Děti jsou DAR... jak je MILOVAT ?!? Martina Zachrlová Slavkov u Brna – 10. 7. 2016

Děti jsou dar – jak je milovat Různá období vývoje dětí: Ležení Lezení, chození Mluvení A proč? Dětská puberta Školka, škola Puberta Dospělost Děti jsou dar – jak je milovat

Děti jsou dar – jak je milovat Matouš 19:13 Tehdy k němu přinesli malé děti, aby na ně vkládal ruce a modlil se, ale učedníci je okřikovali. 14 Ježíš však řekl: "Nechte děti a nebraňte jim přicházet ke mně - vždyť právě takovým patří nebeské království!"   Marek 10:13 Tehdy k němu přinášeli malé děti, aby se jich dotkl, ale učedníci je okřikovali. 14 Když to Ježíš uviděl, rozhořčil se a řekl jim: "Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim - vždyť právě takovým patří Boží království! Lukáš 18:15 Přinášeli k němu také nemluvňata, aby se jich dotýkal. Když to uviděli učedníci, okřikovali je. 16 Ježíš si je ale zavolal a řekl: "Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim - vždyť právě takovým patří Boží království! Děti jsou dar – jak je milovat

Děti jsou dar – jak je milovat 1.Korintským 13:4 Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje; 5 není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy, 6 není škodolibá, ale raduje se z pravdy; 7 všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží. 8 Láska nikdy neskončí. Děti jsou dar – jak je milovat

Děti jsou dar – jak je milovat Připomeňte si: že jste je chtěli! Rozhodli jste se je mít! Vzpomeňte si Když jste ho poprvé uviděli Jak krásně leželo a spinkalo, když bylo malinké Když řeklo první slovo Když udělalo první krok Když šlo poprvé na nočník Když vás poprvé napodobovalo Když namalovalo první obrázek Když vám poprvé řeklo, že vás má rádo Když vám řeklo první básničku Když jste se chodili v jakémkoliv věku dívat, jak spí Když se vám svěřilo s první láskou Když si přivedlo životního partnera – jejich svatbu – narození vnoučat Na všechny krásné chvíle, které jste spolu zažili a které ještě můžete zažít Děti jsou dar – jak je milovat

Děti jsou dar ROZHOVOR DVOJČÁTEK V BŘÍŠKU -Věříš v život po porodu? -Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu právě proto, abychom se připravili na to, co bude pak. -Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat? -To přesně nevím, ale určitě tam bude více světla než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou. -No to je přece nesmysl! Běhat se nedá a jíst pusou to je úplně směšné! Živí nás přeci pupeční šňůra. Něco ti řeknu. Život po porodu je vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká. -Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí. Tunel, na jeho konci světlo. . . -Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí - a vůbec, život není nic jiného než vleklá stísněnost v temnotě. -No já přesně nevím, jak to tam bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará. -Mámu? Ty věříš na mámu? A kde má podle tebe být? -No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom nebyli. -Tomu nevěřím. Žádnou mámu jsme nikdy neviděli, takže je jasné, že žádná není. -Ale někdy, když jsme zticha, můžeme zaslechnout, jak zpívá nebo cítit, jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom.