Tři moderní koncepty hodnot EvP (P-5) Pavel Seknička

Obsah přednášky Kantova etika Etika života a existencionální filozofie Hodnotová etika – směr novokantovský a fenomenologický Sociální teorie hodnot – psychologie a sociologie hodnot Institucionální koncept hodnot Tři koncepty hodnot a hodnoty trhu

Immanuel Kant (1724 – 1804) Zdůvodňuje ve svých dílech systém práv a povinností, který je jiný než koncept utilitaristický a liberální. Vychází z myšlenky, že všichni jsme rozumné bytosti, hodné důstojnosti a úcty. V roce 1785 napsal Základy metafyziky mravů (pět let po vydání díla J. Benthama Principy morálky a zákonodárství), kde podrobil utilitarismus zdrcující kritice. Tvrdí, že morálka nesměřuje k maximalizaci užitku či jakéhokoliv jiného účelu. Spíše vyžaduje respekt k osobám jako účelům o sobě. Kantova etika i filozofie klade základní otázky: Co je nejvyšším principem morality?; Co je svoboda? Kant klade důraz na lidskou důstojnost, která je spojena se současným konceptem lidských práv. Dále interpretuje svobodu, která souvisí se současným pojetím spravedlnosti.

Přístupy ke spravedlnosti Utilitaristický – souvisí s tázáním z čeho plyne největší blahobyt, či pro kolektivní štěstí společnosti jako celku; Spojení spravedlnosti se svobodou – spravedlivé rozdělení příjmů a bohatství vzejde z volné směny zboží a služeb, ničím neomezeného trhu. Přístup znamená dávat každému co si morálně zaslouží, přidělovat statky za odměnu a k podpoře ctnosti.

Idea svobody Kant se přiklání k druhé z uvedených tří variant přístupů ke spravedlnosti, tj. spojení spravedlnosti a svobody. Idea svobody, kterou Kant prosazuje je náročná. Je o poznání náročnější než svoboda volby, již vykonáváme, když kupujeme zboží na trhu (tj. tržní svoboda nebo spotřebitelská volba). Ale to není skutečná svoboda, neboť slouží k uspokojování potřeb, a to proto že jsme si je nezvolili.

Kantův problém s maximalizací užitku Kant trvá na tom, že morálka se nemůže zakládat jenom na empirických principech, jako jsou zájmy, přání, žádosti a sklony jež lidé vdané chvíli mají. Ukazuje, že tyto faktory jsou proměnlivé a nahodilé, takže jen stěží mohou sloužit za základ univerzálních morálních principů – jakými jsou třeba univerzální lidská práva. Kant chce říci něco zásadnějšího, totiž že zakládání morálních principů na náklonostech a přáních, dokonce i na touze po štěstí – se zcela míjí s tím, co je základem morálky.

Kantův názor na utilitaristický princip štěstí Kant říká, že utilitaristický princip štěstí „vůbec nepřispívá k založení mravnosti, jež to učinit člověka šťastným je něco naprosto jiného, než učinit jej dobrým a učinit jej chytrým i protřelým, při hledání vlastního prospěchu je něco jiného než být ctnostným.“ (Kant, I.: Základy metafyziky mravů. Praha 1990, str. 104) Kant neříká, že by se nám vždy dařilo jednat racionálně či volit autonomně (svobodně). Někdy ano, někdy ne. Myslí tím jen to, že máme schopnost uplatňovat rozum a svobodu a že tato schopnost je společná lidským bytostem jako takovým. Kant zároveň připouští, že naše schopnost uplatňovat rozum není jedinou schopností, kterou máme. Máme také schopnost pociťovat prožitek a bolest. Nejsme tím jen rozumovými, ale také smyslovými bytostmi.

Vztah rozumu a svobody Naše schopnost rozumu je pevně svázána se schopností svobody. Tyto dvě schopnosti nás vyčleňují z pouze zvířecího způsobu života a činí z nás něco víc než tvory plné žádostí. Jednat svobodně znamená podle Kanta jednat autonomně, což znamená jednat podle zákona, který si sami ukládáme a ne podle diktátu přírody nebo společenské konvence. Jednat heteronomně znamená jednat podle impulsů (nebo zákonů), které přichází zvnějšku.

Rozdíl mezi osobami a věcmi Když jednáme autonomně (svobodně), podle zákona, který si sami ukládáme, pak činíme něco kvůli tomu samému, jako účelu o sobě. Přestáváme být nástroji účelů danými vně nás. Tato schopnost jednat autonomně dodává lidskému životu jeho zvláštní důstojnost. A právě v ní spočívá rozdíl mezi osobami a věcmi. Respektovat lidskou důstojnost pro Kanta znamená nakládat s osobami jako s účely o sobě.

