aplikace a harmonizace práva EU PREZENTACE 2015 Martin Janků

APLIKACE PRÁVA EU - ZÁSADY

Způsoby aplikace práva EU Může být A) centrální /na úrovni Unie/ B) decentralizovaná /členskými státy/ ad A) orgány EU Komise / výbory, agentury a další útvary/ Soudní orgány další orgány ad B) orgány členských států soudy správní orgány

ad a) Aplikace Komisí a soudy EU Postavení Komise je výkonným orgánem může vydávat prováděcí nařízení (se zmocněním Rady zejm. v oblasti CAP ) k projednávání má systém komitologie (výbory) řídící (regulační) výbory - stanovisko Komisi nezavazuje a omezují pravomoci Komise, možnéo i zapojení Rady EU a parlamentu v řádném legislativním postupu

Aplikace Komisí (pokr.) Kontrolní pravomoc Komise vynucování dodržování práva EU členskými státy /čl. 169 SFEU/ Komise může zajišťovat dodržování smluvních ustanovení. zahájení z vlastního podnětu nebo na základě upozornění vlády některého členského státu, popř. též soukromé osoby. dospěla-li Komise po pečlivém prošetření k závěru, že členský stát Smlouvu porušil, vyzve ho k tomu, aby se během určité lhůty vyjádřil Komise se obrátí na stát s odůvodněným stanoviskem, kterému tento stát musí ve lhůtě Komisí určené vyhovět pokud stát tak neučiní, může Komise předložit věc Soudnímu dvoru EU

ad b) Aplikace práva EU státy Zásady (pravidla) umožňující koexistenci národních právních řádů s právem EU v procesu jeho aplikace státy: zásada bezprostřední použitelnosti zásada přímého účinku zásada nepřímého účinku zásada odpovědnosti členského státu za škodu vzniklou jednotlivci následkem porušení práva EU zásada nadřazenosti /priority/

Zásada bezprostřední použitelnosti Normy práva EU bezprostředně působí na adresáty - subjekty členských států bez nutnosti jejich recepce aktem národního práva  potvrzeno stanoviskem SD EU v případech Grad /1970/, Simmentahl /1977/ Právo EU se "přičleňuje" k právu členských států a přímo vyvolává právní účinky Zásada platí bez výhrady pro primární právo (smlouvy) Ze sekundárního práva vždy pro nařízení podmíněně (v závislosti na obsahu aktu) též pro směrnice rozhodnutí

Zásada přímého účinku Jednotlivci se mohou v případě porušení svých práv, vyplývajících z unijního práva dovolávat těchto práv u národních orgánů zásada dovozena SD EU - případy Van Gend en Loos /1962/ Costa /1964/ Důsledky: stát nemůže odpírat jedinci práva plynoucích z předpisů EU s poukazem na to, že on sám tyto normy nepoužívá či neuznává /Ratti, 1978/

Zásada přímého účinku (pokr.) unijní norma zákládá právní vztahy mezi státem a jeho příslušníky, aniž by to stát mohl vyloučit /Van Duyn, 1974/ Existence přímého účinku u jednotlivých pramenů práva EU – každá norma, která je „self-executable“ primární normy - vždy, pokud nevyžadují další zásah státu /např. Čl. 5 SFEU/ nařízení - vždy / judikát Grad, 1970/ směrnice - podmíněně na obsahu a teprve po marném uplynutí lhůty k implementaci směrnice /Becker, 1981/ rozhodnutí - dle ESD pouze v případech, kdy se tato svým obsahem podobají nařízení /Grad,1970/

Zásada nepřímého účinku povinnost tzv. (euro) konformního výkladu národního práva, "aby bylo dosaženo cíle normy směrnice EU" /stanovil ESD, judikát Harz 1983/ Uplatnění při rozhodování národních soudů, Vztahuje se na používání celého národního práva

Zásada nepřímého účinku (pokr.) 14/83 případ Von Colson a Kamann v. Nordrhein Westfalen effet utile komunitárního práva (práva EU) vnitrostátní soud musí vykládat vnitrostátní právo v souladu s textem i účelem směrnice 80/86 – případ Kolpinghuis C-106/89 případ Marleasing povinnost konformního výkladu se vztahuje i na právní normu předcházející směrnici konformní výklad „jak je to jen možné“, ne však contra legem

Odpovědnost členského státu za škodu C-6 a 9/90 Francovich v. Itálie Členský stát odpovídá za škodu způsobenou neprovedením směrnice C-46 a 48/93 Brasserie du Pêcheur a Factortame Odpovědnost státu za porušení komunitárního práva (práva EU) vzniká: komunitární norma je způsobilá založit práva jednotlivcům příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a škodou dostatečně závažné porušení C-224/01 Köbler v. Rakousko I porušení komunitárního práva soudním rozhodnutím může vyvolat odpovědnost státu za škodu

Zásada nadřazenosti (priority) Normy práva EU jsou nadřazené /ve smyslu přednostní aplikace/ nad vnitrostátními právními normami Vychází z postulátů EU založena na omezení svrchovaných práv států právo EU je autonomní vůči jiným právním systémům právo EU je právem společným pro všechny členské státy, bez primátu nad národním právem by ztratilo smysl Důsledky zásady přednosti : národní soud je povinen neaplikovat odporující vnitrostátní předpis není dovoleno přijímat národní legislativní akty, neslučitelné s právem EU

