Technika mluvené řeči Učitel mluvní profesionál Vést děti k správné technice mluvního projevu

Mluvená řeč Ústrojí dechové hlasové artikulační

1. Dech a dechové ústrojí základ pro tvoření hlasu v hlasovém ústrojí a hlásek v artikulačním ústrojí

Horní cesty dýchací nosní dutina (nosní dírky, zadní otvory nosní nosohltan (Eustachova trubice do stř. ucha, AV = mízní uzlina – po 5. roce mizí, mandle patrové = uzliny po obou stranách hltanu

Dolní cesty dýchací hrtan, hrtanová příklopka průdušnice průdušky plíce

2.Dechová cvičení Zásady dechových cvičení provádíme ve vyvětrané a bezprašné místnosti dítě má mít čistý nos koberec a deku nácvik správného vdechu a výdechu správné držení těla vleže, vsedě i ve stoje ovládat výdechový proud vzduchu dechová cvičení spojovat s hlasovým cvičením - cvičení provádíme i s pohybem těla (při chůzi,…)

Plný dech Břišní dýchání (abdominální) – bránice se snižuje při vdechu a břicho se nafukuje. Nejlepší způsob dýchání (hl. muži) Kostrální- rozestupem žeber a zvětšováním hrudního koše (tzv. atletické dýchání) Klavikulární dýchání – vzduch vchází jen při zdvihání klíčních kostí. Jen horní část plic má přívod vzduchu. Nejhorší způsob dýchání (ženy).

Prvenství výdechu Dobrý dech začíná úplným a pomalým výdechem Není možno dobře dýchat, pokud důkladně nevydechneme

3. Hlasové ústrojí a hlas Hrtan Hlasivky Hlasová štěrbina

Hrtan tvořen chrupavkami 2 párovými 3 nepárovými (štítná, prstencová, hrtanový příklůpek)

Hlasivky hlasové rty, hlasové valy délka hlasivek různá podle věku a velikosti hrtanu dospělí délku 1,5 – 2 cm

Hlasová štěrbina je štěrbina mezi hlasivkami a vnitřními plochami hlasivkových chrupavek má 2 části: přední, blanitou - tvoří hlas či závěr zadní, chrupavčitou - průchod vzduchu při dýchání

Význam hrtanu 1. orgán dechový 2. fixace hrudníku (umožňuje přesné pohyby horních končetin pevným závěrem hlas. štěrbiny a fixací bránice) 3. tvoření hlasu (fonace)

Vznik hlasu periodickým chvěním vzdušného sloupce nad hlasivkami. Při vytváření hlasu působí: 1.tlak výdechové proudu vzduchu 2.pružnost hlasivek 3.rezonanční dutiny

Základní tón Základní (primární ) tón hlasivek zní slabě a řezavě průchodem rezonančními dutinami nabývá lidského zabarvení vznikem svrchních tónů má: sílu (intenzitu) - amplituda vzdušného kmitu závislá na síle a rychlosti výdechového proudu výšku (frekvenci) – je dána velikostí hrtanu, napětím hlasivek a počtem kmitů za sekundu barvu (témbr) – hlas ji získává při průchodu rezonančními dutinami, je dána počtem, výškou a silou svrchních harmonických tónů

Hlasové rejstříky Řada tónů, jež se vyznačují podobnými akustickými vlastnostmi spodní – prsní (chvění na prsní kosti) střední – užíváme při mluvení, s intonačními výkyvy nahoru i dolů horní – hlavový (vibrace na temeni hlavy nebo na nosním kořeni – podle samohlásek)

Hlasové začátky způsob jakým začínáme tvořit hlas (fonaci) měkký začátek (jemný) dyšný začátek tvrdý začátek (ostrý) , sluchově vnímáme jako ráz

4. Hlasová cvičení jsou zaměřena na výcvik mluvního a zpěvního hlasu. jde o nácvik ovládání fyziologicky tvořeného hlasu nácvik měkkého hlasového začátku cvičení na rozeznívání rezonančních dutin

5. Artikulační ústrojí Dutina ústní – je nejvíce proměnlivá rty, čelisti, jazyk, patro (tvrdé, měkké) Dutina nosní – je neměnná, kostěné stěny vystlány sliznicí, rozčleněna na 2 symetrické části nosní přepážkou, spodinu tvoří tvrdé patro lze ji izolovat vytvořením patrohltanového závěru

6.Artikulační cvičení Rty – ů – í, pískat, posílat pusu,.. Jazyk – koníky, plazení dopředu a zpět, olizování, POZOR jazyková uzdička! Čelist – zvětšování čelistního úhlu Měkké patro – sání, masáže,

Ortoepické zásady Ortoepie- souhrn obecně platných zásad a pravidel výslovnosti spisovného jazyka řecky orthos= správný, epein=mluvit) Chyby – samohlásky příliš otevřené nebo zavřené (é) Dodržování délky samohlásek (odlišit pracuji –pracují, z domu – z domů, synu – synů, chybně často –pánum, bratrum, domů, dolu, prosim, myslim místo pánům, bratrům, …

