Nástupnická otázka za vlády Jindřicha II.

Rodina Jindřicha II. Vilém Dobyvatel (+1087) Jindřich I. (+1135) Fulk V. z Anjou (+1143) Císařovna Matylda (+1167) Geoffrey z Anjou (+1151) Jindřich II. (+1189) Geoffrey fitzEmpress (+1157) Vilém z Dieppe (+1164)

„Anglie byla naprosto pokojná, z lásky a bázně, kterou chovala k Jindřichovi, jehož nástup na trůn nikdo nezpochybňoval…“ „Když mu přátelé radili, aby ukončil obléhání a odjel co nejrychleji do Anglie, jinak se jeho staří nepřátelé pokusí proti němu zosnovat nějakou zlomyslnost, když se opozdí, odpověděl, spoléhaje se na správnost a oprávněnost svých záměrů, že se neodváží nic takového udělat. A i když na něj jeho přátelé naléhali, neskončil s obléháním, dokud hrad nedobyl, a celou tu dobu ho Anglie netrpělivě očekávala a v jeho doménách mezitím nevyvstal žádný nepokoj.“ Robert z Torigni „V roce 1154 od narození Krista, Jindřich, vnuk Jindřicha Staršího od jeho dcery, bývalé císařovny, doraziv do Anglie z Normandie, po smrti krále Štěpána, obdržel svoje dědičné království. A byv všemi vítán a pomazán na krále svatým olejem, byl oslavován po celé Anglii davy, volajícími: Ať žije král! „ William z Newburghu, kniha i. William z Newburghu, kniha ii.

„Jindřich, vévoda z Normandie, připlul do Anglie 25 „Jindřich, vévoda z Normandie, připlul do Anglie 25. listopadu a byl zde přijat s klérem i laiky s největší radostí. (…) Byl pak jednomyslně zvolen (electus) králem a pomazán Theobaldem, arcibiskupem z Canterbury.“ „…Přišel do Anglie a 19. prosince byl ve Westminsteru všemi zvolen (ab omnibus electus) a pomazán na krále Theobaldem, arcibiskupem z Canterbury v přítomnosti arcibiskupa z Yorku a všech anglických biskupů.“ Robert z Torigni Ralph z Diceta

Nástup na trůn 19. prosince 1154 – korunovace ve westminsterském opatství Otázka rozdělení dědictví po otci – Geoffrey z Anjou si přál, aby Jindřichův bratr dostal v případě, že se Jindřich stane králem Anglie jednu část anjouovské říše (Anjou, Maine a Touraine) – v roce 1151 dostal jen tři hrady (Chinon, Loudun a Mirabeau)  Jindřich odmítl vyplnit vůli svého otce  Geoffrey proti bratrovi povstal – únor 1156 – rodinný sněm v Rouenu – Jindřich odmítl Geoffreyovy požadavky (poslal poselstvo k papeži, aby přísahu z r. 1151 anuloval)  po dobytí Chinonu se vzdaly i ostatní Geoffreyho pevnosti  musel se zříct nároků na Anjou – Jindřich mu nechal pouze Loudun a finanční kompenzaci – později se Geoffrey stal hrabětem z Nantes – zemřel v roce 1158 1156 – Jindřich složil lenní slib za Anjou a Normandii Ludvíkovi VII.

Potomstvo Jindřicha II. 1152 – Geoffrey (+1212) – arcibiskup z Yorku (nelegitimní syn) 1153 – Vilém (+1156) – hrabě z Poitiers 1155 – Jindřich (+1170) – designovaný a korunovaný král 1156 – Matylda (+1189) 1157 – Richard (+1199) – král Anglie 1158 – Geoffrey (+1186) – vévoda z Bretaně 1162 – Eleonora (+1214) 1165 – Johana (+1199) 1166 – Jan (+1216) – král Anglie

Sňatková politika Jindřicha II. Jindřich Mladík – 1158 zasnouben s dcerou Ludvíka VII. Markétou  sňatek 1160 – zisk Vexinu (Markétino věno) Matylda – 1168 sňatek s Jindřichem Lvem (saský a bavorský vévoda) Richard – zasnouben s dcerou Ludvíka VII. Alicí  zasnoubení zrušeno 1191 Geoffrey – 1166 zasnouben s Konstancií Bretaňskou (sňatek 1181) Eleonora – 1177 provdána za Alfonsa VIII. Kastilského Jan – 1174 zasnouben s dcerou hraběte Humberta z Maurienne – záhy zemřela; 1189 sňatek s Isabelou z Gloucesteru (zásnuby 1176) – rozvod 1200; 1200 sňatek s Isabelou z Angouleme

