Kolonialismus 19. století Mgr. Vladimír Velešík
ANOTACE Kód DUMu: VY_32_INOVACE_5.DE.10 Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0114 Vytvořeno: listopad 2013 Ročník: Vyšší stupeň osmiletého gymnázia a čtyřleté gymnázium (RVP-G) Anotace: Vzdělávací oblast Člověk a společnost Vzdělávací obor Dějepis Tematický okruh Osvícenství, revoluce a idea svobody, modernizace společnosti Materiál slouží ke všeobecnému seznámení žáků s problematikou vývoje revoluční Francie po roce 1789. Všímá si obecně příčin revoluce, dále i základních hybných sil revoluce. Seznamuje i s institucionálním zázemím nového francouzského státu, dále s vývojem právních otázek. Zabývá se i dalším směřováním Francie po roce 1794 a osudům Napoleona Bonaparta a jeho formám vlády, včetně mezinárodních souvislostí. Pomůcky: interaktivní tabule, učebnice.
Kolonialismus 19. století
Kolonialismus je variantou imperialismu (proces dělení světa; ukončen na přelomu 19. a 20. století) je to forma územní expanze je to ideologie založená na ustavení a udržování nadvlády suverénní mocnosti nad podřízenou společností typickými rysy kolonialismu jsou: politická a právní dominance nad cizí společností vztahy hospodářské a politické závislosti vykořisťování a rasová a kulturní nerovnost
cíl expanzí velmocí se v 19. století změnil především hospodářské zájmy dovoz nerostných surovin vývoz spotřebního zboží výrazná koloniální expanze – poslední třetina 19. století tradiční koloniální velmoci – Velká Británie, Francie, Rusko nové koloniální velmoci – Německo a Itálie (intenzivní snahy; ochota riskovat konflikty), USA, Japonsko
Britské kolonie původně kolonie zakládány soukromými obchodními společnostmi (Východoindická společnost – zrušena r. 1858); od poloviny 19. století se výrazně angažuje stát různý druh správy a různá míra závislosti na metropoli korunní kolonie, protektoráty propagátor britské koloniální politiky – Cecil Rhodes (propojení severní a jižní Afriky; koloniální konfederace)
bílé kolonie – země osídlené bílými kolonisty měly značnou míru samosprávy (vlastní parlament) dominia – 1. dominium Kanada (1867), dále Austrálie, Nový Zéland, Jihoafrická unie barevné kolonie převažuje původní barevné obyvatelstvo integrovány do britské říše systémem nepřímé vlády uzavřena řada smluv s domorodými vládci Indie – klenot britského imperiálního světa 1876 císařství, královna Viktorie císařovnou zastupoval místokrál
od 80. let 19. století přesouvá těžiště zájmu do Afriky snaha vytvořit pás kolonií od severu (Egypt) k jihu (jižní Afrika) střet zájmů s: Francií (dohoda ve Fašodě) Německem („opožděný kolonialismus“)
Koloniální panství Francie hlavní konkurent Angličanů koloniální plány napojeny na zájmy bankovních domů v Asii – Indočína (Vietnam, Laos, Kambodža) v Africe Francie držela Alžírsko, Tunisko, Maroko, Senegal, Pobřeží slonoviny snaha propojit území francouzských držav od západu k východu
Německo po sjednocení Bismarck nepodporoval koloniální podnikání císař Vilém II. – „německé místo na slunci“ Německá koloniální společnost Německá jihozápadní Afrika, Německá jihovýchodní Afrika pronikání do Tichomoří (Mariany, Marshallovy ostrovy, Karolíny) Itálie střet se zájmy Francie v Africe neúspěšná snaha získat Eritreu, Somálsko, Habeš; později Libye
USA moderní koloniální velmoc zaměřeny na americký kontinent (Monroeova doktrína) Kuba, Havajské ostrovy, angažování při stavbě Panamského průplavu Rusko snaha rozšířit vliv na Dálném východě (narazilo na zájmy Japonska – poté Rusko-japonská válka) Belgie pronikání do oblasti Konga
Důsledky kolonialismu hospodářské – umožnil vytvoření hospodářských vazeb; kolonie se staly dodavatelem surovin a odběratelem hotových výrobků mezinárodněpolitické – vymezil území a vytyčil hranice (bez ohledu na jazykové, kulturní, hospodářské a etnické vztahy) vnitropolitické – vytvořen cizí (evropský, americký) politický systém kulturněpolitické – vnucení cizího jazyka a kultury demografické – migrace miliónů lidí z Evropy
Zdroje a literatura ŠTĚPÁNKOVÁ, Alena a Pavel SLEPIČKA. Odmaturuj! z dějepisu. Vyd. 1. Brno: Didaktis, c2006, 256 s. ISBN 80-735-8069-1.