Platon 429-347 př. n. l. z bohaté athénské rodiny od 20 let byl 8 let Sokratovým žákem, pak odjel na cesty asi 387 př. n. l. založil v Athénách školu nazvanou Akadémia (uzavřel ji až 526 n. l. císař Justinián), vyučovala se zde filosofie, přírodověda, matematika, astronomie, po jejím vzoru vznikaly středověké univerzity zastával kritický postoj k athénské demokracii kritizoval povrchnost rétoriky sofistů

Díla netvoří ucelený systém, ale postihují vývoj P. názorů na filosofické problémy psaná formou rozmluv=dialogů, používá metaforický, básnický jazyk, hlavním mluvčím většinou Sokrates, pravost dialogů je ale sporná, jde často o názory Platona   Obrana Sokratova (fiktivní řeč Sokrata před soudem) Gorgiás (o společenské funkci řečnictví, proti sofistům – jejich pojetí morálky) Symposion (o dobru, krásnu, lásce, ...) Faidón (o idejích, o duši a nesmrtelnosti) Politeia =Ústava (10 knih o ideálním státě, názory na společnost) Faidros (o idejích, o duši, kráse) Kritiás (o zániku Atlantidy) Zákony (o podstatě státu, mravnosti – nový, realističtější návrh státního zřízení)

Názory na společnost společnost se odchýlila od ideálního uspořádání ideální stát podle P. : založený na principu spravedlnosti nejlepší ústava je směs monarchie a demokracie vláda rozumu, svobody a přátelství občanů harmonické spojení 1/ vládců (ctnost, moudrost) 2/ vojáků (statečnost) 3/ výrobců (uměřenost) důležitá je ve státě poslušnost, podřízení se zájmu celku, je nutné se vzdát části individuální svobody, hlavní je veřejná výchova, askeze většina témat P. jsou etická – co je statečnost,zbožnost, uměřenost, spravedlnost, ...

Nauka o idejích P. řeší otázky ontologické i gnoseologické tj. vztah podstat a věcí a poznatelnost podstat jako první si klade otázky: 1/v čem je specifičnost objektů myšlení 2/jaký je způsob jejich existence 3/jaký je jejich poměr k jevům materiálního světa Odpovědi najdeme v tzv. Platonském trojúhelníku

Nauka o idejích tzv. „Platónský trojúhelník“ Platon odděluje A/podstaty, obecné pojmy =ideje, svět idejí - (trvalé, neměnné, jen rozumem postižitelné, jediné pravé bytí, prvotní, člověku nepoznatelné) od B/ světa přírody =materiální svět, (mění se, je vnímatelný smysly) a od C/ poznávajícího subjektu = duše člověka, (je nesmrtelná )   reálné věci jsou jen stíny idejí, ideje jsou pravým bytím, jsoucnem, vzorem např.: idea koně je předobrazem všech existujících koní poznání člověka – je rozpomínání se duše na to, co vnímala v minulosti – v říši idejí a ve svých předchozích existencích nejvyšší idea = idea dobra – dává řád světu idejí, člověku jsou poznatelné jen její dílčí projevy (krása, libost, láska)