Spolupráce mezi námi Milé kolegyně, kolegové a vážení hosté, Budeme si v tomto bloku přednášek povídat o spolupráci. Název mého příspěvku má dvojí význam – jednak označuje činnost, odvíjející se mezi našimi institucemi, a jednak vymezuje vlastní fakt,stojící mezi námi s nímž si mnohdy nevíme rady. Příkladů i témat na spolupráci je mnoho, a jak posléze uslyšíte z přednáškách mých kolegyň, lze se čím chlubit. Vždy jsem však byl zastáncem postupů, ukazujících spíše na nedostatky a bílá místa, potřebující zaplnit. A tak využívám svého práva na několik vět a pokusím se vám říci co se mi jeví nutným a nezbytným. Kdo jsou členy SKIPu, ví, že letošní valná hromada si určila jako hlavní téma spolupráci mezi knihovnami. I zde jsem vvstoupil s kritickým příspěvkem. Pokud to dobře dopadne, budete si jen moci přečíst ve Čtenáři a samozřejmě na našich webovských stránkách. Pokoušel jsem se prosadit větší zapojení našich knihoven do koncepcí, systémů a struktur českého knihovnictví. Trochu jsem narazil, neboť jde o peníze a to je úhelný kámen všech produktů a bylo mi řečeno – „Přijďte, něco nám nabídněte a uvidíme.“ Proti tomu jsem se samozřejmě ohradil. Jelikož jsem na to dost často myslel a v duchu se mi košatily různé odpovědi, napadla mne také hlodavá pochybnost – nemají oni pravdu? Zkusme si tedy projít jak to s námi vypadá. Olomouc 2004

Kdo jsme? Knihovny muzeí a galerií Archivy Památkové úřady Archeologické úřady Další … ? Na první pohled naprosto jasné. Při bližším zkoumání však tato jednoduchost neobstojí. Jsme správci těchto knihoven, ale ne všude. Řada institucí nemá obsazenu funkci knihovníka – mluvíme také za tyto knihovny? Jaký vliv máme na jejich osud? Lze tady cokoliv podniknout pro jejich záchranu? A jejich záchranu jde, neboť jistě více, že neobsazená knihovna umírá. A co naši kolegové? Hojně se prosazuje pojem paměťové instituce, kde je místo vedle knihoven a muzeí i pro archivy. Nepatří snad jejich knihovny také k nám? Vždyť jejich fondy jsou skoro stejné i jejich klientela. Nelze zapomenout na zámecké knihovny, které jsou velkým hájenstvím knihovny Národního muzea. Ale přes ně se dostáváme ke knihovnám Památkových úřadů. I ty jsou na tom podobně jako my. Stejné druhy fondů, stejní čtenáři. A když tedy se vrátím k pojmu spolupráce – kde by se měla odehrávat, jaké množiny ústavů nám vyvstanou, jaké okruhy si vymezíme. A máme vlastně něco vymezovat? Olomouc 2004

Co nabízíme? Veřejné knihovnické a informační služby Unikátní fondy odborné literatury Jedinečné sbírky regionální produkce Vzácné historické fondy Podle knihovnického zákona musíme plnit tzv. veřejné knihovnické a informační služby. Tady se začínají objevovat první problémy. Vzhledem k neúplnému pokrytí plně kvalifikovanými pracovníky, je pro řadu naši knihovnic uvedený pojem trochu komplikovaný a těžko jej dokáží konkretizovat na svoji práci. Kdo sleduje dění posledních let v knihovnictví, má představu o značných změnách, které náš obor postihly a nadále jej budou provázet. Či-li heslo „celoživotní vzdělávání“ by mělo být především naším heslem. To se týká samozřejmě komplexního zpracování našich knihoven a jeiich zpřístupnění pomocí moderních komunikačních technologií. Je tady totiž něco, čím se značně odlišujeme od běžných knihoven a co výrazně zvyšuje naši tak říkajíc „cenu na trhu informací“. Jsou to fondy našich knihoven. Jednak odborná literatura, kterou shromažďujeme a trvale uchováváme od vzniku našich ústavů. Ta představuje značné bohatství, neboť ve svém souboru se s něčím podobným v žádných jiných knihovnách nesetkáte. Ale dokud budou naše fondy ležet nezpracované a nikdo o nich nebude vědět, sebevzácnější soubor bude bezcenným. A dokud jejich informační hodnota nebude sloužit veřejnosti, nebude existovat žádný důvod pro jejich další existenci. Není to samozřejmě pouze odborná literatura, která povyšuje hodnotu našich fondů. Jsou to dále, a možná především, sbírkové fondy, které se dají zhruba rozdělit na regionální a historické sbírky. To jsou pravděpodobně skutečné poklady muzejních knihoven. Můžeme dlouho povídat o sbírkách regionálních publikací, které skrývají celou řadu unikátních tisků, nedostupných ani v NK. Regionální periodika bývají v posledních letech středem zájmu v oblasti grantových projektů z oblasti VISKu 7. Najednou se zjišťuje, že tyhle unikátní tituly jsou k dispozici v muzejních knihovnách. A to nám ještě zbývají historické fondy – rukopisy, prvotisky, staré tisky, vzácné vazby, bibliofilské tituly aj. Sami znáte svoje poklady. Zároveň však sami víte v jakém stavu je jejich evidence a katalogizace. Tato situace se však nemůže dlouhodobě odkládat. Pracovní skupina pro staré tisky pod vedením dr. Kašparové zpracovala a schválila minimální záznam, který by měl umožnit co největšímu počtu muzejních knihovníků tyto fondy postupně zpracovávat. Teprve po jejich zpracování se ukáže, co všechno obsahují. O svých zkušenostech z objevování unikátních tisků by vám mohl vyprávět Vláďa Jarý. Pojďme si tedy povědět, co s tím. Olomouc 2004

