volby Volební systémy v demokratických zemích Tato prezentace je doplněním výkladu učitele k obecnému tématu volebních systémů v demokratických zemích. Vymezuje se zde volební právo občanů a poukazuje se na volební podmínky občanů v nedemokratických zemích. Doporučuje se zařadit na závěr diskuzi nad tím, zda se občané mají účastnit voleb či nikoli a jaké důvody k tomu mají. Prezentace je určena pro žáky, kteří mají nebo brzo budou mít právo volit.

volby Volby jsou nejdůležitějším prostředkem uplatňování suverenity lidu. (Köhlerová, 2012) Ve volbách voliči vybírají své politické představitele, kteří reprezentují jejich zájmy. (Dufek, 2010) Jít k volbám je právo, nikoli povinnost. V některých zemích jako Austrálie, Belgie nebo Turecko ale existuje volební povinnost.

Volební právo V demokratických státech: Všeobecné – v ČR od 18 let, s výjimkou osob, které byly zbaveny způsobilosti k právním výkonům Rovné – každý hlas má stejnou váhu Svobodné (přímé)– každý rozhoduje sám za sebe, bez prostředníků Tajné – nikdo neví, jak hlasoval jiný

Volební právo Aktivní = možnost jít k volbám a volit - od 18 let věku Pasivní = možnost být zvolen do nějaké funkce - do zastupitelstva obcí a krajů od 18 let - do Poslanecké sněmovny od 21 let - do Senátu od 40 let

omezení volebního práva Volební právo nebylo vždy přiznáno všem obyvatelům automaticky. Omezení se vztahovala na pohlaví, rasu, vzdělání i majetek. Jindy volby sice oficiálně probíhaly, ale voliči neměli možnost řádného výběru. Největší omezení zažívaly v minulosti (a v některých státech bohužel i dnes) ženy. Až v roce 1994 bylo přiznáno volební právo všem skupinám obyvatel Jihoafrické republiky. Volební účast v Československu mezi 1948 a 1989 byla téměř 100% a stejným podílem vítězili kandidáti jedné strany-KSČ.

volební právo žen Nový Zéland Finsko Rusko Československo Itálie Čína Maďarsko Švýcarsko Portugalsko 1893 1906 1917 1920 1945 1949 1958 1971 1976 Československo Nový Zéland Portugalsko Maďarsko Švýcarsko Rusko Finsko Itálie Čína Až v roce 1976 zrušilo Portugalsko omezení volebního práva na základě vzdělání.

Volební systém Volební systém jsou zásady, organizace a řád voleb. Jedná se o způsob přidělování mandátů na základě počtu získaných hlasů ve volbách. Většinový systém – „vítěz bere vše“ - např. volby do Senátu (jsou dvoukolové) Systém poměrného zastoupení – získané hlasy jsou převedeny na mandáty - např. volby do Poslanecké sněmovny nebo zastupitelstev

Proč nejít k volbám Není to moje povinnost, nikdo mě nemůže nutit. Můj hlas nic neznamená. Není koho volit, všichni jsou stejní. Stejně se tím nic nezmění, vždycky vyhrají ti samí.

Proč jít k volbám Je to moje právo. Mám možnost ovlivnit politickou situaci. Chci vyjádřit svůj souhlas nebo nesouhlas s vládnoucí stranou (stranami) nebo politiky.

zDROJE KÖHLEROVÁ, Tereza a Marek MOUDRÝ. Občanský a společenskovědní základ: Politologie Člověk v mezinárodních společenstvích. Kralice na Hané: Computer Media, s.r.o. ISBN 978-80-7402-121-3. DUFEK, Pavel. Společenské vědy pro střední školy. Vyd. 1. Brno: Didaktis, c2010, 87 s. ISBN 978-807-3581-527. Volby.cz: Český statistický úřad [online]. 2012 [cit. 2012-10-21]. Dostupné z: http://www.volby.cz/ Volby. Ministerstvo vnitra České republiky: Informační servis [online]. 2012 [cit. 2012-10-21]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/volby.aspx