Románské umění 11. – 13. století

Románský sloh se ve 11.- 13. století rozšířil ve stavitelství a výtvarném umění v zemích západní, jižní a střední Evropy. . Název toho uměleckého slohu je odvozen od slova Řím = Roma (je inspirován stavbami římského impéria). Vzniká v Itálii a odtud se šíří do Evropy. Šiřitelem a nositelem slohu je církev.

Rozvoj románské architektury a umění byl úzce spjat s dokončením christianizace Evropy, neboť noví věřící potřebovali prostory, kde by se mohli shromažďovat k liturgickým obřadům a kázáním.

Charakteristické znaky Těžká klenba (valená - půlkruh, někdy i křížová) Silné, hrubě opracované zdivo Podpěry - silné, hmotné pilíře a sloupy Malé okenní i dveřní otvory (sdružená okna) Hmotnost, malá členitost a vznosnost , robustnost

Půlkruhové oblouky oken a portálů Stavební materiál - Kámen, cihly Zdivo - kvádříkové, lomové, klasové Široké i několik metrů Vnější stěny bez omítky malta

křížová klenba -opírající se o dva oblouky křížová klenba -opírající se o dva oblouky. Tíha klenutého stropu spočívala na masivních zdech a sloupech, které byly zakončeny ozdobnými hlavicemi. Těžké zdivo neumožňovalo stavět širší dveřní ani okenní otvory. Okna věží a velkých sálů v hradních palácích bývala sdružená dvě až čtyři vedle sebe, oddělená sloupky. Vchody zdobily umělecky zpracované portály.

Církevní stavby- baziliky a rotundy Obě měly svůj předobraz v antickém stavitelství Rotunda -jednoduchá stavba kruhového půdorysu s kuželovitou střechou, byla známa již ve starověku. Římané je užívali především jako hrobky. Křesťané je začali stavěli na místech, kde si připomínali významné události z života svatých nebo jejich mučednickou smrt. Rotundy mívaly jednu i více apsid.

Bazilika typ podélného kostela půdorys kříže, obdélníková stavba, jejíž vnitřní prostor byl podélně rozčleněn sloupořadím do tří i více lodí. Původně sloužila jako tržiště nebo soudní budova. Součástí stavby bývaly věže.

Kláštery samostatná hospodářská jednotka řídí se určitým řádem - regulí čili řeholí zakládány panovníkem nebo šlechtou střediska vzdělanosti

Sloužily především jako pevnosti na obranu před nepřítelem, proto byla velká péče věnována jejich obrannému systému. Tvořily ho hradby, hradní příkopy a věže. Součástí hradu byl obytný palác. Sídlili v něm panovníci nebo jejich správci, později si opevněná sídla začala zřizovat také šlechta. hrady

Vnitřní zařízení hradů bývalo jednoduché Vnitřní zařízení hradů bývalo jednoduché. Skládalo se ze základních kusů nábytku. Důležitá byla truhla, do které se ukládaly potřebné předměty včetně oblečení. Sloužila také k sezení nebo ležení. Postel, stůl, křeslo a stolička měly jednoduché tvary. Svítilo se svícemi nebo loučemi upevněnými do svícnů. Hlavním zdrojem tepla byl otevřený oheň v krbu.

Vnitřek kostelů se většinou omítal Vnitřek kostelů se většinou omítal. Architekturu vhodně doplňovala sochařská výzdoba a nástěnné malby. Zobrazovaly výjevy z Bible nebo ze života svatých, a názorně je tak přibližovaly věřícím, kteří neuměli číst.

Rukopisy Malířská výzdoba knih a knižní desky, bohatě zdobené vyřezávaným dřevem, vzácnými kovy či drahokamy Vyšehradský kodex, pořízený u příležitosti královské korunovace Vratislava II., ilustrovaný

Příklady zachovalých románských staveb Česká republika rotunda sv. Jiří na Řípu rotunda sv. Longina na Novém Městě rotunda sv. Kříže ve Starém Městě Rotunda svatého Martina na Vyšehradě rotunda sv. Petra ve Starém Plzenci rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě bazilika sv. Jiří na Pražském hradě bazilika sv. Prokopa v Třebíči, zapsána na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO klášter Premonstrátů s bazilikou Navštívení Panny Marie v Milevsku krypta baziliky sv. Markéty na Břevnově Černá věž na Pražském hradě

Tympanon -Francie 12.stol.

Zbytky barev-sochy bývaly pestrobarevné