Použití hesel

Jak používat hesla? V podstatě jakýkoliv moderní víceuživatelský operační systém, jenž disponuje možností sdíleného použití pod více uživatelskými účty, je vybaven technologií autentizace. Ověření identity pravého uživatele, tedy zásadní vstupní kontrolní mechanismus, je v nejrozšířenější podobě realizován formou zadání přihlašovacího jména a hesla, jejichž vzájemná kombinace je systémy považována za jednoznačné potvrzení oprávněnosti k přístupu. Tato „tradice“ vznikla především díky tvůrcům operačního systému UNIX, jejichž dílko se od první poloviny sedmdesátých let masivně rozšířilo a velmi úspěšně stále drží krok v mnoha moderních reinkarnacích, včetně Linuxu. Ve stopách UNIXových klonů postupovali, alespoň co se strategie přihlašování týče, rovněž tvůrci dalších platforem, takže proces „logování“ je dnes mateřským mlékem každého uživatele. A možná toto bezkonkurenční rozšíření přihlašovacího mechanismu, v němž hrají klíčovou roli hesla, v nás vyvolává falešný pocit důvěry, ačkoliv ta často není na místě.

Kde bydlí hesla? Již letmé zamyšlení nad principem přihlašování pomocí zadávání jmen a hesel nám poskytne rámcovou představu o tom, kde se skrývají největší problémy a co zřejmě bude zdrojem potíží jednotlivých implementací. Logický postup je přitom zcela prostý: uživatel, jenž má být ověřen, zadává při „logování“ určitý řetězec, obecně označovaný jako heslo, a tento údaj musí být prověřen. Ale jak vlastně? Operační systém musí rozpoznat jeho validitu a tedy musí disponovat referenční tabulkou či databází. Z toho plyne první závěr: hesla musí být někde lokálně uložena pro účel porovnávání a v principu je tedy možné na ně v tomto úložišti zaútočit. Jejich odolnost je v tomto případě přímo závislá na promyšlenosti a kvalitě postupu, jenž takové skladování hesel provádí.

Jak hesla cestují? Výrobci operačních systémů se ještě nestačili vypořádat s problémy lokálně ukládaných hesel, a už se objevila nová výzva a nové problémy. Nové překážky pochopitelně přinesla snaha o centralizaci správy a distribuce ověřovacích údajů na síťové servery, jež zajišťují přihlašování uživatelů. Microsoft řešil tuto situaci u obou vývojových větví svých systémů, tedy 9x i NT, vývojová stadia nám dobře poslouží k popisu existujících komplikací.

ZÁSADY PRO BEZPEČNOST POUŽÍVÁNÍ HESEL ASPEKTY KVALITNÍHO HESLA dostatečná délka hesla 6 a více znaků, např. „silneheslo“, použití malých i velkých písmen, např. „silnEhEslo“, použití čísel, např. „velm1s1lne“, použití speciálních znaků „ve.lm.is.il.ne“

Mnohotechnická pomůcka kvalitní heslo nemusí být jenom změtí různých znaků, které by se mohly těžko pamatovat. K vytvoření hesla můžete použít mnemotechnickou pomůcku. Např. ze slov „máma mele maso“ se dá vytvořit heslo „MaMeMa“. Samozřejmě je vhodné „maso“ okořenit nějakými čísly. Může tedy vzniknout „MaMe2013Ma“.

Co lze zkazit? nepoužívejte běžná hesla, jako jsou „123456“, „password“, „heslo“, „heslo123“, nepoužívejte krátká hesla, jako jsou „ahoj“, „dum“, „hrad“, nepoužívejte hesla ze slovníku, jako jsou „slunce“, „internet“, neukládejte hesla do programů, aniž by byly dostatečně zabezpečené. Např. při uložení hesla do oblíbeného TotalCommanderu je nutné použít i „hlavní heslo“, které bude ostatní hesla chránit před odcizením.

Následky prolomeného hesla ztráta peněz z bankovního účtu, ztráta domény, ztráta kontaktů z u / telefonu, rozesílání SPAMů z ové schránky, atd.

Doporučení Doporučujeme tedy prověřit a změnit Vaše stávající hesla, pokud nesplňují výše uvedené podmínky. Vyvarujete se pak situaci, kdy byste si řekli „že já jsem to heslo předtím nezměnil“.