Sv. Vojtěch a Sv. Prokop Tereza Šindelářová 2.A

SVATÝ VOJTĚCH Svatý Vojtěch (okolo 957–997), v zahraničí známý spíše pod biřmovacím jménem Adalbert, byl druhým pražským biskupem. Pocházel z rodu Slavníkovců. Vystupoval proti některým jevům v tehdejší společnosti, které se neslučovaly s církevním učením, zejména proti pohanství, obchodování s otroky, kněžskému manželství a rozšířenému alkoholismu. Je mimo jiné pokládán za autora nejstarších českých a polských duchovních písní, např. známé písně Hospodine pomiluj ny. Jeho působení bylo komplikováno krizí českého státu.

Narození, studia Vojtěch byl synem Slavníka, jehož rod sídlil v Libici nad Cidlinou. Základní vzdělání Vojtěchovi zprostředkovali kněží z Libice. Ve studiu pokračoval v Magdeburku, kde jako nadaný žák působil devět let. 19. února 982 byl magdeburským biskupem Adalbertem a za účasti Boleslava II. v Levém Hradci biřmován. Také zde získal první stupeň vyššího kněžského svěcení – podjáhenství. Po návratu do Prahy se stal pomocníkem prvního českého biskupa Dětmara.

Nový biskup byl odhodlaným šiřitelem křesťanské víry Nový biskup byl odhodlaným šiřitelem křesťanské víry. Když se pokoušel o očistu věřících v diecézi, narazil však na zažité stereotypy. V roce 988 Vojtěch znechuceně opustil Prahu a odcestoval společně s bratrem Radimem k papeži Janu XV. Z Říma odešli do kláštera Monte Cassino, později do kláštera ve Valle Luca a nakonec do benediktinského kláštera na římském Aventinu. Zde složil 17. dubna 990 řeholní slib. Odchod biskupa z jeho působiště nebyl pro české knížectví dobrou vizitkou. Proto Boleslav II. vyslal poselstvo, které mělo Vojtěcha přesvědčit k návratu. Ten žádosti v roce 992 vyhověl a s sebou přivedl i skupinu italských mnichů. Poměry v českém knížectví se však od Vojtěchova odchodu nijak nezměnily, proto se roku 994 rozhodl opustit svůj úřad podruhé (kvůli vyvraždění slavníkovského rodu, byl tento odchod definitivní).

Mučednická smrt Po vyvraždění Slavníkovců Vojtěch pobýval v klášteře sv. Alexia, později odešel do Polska ke knížeti Boleslavu Chrabrému s cílem podniknout misijní cestu k Prusům. Roku 997 dorazil spolu se svými druhy a polským vojenským doprovodem do Sambie, nejbohatšího kraje Pruska. Naneštěstí během evangelizace nechal Vojtěch mýtit i pohanské posvátné duby. Na jednom z těchto míst, byl při bohoslužbě i se svými druhy 23. dubna 997 šípy Prusů zavražděn. Boleslav Chrabrý se chopil příležitosti získat pro mladé polské knížectví vlastního mučedníka a světce. Vojtěchovy ostatky od Prusů vykoupil a uložil je v sídelním Hnězdně. Zpět do Čech je odvezl český kníže Břetislav I.

Druhý patron české země V roce 999 byl Vojtěch papežem Silvestrem II. na žádost císaře Oty III. prohlášen za svatého. Od 11. století byl svatý Vojtěch pokládán za druhého patrona české země po svatém Václavovi, stal se také hlavním patronem polské církve a Uher.

Svatý Vojtěch na pomníku svatého Václava na Václavském náměstí Praze Vyobrazení Sv. Vojtěcha z 15. století

SVATÝ PROKOP Sv. Prokop byl původně světský kněz a později poustevník, zakladatel Sázavského kláštera.

Život Prokop se narodil kolem roku 970 v Chotouni na zemanské tvrzi. Nabyl výborného vzdělání na slovanské škole na Vyšehradě, stal se knězem a se svou manželkou měl syna Jimrama. Později se rozhodl pro poustevnický život a po vyvraždění Slavníkovců žil v jeskyni v Dalejích u Jinonic. Zde prý Prokop sepsal evangeliář, který se údajně dostal do Francie, kde na něj skládali přísahu francouzští králové. Posléze se Prokop přesunul do Posázaví, kde praktikoval asketický život a pracoval – mýtil les a obdělával takto získanou půdu.

S pomocí knížete Oldřicha vznikla postupně kolem Prokopovy poustevny mnišská osada obydlená učedníky, kteří chtěli žít stejně jako on. Prokop se posléze stal prvním opatem kláštera, kterému velmi vypomáhal Břetislav. Sázavský klášter byl jedním z posledním míst v Čechách, kde se provozovala liturgie ve staroslověnštině a pěstovala staroslověnská vzdělanost. Roku 1204 byl Prokop svatořečen papežem Inocencem III. Je uctíván jako jeden z českých zemských patronů.

Remešský evangeliář Je to evangeliář, který je součástí katedrálního pokladu ve francouzské Remeši. Sloužil při slavnostní korunovační přísaze francouzských králů. Je rukopis, který daroval Karel IV. slovanskému klášteru v pražských Emauzích. Za jeho panování byl považován za vlastnoruční dílo sv. Prokopa. V 15. století se pak tento rukopis dostal do Cařihradu jako dar byzantskému legátovi. Odsud jej zakoupil francouzský kardinál Karel Lotrinský a odvezl jej do Remeše. Rukopis se tak stal součástí chrámového pokladu v Remeši.

Kníže Oldřich se setkává s poustevník-em Prokopem Barokní socha svatého Prokopa na kostele svatého Jana Nepomuckého v Kutné Hoře

Konec -Děkuji za pozornost Zdroje: cs.wikipedia.org www.google.cz/ www.klaster-sazava.cz/sv-prokop/ www.abcsvatych.com/rozdeleni/cestisvati.htm