotné prameny získává a zkoumá archeologie

Hmotné prameny k hmotným pramenům patří především: běžné předměty (nádoby, nástroje, zbraně, šperky apod.) kosti (lidské i zvířecí) stavby (ať ty už zachovalé, nebo jejich zbytky)

Písemné prameny v porovnání s hmotnými prameny jsou o poznání mladší: písmo vzniká někdy v době 3 500 – 3000 let př. n. l. vznikají jako úmyslné informace (chtějí něco sdělit) a většinou také chtějí tyto informace uchovat do budoucna

Písemné prameny k písemným pramenům řadíme například: kroniky a podobné záznamy minulých událostí listiny a další úřední či právní dokumenty dopisy, deníky a jiné osobní dokumenty noviny a časopisy nápisy na stavbách, mincích, pomnících apod.

Obrazové a Zvukové (audiovizuální) prameny jak starého původu (např. jeskynní malby), tak produkty moderních technologií (např. videa) podobně jako u písemných pramenů se jedná o úmyslné uchovávání a sdělování informací

Obrazové a Zvukové (audiovizuální) prameny k audiovizuálním pramenům patří například: kresby zachycující historické události záznamy projevů či proslovů nahrané vzpomínky pamětníků videa dokumentující historické události fotografie portréty osob a mnohé další

Prameny na rozhraní existuje samozřejmě množství pramenů, které spojují více typů informací: mapy (mají obrazovou i písemnou část) mince (jak hmotný, tak obrazový i písemný pramen)

Zkoumání pramenů některé prameny nám poskytují informace přímo, častěji si však v nich informace musíme sami najít to vyžaduje pramenům porozumět, tedy: dokázat rozlišit, které prameny jsou věrohodné a které ne ujasnit si, na co nám daný pramen může dát odpověď a na co naopak ne znát jazyk a písmo, kterým jsou napsány vědět, z jakého důvodu vznikly atd.

Zkoumání pramenů: přírodní vědy pro získávání a zkoumání pramenů jsou zvláště v poslední době nesmírně důležité poznatky přírodních věd a různé moderní technologie: detektory kovů a radary odhalují, co se je pod zemí pomocí radiouhlíkové metody můžeme zjistit stáří organických materiálů (kostí, dřeva …) UV záření ukazuje překrývající se vrstvy obrazů či písemností skenování uchovává prameny pro budoucnost a zpřístupňuje širokému okruhu badatelů

Zkoumání pramenů: historické vědy existuje řada dílčích historických věd, které se zaměřují na studium určitých typů pramenů: numismatika (studuje mince a bankovky) heraldika (zabývá se erby a znaky) genealogie (věnuje se rodokmenům a příbuzenským vztahům) paleografie (zkoumá čtení a datování starých písem) chronologie (řeší převádění časových údajů mezi různými kalendáři a způsoby zápisu) a existuje ještě několik dalších

Archeologie historická věda, která se zabývá hledáním a zkoumáním hmotných pramenů archeologie studuje hmotné prameny ze dvou hledisek: o co se jedná? (staří, z čeho a jak je to vyrobeno …) v jaké souvislosti to bylo nalezeno (místo nálezu, další okolní předměty, souvislost nálezu s okolím …)

Čas bez času nejsou dějiny (věci se vždy dějí v nějaké době, v nějakém pořadí) a bez dějin není čas (pokud by se nic nedělo, čas by nebylo možné vnímat ani počítat) čas je měřítkem dějin, pomocí času určujeme, kdy se co stalo, jak dlouho to trvalo, co bylo dříve a co později, co se stalo před čím a co po čem

Čas čas tedy vzniká v okamžiku, kdy se poprvé něco začíná odehrávat: v náboženském pojetí (judaismus, křesťanství, islám) se jedná o stvoření světa: svět a čas by tak vznikl před 5500 až 7000 lety (dle různých způsobů počítání) z vědeckého pohledu dle teorie tzv. velkého třesku vznikl vesmír a čas před cca 13,7 miliardami let v dějepisu budeme pracovat s tímto vědeckým pohledem na čas a dějiny

