Geobiocenologický klasifikační systém zakladatelem prof. Zlatník systém klasifikuje krajinné segmenty s představou, že klimaxovým společenstvem na většině území ČR je les (to ale slouží jako rámec pro pojmenování jednotek) cílem je diferenciace přírodního (potenciálního) stavu geobiocenóz v krajině!! potenciální stav geobiocenóz – takový stav, který by nastal v současné krajině při vyloučení vlivů člověka Uloupeno M. Friedlovi 1

Geobiocenologický klasifikační systém Podstata systému je ekologická Geobiocenologický systém klasifikuje podobné trvalé ekologické podmínky, kterým odpovídají podobná potenciální společenstva. Tyto ekologické podmínky pojmenovává podle společenstva, o němž předpokládáme, že je k těmto podmínkám nejlépe adaptované, tudíž by v daných podmínkách bylo původní. Podstata systému je ekologická Uloupeno M. Friedlovi 2

Geobiocenologický klasifikační systém Uloupeno M. Friedlovi

Skupiny typů geobiocénů V e g t a č n í s u p ě T r o f i c k é ř a d y Skupiny typů geobiocénů H y d r i c k é ř a d y 4

Geobiocenologický klasifikační systém základní jednotky: skupiny typů geobiocénů: = jedná se o sdružené typy geobiocénů s podobnými trvalými ekologickými podmínkami Lze na ně vázat typ využití, které je adekvátní přírodním podmínkám Pojmenování dle dominantních dřevin (hlavních edifikátorů) Uloupeno M. Friedlovi 5

Názvy STG Základní jednotky dle hlavních dřevin: DB, BK, SM, JD, kleč + JŘ Další dřeviny v názvech STG: LP, javor klen, jilm BB (babyka), HB dřín, ptačí zob, mahalebka BO, blatka Nivní stanoviště: OLL, OLŠ, JS, VRB, VRK, Topol, jilm, HB Salix salesiaca, Ribes petraeum, Betula carpatica

Dub v názvu STG v „dubových“ VS u většiny STG chybí u TŘ C a CD ve 4. VS na chudých stanovištích dubojehličnatá varianta 4. VS Buk v názvu STG Zastoupen v nejvíce STG málo na suchých nebo naopak mokrých stanovištích v TŘ C od 4. VS

Jedle v názvu STG od 4. VS ve 4. VS na chudších stanovištích nebo v dubojehličnaté variantě na TŘ C od 4. VS Smrk v názvu STG od 4. VS ve 4. VS na na rašeliništích nebo v dubojehličnaté variantě Na TŘ C až v 7 VS

Borovice lesní v názvu STG Do 6. VS Extrémní stanoviště - suchá nebo podmáčená - kyselá nebo bazická na TŘ C od 4. VS Javor v názvu STG TŘ BC a C Hydrická řada 3 a 4 - 1. + 2. VS Mleč a babyka - Od 3. VS - javor klen

Lípa v názvu STG TŘ BD Do 4. VS Habr v názvu STG Xerická varianta 2. VS TŘ C 1. a 2. VS Suší typy nížinných luhů

Olše v názvu STG „potoční luh“ Stanoviště se stagnující vodou (živná i kyselá) Jasan v názvu STG Na živiny bohatá a vlhká stanoviště Často v lužních STG

Jak poznat z názvu STG trofickou řadu B – název VS s přídomkem „typica“ AB – prostý název VS A (AB) – do 5. VS přípona -ina BC – název VS + aceris C – … acereta dle VS carpini-, tili-, fagi-, Aceri-piceeta BD – název VS + tiliae (od 2. do 4. VS) + ulmi (5. VS) 1. VS – Ligustri querceta CD – do 3. VS Corni-acereta 4. VS – Acereta fagi 5. VS – Fraxini-acereta

Jak poznat z názvu STG hydrickou řadu 1, 2 speciální název STG, přípona -ina nebo přídomky „humilia“ (zakrslý), „arenosa“ (na píscích) 3 – v názvu nejsou dřeviny vodou ovlivněných stanovišť 4, 5 - vodou ovlivněná stanoviště: v názvu se objevují vlhkomilné dřeviny OLL, JS, DBL, VR, TP, OLS, bříza pýřitá 4 – vedle vlhkomilných jsou i druhy normální HŘ, často s příponou -aceris – s druhy 3. HŘ uváděn DBL 6 – rašeliny: kombinace BO, SM, JD, kleč + sphagnosa, turfosa