Antonín Švehla * 15. 4. 1873 † 12. 12. 1933

schopný politik a mistr kompromisu neměl akademické vzdělání své znalosti získal samostudiem vynikal v řešení praktických politických otázek

Počátky politické kariéry: původně statkář v Hostivaři 90. léta 19. století - činný v agrárním hnutí 1908 – 1913 - poslanec českého zemského sněmu od roku 1909 - vedoucí představitel a předseda České strany agrární

Během 1. světové války: jeden z vůdčích představitelů domácího odboje usiloval o jednotný postup českých politických stran podílel se na činnosti Českého svazu byl v popředí Maffie byl členem Národního výboru (32 členů) -Antonín Švehla a V. Klofáč - místopředsedové, K. Kramář - předseda

Po válce: uznávaný vůdce české politické reprezentace jeden z „mužů 28. října“ 1918 - vyhlášen samostatný Československý stát => Národní výbor převzal státní moc od roku 1919 - předseda Republikánské strany československého venkova (původně Česká strana agrární)‏

1918 – 1920 - ministr vnitra 1922 – 1929 - předseda vlády - 7. října 1922 - 9. prosince 1925 (1. Švehlova vláda) - 9. prosince 1925 - 18. března 1926 (2. Švehlova vláda) - 12. října 1926 - 1. února 1929 (tzv. Panská koalice) 1927 odmítl kandidovat na funkci prezidenta, podpořil kandidaturu Masaryka 1929 z důvodu svého zdravotního stavu se stáhl z aktivního politického života

Švehlovy zásluhy: spoluzakladatel časopisu Venkov politika agrární strany byla přijatelná pro velkostatkáře i pro drobné zemědělce podíl na vytvoření a fungování tzv. Pětky = orgán koordinující činnost hlavních českých tzv. státotvorných politických stran

Slavné výroky: Co tam [ve Vídni]? Divím se vždycky, že naši lidé tak po tom touží a že je Vídeň přitahuje. Myslím, že nejlepším místem k našemu uplatnění je Praha, nikoliv Vídeň. Tam nejsme ničím. Tady můžeme být vším. Politika je krásná, ale ze všech nejkrásnější je politika československá. Protože je tak těžká. Politika je pravé umění, větší než sochařství. Hlína a kámen se nebrání, ale já musím brát do rukou tu křečkovitou lidskou náturu a hníst ji, modelovat ji. - A ona se vzpouzí, prská, škrábe: musím ji hladit i škrtit, abych ji mohl zformovat. - Co z ní chci udělat? Stát!

Zdroje: Wikipedie Kniha Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století