Jak toho dosáhnout? Celoživotní vzdělávání Grantové programy Souborné katalogy Pracovní skupiny ROK MUZEJNÍ KNIHOVNY OSTATNÍ 1997 3 101 1998 6* 155 1999 7** 184 2000 14*** 285 2001 21˚ 736 2002 8 437 2003 6 454 2004 9 192 Vracíme se k tématu vzdělávání. Mnozí se již účastnily různých kurzů. Naše komise se snaží do programu seminářů pravidelně zapojovat přednášky s knihovnickou tematikou. Ale největší odpovědnost je právě na vás. Aby tyhle prostředky byly využity, aby našly svého příjemce. Dalším, bohužel stále málo využívaným, prostředkem jsou grantové programy. Vícekrát o nich zde již bylo hovořeno a tak by další referování bylo jistě zbytečným. Je nutné však připomenout, že náš zástupce v grantové komisi dr. Květa Hartmanová, v ní bude pracovat již jen příští rok. Rozběhnutý proces automatizace našich knihoven již začíná vyvolávat otázku souborných katalogů. Sám nejsem přítelem rozdrobování informačních zdrojů a tak se přimlouvám za co největší zapojení do souborného katalogu Caslin, ale dovedu si představit drobné regionální souborné katalogy, které pomohou při katalogizaci. Na této konferenci bude referováno o činnosti pracovní skupiny pro staré tisky, jež vznikla a dále pokračuje díky dr. Kašparové. Podobné další pracovní skupiny ať již pro plnění dlouhodobých nebo jednorázových cílů, by mohly vzniknout v dalších oblastech nebo regionech. Olomouc 2004

Spolupráce Jak ? Kde ? Proč ? S kým ? ………… ? Když si vzpomenete na ty první obrázky – v oblasti našich služeb můžeme koordinovat naše nabídky s nabídkami partnerských institucí. Jen to, že budeme o sobě vědět a budeme schopni našim uživatelům poradit, že např. podobné fondy má ještě archivní knihovna v místě či knihovna památkového ústavu v nedalekém městě, bude značným úspěchem. S tím souvisí samozřejmě velmi úzce problém našeho vlastního poznání. Zatím stále nevím o všech našich kolegyních v menších knihovnách. Stále se nám nedaří dát do konečné verze adresář muzejních knihoven. Zpracování fondů je prozatím stále v počátcích. Trochu nám ujel vlak automatizace a obtížně jej doháníme. Tady však je velmi široké pole pro spolupráci. Při zavádění AKS, při zpracování grantových projektů, při vlastním procesu katalogizace, při zapojování do souborných katalogů a jiných společných projektů. Využijte zkušenosti kolegů, kteří již mají za sebou úspěšné grantové projekty, obracejte se na metodiky krajských knihoven, oni to mají jako povinnost vám pomáhat. Nejtěžším úkolem bude přesvědčit vaše vedení, aby přispělo svým podílem. Velmi úspěšné jsou projekty, v kterých je zapojeno více subjektů a vytvářejí nadinstitucionální produkty. Ano, jsme na začátku cesty. Možná na takovém začátku, že ta cesta ještě ani není vidět, snad jen náznak pěšiny. Pokud existuje něco, co nám může tuhle cestu usnadnit, pak je to spolupráce. Spolupráce, která nehledá něčí prospěch, která nebude ziskem pro některou ze stran, ale spolupráce, která nás bude přibližovat k cíli. Která bude prospěšná především pro naše muzejní knihovny. Jsou desítky způsobů, námětů, metod a nápadů jak dělat spolupráci. Jedno však musí mít společné a musí to být v základech tohoto konání – je to snaha zúčastněných partnerů dojít k určenému cíli. Jsem hluboce přesvědčen, že naše knihovny stojí za to úsilí a snahu, kterou jim budeme věnovat. Nebude to snadné. Sami jistě víte o celé řadě překážek a problémů. Vedle toho jsou celé řady dalších, o nichž zatím nevíte. A tady se může osvědčit další stránka spolupráce. Nevíme, zda vám budeme schopni vždy pomoci a zvrátit nepříznivou situaci ve váš prospěch. Ale zcela jistě vás vždy vyslechneme a pokusíme se co nejlépe poradit. Možná se to někomu bude zdát málo, ale z vlastní zkušenosti mohu říci, že jsme mnohokrát odcházel s novým odhodláním, i když jsme si jen chvilku povídali. Rád bych vám všem popřál, Olomouc 2004

Děkuji za pozornost, trpělivost a pochopení Ila P. Šedo isedo@zcm.cz Olomouc 2004