Specifika dětského výtvarného projevu Hazuková (1982) a Davido (2001) s Uždilovým rozšířením kategorií a popisem vycházejícím z premis tvarové psychologie (Uždil, 1978, 2002).:

Věcná konstanta Uplatňuje se při zobrazování tvarů v prostoru. Technicky je dítě schopno vidět, že se kruh mění na elipsu, že věci vzdálené jsou menší než blízké apod. Dětská psychika však odmítá tyto zkresleniny zobrazo-vat. Teprve po šestém roce dítěte ustoupí princip „věcné konstanty“ nově objevenému principu konstrukce objemu a výhodě zachycení prostorových vztahů. Obr. 3: Město, garáže a silnice (6,5 r.)

Zobrazování vedle sebe bez překrývání Překrývání tvarů je znakem vyspělého předškolního malíře. V tomto případě již silně působí vizuální vzpomínka (i když základ tohoto zobrazení je v konstrukci, ne v reprodukci).

Transparentnost Dítě zobrazuje i ty předměty nebo jejich části, které jsou ve skutečnosti zakryty. Obr. 5: Náklaďák (4,5). Dítě chce sdělit, že řidič v autě veze náklad a tuto skutečnost zobrazuje formou transparentnosti.

Sklápění V kresbě je to, co se plně uplatní v půdorysném pohledu sklopeno do půdorysu a je viděno v plném nadhledu, zatímco věci, které stojí kolmo k základně, jsou sklopeny do půdorysu podél nebo kolmo k ose nějaké dominanty (např. stromy sklopené kolmo k silnici). Mohou být též seřazeny okolo středu (rákosí okolo rybníka). Sklápění je ve skutečnosti plošné uspořádání prostoru a je přesnou analogií plošného uspořádání objemu.

Výtvarné vyprávění (simultaneita) Několik významových situací celého děje je zahrnuto do jedné kresby. Obr.7: Dinosauři a želví ninja. (7,6 r.) „Dinosaurus stojí u sopky, láva teče až k němu, druhý dinosaurus je v dálce, láva se vznítila a dostříkla až na něho a zabila ho, v rohu se vznáší červená duše mrtvého dinosaura, godzila utekla do pralesa a hledá ji vrtulník. Dole jsou želví ninjové, dávají si pizzu, pak jeden odchází a bojuje s černým lupičem.“

Grafoidismus Kresba se naklání ve směru písma, zakulacují se ostré úhly a jeden tvar přechází písařsky do druhého.

Zobrazovací automatismus (nepravý ornament) je název pro tendenci opakovat jednoduché a už osvojené tvary – čárky znamenající trávu nebo vlasy, knoflíky na kabátě apod. Může být základem tzv. nepravého ornamentu. Nepravý ornament často zakrývá určité mezery v představivosti a v myšlení. Obr. 9: Houba plave ve vodě (4,5 r.); Obr. 10: Náš dům (6 r.); nepravý ornament nepravý ornament proveden v provedení střechy a schodů na domě. na klobouku houby, vlnkách a „plotu“.

Rytmus, opakování, symetrie jsou základem kompozičních schopností v členění plochy a formální jednoty kresby. Základy kompozičního smyslu jsou podle Uždila (2002) dítěti vrozeny a mají svůj počátek už ve fyziolo-gických faktech (rytmus tepu a dechu, symetrie lidské postavy atd.).

Vytváření dětských schémat Dítě si vytváří určitý způsob zobrazení, který používá pro stejný předmět nebo motiv. Toto schéma se opakuje a dítě se k němu vrací. Vytvoření nového typu – přechod z jednoho symbolu na druhý – znamená pro dítě značnou duševní námahu, je však důležité pro další vývoj výtvarného vyjadřování. Luquet (1927) tento jev popsal jako první a nazval jej „grafický typ“.

Obrácená perspektiva Dítě kreslí objekty podle toho, jaký pro něj mají význam. Objekty znázorněné blíže spodnímu okraji jsou menší než ty, které se nacházejí ve středu obrazu. Důvodem je identifikace s některou z osob v kresbě uvnitř obrazu. Obr. 14: Lodě (4r.); zřetelně menší formy se vyskytují u spodního okraje.

Intelektuální horizont V období přibližně 6 - 7 let se v kresbě objevuje „horizont“, který ale neodpovídá vymezení perspektivy. Je to spíš oddělení země od nebe a má za úkol naznačit nerovnosti terénu. U dětí starších 6 až 7 let se setkáme s pokusem vyznačit prázdný prostor jako něco reálného, doopravdy existujícího. Děti jej vyčárají, vytečkují nebo vypletou serpentinovou linkou. Obr. 15: Zajíci na louce (5,8 r.); intelektuální horizont je již zobrazen, nikoli však zcela respektován – postavy se stále ještě vznáší v prostoru.

R-princip (pravidlo pravého úhlu) Dítě má jednak potřebu výrazně rozlišit směrovost, a současně si na pravém úhlu zakládá, protože podle něj zaručuje stabilitu stavby. Luquet (1927) seskupuje znaky: R-princip, smíšený profil a kolorit pod termín „příkladnost“, kterou považuje za rozhodující tendenci pro transformaci vnitřního modelu do vizuální formy.

Antropomorfismus Dítě má tendenci neživým předmětům připisovat určitou tvářnost, obdařovat lidským výrazem všechno, co se pohybuje a roste.

Smíšený profil Jedná se o kombinaci pohledu na objekt zpředu a ze strany, přičemž takto dítě zachycuje nejen lidské a zvířecí postavy, ale také stavby, domy ap. Obr. 21, 22: Zobrazení pomocí smíšeného profilu u slona (5 r.) a na obrázku domu (6,2 r.)

Kolorit (barevná nadsázka) Potřeba rozlišit jednu barvu od druhé, nezájem o lomené tóny a využití barvy jako kontury vede k tomu, že reálná barevnost věcí je transponována do nové polohy. Tato barevná nadsázka v sobě obsahuje také emocionální vztah k zobrazeným prvkům.