Komunikace s osobou postiženou kognitivní poruchou Komunikace s osobou s demencí

Principy efektivní komunikace Osoba s kognitivní poruchou má potřebu zvláštní komunikace, která vzniká v důsledku její emocionální závislosti, neschopnosti dělat ústupky, přizpůsobovat se.

Principy efektivní komunikace Zodpovědnost za to, aby tato osoba rozuměla a bylo rozuměno jí, leží na pečovateli

Principy efektivní komunikace Nejdůležitějším úkolem sociální práce, sociální péče, terapie… je nastolení a podporování partnerství, vzájemné úcty a důvěry

Principy efektivní komunikace Osoba, se kterou pracujeme, má skutečnou, nepomíjivou poruchu kognice, komunikace… ačkoli poruchu neovlivníme, k překonání důsledků můžeme užít účinné strategie. Extrémní emocionální závislost v komunikaci, validace, porucha schopnosti jakkoli se přizpůsobit, pochopit a být pochopen je zodpovědnost pečovatele, zdvořilost, situace z nichž je vhodné odejít, otevřenost.

Cílem je vytvořit a udržet partnerství Ačkoli se může zdát, že nastolit spojenectví je téměř nemožné, je to snazší, než by jste předpokládali. Zdvořilost, vlídnost, vzorce chování… Člověk s kognitivní poruchou čerpá podněty z bezprostředního okolí. Pokud se k němu přistupuje zdvořile, jeho odpověď je také zdvořilá. Většina starších lidí reaguje na zdvořilou formulaci vlídným souhlasem. Strategie využívá výhod zažitých vzorců chování.

Další strategie… Existují situace, od kterých je lépe odejít. Podmínkou vztahu je udržování dialogu mezi osobou a pečovatelem. Chce to odvahu mluvit s klientem o jeho nemoci a o nesnázích, které prožívá. Ovšem hovořit o problému s pamětí znamená, že je snazší vysvětlit například „ztrátu předmětu“, o kterém si klient myslel, že mu jej někdo ukradl. Otevřenost, která je obtížná, přinese plody: získání důvěry, snížení úzkosti, budování partnerství a spojenectví.

Komunikační deficity a jejich uvědomění Uvědomění si komunikačních deficitů zahrnuje porozumění funkčním a behaviorálním důsledkům kognitivní poruchy obecně, a specificky pak povaze deficitů jazyka. Spoléhat se pouze na instinkt pečovatele nestačí (?logika, ?přesnost). Často se pouze stupňuje všeobecná frustrace zúčastněných. „nerozumí nám? Mluvíme hlasitěji.. Pustíme se do zdlouhavého vysvětlování, naše emoce…“

Účelné techniky komunikace s klientem s demencí Modifikování otázek Minimalizovat účinky demence na paměť a její zhoršování Být redundantní Užívat pravostranné věty nikoliv levostranné Modifikování tématu Být přímý Nemluvit v analogiích Přeformulování, parafrázování toho, čemu klient nerozuměl Být spisovný Ilustrace tématu hovoru Oční kontakt Gestikulace

Iluze a pseudoiluze Falešné vjemy, které jsou vyvolány reálným podnětem, jehož vnímání je zdeformováno. Klient je nezvratně přesvědčen o pravosti svých vjemů, odmítá jakoukoli argumentaci. Iluze se dělí podle smyslů: zrakové, sluchové, čichové a chuťové, hmatové, pohybové (kinestetické), útrobní (viscerální), Pickovy vize. Pseudoiluze lze argumentovat, korigovat

Halucinace Jde o nejzávažnější poruchy vnímání, klamné vjemy jež nemají žádnou oporu v realitě. Klient je o nich nezvratně přesvědčen. Jde o komplexní jev, obsahující i poruchu myšlení a emocí. Halucinace jsou jednoduché a komplexní, kritériem dělení je smyslová modalita. Halucinace elementární, komplexní, zrakové - fotony,vize(vizuální, optické),sluchové-akoasmata, čichové - olfakce, chuťové - gustace, tělové (hmatové, taktilní-haptické), cenestetické (orgánové, útrobní,viscerální), pohybové – kinestetické, motorické.

Halucinace mimo smyslové modality Halucinace reflektorické (Kahlbaumovy halucinace) Halucinace inadekvátní Halucinace negativní Halucinace psychické (intrapsychické)-kradení a implementace myšlenek Halucinace hypnagogické (hypnexagogické) a vigilagogní Halucinace kombinované Pseudohalucinace (pedunkulární pseudohalucinace Lhermittovy)