Co je morální? Podle Kanta nespočívá mravní hodnota jednání v důsledcích, které z něj plynou, ale na motivu jednání, tj. na záměru, s jakým je čin vykonán. Motivem, který jednání propůjčuje mravní hodnotu, je povinnost, jíž Kant myslí konání správné věci ze správného důvodu. Když posuzujeme morální hodnotu jednání posuzujeme motiv, kvůli němuž se jedná, ne důsledky, které jednání vyvolává. Jednáme-li z jiného motivu než z povinnosti, např. z vlastního zájmu, pak naše jednání postrádá mravní hodnotu. Kant tvrdí, že motivy náklonnosti (přání, žádosti, preference, záliby apod.) jsou v protikladu k motivaci povinností.

Co je nejvyšším principem morálky? Východisko Kant vidí ve spojení tří velkých idejí: morálky, svobody a rozumu. Tyto ideje vysvětluje pomocí protikladů a dualismů: Povinnost x náklonnost (morálka) Autonomie x heteronomie (svoboda) Kategorický x hypotetický imperativ (rozum) Odpovědí je rozum ve vztahu k lidství. Kantovská úcta je úcta k lidství, jako takovému, kvůli schopnosti rozumu, která sídlí v každém z nás bez rozdílu.

Filozofie hodnot Rudolf Herman Lotze (1817 – 1881) Koncepce filozofie hodnot vzniká v polovině 19. století. Za zakladatele je považován Rudolf Herman Lotze, jež navázal na Kanta a věnuje pozornost především: Používáním zkušeností Úloze vůle v rozhodování Roli poznání a etických pravidel v jednání člověka

Filozofie hodnot Rudolf Herman Lotze R. H. Lotze chápe duši jako jednota tří dimenzí: Poznání Prožívání Emocionality Duše by měla podle R. H. Lotzeho být „božsky dokonalá“, ale také dobrá a krásná. Člověk podle Lotzeho disponuje svobodnou vůlí, proto musí existovat pravidla, která svobodnou vůli usměrňují. Pravidla mají formu norem, hodnot a ideálů. Člověk se ve světě orientuje zejména prostřednictvím hodnot pravdy, dobra a krásy.

Filozofie života S. A. Kierkegaard (1813 – 1855) Významným představitelem filozofie života, resp. existencionalismu je S. A. Kierkegaard jež rozvíjí filozofické myšlení v kontextu s hlubokým náboženským zanícením na bázi metody radikálního subjektivismu a spekulativního racionalismu. Základní charakteristiky jeho filozofické koncepce: Svobodná existence Etický život v blízkosti boha Úsilí o pravé křesťanství Existence je chápána jako niternost (subjektivnost) Niternost je spojena se sebeporozumněním lidského jedince

Hodnotová etika novokantovský směr Wilhelm Windelband (1848 – 1915) zabýval se otázkou „dobra pro každého“ v tomto kontextu je důležitý pojem hodnoty a hodnocení, který specifikován ve filozofickém (axiologickém) smyslu. K pojmu hodnota patří i pojem posuzování a normativní vědomí (vnitřní pravidlo lidství). Normativní vědomí je systém norem a hodnot.

Hodnotová etika novokantovský směr Wilhelm Windelband chápe hodnoty jako konkretizaci normativního vědomí a tím jsou podle něj nezávislé na lidské zkušenosti, jsou nepodmíněné, individuální. Hodnoty jsou ryzí, absolutní normy, které protiklad ke světu věcí.

Hodnotová etika novokantovský směr Heinrich Rickert (1863 – 1936) metodologicky vychází z hodnotového idealismu. Rickert vychází ze dvou protikladných složek, kterými jsou říše platného a říše skutečného. Ve filozofickém konceptu se zabývá také hodnotami, u kterých nelze urči jsou-li platné či neplatné. Hodnoty a svět se vylučují, byť tvoří komponenty jednoho celku (celistvého světa).

Hodnotová etika novokantovský směr Hodnoty podle Rickerta ideální, nadčasové, představují nezávisle proměnné, o kterých skoro nic nevíme. Hodnoty jsou spojeny s lidskou kulturou a se specifickým způsoben bytí člověka. Uskutečňování hodnot tak můžeme spatřovat v „kulturních statcích“, tj. ve vědě, umění, náboženství, rodině, lásce, přátelství, ale i v hospodářství.

