EXODUS Obsah a význam knihy

Exodus Knihu Exodus nemožno čítať bez kontextu, v ktorom sa kniha nachádza. Je časťou Pentateuchu, teda rozprávania o Božom zjavovaní sa človeku a o Jeho pôsobení vo svete. Predchádzajúca kniha nás voviedla do tajomstva Božieho zjavenia. Exodus ukazuje, ako Boh, ktorý sa dal poznať, riadi dejiny a prejavuje sa pri tom ako ochranca utláčaných, ako svätý Pán, ktorého dobrota a spravodlivosť sú nesmierne. Exodus je veľmi dôležitou knihou pre správne pochopenie Nového zákona. Nie je správne, ak sa niekto púšťa do štúdia evanjelií bez toho, žeby predtým nepoznal obsah knihy Exodus. Sám Kristus mnoho krát upriamuje pozornosť svojich učeníkov práve na udalosti opísané v tejto knihe. Je plná predobrazov pre Nový zákon. Aj preto je často kniha Exodus označovaná ako evanjelium Starého zákona. Systematicky možno hovoriť o štyroch dôležitých častiach knihy Exodus: Božie meno | Vyslobodenie | Desatoro | Svätostánok

Exodus – Božie meno Jedná sa hlavne o stať, kde Boh zjavuje svoje meno Izraelitom: Mojžiš povedal Bohu: "Ja pôjdem k Izraelitom a poviem im: "Boh vašich otcov ma poslal k vám." Oni sa budú pýtať: "Aké je jeho meno?" A čo im odpoviem?" Boh povedal Mojžišovi: "Ja som, ktorý som!" - a dodal: "Toto povieš Izraelitom: "Ja-som" ma poslal k vám!" (Ex 3, 13-14) Boh sa tu dáva poznať Izraelitom do takej hĺbky, aby s ním mohli vstúpiť do intímneho vzťahu Ja som, ktorý som je preklad hebrejského יהוה, ktoré sa neprekladá len v zmysle existencie יהוה (jahwe – o správnej výslovnosti Božieho mena pozri prílohu) je tvar 3. osoby imperfekta slova הוה (ha wah), čo znamená pôsobiaci, pôsobievajúci (treba asi na tomto mieste povedať, že v semitskej skupine jazykov imperkektum nie je označenie času, ale vid, ktorý označuje minulý jav trvajúci podnes. Podobne ako u nás – nedokonavý vid.) Boh sa tu teda dáva zjavením svojho mena poznať ako ten, ktorého podstatou je stále pôsobenie (teda nie len holá existencia). On stále tvorí (svet, ľudí, dejiny) a riadi všetko stvorené (Mt 10, 30). Toto zjavenie prichádza práve v tú chvíľu, kedy to môže najlepšie dokázať - exodus!

Exodus - Vyslobodenie Túto kľúčovú časť Exodu tvoria najmä tieto kapitoly: Ex 5-11: Mojžiš rokuje s faraónom. Predkladá mu Božiu vôľu, ale všetko bezvýsledne. Ex 7-10: tzv. egyptské rany – mocné skutky, potvrdzujúce Božie slová. Ale ani na ne faraón nereaguje – pohŕda nimi a vysmieva sa im („egyptskí zaklínači svojimi čarami urobili to isté“ Ex 7, 11) Ex 13-15: Prepustenie Izraela a prechod cez Červené more. Boh oslávil svoje meno tým, že plní čo sľúbil – On je Pravda, a ako taký nemôže klamať. Vo svojich prísľuboch je verný a plní ich. O týchto udalostiach niet (okrem biblickej) nijakej inej zmienky. Hlavne sa nič, čo by sa týmto udalostiam podobalo, nenachádza v dejepisných spisoch krajiny, ktorej sa to hlavne dotýka – Egypta. Čo je dosť zarážajúce, uvedomiac si, že išlo o radikálne udalosti (pohromy). Doboví dejepisci by o takých udalostiach zaručene nemlčali. Preto sa veľa vedeckých dôkazov sústredí na to, že sa nič z toho nikdy nestalo.