Vnímání a počítání času nevíme, kdy lidé poprvé začali čas vnímat, ale můžeme si být jisti, že to bylo spojeno s pravidelnými úkazy, které mohli pozorovat kolem sebe jedná se o střídání dne a noci, fáze měsíce (úplněk ↔ nov) a střídání ročních období s ročními obdobími je spojena pravidelná obnova přírody, z níž se později rodí představa o životě jako nekonečném koloběhu – střídání zrození a smrti toto pojetí času označujeme jako cyklický čas

Cyklický čas je časem bez začátku a bez konce je to koloběh života a smrti je to neustálé opakování jedná se o staré pojetí času, typické pro nejstarší civilizace, v současnosti zůstává klíčové pro hinduismus (převtělování duší – reinkarnace)

Lineární čas jiné pojetí času se objevuje v souvislosti s novým náboženstvím – judaismem svět a čas mají jasně daný začátek (stvoření) a také budou mít svůj konec (po tomto konci následuje věčnost, v níž už čas neexistuje) události se již neopakují, jsou jedinečné, co bylo se nemůže vrátit kromě monoteistických náboženství (judaismus, křesťanství, islám) takto čas vnímá i věda (ovšem nepanuje shoda na tom, že čas a svět jednou skončí)

Nové jednotky času s rozvojem prvních civilizací přišla potřeba přesnějšího určování času, než jen střídání dne a noci a ročních období lidé potřebovali vědět, kdy přesně mají zasít obilí panovníci vybírali daně v přesně stanovených termínech stejně tak se v přesných termínech slavily náboženské svátky ze všech těchto potřeb se zrodil kalendář: rozdělení roku na měsíce a dny a jejich počítání

Nové jednotky času kromě kalendáře přišli lidé s dalšími časovými jednotkami: přístroje k měření času umožnily rozdělit den na menší části (hodiny, minuty, vteřiny) Židé začali počítat dny v sedmidenních cyklech, aby onen sedmý den mohli dodržovat klid – takto se zrodil týden, který od Židů přejali Římané se zaznamenáváním historických událostí přišlo počítání (číslování) let, desetiletí, staletí a tisíciletí

Letopočet tímto slovem označujeme určitý systém počítání let, který má stanovený začátek například v případě našeho letopočtu je počátkem tradiční datum narození Krista, u islámského letopočtu je to odchod Mohameda z Mekky do Mediny v roce 622 n. l. v rámci letopočtu počítáme jednotlivé roky, desetiletí, staletí i tisíciletí tyto časové úseky navíc číslujeme, abychom určili, který byl dříve a který později

Počítání staletí století je časový úsek trvající 100 let století je pojmenováno podle čísla svého posledního roku: 12. století končí rokem 1200, 8. století končí rokem 800 každé století začíná rokem _ _01 a končí rokem _ _00 12. století je tedy 1101 – 1200 a 8. století je 701 – 800 (kdo nevěří, že 701 – 800 je sto let, nechť si to spočítá na prstech)

Počítání desetiletí desetiletí se počítají v rámci jednotlivých století (např. 5. desetiletí 10. století) desetiletí trvá 10 let a platí pro něj to samé, co pro století (začíná rokem _1 a končí rokem _0, který mu dává jméno) 5. desetiletí tedy trvá od roku 41 do roku 50 5. desetiletí 10. století jsou léta 941 – 950

Počítání tisíciletí překvapivě jde o stejný případ jako u století, jen máme úsek dlouhý tisíc let navíc si vystačíme s menším počtem tisíciletí (zatím máme jen tři tisíciletí našeho letopočtu, před našim letopočtem je jich sice hodně, ale obvykle počítáme první tři či čtyři) 1. tisíciletí tedy začíná rokem 1 a končí rokem 1000, 2. je 1001 – 2000 a naše současné 3. je 2001 – 3000