APLIKACE ČLENSKÝMI STÁTY- SOUHRN Při provádění různých opatření - zejména programů - spolupůsobí členské státy Oznamují Komisi národní instituce, pověřené prováděním. Provádění členskými státy naplňuje jeden z cílů ES - znamená provádět princip EU „blíže k občanům“. Značný rozsah při provádění práva EU členskými státy zaujímá jeho implementace nařízení a transpozice směrnic do národního práva

Harmonizace právem EU

HARMONIZACE PRÁVA ČLENSKÝCH ZEMÍ Význam harmonizace práva pro vnitřní trh EU Právní úprava harmonizace podle  Smlouvy o založení ES (SES) do schválení Jednotného evropského aktu (JEA, 1978) vliv judikatury ESD rozhodnutí Cassis de Dijon (1979) Bílá kniha pro jednotný vnitřní trh (1985) Právní úprava harmonizace na základě JEA (1987) a Maastrictské Smlouvy EU (1992) Amsterdsmská smlouva (1997)

Harmonizace národních právních úprav Cíl - Odstranit napětí pravidla společného vnitřního trhu x národní právní režimy úpravy veřejnoprávní – bezpečnost výrobků Soukromoprávní – náležitosti smluv (spotřebitelé) Směrnice EU k harmonizaci národního práva Oblasti: rovnocenný standard ochrany otevření národních trhů

Metody harmonizace práva harmonizace minimální - členské státy mohou zachovat stávající nebo přijmout novou přísnější právní úpravu, která jde nad rámec úpravy v právu EU (např. ochrana spotřebitele) harmonizace alternativní – norma EU nabízí alternativy pro přizpůsobení úpravy členskými státy, z nichž každý stát musí jednu zvolit (např. směrnice o značení výrobků a jejich složení ) harmonizace opční (zejm. pro technické normy) umožňuje zachovat v platnosti či přijímat vnitrostátní právní předpisy odlišné (výrobek nemá přístup na trh EU)

Metody harmonizace práva harmonizace maximální - členské státy jsou povinny převzít ustanovení směrnice v plném rozsahu a nemohou se od nich odchýlit Prakticky se rovná přímého účinku nařízení Používá se např. v oblasti spotřebitelských směrnic

Metody harmonizace práva metoda odkazů na normy - závaznou povahu mají pouze kvalitativní standardy ( bezpečnosti, jakosti apod. - např. ve formě generálních klauzulí ), v podrobnostech odkaz na technické normy, Notifikační směrnice Rady EU (1998) - vydávání národních technických norem avizuje stát 6 předem ostatním členským státům

VÝJIMKY Z POVINNOSTI HARMONIZOVAT musí být splněny hmotné i procesní podmínky A. Materiální podmínky pro zisk výjimky: kvalifikovaný neekonomický důvod pro zbavení se povinnosti podřídit se již přijatému opatření ve prospěch zachování existujícího národního omezení nebo přijetí nového národního omezení týkajících se životního nebo pracovního prostředí přiměřenost (proporcionalita) – národní opatření není nutné, pokud přesahuje potřeby sledovaného legitimního cíle nejde o nástroj úmyslné diskriminace nebo skrytého omezení obchodu mezi členskými státy nebrání fungování vnitřního trhu

VÝJIMKY Z POVINNOSTI HARMONIZOVAT B. procesní podmínky výjimky povinnost okamžitě nahlásit Komisi zamýšlené opatření a zdůvodnit ho Komise rozhodne do 6 měsíců, pokud nerozhodne, bere se to jako schválené žalobu k ESD mohou podat členský stát nebo Komise, pokud si myslí, že členský stát zneužil výjimky nebo pokud žádají zrušení rozhodnutí Komise

Dokumenty pro koncepci harmonizace změna koncepce sbližování práva 1985 A. Bílá kniha Komise o „dokončení jednotného vnitřního trhu“ návrhy harmonizačních opatření B. Rozhodnutí Rady ES o nové koncepci v oblasti technické harmonizace a normalizace zásada flexibilních odkazu na normy evropských normalizačních institucí Správní orgány členských států jsou povinny předpokládat, že při postupu výrobce podle normy je dodržen soulad s požadavky směrnice Výrobce má sice právo volby vyrábět nikoli podle norem, nese pak ale důkazní břemeno slučitelnosti se směrnicí

Dokumenty pro koncepci harmonizace změna koncepce sbližování práva 1985 (pokrač.) C. Sdělení Komise „Komunitární právo pro potraviny“ - „nový přístup“ pro oblast potravin vzájemné uznávání funkčně rovnocenných národních úprav opuštěna harmonizace způsobu přípravy výrobku (”zákony o recepturách”) omezení harmonizace na ochranu podstatných veřejných zájmů

Nástroje harmonizace práva úprava harmonizace platná od Amsterodamské smlouvy (1997) právní akty Rady a Komise – nařízení, směrnice, rozhodnutí, atypické právní formy („soft law“) – akční programy, hlavní směry v současnosti platí cca 3000 nařízení a přes 2000 směrnic

Konec prezentace