exkurz – Vedecké dôkazy Na základě nových výzkumů vědci podle National Geography Society vykreslují navazující řetěz přírodních jevů, které byly způsobeny změnou klimatických poměrů a sopečnou erupcí (rekonstrukci klimatu umožnily analýzy stalagmitů v egyptských jeskyních). Stabilní a teplé klima, provázející vládu Remasse II., jež výrazně napomohlo rozkvětu jeho země (Ramesse patří mezi nejproslulejší egyptské faraony, jenž po sobě zanechal řadu velkolepých staveb), mělo náhle vystřídat období sucha. Náhlý vzrůst průměrných teplot měl způsobit silný pokles hladiny Nilu a vytvořit podmínky pro první biblickou egyptskou ránu - voda se proměnila v krev. Podle biologa Stephana Pflugmachera z Leibnizova ústavu v Berlíně úkaz souvisí s namnožením řas a sinic, z nichž jedna, známá dokonce pod názvem Burgundská krev, může dát vodě narudlou barvu. Následovalo přemnožení žab, jež se vyvíjejí v mělkých vodách, tedy druhá rána. Přemnožení žab ovšem vedlo i k jejich následnému rychlému úhynu, tedy k vytvoření podmínek pro přemnožení much a komárů, jichž jsou žáby důležitými predátory - přicházejí třetí a čtvrtá rána. Hmyz, hlavní přenašeč chorob, pak napadá dobytek i lidi a šíří se dobytčí mor - pátá rána. Tato nákaza, nedostatek pitné vody a potravin pak může vyvolat i epidemie u lidí (vředy) - šestou ránu. Ostatní rány jsou dávány do souvislosti s další dramatickou událostí, ke které došlo o 600 km daleko na sever, totiž s výbuchem sopky na ostrově Théra (Santorini), jenž vyvrhl do atmosféry milióny tun sopečného popela. (Jeho přítomnost byla v Egyptě zjištěna při archeologických výzkumech, třebaže v Egyptě žádná aktivní sopka není; analýzy popela pak potvrzují shodu s ostrovem Santorini.) Podle modelu Nadine von Blohm z Ústavu pro fyziku atmosféry v Německu se mohla oblaka vulkanického popela srazit s bouřkovým systémem nad Egyptem a způsobit v oblasti neobvyklé silné krupobití - sedmou ránu. Popel stimuluje obecně srážky, potažmo vlhkost, což zvyšuje pravděpodobnost migrace kobylek - osmá rána. Devátá rána - temnota - byla zřejmě způsobena zacloněním slunce mraky popela. Poslední, desátá rána - smrt prvorozených, je dávána do souvislosti s plísní, jež následně napadla obilí; protože prvorození dostávali jako první svůj větší díl, mohli být i prvními obětmi. Uvažuje se i o možném vysvětlení v bibli uváděného následného zázračného přechodu izraelitů Rudým mořem, které se před prchajícími židy mělo rozestoupit, ale je stíhající egyptskou armádu zaplavit. Tato událost se klade do souvislosti s jevem předcházejícím záplavové vlně tsunami vznikající při podmořském (někdy i velmi vzdáleném) zemětřesení. Kvůli k pobřeží se blížící tsunami moře ustoupí někdy i velmi daleko od břehu, aby posléze vlna udeřila s obrovskou ničivou silou. To by však znamenalo, že jejich cesta vedla Středozemním mořem, kterým se v té době šířily dozvuky po explozi ostrova Théra, nikoliv mořem Rudým, které tyto změny nemohly ovlivnit. Přechodem přes Středozemní moře pak je zřejmě míněn přechod přes náhle odvodněnou zátoku/záliv, nikoliv celé moře mezi Egyptem a Levantou. Všechna tato vysvětlení jsou ale jen obtížně doložitelné (byť pravděpodobné) spekulace, založené na předpokladu souběžného dění Exodu a výbuchu ostrova Théry. Žádné jiné vědecké vysvětlení, které by dokázalo vysvětlit všechny události Exodus provázející, se však zatím neobjevilo. Je ovšem otázkou, nakolik se lze v tomto směru spolehnout na Bibli v tom smyslu, že údaje zde obsažené sice zřejmě mají s vysokou pravděpodobností reálný základ, události se však mohly odehrát nikoli současně nebo v bezprostřední návaznosti, či ne na jednom místě, a do souvislého bloku posloupnosti byly sestaveny v průběhu času.

Exodus - Desatoro a svätostánok Desatoro Božích prikázaní Pre správne pochopenie Desatora je nutné vnímať ich v kontexte udalostí. Boh najskôr vyslobodzuje svoj ľud, aby mu potom ukázal pravidlá, plnením ktorých mu môže, z vďačnosti za záchranu, patriť ako jeho národ. Ak chceme pochopiť Desatoro, treba ho vnímať ako súbor príkazov lásky, nie ako obmedzujúci zákonník. Boh vie, čo nám skutočne prospieva a čo nie (hoci my to z obmedzenej ľudskej perspektívy môžeme vidieť odlišne), a preto nám dáva tieto prikázania, aby nás nimi chránil. Dobrý zákon je totiž vtedy dobrým, ak ochraňuje nejakú hodnotu! Boh nemá nič z toho, že my dodržiavame Desatoro (okrem potešenia, že sa nám nič nestane). To my sme tí, ktorí jeho dodržiavaním niečo dostávame... Analogicky sa dá hovoriť o Desatore ako o príkazoch a zákazoch milujúcich rodičov pre svoje deti. Nechytaj to sekundové lepidlo! Nehádž brata do ohňa! Nepi tú Fixinelu! Pozeraj sa kam šliapeš! Tiež nechcú nimi deti obmedzovať, ale chrániť! Keď hovoríme o Desatore, hovoríme súčasne aj o morálnom kódexe RKC

Vnútorný zmysel Desatora Prikázanie Hodnota Ja som Pán, tvoj Boh ... spása Nevezmeš meno Božie ... úcta, dôvera Spomeň si, aby si deň ... vzťah Cti otca svojho i matku ... rodina Nezabiješ! ľudský život Nezosmilníš! ľudská sexualita Nepokradneš! osobné vlastníctvo Nepreriekneš krivého ... česť človeka Nepožiadaš manželku ... manželstvo Nepožiadaš majetok ... prajnosť, nezávidenie

Svätostánok Archa zmluvy Opona Kadidlo Stôl na posvätné chleby Je zvýraznením najmä dvoch skutočností: 1.) Pán chcel, aby si jeho ľud stále nosil so sebou zásady, ktoré im odovzdal na hore Sinaj 2.) Boh nechcel pre Izrael iba nejakú pamiatku na seba. Chcel s nimi žiť, putovať s nimi. Chce byť súčasťou ich života! Oltár a dvanásť stĺpov Symbolizuje, že všetok Boží ľud (dvanásť izraelských kmeňov) bol privedený do Božej prítomnosti. Kamenné dosky Desatora svedčia, že vzťah je trvalý, no zároveň krehký.