Bretaňské nástupnictví Jindřich I. Jindřich II. Conan III. Maud Höel z Nantes 1. Alan z Richmondu Bertha 2. Odo z Porhoetu Conan IV. (+1171) Konstancie Geoffrey

Příbuzenské vazby mezi Anjouovci a Evropou Lothar III. Konstancie Kastilská Ludvík VII. Jindřich II. Eleonora Akvitánská Jindřich Pyšný Gertruda ze Supplinburgu Filip II. Jindřich Mladík Markéta Matylda Jindřich Lev Richard Aelis Eleonora Alfonso VIII. Kastilský Ota IV. Jindřich Brunšvický Blanka Ludvík VIII. Ludvík IX.

Smlouva z Montmirail Leden 1169 – jednání Jindřicha II. s Ludvíkem VII. Rozdělení dědictví Jindřicha II. mezi syny – složení přísah francouzskému králi Jindřich Mladík měl získat Normandii, Anjou a Maine, za které složil hold francouzskému králi (za Normandii již v roce 1160) Richard měl získat Akvitánii (hrabě z Poitiers) Geoffrey měl vládnout v Bretani, kterou obdržel od nejstaršího bratra, který za ni složil hold Ludvíkovi 1170 – Jindřichova poslední vůle – onemocněl a potvrdil rozdělení říše

Jindřich Mladík 1170 – korunován anglickým králem (korunovaci provedl arcibiskup z Yorku) po roce 1066 bezprecedentní krok – žádný z králů nenechal svého nástupce korunovat ještě za svého života Jindřich Mladík nezískal korunovací žádnou reálnou moc 1172 – korunována Jindřichova manželka Markéta 1173 – 1174 vzpoura synům (Jindřich, Richard, Geoffrey) s podporou francouzského a skotského krále a části anglonormanské nobility – vzpoura poražena 1183 – Jindřich Mladík zemřel  následníkem trůnu se stal Richard

„24. května povolal Jindřich svého syna do Anglie, aby ho nechal ve Westminsteru korunovat králem, k velké radosti kléru i lidu. Byl pomazán Rogerem, arcibiskupem z Yorku, jelikož Thomas, arcibiskup z Canterbury pobýval již šest let ve Francii. (…) Někteří lidé namítali, že mladého Jindřicha pomazal na krále arcibiskup z Yorku. Avšak měli by být obeznámeni s tím, že Vilém I., dobyvatel Anglie, byl pomazán nejsvětějším mužem, Aldredem, arcibiskupem z Yorku, i když Stigand, arcibiskup z Canterbury, který byl exkomunikován papežem, byl v Anglii.“ Robert z Torigni

Korunovace ve Westminsterském opatství součástí korunovace předání odznaků moci (žezlo, jablko, meč, koruna) a pomazání svatým olejem exklusivní právo korunovat krále měl arcibiskup z Canterbury – několikrát porušeno (Vilém Dobyvatel – arcibiskup z Yorku; Jindřich I. – biskup z Londýna; Jindřich III. – biskup z Winchesteru) po korunovaci následovala hostina ve westminsterském paláci zachoval se nám detailní popis korunovace Richarda Lví Srdce od Rogera z Howdenu

pojmenování potomků jména zejména mužských příslušníků vládnoucí dynastie často symbolicky odkazovala na předky, spojené s určitým územím vytváření rodové paměti a vazby s nově nabytými územími prvorozený syn Jindřicha II. – Vilém  po dědečkovi z matčiny strany (akvitánský vévoda Vilém X.) – navíc tradiční jméno akvitánských vévodů – symbolické posílení vazby na nejnověji nabyté území Jindřich mladší  po Jindřichovi I. – přihlášení se k jeho odkazu – rodová kontinuita Richard – tradiční jméno normandských vévodů Geoffrey – po dědečkovi z otcovy strany Jan – zcela netradiční a nezvyklé jméno – v době jeho narození se nepočítalo s tím, že by vládl nějakému většímu celku