Hodnotová etika fenomenologický směr Max Scheler (1874 – 1928) zabývá se výzkumem podstaty poznání. Cílem Schelera je vybudovat etiku hodnot na bázi morálky a kultury, která směřuje k hlubokým intelektuálním, emocionálním a vitálním strukturám lidského bytí. Hodnota je motivem vůle a smyslem našeho jednání. Člověk hodnoty ne vždy dobře identifikuje nebo pozná, avšak jsou vždy přítomné a to v rozhodování člověka jako základní motiv a cíl našeho jednání

Hodnotová etika fenomenologický směr Nicolai Hartmann (1882 – 1950) zastává názor, že bytí má hierarchickou podobu, jehož základ tvoří čtyři roviny: anorganická, organická, duševní a duchovní. Etika je nejvyšší formou duchovního bytí. Hartmann rozlišuje tři formy tohoto bytí: Duchovní obsahy společenství lidí Lidské vědomí Duch objektivizovaný v kultuře Klíčovým pojmem Hartmannova díla Etika je osoba, jež ovlivňuje dva důležité momenty: Mravní svobodu v oblasti realizace hodnot Vlastní hodnotu osoby, jež je nositelkou mravní hodnoty

Sociální teorie hodnot Sociální teorie hodnot vznikla v polovině 20. století, navazuje na filozofii hodnot a hodnotovou etiku a je aplikací sociologie, psychologie, kulturní antropologie a pedagogiky v hodnotové oblasti Hodnoty v sociální rovině představují základní fenomén motivace jednání a chování, ale i klíčový prvek tvorby vztahů a struktur ve společnosti. Vždy je to oblast pro konkrétního jedince podstatná a navazuje na konkrétní zkušenosti, ale také na znalosti a vědomosti o světě.

Sociální teorie hodnot Gert Hoftstede, holandský sociolog, jež se zabývá především zkoumáním kultur a kulturních hodnot. Hodnoty považuje za odraz kultury společnosti, vytvářejí se v procesu socializace. Hodnoty tvoří jádro kultury a určuji kulturní vzorce. Hoftstede rozlišuje dva typy hodnot: Žádoucí hodnoty – tj. to co jedinec považuje za hodnotu z globálního hlediska, Požadované hodnoty – tj. hodnoty konkrétního jedince

Sociální teorie hodnot Hoftstede uskutečnil v letech 1968 až 1972 velký výzkum hodnot ve firmě IBM a na základě tohoto výzkumu určil základní dimenze, které nazval ekologické korelace: Malá versus velká vzdálenost moci Individualismus versus kolektivismus Maskulinita versus feminilita Vyhýbání se nejistotě Dlouhodobá versus krátkodobá orientace

Sociální teorie hodnot Shalom H. Schwartz, sociální psycholog, který se zaměřil na empirický výzkum v oblasti hodnot. Schwartz a Bilsky charakterizuje hodnoty jako koncepty žádoucích cílů a žádoucího jednání, které k těmto cílům vede. Schwartz se snaží zjistit zda existuje univerzální struktura hodnot.

Sociální teorie hodnot Schwartz definuje základní vlastnosti hodnot: Hodnota jako přesvědčení – v tomto konceptu je kladen důraz na emocionalitu Hodnoty se vztahují k základním cílům Hodnoty mají vztah ke konkrétním činům Hodnoty se používají jako standardy nebo kritéria Hodnoty klasifikujeme podle důležitosti vzájemných vztahů (hodnotové priority) Hodnoty řídí jednání (oprávněnost hodnot)

Sociální teorie hodnot motivační typy hodnot - Schwartz Samostatnost Stimulace Požitkářství Úspěch Moc bezpečnost 7. Konformismus 8. Tradice 9. Spiritualita 10. Benevolentnost 11. Univerzalismus

Institucionální koncept hodnot Institucionální koncept hodnot vychází z interdisciplinárního pojetí a z důsledného propojení filozofie a sociálních věd. Z tohoto pohledu dělíme hodnoty na: Osobní Společenské Do popředí vystupují problémy jako: motivace a potřeby, ontologie hodnoty, vztah hodnot a norem apod.

Neoinstitucionální koncept hodnot a jeho vztah k ekonomii V posledních desetiletích věnuje ekonomie pozornost tvorbě pravidel, a to jak ve společenském, tak ekonomickém životě. Právě ekonomové často upozorňovali, že mnohá pravidla jsou zjednodušující, špatně „nastavená“ a vedou k nesprávnému rozhodování, což se často projevuje ve vyšších nákladech. Na nápravu tohoto stavu se zaměřila především nová institucionální ekonomie.

Nová institucionální ekonomie Do popředí tak vystupují myšlenky zakladatelů NIE - Raymonda H. Coaseho - Douglase C. Northa Právě D. North chápe pod pojmem instituce: formální nebo neformální normu nebo pravidlo, které řídí sociální interakci. Klíčový význam tak mají: transakční náklady, zejména ty, které souvisejí s vlastnickými právy. Metodologický význam má i „teorie her“.

Tři koncepty moderní teorie hodnot a hodnoty trhu Filozofie hodnot a hodnotová etika, sociální teorie hodnot a institucionální koncept hodnot vytváří tři segmenty moderního náhledu na interní pravidla, zejména hodnoty a kulturní vzorce, které ovlivňují i pojetí klíčových hodnot trhu, za které považujeme zejména: důvěru (důvěryhodnost) a odpovědnost.

Použitá literatura Seknička, P. – Putnová, A.: Etika v podnikání a hodnoty trhu. Praha: Grada Publishing, 2016.