AUTOR: Mgr. Marcela Lazáková NÁZEV ŠKOLY: ZÁKLADNÍ ŠKOLA TIŠICE, okres MĚLNÍK AUTOR: Mgr. Marcela Lazáková NÁZEV: VY_12_INOVACE_29_ČESKÝ JAZYK_PŘÍDAVNÁ JMÉNA ČÍSLO PROJEKTU: CZ.1.07/1.4.00/21.3130

ANOTACE: Prezentace je určena pro žáky 5. ročníku. Prohlubuje učivo o přídavných jménech, seznamuje s jejich druhy a skloňováním. JAZYK: Čeština OČEKÁVANÝ VÝSTUP: Rozliší přídavná jména podle druhů a píše je pravopisně správně. KLÍČOVÁ SLOVA: Přídavná jména tvrdá, měkká, přivlastňovací, vzory mladý, jarní otcův, matčin DRUH UČEBNÍHO MATERIÁLU: Prezentace DRUH INTERAKTIVITY: Kombinace CÍLOVÁ SKUPINA: Žák STUPEŇ A TYP VZDĚLÁNÍ: Základní vzdělávání – první stupeň TYPICKÁ VĚKOVÁ SKUPINA 9 - 12 let

Přídavná jména (adjektiva) vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů ptáme se na ně otázkami jaký?, který?, čí? přidáváme je k podstatným jménům, abychom blíže určili jejich význam shodují se s podstatnými jmény v pádě, čísle, rodě (hodné miminko, vycvičený pes, žluté kytky …)

Rozlišujeme přídavná jména tvrdá v 1. p. č. j Rozlišujeme přídavná jména tvrdá v 1.p.č.j. mají tři koncovky podle rodů (malý míč, velká řeka, chlupaté kotě) skloňují se podle vzoru mladý Pozor na koncovku 1.p.č.mn. v rodě mužském životném (mladí – bílí koně, správní kluci, velcí medvědi …)

měkká v 1.p.č.j. mají stejnou koncovku ve všech rodech (psí chlup, lví tlapa, rybí oko) skloňují se podle vzoru jarní přivlastňovací odpovídají na otázku čí? tvoří se příponami -ův, -ova, -ovo (rod mužský) -in, -ina, -ino (rod ženský) skloňují se podle vzorů otcův, matčin

Práce s textem Když se to narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo; ale anžto to mělo pár černých ušisek a vzadu ocásek, uznali jsme, že to je psisko, a protože jsme si přáli mít psí holčičku, dali jsme tomu jméno Dášeňka. Dokud to bylo bílé nic, bylo to slepé, bez očí, a co se nožiček týče, inu, mělo to dva páry čehosi, čemu se při dobré vůli mohlo říkat nožičky. Ale protože tu ta dobrá vůle byla, byly tu i nožičky, třebaže ještě za mnoho nestály; kdepak, stát se na nich nedalo, takové byly vratké a slaboučké, a s chůzí to byla, holenku, teprve potíž.

Když se do toho Dášeňka pořádně dala, dokutálela se za půl dne od máminy zadní nohy k mámině noze přední, přičemž se cestou třikrát nakrmila a dvakrát vyspala. Spát a jíst uměla totiž hned od narození, tomu se učit nemusela; proto to dělala horlivě po celý boží den, a myslím, že i v noci, když se na ni nikdo nedíval, spala stejně svědomitě jako ve dne – takové to bylo pilné štěně.

Krom toho uměla pištět; ale jak štěně piští, to nakreslit nedovedu a ukázat bych vám to také nemohl, protože na to nemám dost tenký hlas. I mlaskat uměla Dášeňka od narození, když sála mámino mlíčko, ale víc už nic; jak vidíte, nebylo s ní zprvu mnoho řeči, ale její mamince to stačilo. (podle Karla Čapka)

Z ukázky vyber přídavná jména a roztřiď je podle druhů Z ukázky vyber přídavná jména a roztřiď je podle druhů. vzor: tvrdá měkká přivlastňovací

Řešení tvrdá měkká přivlastňovací bílé psí mámino černých zadní slepé přední dobré boží dobrá vratké slaboučké pilné tenký

Použité zdroje: Použité obrázky jsou z galerie Office Čapek,K.: Dášeňka čili život štěněte [cit. 2012-11-11].