Před našim letopočtem pokud počítáme roky a staletí před našim letopočtem, musíme si uvědomit, že se začátky a konce časových úseků obrátí zatímco 5. století n. l. končí rokem 500 n. l., tak 5. století př. n. l. začíná rokem 500 př. n. l. uvědomíme si to při pohledu na tento obrázek – každý dílek představuje jedno století

Před našim letopočtem číslo roku udává, jak daleko je na časové ose od počátku letopočtu (např. rok 100 n. l. je od začátku vzdálen 100 let) „před našim letopočtem“ nebo „našeho letopočtu“ udává na časové ose směr vlevo či vpravo pokud u roku není napsáno, zda je našeho letopočtu nebo před našim letopočtem, bere se automaticky, že je našeho letopočtu (n. l.)

Rok 0 z předcházejících informací je již jistě patrné, že žádný rok 0 neexistuje 0 představuje na časové ose pouze bod, kdy se mění letopočet z „př. n. l.“ na „n. l.“ rok 2 př. n. l. rok 1 př. n. l. rok 1 n. l. rok 2 n. l. -2 -1 1 2

Zkratky pro zápis těchto časových údajů obvykle používáme zkratky: r. = rok stol. = století des. = desetiletí tis. = tisíciletí n. l. = našeho letopočtu př. n. l. = před našim letopočtem st. = starší (neplést se stoletím) ml. = mladší zač. (poč.) = začátek (počátek) pol. = polovina

procvičujeme počítání let Od kdy do kdy trvalo 2. stol. př. n. l.? Kterým rokem začalo 3. des. 6. stol. n. l.? Byl dříve rok 540 př. n. l. nebo 550 př. n. l.? Od kdy do kdy trvalo 1. tis. n. l.? Co začalo dříve: 11. stol. n. l. nebo 2. tis. n. l.? Kterým rokem začalo 15. století př. n. l.? Od kdy do kdy trvalo 18. století n. l.? Co začalo dříve: 8. stol. př. n. l. či 1. tis. př. n. l.? Od kdy do kdy trvalo 7. desetiletí 10. století? Uveď nějaký rok v polovině 8. stol. př. n. l. 200 – 101 př. n. l. 521 n. l. 550 př. n. l. 1 – 1000 n. l. 2. tis. (rok 1001) 1500 př. n. l. 1707 – 1800 1. tis. př. n. l. 961 – 970 např. 750 př. n. l.

Periodizace pojmem periodizace rozumíme rozdělení dějin na určitá období (periody), například: pravěk, starověk, středověk, novověk je třeba mít na paměti, že se jedná o námi uměle vytvořené rozdělení (abychom se v dějinách snáze orientovali) a hranice, které jsme obdobím určili nepředstavují žádné zásadní zlomy, kdy by se z roku na rok změnil celý svět tyto změny často zasáhly jen některé oblasti lidského života a navíc byly často pomalé a prosazovaly se dlouhé desítky nebo i stovky let

Prostor v dějinách stejně jako čas má i prostor svůj vliv na události, které se v něm odehrávají těmito prostorovými vlivy jsou například vzdálenosti, podnebí, úrodnost půdy, dostatek vody, nerostné suroviny apod. zkrátka se jedná o zeměpisné záležitosti tyto vlivy pak způsobují, že se lidé se buď musí svému okolí nějak přizpůsobit, nebo odejít jinam přizpůsobování často dává vzniknout novým objevům, migrace s sebou zase přinášejí šíření myšlenek a setkávání různých kultur

Závěrem Díky a obdiv patří každému, kdo tuto dlouhou prezentaci poctivě prošel od začátku až sem. Věřím, že vám přinesla řadu důležitých informací, prohloubila poznání minulosti a třeba i ukázala, že je užitečné klást si otázky týkající světa kolem nás.