Ortoepické normy Chybné prodlužování samohlásek (často vlivem nářečí) Př. „Kam jdeté? Co to neseté? “podi’vejte m’yse chceme na rozhraní dvou slov stejné samohlásky Př. „po obědě, na akátě, za alejí, doopravdy“ - vždy nesplývavě a druhá samohlásky s rázem - i ve slovech složených nebo na rozhraní slov Př. Modrooký, u otce, za oknem, u ucha)

Ortoepické normy Číslovky sedm, osm nebo sedum, osum Chybně sedn, osn Nevynechávat souhlásku na začátku slov –hřeben – ne řeben, hřbitov – ne řbitov, Tkanička – ne kanička, atd. Nutná je zdvojená výslovnost na rozhraní slov (když šel, kolik krásy,) i uprostřed slov (plaťte, kočce, oddělení,..)

Melodie Je střídání různé výšky hlasu v průběhu mluveného projevu Modulování hlasové výšky nazýváme intonací Nadměrné stoupání do výšek a klesání do hloubek – dělá řeč afektovanou nebo neesteticky zpěvavou Malý modulační rozsah – pak monotónní projev – ten unavuje svou jednotvárností

7. Tempo řeči Rychlost jakou mluvíme. Jednotkou tempa řeči je slabika Tempo je určené počtem slabik za sekundu běžné je 3-4 slabiky za sekundu Tempo promluvy se mění 1 a 2 slabičná slova jsou vyslovována pomaleji než slova delší plnovýznamová slova (dům, jablko,..)vyslovujeme pomaleji, gramatická slova (zájmena, předložky) – ta rychleji Poslední slovo ve větě vyslovujeme pomaleji než slova předchozí Tempo musíme přizpůsobovat: situaci tématu posluchačům (dětem a starým lidem pomaleji)

8. Slovní přízvuk Slabiky - přízvučné (akcentované) vysloveny větší silou nepřízvučné V češtině slovní přízvuk na první slabice slova = hlavní přízvuk ve spojení jednoslabičné předložky s následujícím jménem se přízvuk přesouvá na předložku, tak tvoří předložka se slovem tvoří přízvukový celek Dvojslabičné předložky nechávají přízvuk na první slabice

Zvuková podoba věty 1. členění na větné úseky – frázování, vznikají pauzy kvůli důrazu, nadechnutí, pochopení obsahu věty,.. 2. větný přízvuk (důraz) –dává důraz na určité slovo ve větě 3. melodie (intonace)- změna výšky hlasu, zvláště na konci věty – klesavá, stoupavá

9.Hlasové poruchy u dětí – školního, předškolního novorozeneckého věku u dospělých

Poruchy hlasu u dětí organické funkční z přemáhání hlasu

Organické poruchy způsobuje onemocnění hlasového ústrojí (záněty hrtanu při chřipkách nebo u některých infekčních chorob – spalničky) obrny hrtanu (vzácné) nádory

Funkční poruchy hlasu u dětí vzácné nejsou orgánové změny jde o neurózy hlasu (afonie) – při silném traumatu

Poruchy z přemáhání hlasu Dětská hyperkinetická dysfonie – projevuje se chrapotem různého stupně od drsného, zastřeného, tlačeného až po silně chraptivý, sípavý až k bezhlasí (afonie). Typické pro ni: tvrdé hlasové začátky nadměrný tlak při tvoření hlasu Poškození hlasivek nadměrným křikem, zejména v hlučném a prašném prostředí. Děti neumějí šeptat. Prevencí je správný mluvní vzor

Mutace a mutační poruchy hlasu Mutace hlasu – rozlišení dětského hlasu na ženský a mužský Mutace u dívek – 11.-13. rokem, trvá asi 3 měsíce, hlasivky se prodlužují asi o 3-4 mm. Mutace u chlapců - 13.-15. rokem, trvá půl roku i déle, nápadnější, hlasivky se prodlužují o 5-10 mm.

Mutační poruchy hlasu Fistulový hlas – u chlapců výška odpovídá dívčímu hlasu (zvětšení hrtanu a značné prodloužení hlasivek Inverzní mutace – u děvčat, hlas se nápadně posunuje do hloubky větší než je v průměru u žen Nedokončená mutace – nedojde k plnému vyzrání hlasu (malý rozsah, křehký, snadno unavitelný, zastřený, průměrná poloha vyšší než obvykle,předpoklad k výchově zpěvu není

Hlasové poruchy dospělých vlivem zevního prostředí (prašné prostředí, kouř, přetopené nebo přechlazené prostředí, rychlé střídání teplot,atd.) vlivem změn v činnosti hlasového ústrojí (přepínání a zneužívání hlasu) poruchou žláz s vnitřní sekrecí používání hlasu v době akutního zánětu hrtanu nedostatek techniky mluvního hlasu

Organické hlasové poruchy Chorobná změna na hlasovém ústrojí 1. záněty 2. nedomykavost 3. hlasivkové uzlíky, nádory, chronické záněty, zbytnění sliznice, otoky.

