zármutek a pomoc pozůstalým PhDr. Naděžda Špatenková, Ph.D. n.spatenkova@volny.cz zármutek a pomoc pozůstalým

Smrt milovaného člověka Je největší ztrátou, která nás může postihnout. „Když nám zemře někdo blízký, je to jako by se nám zhroutil celý svět, jako by náš život najednou ztratil smysl… Smrtí ztrácíme milovaného člověka navždy, definitivně. Už nikdy se s ním nesetkáme, už nikdy nás nepohladí, nepochválí, už nikdy nic nebude tak jako dřív... Máme pocit, že už nikdy nemůžeme být šťastní… Naše srdce bolí a hrozí, že pukne žalem, oči pálí od potoků slz… Jsme hluboce zarmoucení, truchlíme…“  

Reakce na smrt blízkého člověka Přirozenou, normální reakcí na tuto ztrátu je smutek. Proces truchlení pak představuje určitý způsob zpracovávání této ztráty, proces vyrovnávání se s danou situací. Reakce na ztrátu jsou patrné na všech úrovních (bio-psycho-sociální-spirituální)

Projevy na emocionální úrovni Šok, zármutek, smutek a žal, touha, úzkost a strach a obavy („Co se mnou bude? Co si počnu?“), hněv, vztek („Proč se to stalo?“), pocity viny, osamělost a opuštěnost, ztráta smyslu života, žárlivost a závist, otupělost, pocity bezmocnosti a beznaděje apod.

Projevy na kognitivní úrovni Depresivní myšlenky, odmítání skutečnosti, zmatek, dezorientace, nedůvěra, obsedantní zabývání se vzpomínkami na ztracený objekt, poruchy koncentrace pozornosti, halucinace atd.

Projevy na úrovni chování Pláč, vzdychání, únikové reakce (alkohol, drogy, hyperaktivita, denní snění, náboženské zanícení, ale také např. únik do nemoci nebo suicidální tendence), poruchy spánku, sny, změna stravovacích návyků, rezignace na sociální kontakty, změny související se sexuálním životem apod.

Projevy na tělesné úrovni Tělesný dyskomfort, problémy s dýcháním (dušnost, dechová nedostatečnost, ale také psychosomatické reakce – kašel apod.), únava a svalová slabost, nedostatek energie, třes, bolesti na prsou („píchá mě u srdce“),pocit sevřeného hrdla, sucho v ústech, knedlík v krku, senzorická přecitlivělost (citlivost na intenzivní světlo a hluk), nespavost, problémy s příjmem potravy a s tím související signifikantní změny váhy, porucha imunitního systému a náchylnost k infekcím apod.

Ztráta blízkého člověka nabourává u pozůstalých také jejich: pocit vlastní identity („Jsem ještě manželka, když mi zemřel manžel? Ne, už nejsem, jsem vdova…“) pocit vlastní integrity („Něco ve mně zemřelo, jako bych ztratil kus svého já…“) vztahy s jinými lidmi („Není mi dobře samotné, ale není mi dobře ani mezi lidmi.“) a přesvědčení o stabilitě a bezpečnosti světa („Jak to jen Bůh mohl dopustit?“).

fáze smutku, resp. truchlení 1. krátké období otřesu, šoku („Ne, to nemůže být pravda!“) 2. období intenzivního smutku, ventilace emocí a manifestace symptomů zármutku na všech úrovních 3. období adaptace/akceptace (přijetí), smíření, zvládnutí životní ztráty („Ach jo, co se dá dělat…“)

Pomoc pozůstalým Pozůstalí si mohou pomoci sami (info o truchlení, příběhy jiných pozůstalých, brožurky, knihy, techniky duševní hygieny) Pozůstalým mohou pomoci jejich blízcí (truchlící tuto pomoc očekávají, ale nedostávají) Pozůstalým mohou pomoci odborníci (LD, KC, psycholog, sociální pracovník, lékař)

