Úpadek a pád sovětského impéria, 1953-1991 Mgr. Zbyněk Vydra, Ph.D. Ústav historických věd FF UPa

SSSR v roce 1953 aneb léta pozdního stalinismu po roce 1945 očekávání změn X pasivita většiny obyvatelstva obnova ekonomiky na úkor životní úrovně (hladomor 1946-1947). výrazná centralizace a personalizace moci: kult Stalina změny v mocenské vertikále po 1945: tři generace stranického vedení nové vlny represí: 2,6 milionu vězňů v GULAGu ideologické inovace a proměny obrazu nepřítele (kontext studené války)

Stalin v Kremlu, za ním (zleva) Mikojan, Chruščov, Malenkov, Berija a Molotov

Studená válka – politika a propaganda Přechod k studené válce v letech 1946-1947 Sovětizace východní Evropy a snahy o rozšiřování sovětského vlivu Německá otázka Obavy z šíření komunismu v západním světě Globální zájmy Spojených států amerických („americké století“), víra v přirozenou převahu ideologie liberální demokracie a kapitalismu

Mocenský boj a období „tání“ (1953-1955) Lavrentij Pavlovič Berija (1899-1953) Georgij Maximilianovič Malenkov (1902-1988) Nikita Sergejevič Chruščov (1894-1971)

Od smrti Stalina do června 1953 hlavní osobou ve vedení Lavrentij Berija. Odstaven převratem a popraven. Následující dva roky mocenský boj mezi Chruščovem a Malenkovem. Všeobecná shoda nad nutností změny politického stylu: skrytá destalinizace. vyvést SSSR z mezinárodní izolace: summit v Ženevě (1955) signalizoval novou éru = návrat k standardním diplomatickým vztahům

XX. Sjezd KSSS (1956) a otevřená destalinizace kritika Stalinova „kultu osobnosti“ selektivní kritika stalinismu. Vývoj v SSSR před rokem 1934 nezpochybňován. Dopad destalinizace na poměry ve východním bloku: Polsko a Maďarsko v roce 1956 1957: pokus o stranický převrat proti Chruščovovi. Stalinisté (Molotov ad.) poraženi. Další vlna destalinizace v roce 1961 po XXII. sjezdu KSSS

Chruščov: „Dohnat a předehnat“ Relativní úspěchy SSSR na konci 50. let: kosmický program, krátkodobé oživení zemědělské výroby, vysoký průmyslový růst, včetně spotřebního průmyslu (5-6% růst HDP ročně). Na XXII. sjezdu KSSS (1961) vyhlášen program: předehnat USA v roce 1970 a dosáhnout komunismu v SSSR do roku 1980.

Důvody pádu Chruščova Neúspěchy v zahraniční politice sporné výsledky angažované politiky v „třetím světě“ nevyřešení „německé otázky“ karibská krize (1962) roztržka s Čínou (1963) Domácí kulturní politika Ekonomická politika Stranická politika - pokusy o decentralizaci a snaha o „rotaci kádrů“.

Brežněvova éra, 1964-1982 Leonid Iljič Brežněv (1906-1982) Alexej Nikolajevič Kosygin (1904-1980)

Nikolaj Viktorovič Podgornyj (1903-1983) Michail Andrejevič Suslov (1902-1982) Alexandr Nikolajevič Šelepin (1918-1994)

Andrej Andrejevič Gromyko (1909-1989) maršál Andrej Antonovič Grečko (1903-1976)

Základní rysy Brežněvovy politiky odmítání „dobrodružné politiky“. Na prvním místě stabilita. koncepce „společenské smlouvy“: normalizace každodenního života; uchování politického monopolu KSSS (potvrzeno ústavou 1977). Rozvoj konzumní společnosti. zachování jednoty východního bloku (invaze do Československa v srpnu 1968). vyrovnané vztahy se Západem = potvrzení výsledků 2. světové války a uznání velmocenského postavení SSSR.

Brežněvova zahraniční politika Politika détente (uvolnění) vztahů se Západem 1972 summit v Moskvě (Brežněv – Nixon), podepsání Smlouvy o omezení strategických jaderných zbraní (SALT I) 1975 Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) v Helsinkách Evropská varianta détente: Ostpolitik. Normalizace vztahů mezi SRN a NDR, Polskem a Československem.

Příčiny zhroucení détente? rostoucí nespokojenost na straně USA. Nová koncepce zahraniční politiky za prezidenta Jimmyho Cartera (od 1976) nástup nové generace politiků v Západní Evropě a obava ze sovětské agrese množící se sovětské aktivity v zemích Třetího světa, především v Africe definitivní důvod: sovětská invaze do Afghánistánu (prosinec 1979)

Zlatý věk nebo léta stagnace? „Společenská smlouva“ a rozvoj konzumní společnosti. Nesmírná zátěž pro ekonomiku. Dlouhodobé neřešení systémových problémů (nevýkonné zemědělství, zaostávání v moderních technologiích, devastace životního prostředí). Systematické potírání disentu: odpůrci režimu z řad inteligence většinou přinuceni k emigraci; častou formou represe se stala internace v psychiatrických léčebnách. Prohlubující se pasivita obyvatelstva. Ideová krize?

Mezihra: 1982-1985 Jurij Vladimirovič Andropov (1914-1984) Konstantin Ustinovič Černěnko (1911-1985)

Gorbačov, perestrojka a zánik SSSR 1. fáze: 1985-1987 Personální změny ve vedení strany a státu, Gorbačov prosazuje své lidí Zahájení glasnosti během roku 1986 2. fáze: 1987-1989 Zahájení přestavby (perestrojky) na začátku 1987 Postupné ukončení studené války Ekonomická reforma (opatrné a částečné uvolňování trhu a zavádění prvků soukromého podnikání) Politická reforma: cílem oživení KSSS a posílení její legitigimy. Výsledkem postupná ztráta monopolu KSSS. Začátek národnostních problémů (Zakavkazsko, Pobaltí)

Eduard Ševardnadze (1928-2014) Boris Nikolajevič Jelcin (1931-2007) Michail Sergejevič Gorbačov (1931-)

3. fáze: 1990-1991 Prohlubování ekonomických problémů doprovázeno rostoucími tendencemi svazových republik k odtržení od Moskvy Faktický rozkol v KSSS. Boris Jelcin proti Gorbačovovi. Ruský nacionalismus. Pokus o konzervativní puč v srpnu 1991: finální impuls pro rozpad SSSR. Bělověžské dohody 12. 12. 1991: SSSR nahrazen Společenstvím nezávislých států (SNS).

Literatura Karel Durman, Popely ještě žhavé. Velká politika 1938-1991, 2 vols., Praha 2004, 2009. William Taubman, Chruščov. Člověk a jeho doba, Praha 2003. Václav Veber, Nikita na trůně. Chruščov v čele SSSR v letech 1953-1964, Praha – Kroměříž 2014. Andrej Zubov (ed.), Dějiny Ruska 20. století – 2. díl, 1940-2007, Praha 2015 (vyjde – červen?).