Zánět hrtanu Nejzávažnější postižení hlasu Vzniká ze zánětu nosohltanu nebo průdušnice a průdušek Zduření sliznice hrtanu ztěžuje vdech a výdech a hlas ztrácí jasnost, je chraptivý, zastřený, slabý, unavitelný (až do bezhlasí) léčba hlasovým klidem a inhalacemi Nebezpečné drobné problémy – přetěžováním pak nedomykavost až uzlíčky

Chronický katar hrtanu Trvalé překrvení sliznice a zbytnění povrchu hlasivek způsobuje – prach, kouř, exhaláty, špatná hlasová technika hlas – nečistý, zhrublý, drsný až chraptivý

Nedomykavost hlasivek Akutní nebo chronická Velké přetížení hlasu v krátkém časovém úseku vede k únavě hlasivkového svalu pak k nedostatečnému závěru hlasové štěrbiny Obrna rozvěračů, svěračů a napínačů hlasivkového svalu. Zanechává trvalé následky na hlasu

Hlasivkové uzlíčky Novotvar, nezhoubný nádor velikosti makového až rýžového zrnka, šedavě bílé nebo načervenalé barvy lokalizován na okraji hlasivky hlas při mluvení zastřený, chraptivý, bez rozsahu, tvořený s námahou znemožněno tvoření zpěvního hlasu léčba trvá dlouho a vyžaduje hlasový klid lze léčit operativně

Neurodynamické poruchy hlasu Poruchy nervové regulace činnosti hlasového ústrojí Funkčního charakteru (funkční poruchy) Návykově špatná funkce hlasového ústrojí Přepětí svalstva fonačního, příp, dechového Projevuje se chrapotem, ochablostí, unavitelností mluvního hlasu Výrazněji postižen hlas zpěvní (intonační kolísání, neznělost, omezený rozsah, unavitelnost.

Typy neurodynamických hlasových poruch Návykové pokašlávání -často se fixuje po zánětu hrtanu nebo průdušek, kdy přetrvává původně účelné očisťování dýchacích cest od hlenů Tvrdé hlasové začátky nebo konce slov –při rozčílení, podráždění, afektu, stresu, napětí,… Křiklavost – často v afektu, hlas tvořen nadměrnou hlasitostí, často i ve vyšší poloze, často s chraptivostí Selhávání hlasu – příčinou je psychický stav- stísněnost, strach, nejistota, zármutek, strach z hlasového výkonu

Vady hlasu zpěvního Dyšný tón – při nedomykavosti hlasivek Tremolo – nepravidelné kolísání hlasu Tlačený tón – násilným ovládáním hrtanu a jazyka – zavřený,zkreslený, neuvolněný Krční tón – porušením přirozeného postavení hrtanu a nesprávným napínáním krčního svalstva Nosový tón – vháněním vzduchu do dutiny nosní při sevřeném hrdle Zubní tón – neuvolněním dolní čelisti

Psychogenní poruchy hlasu Příčina je v psychice člověka Začínají náhle, většinou po hysterickém záchvatu Znělý hlas se ztratí, postižený jen šeptá, hlas ji přeskakuje, šepot střídán tlačeným hlasem Fonastenie – hlasová slabost. Omezený rozsah hlasu, intonační nejistota, změna zabarvení hlasu, hlavně rychlá únavnost.Nález na hlasivkách normální. Stav bývá doprovázen úzkostí.

10. Hlasová hygiena Zásady hlasové hygieny: nepřepínat hlas – zejména při chřipkách léčit záněty horních cest dýchacích nekouřit a nepobývat v zakouřeném prostředí nepobývat v prašném prostředí nešeptat, nekřičet, nekašlat na prázdno správná hlasová technika neužívat tvrdé hlasové začátky dostatečná vlhkost vzduchu (tekutiny) nejíst příliš ostrá jídla otužovat se pozor na léky „Pro hlas je nejdůležitější spánek“(Eva Urbanová i Magdaléna Kožená)

Tréma a mluvní projev vyjádřením snahy po výborném výkonu a současné obavy ze selhání je to strach ze špatného výkonu často dána výchovou a hodnotovou orientací rodičů - přenášejí na dítě často jde o lidi konstitučně zvýšeně úzkostné silná tréma je provázena vnitřním zmatkem, myšlenkovými bloky,přechodnými výpadky paměti (okno) zhoršuje výkon jedince, může vést až k jeho selhání – zpravidla před zraky ostatních zhoršuje ji autoritativní jednání učitele vzniká s vytvářením sebepojetí dítěte (výborný výkon podmínkou akceptace nejbližšími trémisty lidé s perfekcionistickými rysy, k sobě nároční, silný smysl pro povinnost Mírná tréma stimuluje a aktivizuje

Tréma a mluvní projev „Tréma je pocit zodpovědnosti. Čím jsem starší, tím více trému mám.“ Eva Urbanová, česká sopranistka

Jak vést osoby trpící trémou přehodnotit postoj k výkonu postoje prohovořit povzbuzovat, chválit upravit životosprávu nepěstovat strach ze selhání nepodporovat vysoké požadavky na sebe a snahu po dokonalosti