Pomoc pozůstalým Rychlé navázání kontaktu Vytvoření podmínek a atmosféry k rozhovoru a expresi emocí Emocionální opora je nejdůležitější Být „emocionální houbou“…

„Pokud chcete pomoci pozůstalým, musíte být emocionální houbou „Pokud chcete pomoci pozůstalým, musíte být emocionální houbou. Většina lidí si myslí, že musí radit, řešit problémy, být užiteční. Nemusíte. Nemusíte nic říkat, vlastně ani nemůžete říci nic, co by opravdu potěšilo, nemusíte dávat rady (i tak by to bylo k ničemu) a nemusíte dělat nic. Prostě tam jen buďte, vciťte se do jejich bolesti, strachu a trápení. Plňte roli houby. Tato role znamená, že se budete cítit bezradní a neužiteční, protože nic neděláte – ale ve skutečnosti děláte hrozně moc – jste tam, s ním, pro něho…“ (Wilber, 1995)

NEJČASTĚJŠÍ OMYLY Používání eufemismů místo „silných“ slov (spí, odešel…) Obava zmínit se o zemřelém Snaha zabránit pláči Poskytování „dobrých rad“ a „planých útěch“ Podléhání mýtům o truchlení Hraní si na spasitele

NEÚČELNÉ RADY Vzchopte se, máte přece pro koho žít! Musíte být silná! Vzmuž se trochu! Jsi pořád mladá, můžeš se ještě znovu provdat. To bude dobré…Chce to čas… Máte ještě celý život před sebou…

mýty o truchlení Zlomené srdce se nikdy nezahojí. Člověk se nemůže přenést přes ztrátu dítěte. Čas hojí všechny rány. Pohřeb je zbytečný, jen znovu oživuje rány. Děti musíme chránit před prožitkem ztráty. Člověk se musí na truchlení připravit. Sdílení ve skupinách lidí, kteří prožívají truchlení, usnadňuje zotavení.

KOMPLIKOVANÉ OTÁZKY Jak se cítíte? Co ode mne očekáváte? Co pro Vás mohu udělat?

DOPORUČENÍ Udělat si na rozhovor čas. Představit si sám sebe v roli pozůstalého. Používat otevřené otázky. Nedávat zbytečné rady. Nepřerušovat truchlícího v hovoru. Používat prvky aktivního naslouchání (aha, ano, hmm…)

DOPORUČENÍ Nemluvit příliš, nechat prostor hlavně pozůstalému. Dovolit, aby se ticho stalo součástí konverzace. Spíš, než zvažovat, co říci, naslouchat bez odsuzování. Poskytovat ujištění, že jste udělali Vy i pozůstalí vše, co bylo ve Vašich silách. Dovolit truchlení - normalizovat reakce.

VHODNÉ FORMULACE Je mi to líto… Cítím s Vámi. Jak to všechno zvládáte? Musí to být pro Vás těžké. Co je pro Vás nejtěžší? Ne, není to spravedlivé.

ÚKOLY pro pozůstalé: 4p přijmout ztrátu jako realitu prožít si zármutek přizpůsobit se světu, ve kterém zemřelý chybí přeinvestovat city (citově se odpoutat od zemřelého a investovat city do jiného vztahu)   (Worden 1982, s. 36-37)

UPOZORNĚNÍ Pokud Vám zemře klient, i Vy se může ocitnout v roli truchlících. Každá konfrontace se smrtí (resp. ztrátou) může aktivizovat nezpracovaný zármutek.

Literatura KUBÍČKOVÁ, N. Zármutek a pomoc pozůstalým. Praha: Nakladatelství ISV, 2001. ŠPATENKOVÁ, N. KRIZE. Psychologický a sociologický fenomén. Praha : Grada Publishing, 2004. ŠPATENKOVÁ, N. Krizová intervence pro praxi. Praha : Grada Publishing, 2004. ŠPATENKOVÁ, N. Poradenství pro pozůstalé. Praha : Grada Publishing, 2008.